plant.blog.cz

Připadá mi to tak nedávno, kdy jsem rozechvěle vytahovala ze schránky kartonovou obálku z Amazonu, skrývající uvnitř nejnovější album Roberta Planta Band of Joy . A přitom to budou za chvíli tři roky. Poslední dobou si dost často přehrávám úvodní skladbu a uvažuji o tom, jak čas letí. Singl Angel Dance je původním dílem mexické skupiny Los Lobos, která ji nahrála na album The Neighborhood v roce 1990. Autoři David Hidalgo a Louis Perez se objevili také v oficiálním klipu k verzi Roberta Planta a kapely Band of Joy - Hidalgo v roli řidiče a Perez coby spolujezdec v starém americkém automobilu , vezoucím na zadním sedadle bývalého zpěváka Led Zeppelin. Ten se jen veze...,ale když se zaposloucháte do orientálně laděného zvuku a naléhavého hlasu, zjistíte, že Robert Plant s kapelou udělali pro Los Lobos víc než jen to, že prostě nahráli coververzi. Díky ní se totiž o této poměrně málo známé a doceněné kapele dozvědělo minimálně několik set tisíc Robertových fanoušků, kteří si album koupi...

Už moc dlouho jsem tady nedala nějakou Robertovu skladbu a protože tohle by měl být především blog, zabývající se hudbou, chtěla bych to napravit. Ale to bych nebyla já, abych to neokecala. Teď, když jsem se začetla do knihy o sólové dráze (kariéra je špatné slovo) Roberta Planta, dostala jsem nutkavou chuť poslechnout si něco z koncertu. Máme na výběr z různých období, já však dnes přece zůstanu věrná kapele Band of Joy, ve které se setkali úžasní muzikanti. Třeba takový Darrell Scott, kterého můžete vidět právě v tomto videu hrát na akustickou kytaru. Jeho sólová hra uprostřed písně - to je prostě pohádka. Nádherné aranže, perfektní provedení i s naříkajícím Plantovým hlasem, pak vybuchující riffy Buddyho elektriky a společný závěr. Písnička Down To The Sea pochází z Plantova alba Fate of Nations, které vyšlo v roce 1993. Je to tedy již poměrně stará záležitost, ale díky muzikantskému umu všech zúčastněných zní svěže a pestře. Už vím, proč bych nenazvala Robertovu hudební dráhu karié...

Vybírám dnes písničku z koncertu, který proběhl před čtyřmi dny v Chicagu. Robert s kapelou si pohráli s tradiční skladbou Boba Dylana z roku 1962. Jak se jim to povedlo, zjistěte z následujícího videa a tady si můžete přečíst recenzi na celý koncert, samozřejmě v angličtině. 9. dubna 2011 Auditorium Theatre Chicago

Nezapomněla jsem na svůj pravidelný středeční článek, to ani náhodou. Slavnostně oznamuju, že ode dneška se budu těšit, že na vlastní uši a oči uslyším a uvidím Roberta Planta a Band of Joy. Stane se tak 2. srpna a já doufám, že se nepřihodí nic, co by mi to mohlo překazit. Doufám, že tam dojedu živá a celá, že mě po cestě neklepne pepka z toho, že jedu sama - já známý zmatkář. Pak taky že se zorientuju a trefím z nádraží, že najdu halu Torwar a tak dál. A hlavně doufám, že ten koncert nebude zrušený a že to bude super.

Vypadá to, že se čekání na koncert Roberta Planta s kapelou u nás v Česku ještě protáhne. Jestli jsem loni doufala v to, že se přece jen objeví na Colours, tak moje naděje opět padly. Buddy Miller prý zrovna v dobu konání festivalu nemá čas a společně budou hrát až dva dny po jeho ukončení - to je pech, myslím si, že by to jinak určitě vyšlo. Tak snad nás poctí samostatným koncertem v rámci turné. Doufám, že se ho v dohledné době dočkáme - ráda bych ho viděla v současné sestavě s Band of Joy. Ale třeba Alice Cooper by ho radši viděl v sestavě s Led Zeppelin. Bože, tohle téma je už hrozně obehrané a já se divím, že se to pořád tak řeší. Ale nedá mi to, abych se o tom nezmínila. Alice Cooperovi asi hodně leželo v žaludku, že se Robert Plant brání návratu Led Zeppelin na scénu. A tak ho kvůli tomu zkritizoval. A líbilo se mi, co mu na to odpověděl Robert Plant: "Byli jsme opravdu velcí, když jsme hráli. Byli jsme součástí něčeho neskutečného, něčeho, co se několikrát zapsalo do Guine...

Ve vzkazníku najdete upozornění na zítřejší (pro nás Středoevropany to bude až pozítří) udílení cen Grammy. Tato událost je o to zajímavější, že je ve hře nové album Roberta Planta Band of Joy. Jsem tedy pořádně zvědavá, jestli tato neděle bude pro Roberta stejně příjemně strávená, jako byla ta před dvěma roky. Škoda, že nebudu moci vysílání sledovat, v pondělí jdu do práce a vstávám v pět, takže by to logicky nebylo možné. Ale slibuju vám, že se pokusím ráno zjistit, jak to dopadlo a začerstva vás informovat. Dnes jsem si v souvislosti s Band of Joy ještě nachystala jednu ukázku. Je z televizní show Davida Lettermana a kapela s Robertem hrají House of Cards. Na začátku je tam ukázáno LP Band of Joy, to mi rve srdce. Vím, že si ho nebudu moci dovolit koupit, musím se spokojit s cédéčkem. A ještě něco : naštval mě hrozně jeden komentář pod videem. Nějaký idiot tam napsal, že pokud Robert nehraje Zeppeliny, tak ho nebude poslouchat a nezajímá ho. Fanoušci prý chtějí Zeppeliny a ne tyhle ...

Dnes se opět podíváme na koncert Band of Joy, když je jeho realizování v Česku zatím v říši snů. Bude to záznam z 28. ledna v MGM Foxwoods Casino Grand Theater v Mashantucket. Kapela hraje jednu z raných zeppelinovských skladeb Ramble On, která ve své době určitě musela nejednomu kritikovi zamotat hlavu. Byla jednou z těch, které potvrzovaly, že Led Zeppelin nejsou jen hlučná rocková skupina, ale že dokážou velmi citlivě tvořit skladby s užíváním motivu světla a stínu. V tomhle byli Led Zeppelin mistři, v takové té jemnosti a zároveň tvrdosti, v tom správném míchání ingrediencí, aby výsledek byl naprosto strhující a aby posluchače vzal za srdce. Robert Plant na svém turné s Band of Joy hraje některé písničky Led Zeppelin a vybírá si právě takové, které při hraní s jeho současnou kapelou vyzní přirozeně. Jsou to skladby, které bývají publikem přijímány nejvřeleji. Ramble On z tohoto videa je jiskřivou vzpomínkou na staré časy a zároveň je jakousi procházkou některými územími sólové kari...

Na dnešek jsem si nachystala jeden záznam z koncertu, který proběhl tento měsíc, přesně 18. ledna v New Yorku. Je tak trošku netradiční, ale jen z toho pohledu, že jsme zvyklí vidět Roberta Planta v hlavní roli a tady se odsunul do role doprovodu. V kapele Band of Joy jsou totiž čtyři muzikanti (včetně Roberta Planta) velmi schopní zpěváci, samozřejmě je nechci srovnávat s Plantem, bylo by to, jak srovnávat jablka s hruškami. Ale je sympatické, že každý z těchto čtyř zpěváků přispívá na koncertech něčím svým, nebo něčím, co převzal za své. Není to tedy tak, že Robert Plant je ta hlavní hvězda a oni jen pouhý doprovod. S klidem si to vymění a Robert si stoupne dozadu s harmonikou a nechá Buddyho Millera, aby ovládl pódium. Teď nevím, jestli jsem to četla v recenzi k tomuto koncertu, že Robert Plant už nemá manýry toho zlatého božstva, ale že je to úplně obyčejný chlápek, co je v pohodě. Určitě je v pohodě, ale přece jen, vidět ho naživo na koncertě, rozklepou se mi kolena (jakože už se ...

V seznamu letošních alb nesmí chybět to jediné a nejpodstatnější. To, na které jsem čekala vlastně celou dobu, co mám tenhle blog, to kterému jsem věřila, že bude dobré, to které přišlo a nezklamalo mě. To, které mi dalo radost a naději, to které pro mě bylo jedním z nejhezčích dárků, který se nedá měřit penězi. To, u kterého můžu smutnit i se usmívat...trochu patetické řeči, ale já mám dnes nějak rozcitlivělou náladu. A víte, co mě potěšilo? Kromě toho, že Band of Joy možná dostane nějakou Grammy, je to taky jedno z nejlépe hodnocených alb letošního roku. Sice se tyhle věci musí brát s rezervou - taky záleží na tom, kdo vyrábí žebříčky těch nejlepších alb, ale v tomto případě s ním ráda souhlasím. Když jsem se teď prohrabovala různými nahrávkami, které jsem dávala na blog, našla jsem mezi nimi hodně hezkých věcí, které mě potěšily, ale asi ani jedna mi nepřinesla to, co si hýčkám při poslechu Band of Joy. Nejedná se jen o to, že je to album hudebně dokonalé - ať si říkají ti, kteří ma...

Dneska mám potřebu se tady vykecat a zrovna jsem si vybrala k tomuto účelu středeční článek o Robertu Plantovi. Poslední dobou nemyslím na nic jiného, než jestli přijede opravdu na Colours 2011, což vypadá teď, kdy do začátku festivalu zbývá ještě sedm měsíců, dost blbě. Ale mi je to jedno. Došlo to tak daleko, že denně kontroluji všechny zdroje, kde by se mohla objevit nějaká zpráva - takže chodím pořád na stránky Colours, na oficiálky Roberta Planta, kontroluju data turné, jestli se náhodou už neobjeví nové a tak. No což, každý máme něco. Ty, kteří mě znají, už to nepřekvapí. Ale ono se mi o tom už i zdá! Nejen o tom, že Robert Plant přijede, ale dokonce se mi v noci na dnešek zdálo i o Johnu Paulovi. Vypadal v tom snu úplně přesně, jako v sedmdesátých letech na koncertě v Madison Square Garden. Zvláštní je, že jsem se bavila jen s ním a s Robertem, který tam byl taky, ne. Pak jsem si to dávala do souvislosti s Grammy ... no prostě úplné nesmysly. Vůbec si toho nevšímejte. Tak si rad...

Hezké sobotní ráno přeji. Dnes se vyplnilo přání všech, kteří volali po sněhu - už i u nás na severu Moravy začal padat bílý poprašek a doufám, že bílý vydrží aspoň přes víkend. Ale chtěla jsem vám dnes připomenout jinou věc. Jak jste možná zaregistrovali, ve vzkazníku je uvedeno dnešní datum a čas, kdy bude Česká televize vysílat opakování koncertu Roberta Planta a Strange Sensation. Tak pokud jste to minule nestihli, určitě se podívejte. Připravila jsem tentokrát takový informativní článek, který je určen všem, co hledají nějaké informace o tom koncertu. Objeví se zde v pravé poledne. V tuto chvíli zde ovšem uvidíte video z jiného koncertu a to z 29. října letošního roku. Je to jen pro srovnání, jakou muziku dělal Robert Plant před pěti lety a jak to vypadá na koncertech dnes. I když se tyhle dva koncerty nedají srovnávat, přece jen bych si dovolila říct jednu věc. Vždycky se umí obklopit vynikajícími hráči - jako to bylo v případě Strange Sensation, tak i teď s Band of Joy. I když s...

Na dnešní večer jsem si nachystala ještě poslech části koncertu Electric Proms. Je to úplně nové video, které obsahuje písně Satan You Kingdom Must Come Down, Monkey a Houses of The Holy. Tak jestli se vám ještě nechce spát, můžete si to pustit. Já se přiznám, že ten koncert mám stažený a v nejbližší době se něj hodlám podívat. Při tomhle sledování totiž tak nějak pořád doufám, že v létě se mi splní moje velké přání a budu toho svědkem naživo. Kéž by...

Pro ty z vás, které zajímá, jak to vypadalo na koncertě BBC Radio 2, Electric Proms, tady mám jedno video. Bude to Gallows Pole. Písnička původně z desky Led Zeppelin III myslím dost dobře ukazuje na jistou spřízněnost toho, co Robert Plant dnes dělá s Band of Joy a tohoto akustického a progresivního alba. Gallows Pole je tradicionál s textem, pocházejícím z britských lidových pramenů, který původně zpopularizoval Leadbelly. Verze, kterou tady hrají Band of Joy, je oproti zeppelinovské tišší a zpomalená až hypnotická, s krásně sladěnými hlasy. Zní jako sbor prosebníků. Tak se na to podívejte. Kvalita obrazu i zvuku je výborná.

Stačilo jen málo a vůbec bych si nekoupila nové číslo Rock&Popu. K tomu, že jsem to udělala, mi stačilo pět minut, které zbývaly do odjezdu autobusu a blízkost dobře zásobené trafiky. Při zevrubném prohlédnutí obálky jsem chtěla s díky odmítnout, ale pak se mé oči zastavily na důvěrně známém jméně, nenápadně poznamenaném v záhlaví. Vzápětí jsem si časopis odnášela s vítězoslávou dítěte, které právě vydyndalo od rodičů oblíbenou hračku. Ano, je to tak. V novém čísle Rock&Popu je článek - nebo dá-li se říct spíš epopej - věnovaná Robertovi a pohledu na jeho sólovou tvorbu, tradicionalismus s prvky nových trendů, hudební experimentátorství. Vím, že všemožné takové články teď vycházely častěji a také já jsem se tomuto tématu na blogu hodně věnovala. Ale myslím, že tento dokonale vystihuje průřez dosavadní Plantovou tvorbou s důrazem na poslední album Band of Joy a také na jeho vnímání hudby. Robert Plant se nikdy nebránil poznávání nových věcí. Vždyť si jen vezměme to jeho proplouv...

Mám tady pro vás ochutnávku z koncertu Roberta Planta a Band of Joy pro BBC Pop Proms. Na nepříliš kvalitním záznamu se můžete podívat na video s písní Rock and Roll . A pokud chcete slyšet celý koncert ve výborné kvalitě, poslechněte si jej zde . Na tomto odkazu si můžete rovněž prohlédnout několik fotek z této akce. Tady je celý playlist: 1.Down To The Sea 2.Angel Dance 3.House of Cards 4.Please Read The Letter 5.Misty Mountain Hop 6.Tangerine - Krása 7.Trouble Your Mind - Buddy Miller 8.The Satisfied Mind - Darrell Scott + Patty Griffin 9.Move Up - Patty Griffin 10.Satan Your Kingdom Must Come Down 11.Central-Two-O-Nine 12.Monkey 13.House of the Holy 14.Can't Buy My Love - Velmi zajímavé provedení:-) 15.Tall Cool One 16.Gallows Pole - Gospel...jedna z nejúžasnějších písní 17.Harm's Swift Way 18.Rock and Roll 19.12 Gates To The City - s The London Oriana choir - ale klidně by se to obešlo i bez nich 20.I Bid You Goodnight - opět London Oriana Choir + Band of Joy...

Dnes se servíruje další z písní z alba Band of Joy a tou písní bude Harms Swift Way. A aby to nebyl jen článek s písničkou, ke které vám tu napíšu, že se mi líbí, nebo že je to jedna z těch, které mě oslovily jako první, budu se snažit tady rozepsat trochu více. Především bych se chtěla zmínit o recenzi na album v 40. čísle časopisu Reflex, na kterou jsem byla upozorněna jedním hodným človíčkem, kterému bych tímto chtěla poděkovat. (Všimněte si, že tohle začíná u mě být na denním pořádku.) Díky této recenzi jsem poslední týden tahala časopis s sebou všude, kam jsem se hnula, jakoby to byl nějaký talisman. Takže vám tady můžu směle převyprávět část jejího obsahu. Na začátku se autor Daniel Konrád zmiňuje o prosincovém koncertě Led Zeppelin v roce 2007. Popisuje pocity, které Roberta přepadly po jeho uskutečnění - a nebyly to radostné pocity, spíš převažovalo přesvědčení, že nic podobného už nechce v budoucnu absolvovat, pocit obrovské zodpovědnosti, stresu a s ním spojené nevolnosti. Ok...

Vážení, tak je tady zase středa - den mých obvyklých citových výlevů, den, kdy vás zahlcuji svými kecy, den, kdy se mi pletou písmenka, den, kdy nejsem schopná napsat nějaký pořádný článek, den, kdy propadám zcela hudbě Roberta Planta. Teda, ne že bych ho poslouchala jen ve středu, ale stalo se takovým nepsaným pravidlem, které vymyslela má chorá hlava, že středa bude ten posvátný den, kdy bude velebena muzika z dílny Planta. Vy, kteří tady nejste poprvé, tohle všechno už víte, protože vás těmito kecy zahrnuji dost často a vy, kteří to ještě nevíte, jste se to právě dozvěděli. Tak. Robert Plant má v naší kotlině trochu rozporuplné postavení - na jedné straně je to uznávaný geniální umělec, na straně druhé je to ten, který zpíval v Zeppelinech a pak už nic moc... a spousta lidí třeba vůbec nezná jeho sólové desky. Nelíbí se mi, když někdo říká, že má být víc rockový, jako by se to od něj automaticky očekávalo. Proč by to měl dělat? Copak dobrá muzika musí být jen tvrdý rock? Právě tím, ...

O čem by byl tenhle blog, kdyby nebylo Roberta Planta? V počátcích jsem měla představu, že tohle bude čistě jen fanouškovská stránka, na které se maximálně objeví něco o Led Zeppelin, ale časem se náš blog začal rozbíhat do více světových stran. Myslím si, že je to dobře. Ono je to vlastně taky díky Robertovi. Od něj přichází inspirace na hledání dalších zajímavých kapel a zpěváků. Teď jsem četla zase pár recenzí na nové album Band of Joy a v jedné z nich se objevila myšlenka, že nejlepší desky Roberta vyšly po roce 2000. Určitě na tom je hodně pravdy. Robert Plant v tomto období asi nejvíc ukázal, co v něm je, jaké jsou jeho hudební vzory, jakou hudbu má rád. Je to takové nahlédnutí do jeho soukromí. Přitom každé album je jiné, na každém překvapí. Někdy mám náladu pustit si všechny tyhle desky hezky za sebou. A nechat se provést Zemí snů, se zvláštním pocitem absolvovat procházku aranžemi v africkém stylu, pak se zastavit v Americe při "svatebním tanci" Roberta s Alison a na...

Pro dnešek tady dám další z písní nového alba Roberta Planta, Monkey. Původní verze patří mormonskému duu Low, ale ruku na srdce, kdo z vás o nich věděl. Kromě Alana Sparhawka (kytara, zpěv) a Mimi Parker ( bicí, zpěv), kteří jsou manželé, skupina zahrnuje i baskytaristu Steve Garringtona. Hraje žánr slowcore a indie rock. Na Band of Joy se objevují dokonce dvě coververze od Low. Monkey vyniká psychedelickou atmosférou s rozostřeným zvukem kytary Buddyho Millera. A je to jedna z písniček, kde k Robertovu zpěvu přispívá svým skromným projevem i Patty Griffin.

Dnes je zase čas se vrátit k hlavnímu a aktuálnímu tématu a tím je nové album Roberta Planta. Přesněji řečeno to bude dneska singl Angel Dance, který zazněl v show Jimmyho Fallona 21. 9. 2010. Tak a teď vám něco povím. Tenhle kousíček článku jsem si napsala ráno a dala si k němu písničku, kterou jsem si dvakrát po sobě pustila. Pak mě vyhnal od počítače Jirka, nechala jsem ho hrát hru a šla jsem chystat oběd. Přitom jsem uvažovala, co napsat, a pak mě najednou napadlo si jen tak zapnout rádio. Co si myslíte, že zrovna začalo hrát? Angel Dance. A pak mi řekněte, že je tohle náhoda. Jirka říká, že je to ženská intuice:-) Asi vím, kdy si to rádio pustit. Pak jsem ho mohla zase hned vypnout. Jestli vás zajímá, co nového jsem si vymyslela, čím bych vás ohromila, tak vás zklamu. Jen to, že mi mandolína Darrella Scotta v této písni evokuje album Led Zeppelin III, které bylo takovým krokem k alternativě, bylo asi nejvíc progresivní a taky nejméně prodávané v celé jejich historii. Právě proto h...