plant.blog.cz

Dnes se budemě věnovat umělci, který zpopularizoval indickou hudbu po celém světě a pomohl představit kulturu s ní spojenou. Pandit Ravi Shankar, indický hráč na sitar a skladatel, se narodil 7. dubna 1920 v Indii. Je učedníkem Baba Allauddin Khana, zakladatele Maihar gharana z Hindustanské klasické hudby. Poprvé veřejně vystoupil roku 1939. Jeho učení poté roku 1944 bylo u konce. Začal psát hudbu pro film a balet, nahrával u HMV a v padesátých letech se stal hudebním vedoucím radia All India Radio. Od roku 1946 složil hudbu k filmům jako např. Apu Troligy (Satyajit Ray) či Gandhi (Richard Attenborough; Ben Kingsley). Ravi Shankar se postupně stával známým po celém světě, od roku 1956 pak i na Západě. Na evropská pódia ho uvedl jeho přítel George Harrison, což z čistě marketingového hlediska představovalo jeden z nejsvětlejších okamžiků indické hudby, před kterou pak díky beatlesácké slávě nezůstaly žádné dveře zavřené. Sympatická a pro další vývoj důležitá se ukázala být i skutečnost...

Tak mě dneska napadlo, že jsem tady ještě nedala svůj oblíbený film Hair. Moc se mi líbí hudba z něj a vůbec celý ten film je skvělý. Pokud jste ho ještě neviděli, určitě neváhejte a napravte to. Muzikál HAIR se odehrává v době, kdy ve Vietnamu začíná válka. Zastánci hnutí Hippies ji odsuzují a snaží se dosáhnout míru - marně. Do Vietnamu přesto odlétají stovky amerických vojáků, aby bojovali za svou zem. Režisérem tohoto skvělého filmu o lásce, drogách a válce je samozřejmě nezapomenutelný Miloš Forman. Hair - Aquarius Hair - I Got Life Hair - how can people be so heartless vše o muzikálu Hair zde .

Dnes by oslavil 63. narozeniny zpěvák a kytarista Stephen Peter Marriot, který působil ve skupinách The Small Faces, Humble Pie, Packet Of Three a Steve Marriot´s All Stars. Bohužel opustil tento svět 20. dubna 1991. Small Faces - Tin Soldier

Mikéa - Concert a´Libreville A ještě jednu, abyste měli případně na výběr - tohle je Hey Joe, ovšem v originálním podání Už včera jsem přemýšlela (a hodně), jakou písničku bych tady měla dát. A protože mám zálibu v takových těch méně známých písních, tak jsem se spolehla na stránky Jiřího Moravčíka, kde jsem před časem narazila na zajímavé album. Vydal ho loni zpěvák Théo Rakotovao s triem Mikéa a jmenuje se Taholy. Tento zpěvák pochází z Madagaskaru a při poslechu písniček z jeho nového alba jsem se pro něj nadchla a dokonce jsem vážně začala přemýšlet, že si to album opatřím. Jen bohužel mě brzdí finanční stránka, ale to sem nepatří. Tak vám přeju hezký poslech a pokud by vás zajímalo něco informací o tomto zpěvákovi,tak doporučuji kliknout sem . A pokud by vás to zaujalo natolik, že by jste chtěli slyšet ukázky z toho alba, pak prosím mrkněte sem . A pokud by vám to všechno dohromady nestačilo a chtěli jste to album mít doma (já si myslím, že to asi nehrozí:-)) , tak si ho objednejt...

Rudná - po téhle silnici jezdím každý den do práce(ovšem ne autem, ale skvělou MHD) Dneska jsem z radosti nad tím, že je konec týdne - nejdřív extrémně mrazivého, potom větrného a plného smogu - chtěla napsat článek o tom, jací jsme tady v Ostravě přeborníci. Ale jaksi se mi všechno z hlavy vykouřilo(že by to bylo tím smogem?) Jestli o tom totiž nevíte, tak my se můžeme "chlubit" nejhorším ovzduším z celé EU a možná i jedním z nejhorších na světě. Takže je zázrak, že vůbec žijeme a dýcháme. A že vůbec píšeme články na blog. Dokonce jsem četla v jednom místním týdeníku, že několik mužů z Ostravy se zapojilo do vědecké akce, kdy u sebe nosí jakousi trubičku a ta zjišťuje, co během dne dýchají. Jen je zajímavé, že ženy se tohoto experimentu nemůžou zúčastnit. Prý mají jiné složení DNA. Zjistilo se taky, že úředníci v Ostravě nadýchali třikrát víc škodlivin, než strážníci, kteří chodí v pražských ulicích. Úředníci z Karviné devětkrát. Zajímalo by mě, kolik škodlivin jsem do sebe ...

Teď jsem sledovala koncert, ze kterého je ta písnička, celý a musím říct, že mě fakt zamrzelo, že takhle pohromadě už je neuvidím. Jejich koncerty jsou pro mě totiž fascinující, spojení moderní elektroniky s arabskými rytmy, tradičními nástroji a pořádně rockovým zvukem si můžou dovolit jen machři. Co se týče Roberta, ten dokazuje, že je živá legenda a zasvěcené nepřekvapí jeho obdivuhodné výkony na pódiu. Je zajímavé sledovat jeho výraz třeba při písničce Baby I´m Gonna Leave You. Opravdu bych ráda věděla, co si při tom myslí... Ale zpět k té dnešní - Freedom Fries. Je to písnička s politickým podtextem, ve kterém je narážka na příhodu z jídelny amerického Kongresu, kde se "francouzské" hranolky po nesouhlasu Paříže s válkou v Iráku přejmenovaly na "hranolky svobody". Osobně pro mě ta písnička má největší kouzlo právě na koncertech, kde nejlíp vyzní. Je taková správně energická, založená hlavně na bicích, kytarové sólo se střídá s elektronikou a pak přijde vyvrchol...

Led Zeppelin - For What It´s Worth(Buffalo Springfield) Tuto písničku přepracoval i Robert Plant s Band Of Joy už před tím, než se stal členem Led Zeppelin. A jak je vidět, i Led Zeppelin ji hrávali na koncertech. Jejich verze je samozřejmě mnohem rychlejší a údernější než originál. Tahle skladba, kterou tady dávám , koncertní verze Led Zeppelin, jsou vlastně dvě různé verze v jednom. První část (do 3:19) vyšla na Live on Blueberry Hill a druhá část pochází z koncertu v Seattlu v roce 1975. Krásně ukazuje jejich umění improvizace.

Když v roce 1976 začali Pink Floyd pracovat na svém desátém studiovém albu, zrodil se na britské hudební scéně punk. V té době se rozpadala britská ekonomika, narůstala nezaměstnanost a vypukaly rasové nepokoje spojené s násilím. Do této doby vtrhl v létě 76 punk jako hudební revoluce. Londýnský tisk psal o jeho představitelích s největším opovržením: " Jsou neurvalí, nevychovaní, sprostí, špinaví, nepříjemní a arogantní. Líbí se jim, že je nemá nikdo rád. Používají jména jako John Rotten(Zkažený), Steve Havoc(Katastrofa), Sid Vicious (Zlomyslný), Rat Scabies (Krysa Prašivá). Pro představitele punkové scény byly superlegendy sedmdesátých let "staří nudní prďolové" a jejich hudba, která voněla dálkami a libovala si v bombastičnosti a letargii byla terčem útoků jejich "brigád" s ježatými vlasy a spínacími špendlíky v šatech. Pink Floyd bezděčně zavinili, že majitel butiku v Chelsea Malcolm McLaren objevil nechvalně proslulého Johnnyho Rottena. Získal tohoto ...

Nigel Eaton Dnes jsem si vybrala opravdu dost zvláštní téma, nevím, jestli to někoho z vás bude zajímat, ale já se musím přiznat, že při psaní tohoto článku jsem se sama hodně věcí dozvěděla a bylo to pro mě dost zajímavé. Nigela Eatona jsem si pamatovala jako Plantova spoluhráče na albu Fate of Nations a pak taky z DVD Unledded(No Quarter), ale vůbec mi nedocházelo, na jaký nástroj to vlastně hraje. Pak, když jsem dávala dohromady Plantovu diskografii, jsem narazila na pojem Hurdy-gurdy a popravdě jsem z toho moc moudrá nebyla. A tak jsem se rozhodla, že si o tom něco zjistím a takhle to dopadlo: "S niněrou se ocitáte na sebevražedné cestě, na způsob kamikadze. Ten nástroj je totiž absolutní outsider, který zajímá jen absolutní menšinu, hrstku stejně smýšlejících". Niněra je nástroj středověký, který zažíval své vrcholné období v 15. a 16. století, kdy přitahoval šlechtické dvory, toužící jít s"s dobou". Fascinovala i Vivaldiho s Mozartem. Historie tohoto nástroje ...

Koop - Island Blues (Koop Islands - 2006) Dávám tady tuto skupinu, protože jsem teď bráchovi dávala jejich album na poslech a jemu se to hodně líbí, tak aby si o nich taky mohl něco přečíst (a vy taky). A ještě - dneska mám pro vás zajímavý článek, ale to až večer, tak se určitě stavte:-) Koop, to je švédské duo, které je klasifikováno jako acid-jazzový projekt, není to však jediný žánr, kterým se zabývá. K jazzu hodně míchají také hip hop, trip hop a hlavně electro. Skupinu tvoří dvojice Magnus Zingmark a Oscar Simpson. Ti se rozhodli založit si společný jazzový projekt v polovině 90. let, kdy se ve Švédsku začínala rozrůstat novodobá jazzová scéna. Poprvé se setkali v univerzitním městečku Uppsala, odkud oba pocházejí. Z Uppsaly se však krátce poté za vyhlídkou větších možností přestěhovali do Stockholmu. Zde začali nahrávat své první skladby, ke kterým si často zvali různé muzikanty a vokalisty. Nikdy se netajili ovlivněním různými žánry, jako své největší vzory uvádí legendární hip...

Hooverphonic - You Love Me To Death Včera u nás na návštěvě byl Hynek a hádejte co. Dostali jsme nové bedny, které ale opravdu mají pořádné basy :-) Tak trochu jsme se bavili o letošních Colours of Ostrava 2010. Skupinu Hooverphonic by si tam opravdu přál, ale prý změnili zpěvačku, takže je více než jasné, že nepřijedou - tudíž zvažuje, jestli si má lístek koupit. Pustil nám od nich pár písniček a hned na první poslech bylo jisté, jakou písničku dnes dáme jako víkendovou. Jmenuje se You Love Me To Death a je z koncertu Werchter 2006. Přejeme vám příjemný poslech.... info zde

Včera jsem našla tato dvě videa Roberta Planta z období alba Dreamland, je to docela zázrak, že se něco z tohoto alba objevilo na Youtube. První je Win My Train Fare Home, a druhá Fixin To Die (na albu má název Funny In My Mind (I Believe I'm Fixin' To Die). V této sestavě skupiny Strange Sensation můžete vidět ještě Charlieho Jonese (je to ten nakrátko ostříhaný, co hraje v první písničce na basu). Přehrát na webu Youtube Win My Train Fare Home - tak tuhle hrál Robert v roce 2003 také na festivalu v Mali, na setkání kočovných Tuarégů. Přehrát na webu Youtube Fixin To Die - "otvírák" alba Dreamland

Polly Come Home - album Raising Sand 2007 Při výběru písničky pro dnešní článek jsem si uvědomila, jak málo prostoru tady v poslední době má album Raising Sand. Přitom tohle album bylo pro mě jedním z těch nejvíc očekávaných a když vyšlo, nemohla jsem se dočkat chvíle, až si ho koupím. Vzpomínám si, jak jsem to album sháněla v obchodě a prodavač mi sdělil, že nic takového Plant nevydal. Ono to bylo s albem Raising Sand u nás trochu složitější, jak mi bylo později sděleno, muselo se objednávat pouze přes internet. Tak, když jsem si ho konečně odnášela domů, byla jsem přešťastná a natěšená na hudbu na něm. A musím říct, že mě nezklamalo. Spíš naopak, překvapilo mě v tom dobrém slova smyslu. Album je plné coververzí méně známých autorů (tato píseň pochází od Gene Clarka ) a duet Roberta s Alison Krauss - americkou country& bluegrassovou zpěvačkou a houslistkou - je nádherně sladěný. Celé album plyne spíš v poklidné rovině. Tato písnička patřila od počátku k mým nejoblíbenějším, je re...

Tato písnička je pro mě jednou z nejkrásnějších balad a je to taky jediná příležitost, kdy můžeme v písni Led Zeppelin slyšet duet s ženským hlasem. V původní, studiové verzi zpívá bývalá vokalistka Fairport Convection Sandy Denny. Na koncertech druhý hlas obstarával John Paul Jones (a nechtějte radši vědět, co si o jeho zpěvu myslím:-) V textu, který napsal Robert Plant, se objevují odkazy na Pána Prstenů a mýty a legendy z doby bojů na skotské hranici. V této verzi, kterou tady dávám, zpívá Kristina Donahue, která je dcerou bývalého kytaristy skupiny Fairport Convection Jerry Donahue. Je to pocta Sandy Denny k 30. výročí jejího úmrtí. Text: Queen of Light took her bow, And then she turned to go, The Prince of Peace embraced the gloom, And walked the night alone. Oh, dance in the dark of night, Sing to the morning light. The dark Lord rides in force tonight, And time will tell us all. Oh, throw down your plow and hoe, Rest not to lock your homes. Side by side we wait the might of the ...

Během prvního týdne roku 1975 se Pink Floyd vrátili do studií v Abbey Road, aby se vypořádali s problémy své příští desky. Do začátku měli nejméně tři skladby, se kterými mohli dál pracovat. Zdálo se, že "Shine On You Crazy Diamond" všichni považují za slibnou ústřední skladbu jejich nového alba. Převážně instrumentální dvacetiminutová skladba pokračovala v tradici "Atom Heart Mother" a "Echoes". Vznikla téměř o dva roky dřív ze čtyř tónů Gilmourovy kytarové fráze. Rogeru Watersovi ty tóny připomněly svou melancholií Syda Barretta. A tak, když se pustil do textů, zaplavila ho vlna lítosti a pocity smutku a viny nad bývalým spoluhráčem. Výsledek byl poctou Pink Floyd tomuto zvěstovateli a legendě, o kterém Waters řekl: " Bez něho by se to vůbec nestalo, ale na druhé straně, s ním to nemohlo pokračovat." Lze uzavřít, že "Shine On You Crazy Diamond" je jak hudebně, tak textově nejlepší singlový výkon Floyd. Přesto začátky práce na tomto al...

Ode dneška vám na těchto stránkách budu představovat nějaké, podle mě zajímavé, umělce a jejich projekty z oblasti world music. A začnu tento týden hned s jedním, který má souvislost s Robertem Plantem - Justinem Adamsem. Na úvod - Justin Adams je anglický kytarista, jako dítě však žil v Jordánsku, Libanonu a Egyptě. Pochází z rodiny diplomata. Poprvé jsem se s jeho jménem setkala, když Robert Plant v roce 2005 vystoupil v Praze se svou kapelou Strange Sensation. Justin Adams totiž právě v této kapele hrál na elektrickou kytaru. Kromě toho hraje i na takové nástroje, jako je bendir, nebo tehardant. Kdo z vás sledoval minulý pátek koncert Roberta Planta v televizi, měl možnost vidět a slyšet Justina v akci. O egyptskou a arabskou hudbu se zajímal už v mládí, později vystřídal také jiné styly a jako kytarista prošel několika kapelami (Blyth Power a The Imposibble Dreamers). Celá 90. léta strávil pak ve skupině Jaha Wobbla Invaders Of The Heart. Vydali spolu sedm alb a Justin se seznámil ...

Tinariwen - Tenhert Musím vám pustit svou nejoblíbenější písničku z nového alba Imidiwan od Tinariwen. Psala jsem o něm už tady a taky zde . Moc se mi líbí ten úvod s kytarou, pak když se přidají ostatní nástroje a monolog zpěváka spolu s ženskými sbory. Vůbec mě uchvátil rytmus a melodie, považuji tuto píseň za jednu z nejlepších z alba.

Někdy mě potkají takové zvláštní náhody. Dneska jsem si prohlížela stránky Jiřího Moravčíka o world music a v aktualitách jsem objevila dvě pro mě známá jména : Kiran Ahluwalia a Najma Akhtar. První zmiňovaná je indická zpěvačka ghazal(zhudebněné poezie), kterou jsme viděli v roce 2008 na Colours of Ostrava a jejíž koncert ve mě zanechal nezapomenutelný zážitek. A Najmu Akhtar mám spojenou hlavně s projektem Unledded Roberta Planta a Jimmyho Page, kde zpívala druhý hlas v písni Battle of Evermore. Ale to samozřejmě není všechno, co kdy udělala. Právě na těchto stránkách jsem se dozvěděla, že Najma vloni vydala album Rishte spolu s americkým kytaristou Gary Lucasem. Zní opravdu nádherně a určitě se pokusím tohle album si sehnat. Pustím vám ukázku - píseň Rishte. A ještě si neodpustím takovou poznámku, kterou jsem si tam přečetla - někdo prohlásil, že kdyby po boku Najmy stál místo Garyho Lucase Robert Plant, mohlo by album Rishte vyhrát cenu Grammy.

Robert Plant - Little by Little Tohle je hodně zajímavá písnička a já se divím, že mě nenapadlo dát ji tady dříve. Pochází z roku 1985 a vyšla na albu ( Shaken & Stirred) Pokud se chcete něco o albu dozvědět, klikněte na odkaz.

Připomínám, že dnes je významný den v historii Led Zeppelin. Právě dnes totiž slaví album Led Zeppelin I 41. výročí. Kolem tohoto alba koluje řada historek, jak probíhalo jeho nahrávání. Hodně mě pobavila jedna z nich, o tom, jak dva chudí muzikanti Robert a Bonzo, celí nadšení z toho, jak jim to společně hraje, byli požádáni Jimmy Pagem o finanční příspěvek na pivo a jídlo. Nutno říct, že Jimmy byl v té době bohatá hvězda, zatímco ti dva si kromě hudby na živobytí ještě nedávno přivydělávali fyzickou prací. Takže na počest vydání tohoto vynikajícího alba tady dám video z Albert Hall s písničkou How Many More Times. Je to ale trochu rozsáhlejší skladba, takže videa budou dvě. 2. část  Je to skvělá píseň a hodně se jim to tady povedlo. Popravdě, já tu písničku zbožňuju.

Koncert oslavující 40té výročí Rounder Records bude vysílaný ve čtvrtek, 14.ledna v 20:00 na Nashville Public Television (NPT) . Šou budou uvádět hráči z kapely Alison Krauss , jako třeba Minnie Driver, Bela Fleck a další. Speciálně budou dále zahrnuti účinkující z dalšího dílu CMT Crossroads , včetně Roberta Planta a Alison Krauss. Program začne na PBS stanici v březnu, 2010. *** zdroj ©přeložil Jirka, plant.blog.cz

Dneska přišlo na řadu jedno z nejlepších alb Pink Floyd - Dark Side of the Moon. Tohle mistrovské dílo fascinovalo několik generací posluchačů a vydobylo si pevné postavení v knihách rekordů, protože se v žebříčcích popularity udrželo o dva roky déle, než jeho nejbližší konkurent. "Myslím, že každé naše album bylo v určitém smyslu krokem k "Dark Side of the Moon". Stále jsme se učili. Technika nahrávání a naše psaní a komponování se zlepšovalo." Mistrovskou směsí zvukových efektů, útržky vět, vytvářením nálad a studiovou technologií představuje "Dark Side" oslavu pěti let experimentů a pěti let, v nichž se šílenství postupně zmocnilo muže, který dal skupině Pink Floyd jméno a založil její slávu. I když se album hodně dotýká Syda Barretta, je to deska, kterou se od něj osvobodili. "Dark Side" znamenalo skoncování s minulostí. Je to také album ucelené, textově i hudebně. Když se tohle album dávalo dohromady, měli Floyd po ruce pár drobností, které ...

Buddy Holly byl legendární rock´n´rollový zpěvák a kytarista. Pochází z Texasu (narozen 7. 9. 1936), vlastním jménem Charles Hardin Holley. Učil se i na piano a na housle. V r. 1949 zakládá s Bobem Montgomerym countryové duo Buddy & Bob. V r. 1953 se k nim přidává baskytarista Larry Welborn (název se mění na Western And Bop) a o rok později mají první studiové nahrávky. V r. 1955 se přidává bubeník Jerry Allison a skupina se stylově posouvá k rockabilly. Se změnou sestavy v r. 1956 (Holly, Allison, Sonny Curtis - g, Don Guess - bg) se mění i název na Buddy Holly & The Three Tunes. Společně přesídlují do Nashville. Od r. 1957 už používá jméno Crickets (složení: Holly, Allison, Niki Sullivan - g, Joe B. Mauldin - bg). Mezitím se v kapele objevují i jiní muzikanti (Glen Hardin - p, Jerry Nayler - bg). Na podzim 1957 vychází singl That´ll Be The Day, který se stává obrovským hitem v USA i v Anglii (1. místa v hitparádách). Následují další hity, např. Peggy Sue (1957), Oh Boy! (1958...

Robert Plant & Strange Sensation - Hey Joe Jako víkendovou písničku jsem zvolila tuto coververzi slavné Hey Joe, kterou proslavil Jimi Hendrix(i když od něj přímo nepochází). Vybrala jsem si ji hlavně proto, že jsem se včera dívala na Robertův koncert v televizi, ale tato píseň patří k bonusovému materiálu na DVD, takže tam nezazněla. Tak se na ni můžete podívat a poslechnout si ji aspoň tady. Podle mého názoru je úžasná.

Dnes slaví své 66. narozeniny jeden z nejlepších kytaristů na světě, James Patrick Page. Narodil se jako jediné dítě Jamese Page a Patricie Elizabeth Gaffikinové. Otec byl úředníkem leteckých závodů a matka pracovala jako pomocná sestra v lékařské ordinaci.Rodina žila zpočátku v Hestonu, když bylo Jimmymu pět let, přestěhovali se do Felthamu, nedaleko letiště Heathrow, západně od Londýna. Když bylo Jimmymu patnáct, objevil kouzlo hraní na kytaru. Jeho první kytara byla "španělka" s ocelovými strunami. Jimmy se od kamaráda naučil s kytarou zacházet, pak chodil krátce na hodiny k učiteli do Kingstonu nad Temží. Začínal akordovými vyhrávkami z písniček Buddyho Hollyho, pak se zaměříl na Jamese Burtona, kreativního vibratového kytaristu. V té době se spřátelil s Jeffem Beckem. Jelikož s akustickou kytarou nemohl Jimmy napodobit zvuk Burtona, nebo třeba Chucka Berryho, musel si pořídit kytaru elektrickou. Koupil si proto kytaru značky Hoffman Senator s elektrickým snímačem a pozdě...

AC/DC - Stormy May Day (nejnovější album Black Ice) Tohle album se mi líbí, ale od AC/DC nemůžeme čekat nějakou změnu ve hře, že.. Jsou to prostě ti staří dobří AC/DC, jak je všichni známe. Jako celek na mě album působí velmi dobře, ale při poslechu jsem narazil na tuto písničku. Schválně kdo pozná, z jaké písničky je riff vykradený.

Slibovala jsem, že tady dám text písničky Misty Mountain Hop a dnes tak činím. Abyste si nemysleli, ten překlad není můj vlastní, nýbrž opsaný ze stránek Richieho, které už bohužel pár let nefungují. Pokud byste někdo měli lepší překlad, tak sem s tím:-) Ještě k té písničce, nenašla jsem fakt žádné dobré video(kromě těch, které už jste určitě viděli), takže mi doufám odpustíte, že tady dám studiovou verzi. A ještě připomínám, už zítra bude v telce ten dokument o Robertovi. Tak se nezapomeňte koukat. Já už se tak těším, že nejsem schopná se na nic soustředit. Walkin' in the park just the other day, Baby, What do you, what do you think I saw? Crowds of people sittin' on the grass with flowers in their hair said, "Hey, Boy, do you wanna score?" And you know how it is; I really don't know what time it was, woh, oh, So I asked them if I could stay awhile. I didn't notice but it had got very dark and I was really, Really out of my mind. Just then a policeman stepped...

Robert Plant - Tie Dye on The Highway (album Manic Nirvana ) Tohle je moc dobrá věc. Podle mého je jedna z nejlepších z alba Manic Nirvana, jen mě jednu dobu trochu štvalo, že když hráli v rádiu Planta, tak skoro vždycky jen tuhle. Ale to už je teď minulost. Video bylo pořízeno na Knebworthském festivalu v roce 1990, na kytaru hraje Doug Boyle, Robert tady předvádí kromě zpěvu i skvělé sólo na harmoniku. Trochu mi leží v hlavě, jak přeložit text . Je v něm určitě hodně z filozofie hippies. Tak přeju pěkný poslech.

Jimmy Page, kytarista slavné britské skupiny Led Zeppelin, prohlásil, že budoucnost kapely záleží především na zpěvákovi Robertu Plantovi. "Není možné pracovat bez původního zpěváka," řekl s příchodem letošního roku. Definitivně tím ukončil spekulace o tom, že by se Led Zeppelin vrátili na scénu bez Planta. Takové úvahy se přitom v tisku objevovaly během loňska neustále. Kapela chtěla vyrazit na koncertní turné a uvažovala prý i o novém albu. Protože se Plant pro své vytížení odmítl návratu zúčastnit, zbylí členové hledali náhradu. Padla dokonce i některá jména. "Měli jsme několik zkoušek, hledali jsme nového zpěváka, ale neuspěli jsme. Teď jsme šťastní, že to tak dopadlo," řekl baskytarista John Paul Jones. Právě on vydal v listopadu loňského roku album s kapelou Them Crooked Vultures. Page zase na konci roku oznámil, že letos hodlá nahrát několik nových skladeb. Zda je využije pro pozdější comeback Led Zeppelin, anebo vydá vlastní album, ukáže čas. Led Zeppelin sk...

První album Floyd v 70. letech odráželo jejich nevyhraněnost a také trendy, které převládaly na britské hudební scéně. V době, kdy průkopníci jako Pete Townshend z Who a Ray Davies z Kings propagovali rockovou operu, mohli Pink Floyd stěží odolat pokušení, aby sami neuvedli něco monumentálního a vážného. Tak vznikla " Atom Heart Mother ". David Gilmour vysvětlil : "Celé hlavní téma vzešlo z krátkého sledu akordů, který jsem si tehdy zapsal a nazval "Theme from an Imaginary Western". Znělo mi to jako z filmu "Sedm Statečných". Na Waterse melodie zapůsobila jako "heroická a kvalitně udělaná" a inspirovala jeho a Wrighta k práci na dalších tématech a variacích ve stejném filmovém duchu, až celá tato dosud nejdelší skladba Floydů nabobtnala do délky téměř 24 minut. Pod pracovním názvem "The Amazing Pudding" měla první verze premiéru 23. 1. 1970 v Paříži. Kolem téhle rozvleklé instrumentálky vznikalo stále víc hádek, tak se nakonec doml...

Ta kytara je úžasná Bo Diddley (vlastním jménem Ellas Otha Bates McDaniel) se narodil 30. prosince 1928 v McComb, ve státě Mississippi. Přezdívalo se mu "The Originator". Byl to významný americký rock´n´rollový zpěvák, textař a kytarista žánru rythm´n´blues a rokenrolu. Prorazil s písní I´m A Man, jejíž rytmus se stal jedním ze základů rokenrolových rytmů. Byl nedostižným hudebním inovátorem, jehož práce se zvukem inspirovala kytaristy blues, rocku, psychedelic a v neposlední řadě i punku. Je taky známý svou oblibou kytar obdélníkového tvaru. Bo Diddley absolutně zásadním způsobem ovlivnil celou generaci britských muzikantů a skupin, namátkou: Eric Burdon(The Animals) - napr. cover verze skladby Story of Bo Diddley The Rolling Stones - cover verze skladby Mona, přístup k pojetí skladby Not Fade Away Yardbirds - cover verze skladby I ´m A Man Juicy Lucy - album Who Do You Love Pretty Things - bylo pojmenováno podle jeho skladby Pretty Things Bo Diddley koncertoval v roce 2005 ...

Dneska má 64. narozeniny John Paul Jones. Jak jistě víte, jde o bývalého baskytaristu a hráče na klávesové nástroje a vůbec všestranného(a nenápadného) umělce skupiny Led Zeppelin. Působil také jako studiový producent. Momentálně hraje ve skupině Them Crooked Vultures. Já tady dám dnes písničku No Quarter z filmu The Song Remains The Same, protože ji považuju za zásadní Jonesovo dílo. Tak ať mu to hraje ještě dlouho. Led Zeppelin - No Quarter z filmu The Song Remains The Same 1973

Napadlo mě udělat si takovou malou rekapitulaci roku 2009 ze stránky hudební. Přemýšlela jsem, jaká alba a dvd jsem si loni koupila(ale opravdu koupila, nestáhla) a došla jsem k tomuto malému seznamu: Pink Floyd - Live At Pompeii Scott Matthews - Passing Stranger DVD Knebworth 1990 DVD Live At Montreux 1977-2006 DVD Rolling Stones Ian Gillan - One Eye To Morrocco Mamady Keita &Sewa Kan - live cd DVD Festival In The Desert DVD David Bowie DVD Deep Purple Live At Montreux The Doors film Olivera Stone DVD Status Quo Je pravda, že některé z nich jsou jen takové levné z časopisu, ale kupříkladu můj největší úlovek loni bylo DVD Festival In The Desert, za který jsem utratila hříšné peníze a vůbec toho nelituju. A co vy? Jak jste na tom byli loni s nakupováním hudby? A nebo případně, co máte v plánu si pořídit letos?

Stroll On - Yardbirds (Z filmu Zvětšenina) Pro dnešek jsem si nakonec po dlouhém váhání vybrala tuto píseň, která vznikla v roce 1966 a byla určena právě pro film režiséra Michelangela Antonioniho - Blow Up(pokud jste sledovali poslední díl o Pink Floyd, jistě si na něj vzpomenete). Původně v něm měli vystupovat The Who, které Antonioni viděl při živém vystoupení rozmlátit nástroje. Jenže Who nabídku odmítli, tak nakonec režisér oslovil Yardbirds. Při konkurzu zahráli "Train Kept A-Rollin", což bylo přesně to, co chtěl Antonioni slyšet. Keith Relf(zpěvák Yardbirds) trochu pozměnil text a skladba se znovuzrodila jako "Stroll On". Antonioni, který na místě kapely pořád viděl Who, řekl Jeffu Beckovi, ať rozmlátí kytaru. Beck odmítl, protože hrál na vysoce kvalitní nástroj, navíc to nebyl jeho styl. Nakonec Beckovi přinesli z rekvizitárny nějakou levnou kytaru, kterou s nepříčetným úsměvem roztřískal. A Jimmy Page se jen uculuje... Film se mi líbil, i když jsem ho viděl...