plant.blog.cz

Dnešním dnem končí soutěž Za barem a je na nás, účastnících, abychom zhodnotili její průběh i své pocity z plnění úkolů. V prvé řadě bych chtěla organizátorům moc poděkovat za originální zadání, která nás mnohdy zahnala až k "hranicím možností", či naopak donutila k přemýšlení, jak se jich zhostit co nejlépe. Aby ne, výhry byly velmi lákavé a samotná soutěž zábavná a pro rodinu zcela určitě přínosná našimi výtvory, které jim teď možná budou chybět. Už delší dobu mám v hlavě článek, který by měl rekapitulovat mou účast v soutěži a nyní tedy nastala chvíle, kdy ho mohu legálně vydat. Tak si držte klobouky, začínáme. Soutěž pro mě byla velkou výzvou, bohužel jsem se zapojila později a nestihla plnit všechny úkoly. Vybírala jsem si samozřejmě ty, které se mi líbily. Ale občas jsem neodolala vyzkoušet něco nového - jako třeba v případě domácích muffinů , jež jsem dělala poprvé. Ovšem, občas to byl kámen úrazu. Moje vrozená šikovnost mi připravila během soutěže nejedno překvapení. ...

Milé kuchařinky a kuchaříci! Jsem zde, abych vám poradila v nesnázích, jež vás snad mohou přepadnout v kuchyni. Doufám, že si z mého článku odnesete spoustu postřehů, které posléze využijete v praxi. Abych řekla pravdu, kuchyně je jedním z nejnebezpečnějších míst na zeměkouli. Vůbec nejvíc nebezpečná je ta vaše vlastní. Proto vám doporučuji nevstupovat do ní osaměle. Nehrozí sice riziko, že vás přepadne ve vašem bytě nějaký úchylák (snad jedině nějaký strýček, co přišel na návštěvu, ale ten většinou nesedí v kuchyni), ovšem hrozí vám něco daleko horšího. Jistě jste už někdy slyšeli, že nejvíc úrazů se stává doma. V domácím prostředí je každý hrdina a machr, tak není divu, že to někdy končí spáleninou, řeznou nebo bodnou ránou či otřesem mozku. Proto se zvláště ve své vlastní kuchyni pohybujte tiše a pomalu, asi tak, jako byste to dělali někde v džungli plné divokých zvířat. První rada, kterou vám dám, zní: nikdy nevytírejte kuchyni před tím, než začnete vařit. Byla by to zbytečná práce...

"Polévka je grunt, ostatní je špunt!" říkávaly naše babičky i maminky. Bez polévky byl oběd nedokonalý a neúplný. Správně zvolená polévka příjemně navnadila k hlavnímu jídlu, zahřála žaludek a dodala tělu potřebné tekutiny a vitamíny. Jenže - která mladá hospodyňka dneska vaří každý víkend polévku? Spíš je trendem udělat nějaké lehké hlavní jídlo, hlavně aby nebylo moc složité na přípravu a je to. Svou roli hraje samozřejmě také cena surovin - a v dnešní době krize už asi většina z nás hlídá výdaje za jídlo. No a právě to, že dnes musíme začít víc přemýšlet, co a jak budeme vařit, aby to bylo nejen zdravé a dobré, ale i cenově dostupné, nás nutí obracet se k starým receptům. Budeme se zkrátka vracet víc k domácí přípravě pokrmů, abychom alespoň trochu ušetřili. Přece jen navařit hrnec zeleninové polévky vyjde levněji, než koupit k večeři hotovou pizzu. Pro mě znamená navařit hrnec polévky z brokolice nebo květáku minimální investici s maximálním efektem. Jirka se po ní může u...

Už si připadám jako ti amatérští kuchaři v Prostřeno, co vaří italskou kuchyni s českými prvky a kombinují to s českou čínou. Člověk někdy žasne, co dokážou spatlat a ještě to dát na někomu na talíř; pak sami sebe hodnotí devíti body a ještě brečí na kameru, když někdo řekne, že je to blaf. Tedy, ne že bych sledovala tuhle "soutěž" nějak pravidelně, ale občas jsem se koukla. Ale opravdu jen málokdy, protože mě rozčilovaly trapné komentáře a to, jak všichni soutěžící předpokládali, že hostitel "asi bude mít moderně zařízený, nově rekonstruovaný byt, nebo domeček". A pak buď závistivě kritizovali, nebo pomlouvali hostitele, že má starý nábytek a nemá vymalováno. Je to přímo útok na naše nejnižší pudy, nahlížet druhým do soukromí a vyžívat se v tom, když se jim něco nevede. O vaření jde až v druhé řadě. V té první jde o reklamu jistému supermarketu - a to se vám zažere pod kůži, když jeho jméno slyšíte během jednoho dílu několikrát - a o přehlídku neupřímnosti, bezchar...

Lady Katie Brickwellová byla šlechetná a krásná žena. Žila v malém, rodinném sídle, obklopeném hustými hvozdy, jen se svým věrným služebnictvem: starou služkou Mary, která u ní byla zaměstnána už od dob, kdy Katie byla ještě malou dívenkou, kuchařkou Dorothy a sluhou Jackem. Všichni tři jí byli nesmírně oddáni a nemohli si vynachválit laskavou povahu své paní. Do zámečku jen zřídkakdy přijížděli hosté. Během léta se ovšem nějací našli - byli to přátelé Lady Brickwellové ještě z dob jejích studií v Bedfordshire. Ti přijížděli pravidelně trávit prázdniny v laskavé pohostinnosti své přítelkyně - proháněli se po lesích na bujných koních, hráli v altánku kuželky a za deštivých odpolední sedávali v parádním pokoji u krbu s partií šachů, či bridže. Lady Brickwellová byla ještě mladá - měla černé, dlouhé vlasy, které jí v bohatých prstencích splývaly až na lopatky, jemně modelovaný obličej s plnými rty a švestkově modré oči, které se na svět dívaly s dobrotou, ale také trochu posmutněle. Bylo ...

Michalka se dnes těšila, až pro ni maminka přijde do školky, víc než kdy jindy. Zítra totiž přijede babička s dědečkem a půjdou společně do Zoo! Zvířátka má Michalka moc ráda, hlavně medvědy. Však už má doma tři plyšové - mámu medvědici, tátu medvěda a malého Míšu, co s ní spí v postýlce. Ale živí medvědi, to je něco docela jiného! Michalce se nejvíc líbilo, když "tančili" svůj medvědí tanec, nebo seděli a tlapami si třeli čenich. Vždycky jim chtěla hodit svou svačinu, ale babička, nebo maminka jí říkaly, že v Zoo se zvířata krmit nesmí. Konečně, maminka je z práce tady! "Dobrý den, paní učitelko! Ahoj, Michalko!" volá máma udýchaně od dveří. "Dobrý den, paní Tichá. Michalka byla dnes celá nesvá, už se nemohla dočkat, až pro ni přijdete. Ani svačinku nechtěla sníst," žalovala napůl žertem paní učitelka. "Je to pravda, Michalko?" ptala se maminka přísně. "Ano, mami, ale já už fakt nemohla. Babička mi přiveze buchty a já bych na ně neměla v bř...

Včera v pozdních večerních hodinách se naskytl chodcům, procházejícím poblíž restaurace U Hňupa, neveselý obrázek. Na chodníku před hospodou sedělo asi roční opičí mládě a hořce plakalo. Při pátrání po matce dítěte se podařilo zjistit, že to poněkud přehnala s pitím alkoholických nápojů. Přivolaná policie měla plné ruce práce se zadržením nehodné matky - nejprve jim totiž nevybíravě nadávala a nakonec se uchýlila i k několika kousancům. Pro značnou agresivitu musela být okamžitě převezena na záchytnou stanici. Pro vystrašené mládě si přiletěla jeho prababička. Celý případ bude nadále sledovat sociální odbor příslušného obvodu. *** Dítě *** Matka... Ovšem dá se jí tak ještě vůbec říkat? *** Záchranná akce prababičky (Fotografie: Archiv Policie České republiky) *** Tak to dopadá, když spustíte své plyšáky na delší čas z očí. Hned něco vyvedou. A to jsem pro mámu opici měla připravenu tak výbornou svačinu! No ale budu muset počkat, až madam vystřízliví, a pak místo svačiny dostane pořádno...

Moje babička vždycky říkávala: "Papej mrkvičku, budeš mít zdravé oči!" a postavila přede mě na stůl misku mrkvového salátu. Já byla malá, takže jsem babičku brala jako autoritu a věřila každému slovu, které vyřkla. Jenže... ani babičky nemají vždycky úplnou pravdu. Jak jinak si vysvětlit to, že i když jsem mrkvičku poctivě baštila, moje očka dnes s bídou rozeznají známou tvář na vzdálenost tří metrů. Občas si proto lidi o mě myslí, že jsem nevychovaná. Představte si situaci - stojíte na jedné straně silnice na chodníku a z druhé strany na vás někdo mává. Ostříte zrak, ale nevidíte zaboha, kdo to je. Je vám hloupé mávat na cizího člověka, tak se bezradně rozhlížíte kolem, jestli tam třeba nestojí někdo, komu to mávání patří. Ale není tam nikdo. Než se stačíte vzpamatovat a zvednout ruku k pozdravu neznámému, už je fuč. A trapas je na světě. Často jsem přemýšlela, kde asi babička udělala při přípravě salátu chybu. A pak jsem si vzpomněla - ona tu mrkev vždy nastrouhala na želez...

Sobotní ráno mě přivítalo zataženou oblohou a vytrvalým deštěm. Trochu nepatřičné počasí, vzhledem k tématu, o němž máme dnes psát. Co si vzít k vodě... samozřejmě nemám na mysli věci, jako jsou plavky, ručník, deka a opalovací krém. Jakožto Mistr Provianťák se budu starat o hladovce, kterým u vody vytráví natošup. Tak si držte klobouky, začínáme. Než začneme chystat jakékoli jídlo k vodě, je třeba zjistit počet strávníků, jejich pohlaví a věk . Je to velice důležité, protože pokud podceníte množství jídla, pití a pochutin, riskujete u vody značný průvan v peněžence. Zejména pokud půjdete na koupaliště a ještě k tomu s dětmi. Ty kobylky vám nejprve vyjí veškerý obsah zavazadel, aby pak škemraly o hranolky, kokakolu, nanuk, brambůrky, langoše, nebo hamburger. To je zákonité. Druhé pravidlo při chystání svačinky je to, k jaké vodě se chcete vypravit. Jinak se vyzbrojíte na koupaliště, jinak k řece. Se synem a mým bratrem jsme chodívali často dělat piknik k Odře. To znamenalo poněkud slo...

Každého rána cestou do práce potkával pan Banán hezkou, červenolící slečnu. "Ach, ta má ale krásnou stopku! A což teprve ta její čistá, zrůžovělá pleť! Kdybych tak mohl to kulaťoučké, hezké děvče oslovit!" vzdychal Banán. Ale potíž byla, že slečna vždy vystoupila na úplně jiné zastávce a zmizela mezi ostatními červenými, zelenými, žlutými a strakatými děvčaty. Banán byl nešťasten. Kolega Citrón si v práci všiml jeho smutku: "Copak že jsi dnes tak zelený, kamaráde? Není ti špatně?" Banán si jen povzdechl: " Ach ne, špatně mi není. Ale bolí mě srdce." "Srdce?" kysele se usmál Citrón. "Snad ses nám, kamaráde, nezamiloval? A kterápak je ta tvoje vyvolená? Není to snad Chiquita od nás ze skladu? Je to docela hezká holka, člověče, tuhle jsem se na ni usmál a ona ti studem úplně zežloutla! No, postavu má taky pěknou, je z dobré rodiny..." začal Citrón prozaicky vypočítávat klady krásné Chiquity. "Kdepak Chiquita! Je sice pěkná, pravda, al...

Když Mléčný bar vyhlásil téma, abychom se pokusili vytvořit růži z jedlého materiálu, brala jsem to jako výzvu. Moje manuální zručnost sice není nijak skvělá, ovšem pokus se nakonec pro svou překvapivou snadnost celkem vydařil. Jak? Podívejte se v celém článku. V neděli odpoledne jsem vytáhla z ledničky salámy, sýr, pomazánkové máslo, okurky, rajčata a olivy a jala se z nich vytvářet sváteční večeři. Korunou na ní samozřejmě měly být růže - je ale otázka, zda se to tak dá brát. Ovšem Jirkovi se můj výtvor velmi líbil a komentoval ho zdviženým palcem a boulemi za ušima. Nakonec, já jsem si taky zobla. Jsem kytkožrout. Je snad osudové, že jsem nevyfotila postup. Zjistila jsem to až večer, když jsem chtěla článek vydat. V pondělí jsem fotoaparát svěřila Jirkovi, ale nechtějte vědět, jak fotky dopadly. Takže do třetice, přece to nevzdám. Dnes jsem znovu koupila plátkový sýr a návod na výrobu růže vám předvedu na něm. Stejným způsobem se dá udělat i květ z koleček suchého, či šunkového salá...

Proč byly vlastně vynalezeny fastfoody? A jaká je jejich historie? Pro mnohé lidi je představa restaurací s rychlým občerstvením, nebo hladových okének spojena s moderní dobou, ale asi málokomu dojde, že tento způsob stravování má svou hlubokou historii. Pouliční prodej potravin, určených k přímé konzumaci, existoval už v nejstarších kulturách ve Středomoří a na Blízkém i Dálném východě, tedy v místech s vysokou koncentrací obyvatelstva. Moderní typ rychlého občerstvení, jak jej známe dnes, vznikl v Kalifornii před druhou světovou válkou na popud bratří McDonaldových - už je nebavilo mýt pořád dokola použité nádobí. Tak vynalezli způsob, kdy se zákazníci obsluhují sami a k přípravě jídel není potřeba kvalifikovaných sil. Plastové vidličky, nože, kelímky na nápoje a tácky se staly běžnou součástí těchto zařízení. Když se nad tím zamyslíme z tohoto pohledu, už jen to množství použitých plastů je odstrašující. Vezměte si, kolik lidí na světě se stravuje tímto způsobem - ať už denně, či př...

Včera jsem zjistila, že tohle roční období je jako stvořené pro pečení z kynutého těsta. Nemusíte hledat místečko, kde je nejtepleji, když máte v kuchyni jako v sauně. Droždí z hrnku utíká jako v pohádce, těsto, správně ručně zamísené, vám udělá pod utěrkou pěknou čepici. Mezitím sotva stačíte připravit náplň a za chvíli už můžete připravenou bábovku šoupnout do trouby. Dříve jsem pekla častěji, ale teď, co jsme tu zůstali sami dva, to trochu flákám. Proto když jsem včera v podvečer prohlásila, že místo sezení u počítače jdu do kuchyně tvořit, Jirka zajásal hned dvakrát. Poprvé proto, že mohl jít hrát nějakou hru, jejímž smyslem je zabíjení oblud, podruhé proto, že se těšil na sladkou dobrotu. A samozřejmě ho hned napadlo, že můj pracovní zápal není jen tak samosebou. "Že to je zase nějaký úkol?" táže se mé dítě. "No jo, ale já jsem stejně chtěla něco upéct," vymlouvám se chabě. A jdu se s nadšením pustit do díla. Nejprve připravit suroviny: Na těsto: 40 dkg polohru...

"Dobrý den, nesu vám oběd!" hlaholím už asi podesáté. Starý pán mi pomalu otevírá dveře a spolu s prázdným jídlonosičem mi do ruky vtiskne velký pomeranč. "Ať máte nějaké vitamíny," usmívá se. Na oplátku se taky usměju, přijmu dárek a s přáním dobré chuti mu předám plný. Za nějakou dobu už úplně zpocená a uhoněná zvoním u dveří další klientky. Opakuji zaklínadlo :"Dobrý den, už je tady oběd!" Dnes po dvacátépáté. Dveře se otevírají a malá shrbená babička mě vpouští do kuchyně. "Copak máme dneska dobrého?" ptá se spíš ze zvyku, než ze zvědavosti. " Bramborovou kaši a sekanou!" odpovídám pohotově. Mám to už naučené a jsem zvyklá říkat to nadšeně i třicetkrát. Na kuchyňské lince se kromě prázdné nádoby na jídlo skví dvě nektarinky. "To je pro vás. Za ochotu," praví paní mile. "Jste hodná, moc vám děkuji," beru nektarinky rozpačitě do ruky. Je mi hloupé, že za takovou maličkost, jako je přinesení jídla, rozdává ovoce, co...

V horkých letních dnech se potřebují zchladit nejen děti, ale také jejich rodiče. No a protože při hlídání neposedných ratolestí je lepší zůstat u nealkoholického drinku (v zájmu zachování pozornosti), připravila jsem si pro ně dnes povzbuzující a osvěžující marocký ledový čaj . K jeho přípravě budeme potřebovat: třtinový cukr limety (na litr nápoje 3 kusy) dvě až tři celé skořice 3 hvězdičky badyánu čerstvou mátu drcený led Postup: Do hrnce nalijeme litr vody, přidáme kůru z jedné, chemicky neošetřené a horkou vodou dobře omyté limetky, celou skořici a badyán. Necháme asi deset minut vařit. Pak přidáme nakrájenou dužinu z limetky, kterou jsme předtím zbavili kůry, třtinový cukr a necháme vychladnout. Do nápoje dáme vymačkanou šťávu z druhé limety (můžeme přidat i limetkový sirup) a dáme do lednice vychladit. Mezitím si otrháme a omyjeme lístečky máty. Do sklenic dáme na dno vrstvu ledové drtě, přidáme kolečka, nakrájená z třetí limetky, lístečky máty a zalijeme přecezeným vychlazeným ...

Máte rádi houby? Já ano a moc. Nejsem z těch, kteří je jen rádi hledají a pak nejí, či snad z těch, kteří houby sice jí, ale do lesa je nikdo nedostane. Už jen ten pocit, když vkročím obtěžkána košíkem a svačinkou mezi stromy a nadechnu se té vůně. Je to nádhera! Jenže takové krásné lesy tady u nás u Ostravy nejsou. Vzpomínám často na dobu, kdy jsem byla malá holka a jezdila s rodiči k babičce do Čech. Městečko, kde babička s dědou žili, bylo obklopeno překrásnými jehličnatými lesy, které se stávaly cílem našich houbařských výprav. Když jsem ráno snídala horkou bílou kávu a křupavý rohlík a koukala se z okna na bílou páru, vystupující nad zelenými kopci, už jsem věděla, že ta pára zvěstuje dobrou novinu - houby rostou! To se pak celá naše rodinka nastrojila do ošuntělých oblečků, na nohy natáhla holiny a šup za hledačským dobrodružstvím. Táta se vždycky horečně vrhal do mlází, kde rostly praváky, my s mámou zůstávaly pod vyššími stromy, kde se daly najít takzvané "panské", či...

Mléčný bar pro nás dnes připravil zajímavý úkol - vymyslet tři hádanky pro malé kuchtíky. Chopila jsem se ho po svém, tak trochu pohádkově a jak to dopadlo, můžete vidět v celém článku. Za horama zámek stojí a v tom zámku bydlí král. Má tři krásné princezničky, rád by jim vše odkázal. Jenom jedna může vládnout a tou bude dcerka ta, která královského otce nade všecko ráda má. Obrátil se k první dceři, k milované holčičce. "Já tě ráda mám, tatínku, jako zlato v truhličce." Teď se táže druhé dcery: "Copak ty, děvče milé?" "Já tě ráda mám, tatínku, jako svoje šatky bílé." Už se otec vlídně směje, dokonce si boty zul. Když v tom třetí, nejmilejší dí : "Ráda tě mám jako ..."! *** Když je zralé, červené je, hezky voní po sluníčku. Zakousneš se, slaďounké je. Hádej, co to je, kuchtíčku! Zamysli se maličko... je to přece ........! *** Šla babička do městečka, na trh prodat ....... Včera jí je všechna snesla kropenatá slepička. *** Odpovědi: sůl jablíčko v...

Celý kraj se do tmy noří, slunce už šlo za hory, ohýnek nám v peci hoří, pečeme si brambory. Utichly už ptačí hlasy, příroda jde taky spát. Na světě je tolik krásy, necháme si o ní zdát. *** Článek je součástí soutěže Za barem II, zadání číslo 12 .

Dnes jsem tu zase s plněním dalšího úkolu, který před pár dny zadal mléčný bar - a to připravit bramborové placky. Klasické bramboráky se u nás těší velké oblibě - je to takové jídlo, na nějž suroviny doma vždycky najdete. Teď mě ovšem napadá, že mám všechno, kromě brambor. No ale nebojte se, že bych snad nějak obešla zadání, tento článek píšu v době, kdy je plotna ještě studená. Možná si říkáte (třeba si neříkáte nic, co já vím), proč jsem svým plackám dala název Festivalové. Víte, to je tak... (Písmo je tvořeno z rajčat, limetky, jablka a cibule. Nápis na placku je špatně čitelný, ale možná přeluštíte alespoň Bobbyho McFerrina. Ano, správně, jsou to některé z kapel a umělců, co vystoupí na letošním ročníku.) *** Právě dnes začíná festival Colours of Ostrava, na který se jako každoročně chystáme. Těšíme se vždy na obrovské množství kvalitních koncertů, ale i na celkovou atmosféru, která tento ostravský svátek provází. No a když už je člověk ve víru festivalového dění, tak se dost čast...

Když jsem dnes poránu otevřela blog a mé oko spočinulo na vývěsce autorského klubu, hned mě upoutal další úkol Mléčného baru - upéct a nafotit přípravu domácích muffinů. Abych se přiznala, nikdy jsem muffiny péct nezkoušela, proto nemám ani žádný ověřený recept. Jó takhle bábovku, bublaninu, nebo koláčky, to znám. Ale muffiny... No ale s tímto problémem jsem se vypořádala raz dva - našla jsem na internetu rychlý a jednoduchý recept, maličko ho vylepšila a hurá do obchodu pro suroviny a papírové košíčky. Ze surovin jsem potřebovala pouze smetanový jogurt a hořkou čokoládu, protože zbylé věci k přípravě jsem našla ve spižírně. Ovšem horší to bylo s košíčky. Náš obchod je tak mizerně zásobený, že je tam prostě nemají. Nu což, nakonec jsem přikoupila ještě krabici muffinů v prášku, z nichž použiji tedy k pečení košíčky, co jsou v nich předem vložené. Směs si nechám v záloze, kdyby nás někdy honila mlsná. A teď už hurá do kuchyně. 1. Nejprve bylo třeba nachystat změklé máslo (125 gramů), 2 ...