plant.blog.cz

V neděli večer jsem v poště objevila email od Standy, v němž mi oznámil neradostnou novinu. Blog Autorského klubu je dočasně pozastaven z důvodu nižší priority, kterou teď klub má, a z důvodu opadajícího zájmu blogerů o rubriky a jejich správcovství. Tudíž vedle Gurmánky, Uhodnete blogera a Designerského pranýře byla pozastavena i rubrika Forum Musicum. Nadále nemůže na blogu AK vycházet, ale Standa nám "dovolil" přesunout své projekty k sobě na blogy, čehož chci využít a hodlám ve Foru Musicu dále pokračovat. Hodně mě tato situace mrzí, ale bohužel se nedá nic dělat. Pokoušela jsem se Standovi napsat, že pozastavení blogu AK bude mít pro blogery katastrofální následky a že by třeba nebylo od věci, aby si ho spravovali sami. Zatím se k tomu ale nevyjádřil a myslím si, že momentálně to asi možné nebude. Pro vedení blogu.cz je důležitější správa internetových magazínů Krásná a Fanda, z čehož zřejmě plyne větší příjem, a klub se svou mizející prestiží upadá v nemilost. Nepochybu...

Nedávno jsem si přečetla zajímavou úvahu na téma frustrace v dětství a jejích následků v dospělosti. Kupodivu to ale nebyl ubrečený článek o tom, jak se na člověku podepíše nedostatek lásky a co všechno to může způsobit - obsahoval naději. Naději, že i ty děti, které neměly dobré zázemí, mohou v životě něco dokázat, jen když se budou snažit. A také když se oprostí od pocitů nenávisti ke svým zploditelům, kteří se k nim mnohdy nezachovali příliš přívětivě. S nenávistí v srdci to člověk daleko nedotáhne, snad jen k bolestínské ukřivděnosti a schopnosti všechny své prohry svalovat na někoho jiného. Uvědomila jsem si, že sama mívám taky tyhle sklony. Jako dítě jsem se cítila odstrčená a nepochopená; cítila jsem od rodičů velký tlak na to, abych podávala odpovídající výkony, a pokud tomu tak nebylo, přicházel trest. S pochvalou se u nás zacházelo jako s šafránem a já se dodnes občas cítím jako malá holčička, která něco provedla a musí být přísně pokárána. Moje sebevědomí nikdy nebylo příliš...

Od dětství miluji pohádky. Kouzelně naivní a předvídatelné příběhy, v nichž dobro vítězí nad zlem a všechno je tak krásně průhledné. I dnes ve svém dospělém věku občas sáhnu po pohádkové knize, nebo se podívám na nějaký pohádkový příběh v televizi. Když se nad tím ale zamyslím, vlastně se na pohádky dívám jenom přes Vánoce, což je doba, kdy televizi beru na milost. Už několik desetiletí bývá zvykem, že Česká televize dává na Štědrý den novou pohádku jako dárek pro děti i dospělé. Myslím, že tato tradice započala někdy v roce 1993, kdy uvedli na obrazovku Sedmero krkavců, což byl poněkud depresivní a temný příběh - nakonec pochází původně z pera bratří Grimmů, známých to drasťáků. Tato pohádka mi celkem utkvěla v paměti a docela se mi líbila, i když možná dětem a slabším povahám nepadla příliš do noty. Z těch dalších si vzpomínám na půvabnou hříčku Lotrando a Zubejda z pera pana Svěráka se zpěvy i velkou dávkou humoru, a pak už snad jen na "Čert ví proč", kterou jsem viděla v ...

Letos jsem z mnoha stran slyšela, že lidé postrádají atmosféru Vánoc. Někdo podmiňuje její nástup padáním sněhových vloček, jiný si zase svátky nedovede užít bez mrazu. A u nás poslední léta prosincové počasí připomíná spíš duben nebo říjen. V čempak to asi vězí, že se nám atmosféra vypařuje, mrška jedna podšitá? Příčiny tohoto jevu - tedy nedostatku atmosféry - vidím v její nestabilní hustotě a přemíře dusíku. Dusík udusí spolehlivě dobrou náladu a nepomůže ani naředění jedenadvaceti procenty kyslíku. Trochu vzrušení sice přinese argon, který pomáhá eletrickým výbojům, a bez nějž bychom se nemohli kochat rozsvícenými světly vánočních stromů. Ale tento prvek je v atmosféře už tak dost vzácný a navíc nám ho kradou do pytlíků s brambůrky, které prý chrání před zvlhnutím. A brambůrky, jak známo, na štědrovečerní tabuli nepatří, těmi se budeme ládovat až na Silvestra. Proto se pak také atmosféra trochu zlepší, což lidi mírně rozveselí. V atmosféře se tvoří díry také díky skleníkovým plynům...

Tak jako každý rok, i letos jsme si naložili pod stromeček pár hudebních dárků. Jsem člověk ryze nepraktický, tudíž si nepřeju nic do domácnosti (která by mimochodem zasluhovala kompletní rekonstrukci), ani nepotřebuji nic na sebe (i když zimní bundu už si kupuji druhý rok a dík mírným zimám se mi odkládání zatím nevymstilo). Dárek je podle mého věc, která potěší hlavně duši, no a protože jsme se synem oba hudební maniaci, vypadalo to u nás takhle: *** Když jsem z důkladně zabaleného balíčku opatrně vyjmula skvostnou LP desku Led Zeppelin III, vyjekla jsem nadšením jako malá. Je to opravdu přesná replika i s otáčecím kolečkem! Jen místo původně zamýšlených zemědělských plodin se v okéncích objevují obličeje členů kapely. A vlastně to není jen jedna deska, jsou rovnou dvě! Vidíte nápis Deluxe 2-LP Set? *** Je nádherná... Mám tohle album od LZ nejraději a obal je jeden z nejhezčích. *** Jirka letos dostal nejnovější LP své nejoblíbenější kapely a byl nadšen podobně. Docela mě překvapilo,...

Akustická hudba je dobrým měřítkem kvalit hudebníků. Od konce osmdesátých let zažívá svou renesanci, odstartovanou projektem hudební televize MTV Unplugged, v níž se v akustickém bloku představila řada známých skupin, obvykle se spoléhajících na elektronické vybavení. Ovšem ani tato hudba se neobešla bez zesilovačů, ty však měly za úkol pouze přesně reprodukovat přirozený zvuk nástrojů. Akustika je předchůdcem elektrifikované hudby a mezi její přednosti patří kromě intimního pouta mezi hráčem a posluchači také jednoduchost provedení - hrát se může prakticky kdekoliv. Kořeny tohoto stylu hledejme v žánru zvaném folk - tedy v tradiční lidové hudbě. Šlo o písně předávané ústně, nápěvy pocházely od neznámých skladatelů. Tyto písně najdeme napříč všemi kulturami, některé typy lidové hudby nazýváme dnes "world music". U mnoha národů také tradiční písně představovaly jakési pokladnice kultury a vzdělanosti - obsahovaly často texty odkazující na historii, zvyky a morální hodnoty. Výj...

V dřívějších dobách se během Adventu provozovaly na vesnicích takzvané přástky. Kolem svatého Martina nastal čas, kdy práce venku skončila a lidé se scházeli v chalupách, aby při vrčení kolovrátku probrali všechny novinky, které se udály. Také to byla doba, kdy se povídaly strašidelné příběhy, při nichž se tajil dech a nejen to - i příležitost pro nezadané mládence, kteří chodívali za děvčaty, všelijak je zlobili a při tom všem se občas rodily i budoucí vztahy. Přástky byly zkrátka společenská událost, doba zklidnění a upevňování mezilidských vztahů. Když to srovnáme s dneškem, právě období před adventem a během něj je dobou, kterou prožíváme z celého roku nejhektičtěji. Lidé se nescházejí, protože na to není čas, a často osaměle pobíhají po obchodních centrech ve snaze sehnat co nejvíc dárků. Též je to doba plenění supermarketů, v nichž to v tomto období často vypadá jako před válkou - s letákem před nosem se nakupující prodírají davem ke kýženým produktům, jež byly zlevněny o pár kor...

Končící rok 2014 vybízí k bilanci, proto jsem se rozhodla zmapovat ho co se týče albových novinek pěkně měsíc po měsíci. Setkáte se s jedenácti mnou (přesněji deseti mými a jedním Jirkovým) doporučenými alby, z nichž každé bude reprezentovat jeden měsíc v roce (kromě prosince). Celý výběr doplní pár dalších tipů. Bude to tedy pořádná a různorodá hudební jízda, proto se připravte - začínáme! Leden 2014 - Mogwai (Rave Tapes) Zachmuřené rockové instrumentálky skotské kapely Mogwai získaly elektronický kabátek - a také už od minulého počinu Heard About You Last Night zaznamenaly příklon k výraznější melodice. Na albu je jedna kontroverzní a vybočující skladba - Repelish , v níž se otevírá stará kauza kolem skladby Stairway To Heaven. Tato píseň Led Zeppelin byla deset let po jejím vzniku (vyšla v roce 1971 na čtvrtém albu) podrobena důkladnému zkoumání a při jejím poslechu pozpátku vznesl výbor baptistických kněží jednoznačný verdikt - jde o satanistickou skladbu. V textu je obsažena naráž...

Tak jako jiné roky, i letos jsem se pustila do pečení a zdobení perníků. Opět jsem podcenila množství, a tak se stalo, že už druhý týden trávím převážně v kuchyni - v jedné ruce zdobičku a v druhé perník. Hotovo ještě není, ale můžete se podívat, co jsem zatím vytvořila: dvě chaloupky (z toho jedna je určena jako dárek), a nějaké ozdoby na stromek a na stůl. Není toho moc, ale času to spolklo nepočítaně... Malá chaloupka, pracovně zvaná "horská chata" *** Z druhé strany... *** A z boku, aby byla vidět i střecha... *** Tady je ta větší - kůň už byl unavený, tak si lehl na zápraží... *** Srdce v krabici... *** Srdíčka jsou vděčná, ale ne věčná... *** Už jsem stihla ozdobit i stromek... *** Já mám koně, perníkový koně... *** S tímhle jsem si hrála celé odpoledne - foceno při umělém osvětlení... *** A zazvonil zvonec... *** Tyto perníčky vytvořila dcera - má je všechny dárkově zabaleny.

Izraelský zpěvák a klavírista Idan Raichel se v roce 2008 setkal s malijským kytaristou a zpěvákem Vieuxem Farkou Tourém na letišti v Německu a z náhody vznikla silná spolupráce dvou hudebníků, pocházejících z kulturně a nábožensky naprosto odlišných prostředí. V roce 2012 nahráli první album The Tel Aviv Session , které bylo nadšeně přijato jak kritikou, tak i laickou veřejností. Intenzivně koncertovali po Spojených státech a Kanadě, poté oba nahráli v roce 2013 svá sólová alba - spolupráci ale ani v té době nepřerušili. Na Vieuxově Mon Pays hraje Idan v poslední skladbě Al Bakoy, epickém žalozpěvu s akustickou kytarou doprovázenou tesknou klavírní melodií. Na třikrát platinovém Quarter To Six Idana Raichela hostují hudebníci z různých koutů světa i různých žánrů - například zde uslyšíte portugalskou zpěvačku fada Anu Moura , další, tentokrát palestinsko-izraelská zpěvačka Mira Awad zazpívala skladbu Ana Ana wa Enta Enta , což znamená v překladu z arabštiny Jsem, kdo jsem. Na albu ...

Verše jsou částečně inspirovány skutečnou událostí - včerejší třináctihodinovou cestou vlakem na trase Praha - Ostrava. Neabsolvovala jsem ji osobně, pouze prostřednictvím synových esemesek, v nichž se nejčastěji objevovalo sousloví: "už zase stojíme...". Věřím tomu, že když konečně ve tři v noci dorazil domů, byla to jedna z nejšťastnějších chvilek v jeho životě. Držím mu palce, aby zítra dojel zase zpět - a taky držím palce našim silničářům, železničářům a všem, které zima jako obvykle nemile překvapila. Dlouho bylo mírné klima, a pak přišla rychle zima. Voda zmrzlá padá z mraků, křídla tuhnou v letu ptákům. Nejen ptáci problém mají, v celém tomhle širém kraji. Jak už bývá naším zvykem, dlouholetým specifikem, je to velké překvapení, když se venku čerti žení. Zmrzly cesty, zmrzly louže, na silnicích moc to klouže, vlaky stojí v polích smutně, nedojedou absolutně. Rampouch visí na troleji, lidi uvnitř tiše klejí, celou věčnost trvá cesta z města do druhého města. Stojí auta,...

Přehoupli jsme se do posledního měsíce v roce a dnes nastává den, kdy se dozvíte výsledky ankety, v níž jste vybírali nejoblíbenější skladbu roku 1999. Ale to není všechno, jak jste asi poznali už z nadpisu článku. Nabídnu vám retrospektivní pohled do minulosti, na skladby, které jste v průběhu roku sami nominovali do finále, a z nichž celý prosinec budete v anketě volit celkového vítěze. Nejprve se ale podíváme na nejnovější hlasování - tedy na rok 1999. Na výběr jste měli tradičně deset písní, které od vás získaly dohromady 126 hlasů, a opět se jednalo o tradiční trojboj. Než se dostaneme na stupně vítězů, mrkneme na zoubek těm méně úspěšným songům, které vás moc nezaujaly a jejichž počet hlasů je zanedbatelný. Nejméně - dva hlasy - mají Nine Inch Nails s The Day the World Went Away a americké rockové duo White Stripers s bluesovou I Fought Piranhas. Tři body nestačily na postup dalším čtyřem borcům - Blur , pro něž "třináctka" tentokrát nebyla úspěšná a nezachránila t...