plant.blog.cz

Dnes si dáme jeden kousek od Roberta Planta z jeho sólového alba Fate of Nations z roku 1993. Jmenuje se Great Spirit a je to vlastně taková ekologická skladba - tedy alespoň textem, neboť v ní zpívá o tom, v jak katastrofálním stavu se nachází naše Země. Doprovodné vokály obstaral Phil Johnstone, který také v této písni hraje na elektrické piano. A aby článek nebyl tak suchý, ještě vám prozradím, že tuto skladbu najdete na nově vydaném albu v bonusech i jako akustickou. Na kytaru hraje bluesový mistr Rainer Ptacek, arizonský hráč česko-německého původu, který dnes již bohužel není mezi živými. Zemřel v roce 1998, dva roky poté, co mu byl diagnostikován mozkový nádor. Bylo mu 47 let. Pokud album Fate of Nations neznáte, vřele doporučuji se na něj zaměřit.

Jedna z nejhezčích písní od Led Zeppelin mě neomrzí nikdy. Dnes jsem se rozhodla zařadit ji sem v podobě, ve které ji hrával Robert Plant s kapelou v roce 1993. Kytaristou byl v té době Francis Dunnery, hubený dlouhovlasý blonďák s velmi přitažlivýma nohama. Tak dávno už je tomu - dnes je Francis skoro plešatý chlapík při těle, ovšem stále dělá zajímavou muziku - příkladem budiž jeho album Made In Space, vydané v loňském roce. Francis Dunnery je také hudebním producentem, zpěvákem a hostoval na řadě alb známých umělců. Docela jsem se bavila, když jsem sledovala jeho živé vystoupení s písní Made In Space z nového alba a viděla to typické poskakování, které je už jeho poznávacím znamením. No nic...Zpět ke Going To California. Na téhle úžasné skladbě snad nemůže zapracovat zub času - a když, tak jedině v její prospěch. Zbožňuju porovnávání různých verzí ze všech období sólové kariéry Roberta Planta a následné zkoumání, která z nich mi zrovna padne do nálady. Tahle z roku 1993 je taková k...

Krátkým modlitbám se říká "střelné" - jakpak se asi říká krátkým písním? Dnes možná znělky, ale pod tím názvem si představím spíš nějaký bezduchý popěvek. Takže tohle bude v mém názvosloví "střelná píseň" - krátká, ale přesto vyjadřující myšlenku. Beroucí svou vroucností za srdce. Naked If I Want To je původní skladba Robertových oblíbenců Moby Grape, kapely, kterou jako kluk miloval a jejíž písně si nepřestal zpívat ani později, když už chlapcem dávno přestal být - alespoň fyzicky. Protože v duši každého správného muzikanta zůstane navždy kus kluka, toho zamilovaného puberťáka, který svou lásku přefiltrovává do hudby. Pokud mu v duši zůstane hravost a láska, je to v pořádku. Všimněte si v této kratičké skladbě doprovodných vokálů - zpívá je (a také hraje na kytaru) Robertův tehdejší dvorní kytarista Kevin Scott McMichael. Píseň vyšla jako bonusový singl spolu se skladbou Calling To You v roce 1993 a také ji můžete slyšet na tomto albu. Kevin v roce 2002 zemřel na...

Mám ráda raritky a proto se dneska na jednu mrkneme. Pochází z roku 1990, kdy byla vydána v dubnu na maxisinglu ještě s dalšími dvěma skladbami (One Love, Don't Look Back). V roce 2007 se objevila v bonusech alba Manic Nirvana. Hudebně je to dost zajímavá, originální a překvapivá věc - poslouchejte: Song je výsledkem spolupráce celé kapely: jeho autory jsou Robert Plant, Phil Johnostone (keyboards), Charlie Jones)bass), Doug Boyle(kytara), Chris Blackwell (bicí)

Poslechněte si závěrečnou skladbu z alba Manic Nirvana , samozřejmě pocházejícího z dílny Roberta Planta. Album vyšlo v roce 1990, letos v květnu už mu bude dvaadvacet let a ani toto úctyhodné "stáří" mu neubralo na půvabu. Zrovna tento song, Watching You, je perfektní ukázkou atmosféry celého alba - je silný, s chytlavou melodií, s prvky hudby Východu, okořeněný vokálem marockého zpěváka Siddi Makain Mushkina. Ovšem dominantní - kromě výrazných bicích - je v něm zajisté silný Robertův hlas, který dokáže být naříkavý, přesvědčivý, sexy....Proč tohle někdy nezahrají v rádiu? Mějte chvíli strpení, trvá dvanáct vteřin, než se rozjede.

Juchů, tak se tady objevila jedna z mých hodně oblíbených písniček! Je z alba Manic Nirvana a je to coververze písně let padesátých, pocházející původně od Schlackse a Glazera. Je to jedna z takových méně typických skladeb alba - prolíná se v ní praskající zvuk, ženské vokály a do toho Plant cituje refrén z Black Dog. Myslím, že právě na albu Manic Nirvana se už nepokrytě hlásil k odkazu Led Zeppelin - už na předešlém Now and Zen taky vkládal samply Zeppelinů do svých skladeb. Udělal to tehdy proto, že Beastie Boys nepokrytě vykradli pár známých riffů Led Zeppelin a získali i díky nim velký úspěch. Takže Plant, jako autor původních nahrávek, na to reagoval tímto způsobem. Navíc skladba Black Dog patří k jeho oblíbeným, o čemž svědčí i to, že ji neustále zařazuje do svého koncertního repertoáru. A vždycky zní jinak. Co se týče alba Manic Nirvana, je sice v celé Plantově diskografii trochu stranou, ale podle mého názoru je vynikající a myslím, že se tady povedlo skloubit název s obsahe...

Don't Look Back byla píseň, napsaná americkým zpěvákem Billym Verou. Jako svůj poslední singl ji nahrála v roce 1966 pro Epic Records rocková kapela The Remains z Bostonu. V roce 1990 si tuto skladbu vypůjčil Robert Plant a vydal svou verzi coby B stranu singlu Hurtin Kind (I've Got My Eyes On You) z alba Manic Nirvana. V roce 2006 se objevila na reeditovaném vydání Manic Nirvany v bonusech. Je to rytmická svižná skladba na konec alba.

Už hodně dlouho trvá tradice mých středečních článků s písněmi Roberta Planta - někdy už mám pocit, že tady za chvíli nebudu mít co dát, ale pokaždé se odněkud vynoří několik zajímavých písní, které jsme tady ještě neměli. Pro dnešek si tedy dáme něco z alba Fate of Nations. Devadesátá léta, ze kterých pochází, byla doba přející experimentům - Robert Plant se ale na svém sedmém sólovém albu naopak přiklonil k akustickému zvuku a lidovým nástrojům. Byl zřejmě zase zpět ve fázi kořenů a tak se obrátil k mystice šedesátých let a kapelám, jako byli Fairport Convention a z těchto ingrediencí namíchal jedno ze svých nejkřehčích a nejmelodičtějších alb, které do té doby vydal. Na albu se objevila řada hostujících hudebníků, jako byl třeba Nigel Eaton , hráč na niněru v písni Come Into My Life a I Believe. Ten také absolvoval s Robertem Plantem a Jimmy Pagem o rok později turné k albu No Quarter, na kterém hrál na niněru v písni Nobody's Fault But Mine. Dalším takovým neobvyklým hostem byl...

Podle názvu článku byste si možná mohli myslet, že už mi vlivem horka "šibe" a píšu nesmysly. Mozek si možná dělá, co chce, ale tenhle název článku je naprosto seriózní a úplně v pořádku. Je to totiž název písničky. Někteří z vás možná četli o nebezpečně manické Nirváně, kde jsem tak trochu po svém rozebírala To album (Manic Nirvana). To album je vážně "nebezpečné" poslouchat - protože když si dáte tak dvě pivka a pak si to pustíte, tak vám začne hlava rotovat takovou rychlostí, že jí nebudete stačit (divné, ne?). Někdy si nemusíte dát ani jedno. A ještě jedna věc - nemusíte vůbec umět anglicky a budete tomu dokonale rozumět. Před pár dny, když Robert Plant oslavil své narozeniny, se objevil na jeho oficiálních stránkách odkaz na další z mnoha výběrů nejlepších songů. Co mě na něm zaujalo, bylo to, že dva z deseti nejlepších byly právě z Manic Nirvany. Nejdřív mě napadlo, že to musela určitě vybírat nějaká ženská. Byl to chlap. Že by i na chlapy působil jeho neodol...

Pro dnešek si tu můžete pustit jednu raritku, která vyšla na albu Sixty-Six To Timbuktu . Jmenuje se Little Hands a je to cover písně Skipa Spence, pocházející původně z roku 1969. Skip ji napsal pro své album Oar a za třicet let si ji vypůjčil Robert Plant, aby ji nazpíval coby poctu na tributní album More Oar, které vyšlo ke třicátému výročí vydání původního Skipova alba. Je to taková něžná písnička. Little Hands (Skip Spence) Vocal: Robert Plant/Bass: Charlie Jones/Guitar: Innes Sibun/Vibes: Ted Benham 1999 Trolcharm Limited Little hands clapping - children are laughing Little hands clapping all over the world Piper is piping - drummers are drumming Little hands clapping all over the world Little hands clapping - children are sharing Little loves loving, all boys and all girls Children are singing - truths that they're bringing Freedom is ringing all over the world Come let us meet them Yes we will greet them Little hands clapping - children are caring Piper is calling all over ...

Hey Jayne je skladba, která vyšla jako B - strana singlu I Believe. Pochází tedy z roku 1993 a její sound je charakteristický pro album Fate of Nations. Byla zaznamenána v londýnském nahrávacím studiu RAK a je zajímavá tím, že v ní Robert Plant nejen zpívá, ale také hraje na sitár. Autory jsou Plant s Charlie Jonesem, kytara patří Kevinu Scott McMichaelovi, na bicí hraje Chris Hughes, který je též spoluproducentem. Pomalá, náladová píseň, která si mě získala už dávno a teď jsem ráda, že ji mohu představit také vám.

Dvě krásné písničky takhle pohromadě, co může být lepšího? Samozřejmě je řeč o písních z desky Fate of Nations a i když nejsem příznivcem televizních show, tak tohle je příležitost, jak si tyhle srdeční záležitosti poslechnout naživo.

Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou udělat článek, kde by bylo abecedně vyjádřeno to, co nejlépe vystihuje Roberta Planta. Chtělo by to samozřejmě něco originálního - určitě by nebylo těžké udělat abecedu třeba z písniček. Tak jsem začala a zastavila jsem se u A. Napadaly mě samé banality, až jsem si uvědomila, že nejvýstižnější slovo je Aranžér. V souvislosti s tímto označením jsem si vybavila rozhovor, který vyšel před pěti lety v Reflexu a který měl název Návrhář hudby. Robert Plant v jedné otázce odpovídal na to, proč se v jeho sólových albech projevují vlivy world music méně, než na albech Led Zeppelin. Řekl k tomu: Rád poznávám svět, ale pořád zůstávám Angličanem. To znamená, že je tady nějaká hudba, na níž jsem vyrostl - a tou je blues, které mám ve svých genech. Teprve na tuhle kostru, jež ze mě dělá to, kým jsem, mohu věšet další vlivy. Je to tak trochu, jako když ráno vstanu a začnu se oblékat - jednou si vezmu batikované tričko a džíny, podruhé sako. Nejprve tedy vznikne p...

Zdravím vás u mého středečního speciálu, zaměřeného na písničky Roberta Planta. Dnes se budeme zabývat klasikou, nádhernou písní, která má kořeny už v padesátých letech a která původně vyšla na albu Led Zeppelin I.  Co bych k tomuhle řekla? Video s písní pochází z koncertu v Buenos Aires ze 17. ledna 1994 a z provedení je cítit duch alba Fate of Nations. Mám na mysli zvonivý zvuk kytary - ale víte co mě zmátlo? U videa je napsáno, že kytaristou je Jerry Cantrell a já tam vidím Francise Dunneryho.  No, takže budu psát o kytaře Francise. Má tam uprostřed písně hodně dobré sólo na akustickou kytaru, fakt perfektně a s citem provedené. Při detailním zkoumání jsem si všimla, že druhý kytarista - ten co hraje na elektrickou kytaru - asi nebude Kevin Scott MacMichael. Je to dost špatně vidět, ale i podle stylu hry si myslím, že to je někdo jiný. Je tedy možné, že jím je právě zmiňovaný Jerry Cantrell. I když jsem v životě neslyšela o tom, že by hrál s Plantem. Pokud to někdo náhodou ...

Nezapomenu pro dnešek dát sem obvyklou dávku Roberta Planta. Bude to zase pro změnu něco staršího, konkrétně z alba Fate of Nations z roku 1993 písnička Great Spirit . A abych vám k tomu řekla něco nového, tak doprovodný vokál s Robertem zpívá Phil Johnstone, který taky v této písni hraje na elektrické piáno. Je to taková snová záležitost. Tak si ji užijte a přeju dobrou noc.

Pustím vám dneska ještě jednu krásnou písničku z alba Fate of Nations . Bude to dárek pro vás a to doopravdy, protože ta písnička se v překladu jmenuje Největší dar. Ještě takové nezbytné informace: Vyšla v roce 1993 na výše zmíněném albu Roberta Planta a autory jsou Robert Plant/Chris Blackwell/Charlie Jones/Kevin Scott MacMichael a Phil Johnstone.  Když se třeba náhodou podíváte na seznam hudebníků na albu Fate of Nations, překvapí vás, kdo všechno se na této desce podílel. Bylo jich rovných dvacet šest. Jen bubeníci jsou čtyři a devět kytaristů - z toho jeden je i Robert Plant, který si zahrál v písni Promised Land.  V The Greatest Gift hrají : Kevin Scott MacMichael na kytaru                                   Phill Johnstone - elektrické piáno                                   Chris B...

Po předlouhém výběru písničky na dnešní den jsem se rozhodla, že zůstanu věrná klasice a dám vám tady něco krásného, co určitě potěší všechny vaše smysly. Bude to song původem od Tima Hardina If I Were A Carpenter . Docela mě pobavil komentář pod videem, ve kterém nějaký člověk psal, že chce zjistit, kdo je ta krásná dívka v klipu. Zrovna mě to totiž taky napadlo, že by bylo zajímavé to vědět. No ale podstatná je písnička a ta je opravdu nádherná. Dokonce je to písnička, kterou si v práci můžu pustit nahlas a nikdo nic nenamítá, naopak... Tak se pokochejte taky... Robert Plant - If I Were A Carpenter ( Fate of Nations )

Whole Lotta Love - to je nesmrtelná rocková klasika, snad nejproslulejší písnička od Led Zeppelin. A proto jsem ráda, že vám ji můžu představit jako akustickou záležitost, jak ji hrál Robert Plant v Itálii v roce 1993. Tato verze je zajímavá tím, že v ní Robert hraje taky na kytaru. Ti dva další kytaristé jsou Francis Dunnery - to je ten s culíkem, co rád ukazuje nohy a Kevin Scott MacMichael. A co se týče zpěvu, je to jako vždy skvělé. Mám teď doma cédéčko právě z Itálie, kde jsou jen akustické věci a moc se mi líbí, protože ty písničky získají nový rozměr a jsou víc takové intimní. A takhle přehráli i písničku Living Loving Maid a vyzněla podle mě skoro líp, než v originále. A fakt si to zkuste pustit, zajímal by mě váš názor právě na tyto klasické hity v novém obalu.                                                  Robert Plant - Whole Lotta Love acoustic ...

Dneska tady máme tanec lhářů. Aspoň tak by se dal přeložit název této písničky. Je z alba Manic Nirvana z roku 1990 a tak trochu by svou atmosférou mohla připomínat akustické songy z Led Zeppelin III. Moc pěkná písnička, tohle video je z festivalu v Knebworthu, kde vystoupily i takové hvězdy, jako Pink Floyd, Genesis, Elton John, Eric Clapton nebo Paul McCartney. No vlastně, vždyť Robert Plant je taky hvězda. A navíc na tom festivalu vystoupil i s Jimmy Pagem. Tady v té písni ale na kytaru hraje Robertův tehdejší dvorní kytarista Doug Boyle. A je to docela síla dívat se, jak jsou na tom jevišti jakoby ztracení oproti té obrovské mase lidí. Mám právě v ruce DVD z toho festivalu, ale je velká škoda, že zrovna tenhle song tam chybí. Tak se na něj aspoň podívám tady. A vy můžete se mnou.                                    Robert Plant - Liars Dance Knebworth 1990

Robert Plant - If I Were Carpenter (live) Naše hodnocení: 9/10 Shodou okolností tady dávám zase jeden cover od Roberta na písničku Tima Hardina. A je to krásná akustická verze z 90tých let, na kytaru hraje Kevin Scott MacMichael (taky v závěru zpívá). Tady má ta písnička trošku jiné aranžmá než na desce (je z alba Fate of Nations ) Určitě tuto písničku budete znát v české verzi, kdy ji zpívá Petr Spálený. Jednou jsem svému taťkovi pouštěla tu Plantovu a on prohlásil, že se mu to víc líbí právě česky. Já teda nevím, mi ta melodie přijde moc umělá, tady si to můžete pustit: hraj .