plant.blog.cz

Odmalička ráda cestuji, zvláště na delší vzdálenosti. I dnes pro mě není cizí pocit "cestovní horečky", kterou ovšem nezažívám při běžné denní jízdě tramvají do práce. Zato když mám jet někam vlakem, beru to jako mimořádnou událost a příležitost k studiu lidských povah. Dopravní prostředky jsou místem setkávání naprosto cizích a rozdílných lidí a to zřejmě zapřičiňuje, že mnozí z nich se uzavírají do svých světů. Dílem ze strachu z komunikace, dílem z nudy - většina cestujících má své úniky, k čemuž jim slouží technické vymoženosti dnešní doby. Tam, kde dříve pomáhaly vytvořit clonu rozevřené noviny či kniha, dnes vidíme mobily - a co je zajímavé, lidé nejraději telefonují právě za jízdy. Nedávno jsem jela příměstským spojem z pražského hlavního nádraží, cesta mi trvá tak zhruba půlhodinu. Vlak byl narvaný v dopravní špičce do posledního místečka a v něm cestující všech věkových kategorií. Školní děti s batůžky na zádech řešily složitosti her ve svých chytrých telefonech, dos...

Vítejte u pravidelného hudebního seriálu, milí přátelé. Tentokrát jste na přemýšlení měli dva týdny, což se projevilo na počtu příspěvků, takže tento díl bude opravdu co poslouchat. Dva týdny jste také hlasovali v anketě pro skladby z minulého dílu, v němž jsme se věnovali londýnské scéně - a jak to dopadlo? Celkem přišlo devětadvacet hlasů pro jedenáct skladeb a nejlépe si vedli Gorillaz se skladbou November Has Come , která získala šest hlasů . Na druhém místě v těsném závěsu o bod méně má Theme song z The Phantom of The Opera . A teď už hezký poslech dnešního výběru! Vangelis - Mythodea (album Mythodea) Mythodea byla zkomponována jako doprovodná hudba k vesmírným misím americké NASA. TlusŤjoch - tlustjoch.blog.cz The Smashing Pumpkins - Tonight, Tonight (album Mellon Collie and the Infinite Sadness) K dílu "M jako... album na M" posílám třetí album americké alternativně-rockové skupiny The Smashing Pumpkins, vyšlo v roce 1995 jako dvojalbum pod názvem "Mellon Coll...

V šedesátých letech minulého století byl Londýn považován za jedno z hlavních center populární kultury - vznikala zde spousta hudebních skupin, které později v rámci Britské invaze pronikaly do Ameriky. My se dnes podíváme na výběr skladeb, které mají s Londýnem něco společného, jak znělo zadání. A ještě jako vždy ohlédnutí za minulým dílem. Devatenáct hlasů v anketě s kanadskými skladbami a jeden vítěz - tentokrát s pěti hlasy stanul na pomyslném žebříčku popularity song Bryana Adamse Summer of 69 . Na druhém místě jsou Rush s písní Spirit of the Radio a I'm Just A Kid od Simple Plan , kteří získali shodně po třech hlasech. Dire Straits - Sultans of Swing K tématu L jako Londýn posílám první velký hit londýnské pub-rockové kapely Dire Straits písničku Sultans of Swing z roku 1978. Zpívají v ní o jazzové kapele hrající v londýnské hospodě 'jižně za řekou', vybral jsem živou koncertní verzi. Kvnhvta - bez blogu Blur - London Loves Blur jsou jednou z nejslavnějších a nejvý...

Dlouho už jsem byla zticha, drtila mě tvoje pýcha, nepopřála jsi mně sluchu, myslelas, že je to v suchu. Nejraději bych teď řvala, že ses na mě vykašlala, nechala jsi mě stát v rohu, co já, chudák, s tím už zmohu. Práší se mi na ciferník, ty si zatím pečeš perník, s plným břichem do postele, to nemůže končit skvěle. Dokud špek ti kryje kabát, budeš v klidu sladké dlabat, nechceš slyšet pravdu ryzí - sádlo samo nevymizí. Na jaře však oděv tenčí, popřeje též hlasům zvenčí, i váha ti pravdu řekne, až se toho jeden lekne. Utéci se nikam nedá, zimním kilům třikrát běda, na má slova došlo zase - přibrala jsi jako prase!

Při psaní nadpisu dnešního článku se mi v první verzi vloudilo malé k ve slově Kanada, což ve mně vzbudilo zvědavost, jak by asi dnešní výběr vypadal, kdybychom ho věnovali obuvi :-) No ale naštěstí army shop tu nemáme, takže se podíváme přímo za oceán do země lesů, jezer a divokých řek, odkud pochází všichni dnešní interpreti. Snad se vám bude v Kanadě líbit! Ještě ale malé ohlédnutí za jazzovým dílem, který mě tolik nadchl ( můj hlas putoval k Ibrahimu Maaloufovi, abyste věděli:-)) a jenž nakonec dohromady posbíral 15 hlasů. Nejvíce se vám líbila notoricky známá klasika Louise Armstronga What a wonderful World , která dostala celkem šest hlasů a tímto se stává vítězem. V těsném závěsu s čtyřmi hlasy se umístil Glenn Miller se skladbou In the Mood . No a dnes mám pro vás jedno malé upozornění - zde na blogu probíhá soutěž o vstupenku na koncert Master Musicians of Jajouka led by Bachir Attar, který proběhne v pondělí 10. 4. 2017 v pražské Akropoli. Pokud nevíte, co v pondělí s načat...

Milí blogující i neblogující přátelé! Pokud jste z Prahy a okolí ( případně jste ochotni do Prahy v pondělí 10. dubna dojet) mám pro vás nabídku, která (jak doufám) se už nebude opakovat. Už v prosinci jsem si koupila vstupenku na koncert Master Musicians of Jajouka led by Bachir Attar , ale bohužel ze zdravotních důvodů (mám nemocenskou) se nemůžu zúčastnit. Proto jsem si řekla, že bych mohla dát šanci někomu z vás, aby si pondělní večer užil místo mě. O co se jedná: zdroj Maročtí pištci z legendární vesničky Jajouka, kteří ohromili Briana Jonese, Patti Smith i Ornete Colemana, přijedou do České republiky, aby zde předvedli mystickou show, jež dokáže měnit stávající žebříčky hodnot. Spisovatel William S. Burroughs charakterizoval jejich hudbu jako čtyři tisíce let starý rock'n'roll a měl nezvratitelnou pravdu. Hudební historik Robert Palmer se zde vypravil v roce 1971 napsat reportáž do hudebního magazínu Rolling Stone. Zbořil tak zažitou představu, že prehistorie hudby je spj...

Film režisérky Věry Chytilové zachycující výstavbu monstrózního sidliště na pražském Jižním městě byl ve své době určitě odvážným počinem, který samozřejmě nemohl uniknout pozornosti stranických funkcionářů a týden po premiéře byl zakázán. Protože režisérka tušila, že by Filmexport a ústřední barrandovský dramaturg Ludvík Toman film neposlali na zahraniční festivaly, odvezla ho tedy sama v krabici do San Rema, kde získal jednu z hlavních cen.( zdroj csfd ) V blocích domů se stále stejnými reáliemi rozbahněných cest, výkopů a hromad hlíny nabízí film střípky ze životů jejich obyvatel - malého chlapce v červené bundě, venkovského dědy, staré osamělé paní, mladého páru - ale hlavně odráží odcizenost mezilidských vztahů, k nimž anonymita sídliště přispívá. Možná je to k nevíře, ale takhle nějak to v době budování "králíkáren pro lidi" vypadalo. Sídliště bez infrastruktury, matky tlačící kočárky v bahně a přenášející batolata přes kaluže, fronty na telefonní budku (neboť vlastní ...