plant.blog.cz

K tématu dnešního článku jsem se inspirovala jednou soutěží, která před pár lety probíhala každý všední den na rádiu Hey. Princip spočíval v tom, že moderátor vždy v určitou ranní hodinu pustil kousek pozpátku hraného riffu písničky a lidé hádali, co je to za skladbu. Každý den hádal pouze jeden člověk, pokud uhodl hned napoprvé, získal sto korun. Pokud neuhodl, další den se při hádání částka zvýšila o sto korun a tak dále. Bylo to dost zajímavé, někdy výherce získal i přes dva tisíce. Přiznám se, že jsem to taky zkoušela, ale bohužel se mi to nepovedlo.  Dnes jsem tedy pro vás vymyslela takovou obdobu této soutěže, jen s tím rozdílem, že to není soutěž, ale hádanka. A budete to mít jednodušší, protože uslyšíte buď celou písničku, hranou pozpátku, nebo její podstatnou část i se zpěvem. Vybrala jsem písničky, které jsou hodně známé a můžu napovědět, že o každé z těch kapel, od kterých pochází, jsem se tady na blogu už aspoň zmínila a je tady od každé z nich určitě nejméně jedna písn...

Dan Bárta začínal s kapelou Tom Sawyer v Plzni. Výrazný posun ale přišel až se skupinou Alice. Ta se skamarádila s Lucií, kapelou Davida Kollera, který jí pomohl s první deskou  Yeah . Alice natočila celkem tři desky. Kromě Yeah, která vyšla v roce 1991, to byla v roce 1992 Ústa Hromů a v roce 1995 Alice. Právě z této posledně jmenované desky si dnes pustíme jeden song. Je to písnička s krásnou melodií a úžasným textem, už moc dlouho jsem ji tu chtěla dát. Tak si ji vychutnejte...  O Danu Bártovi si více můžete přečíst  zde . Alice - Klidná

Možná, že už vás budu trochu otravovat tím, jak tady teď budu pořád mluvit - nebo spíš psát - o nové desce Band of Joy. Když tak mi promiňte, ale mě opravdu štve, že třeba v našich médiích se nejspíš žádné propagace nedočkáme. Zase to dopadne tak, že o vydání tohoto alba v obchodech s muzikou nebudou nic vědět a budou mě přesvědčovat o tom, že Plant nic nevydal - to se mi stalo před třemi lety, když vyšel Raising Sand. Prodávající z jednoho, jinak všemožnými alby dobře zásobeného obchodu, mi řekl, že žádná nová deska není. A více pozornosti se jí začalo věnovat, až když získala pět cen Grammy. V rámci "propagace" tohoto nového alba tady dám promo video, na kterém je komentář Roberta a úryvky některých písní. Po poslechu jsme se shodli, že na tomto albu se Robert nějak dotkl všech bodů své kariéry. Dalo by se říct, že se vrací hodně zpět do minulosti.   Je to vidět i na výběru písní, opět jsou to coververze, ale nemyslím si, že by to bylo proto, že Robert Plant nemá nápady. Sp...

Dnes to bude trochu slavnostní. Právě vyšel singl z nového alba Roberta Planta Band Of Joy a ten singl, jak jste si už možná všimli v sloupci menu přímo pod anketou, má název Angel Dance. Je to píseň původem od kapely Los Lobos, která s Plantem vystupovala 29. června 2010 v Chicagu, jak můžete vidět tady. Pochází z jejich osmého studiového alba z roku 1990 a to album se jmenuje The Neighborhood. Možná proto, že už jsem tuhle písničku slyšela z koncertu Roberta Planta v Memphisu, mám takový pocit něčeho důvěrně známého. Jirka o ní prohlásil, že je to typická "plantovka". Na své album si Robert Plant vybral věci méně známé, jak bývá u něj zvykem. Ale propůjčil jim svým zpěvem a hudbou, kterou hrají jeho kolegové, novou tvář. Angel Dance - Robert Plant & Band of Joy *** Los Lobos - Angel Dance

Zítra by oslavil 66. narozeniny bluesový kytarista (a hráč na klávesy) Mike Bloomfield. Už jsem o něm psala tady . Pustím vám dneska písničku, která je původem od skupiny Traffic a jmenuje se Dear Mr. Fantasy. To je zas shodou okolností skladba, která mohla být inspirací pro Led Zeppelin při skládání písně Your Time Gonna Come, aspoň teda já tam ten základní motiv slyším.  Ale tato verze od Mike Bloomfielda a Al Koopera se mi líbí ještě víc, než originál od Traffic. Hezky do ní zapadá na klávesy zahraný part z Hey Jude a taky kytarové sólo je moc pěkné. Je to taková vzpomínka na staré časy. Jen je škoda, že se nemůžeme podívat na video přímo z toho koncertu.  Mezi komentáři mě zaujal jeden, který popisuje, že měl tu čest vidět Mika Bloomfielda v roce 1971 v Oaklandu a San Franciscu. Šťastný to člověk!

Dnes poruším svou zásadu nedávat tady už žádný článek, protože jsem narazila na něco šíleného. Víte, jak jsem se tady  zmiňovala o mamince Johna Bonhama? Tak jsem zkoumala, co tahle dáma v letech vlastně dělá a zjistila jsem, že je členkou skupiny The Zimmers. To není jen tak ledajaká skupina, její věkový průměr může být tak kolem osmdesáti a to, jak pojali slavnou píseň od The Who My Generation, to mě teda fakt dostalo.  Je vidět, že starší generace se taky umí bavit a odvázat. A to je moc fajn. Kdyby byli takoví naši důchodci, tak je budu milovat. No, pro mě je to vlastně taková příprava na návrat do práce. Podívejte se na video a užijte si to! Upozorňuji, že nejlepší je konec!!! http://www.youtube.com/watch?v=zqfFrCUrEbY&feature=related

Zaměřím se dnes na třetí oficiální živé album Led Zeppelin, kolekci tří alb, které vyšly pod příznačným názvem How The West Was Won (Jak byl dobyt Západ). Je to vlastně taková satisfakce za nepříliš povedené The Song Remains The Same. Jimmy Page měl v úmyslu vydat tohle koncertní album už koncem 70. let, nakonec si na něj posluchači museli počkat ještě čtvrt století. Tato kolekce, na níž je záznam z koncertů z Fora a Long Beach Areny v Los Angeles, pořízený v červnu 1972, se objevila na pultech v květnu 2003. Dnes můžeme s jistotou potvrdit, že záznam podává opravdu dokonalé svědectví o tom, jakou hudbu kapela hrála svým fanouškům na vrcholu popularity, jak asi vypadaly jejich koncerty, které se nikdy neopakovaly a byly naprosto jedinečné. Jimmy Page komentoval toto trojalbum jednoznačně: "Tohle jsou Led Zeppelin ve své nejlepší formě." Myslím, že není třeba o tom ani na chvíli zapochybovat. Tak jestli chcete, můžeme se do něj zaposlouchat společně. zdroj fotky Disk 1: 1. L...

Po zhodnocení stavu mých financí došlo k jakémusi vystřízlivění z euforie posledních dnů. Tak moc jsem chtěla jet na koncert do Berlína, že už moc nechybělo, abych si koupila lístek. Ale přece jen, cena 100 euro znamená nějaké dva a půl tisíce a to mě vrátilo do reality všednosti. Asi budu muset sklapnout a doufat, že příští rok to snad vyjde u nás. A pořád tady je ještě malinkatá jiskřička, že se to nějak povede...jenže, Jirka by taky rád na koncert a to do Prahy na své oblíbence Goldfrapp. Sám ale jet nechce a mi se jejich poslední deska vůbec nelíbí, takže bych to považovala za vyhozené peníze. Goldfrapp tedy padají a Robert - no zase by mi přišlo nefér vůči Jirkovi, že jedu sama, pro dva bych peníze dohromady nedala ani náhodou. Tak už to chodí, nemůžeme mít všechno... Myslím, že tohle určitě všichni dobře znáte. Pro dnešek jsem tedy zvolila jednu z písní z nového Robertova alba, o kterém tady teď budu mluvit často, na to se připravte... Video pochází z koncertu v Little Rock a pís...

Další, nejnověji zveřejněná data Evropského turné: Říjen 14. 10. - SWEDEN, STOCKHOLM - ANNEXT 16. 10.- NORWAY,  OSLO - SENTRUM SCENE 17. 10. - DENMARK,  COPENHAGEN - FALKONER 19. 10. - GERMANY, BERLIN - TEMPODROM (že by?) 21. 10. - FRANCE, PARIS - PALAIS DE SPORTS 24. 10. - BELGIUM, BRUSSELS - CIRQUE ROYAL Listopad: 1. 11.  -  IRELAND, DUBLIN - OLYMPIA

Robert Plant vyjádřil opět svou neochotu k návratu Led Zeppelin. Místo toho se radši soustředil na své sólové projekty v duchu Grammy oceněného Raising Sandu.  Plant řekl pro hudební časopis Mojo, jehož číslo bude v prodeji příští týden: "Udělali jsme to jednou. A byl to opravdu nejlepší koncert Led Zeppelin od roku 1975. Ale samozřejmě to nebyli Led Zeppelin. Na to nezapomeňte." Plant tvrdí, že Zeppelini si bez účasti Johna Bonhama, který zemřel v roce 1980, zcela nezaslouží tento název, ale uznává, že " v případě, že bychom se my tři dali dohromady pod názvem Page&Jones&Plant, už by to nemělo ten dřívější šmrnc." Odhaluje také scénu ze zákulisí O2 Areny, kde mu matka Johna Bonhama řekla: "Ty ses vůbec nezměnil. Pořád se škrábeš na koulích." Roberta se zmocnil neklid, když ho vypátral Keith Cameron, který dělá rozhovory pro časopis MOJO. Je to redaktor, který s Plantem zabrousil do 60tých let do Stourbridge a hovořil s ním o scéně zvané beat (o sk...

Ahoooj, zdravím z Memphisu! Odskočila jsem si na koncert:-) Skoro je to tak, mám totiž čerstvě stažený koncert Roberta Planta a můžu vám říct, je to bomba! Čím víc to poslouchám, tím hlubší obdiv chovám k tomuto pánovi, úžasnému muzikantovi, který pořád dokazuje, jak bohaté jsou jeho hudební zkušenosti, jak hluboká je studnice nápadů, ze které čerpá. Co píseň, to příjemné překvapení. Žádná z těch starých věcí, ať už se to týká písní Led Zeppelin, nebo Robertových starších věcí, nezní tak, jak byste mohli třeba čekat. Vkusně přepracovaná aranžmá, takže zapadají do momentálního zaměření skupiny, hezky sladěný zpěv ve sborech, nebo v duetu s Patti Griffin. Úžasně objevné, pestré, žánrově se pohybující v oblasti bluegrassu, country, blues i rockabilly, možná místy i gospelových zpěvů. Překvapivé nové písně z alba Band of Joy, které už se brzy objeví na trhu. Nadšení diváků, které je tak velké, že chvílemi řvu a tleskám s nimi! Nejlepší je to před přídavky, nechává na sebe asi tři minuty če...

Na závěr naší reportáže by se hodilo dát sem svých pět nejlepších koncertů z letošních Colours. Takže to bude takový TOP.  *** 1. Afro Celt Sound System                                                          Mojave - album Anatomic (2005) *** 2. Iarla O'Lionaird    Iarla Ó Lionáird - Táimse im' Chodladh - The Highland Sessions 1 - BBC 2005 *** 3. Valravn                                                 Koder  På Snor - album Koder  På Snor (2009) *** 4. Thierry Arpino Thierry Arpino (klub Parník, Ostrava - COO 2010) *** 5. Regina Spektor Samson - album Begin To Hope (2006) ***  Pořadí má každý z nás trochu jiné. 

Ještě pár fotek, které jsem nepřiřadila k žádnému článku. Tak se mrkněte:-) nakresleno v tramvaji cestou domů, autoři: Robka a Jirka rovným dílem...

Bylo to fajne, no ni? 1. DEN 2. DEN 3. DEN 4. DEN _________________________ TOP 5 FOTKY !!!

Den čtvrtý, neděle 18. července 2010 Kupodivu jsme se s Jirkou shodli, že letos nejsme vůbec unavení. Je už čtvrtý den, moc jsme toho nenaspali, hlavně teda já určitě ne, a únava nikde.  Tento den máme v plánu takový volnější program. Chceme jít na sto procent do kostela, protože tam bude zpívat Iarla O'Lionáird z Afro Celt Sound System. Zpívá starobylé irské balady v duchu hudební tradice sean nós - to je zapomenutý způsob osamoceného zpěvu bez jakéhokoliv doprovodu, určeného pouze pro okruh vyvolených. Písně pochází z pohanských dob a jsou velmi osobní, hluboce svázané s tradicí lidové poezie a často i historicky a místopisně spojené s určitými oblastmi. Charismatický Iarla pochází z Irska z malé vesničky Cúil Aodha a odmala vyhrával v Irsku snad všechny hudební soutěže. Tak tenhle člověk mě zasáhl.  A opět čekání před kostelem, i dnes prší, sice drobně, ale vytrvale. Teprve dnes nám došlo, jak včera lilo, když jsme byli na Afro Celtech, vůbec jsme to nevnímali. Jo a když j...

Den třetí, sobota 17. července 2010 Dnes to bude veliké, večer vystoupí Afro Celt Sound System a předtím máme program dost nabitý. Tak jsem zvědavá, jak to zvládnem.  Z domu vypadneme po obědě. Naštěstí máme festival blízko, tramvaj cestu urazí za zhruba dvacet minut. Pořád ještě je šílené vedro, možná větší, než včera. Dorazili jsme na hrad, zrovna když se chystal koncert Alejandra Toleda & Magic Tombolinos.  Napíšu vám tady o nich nějaké info z brožurky, kterou jsme dostali, protože oni dostali nás. Saxofonista a zpěvák s dervišským hlasem Alejandro Toledo, původem z Argentiny, studoval v kanadském Montrealu klasiku, ale večery trávil v klubech s romskými kapelami. Texty skládá ve francouzštině, italštině, španělštině a romštině. Za svůj velký vzor považuje rumunskou dechovku Fanfare Cicarlia, s níž si nejen zahrál, ale vlastně u ní vystudoval. "Pozvali mě do své vesnice, kde jsem zůstal několik týdnů podle jednoduchého scénáře: chlast, hraní, jídlo, chlast. To je základ...