plant.blog.cz

Zatímco jsem byla na festivalu Colours of Ostrava, Robert Plant se svou další kapelou Sensational Space Shifters koncertoval v londýnském HMV Foru. Je to pro mě tak trochu osud - když jsem loni v listopadu navštívila v Praze koncert Justina Adamse a Juldeha Camary, vůbec jsem netušila, že je na obzoru tak brzké spojení těchto skvělých muzikantů. Pro ty, kteří neví, o čem píšu - Justin Adams býval dlouholetým spoluhráčem Roberta Planta, s nímž hrál od roku 2001 do roku 2007 v kapele, pojmenované Strange Sensation. Za dobu svého trvání kapela vydala dvě alba, která jsou významným mezníkem v Plantově tvorbě - obě si vysloužila po dvou nominacích na ceny Grammy. Ovšem to není až tak podstatné, důležitá je hudba na nich. Bylo to období výrazného experimentování s prvky africké hudby a jejich zakomponování do moderního zvuku skladeb. Vedle sebe se na albech zcela samozřejmě objevují tradiční akustické nástroje vedle elektronických mašinek a Plant je ve své vrcholné hlasové formě. Na skvělém ...

Včera jsem zjistila, že tohle roční období je jako stvořené pro pečení z kynutého těsta. Nemusíte hledat místečko, kde je nejtepleji, když máte v kuchyni jako v sauně. Droždí z hrnku utíká jako v pohádce, těsto, správně ručně zamísené, vám udělá pod utěrkou pěknou čepici. Mezitím sotva stačíte připravit náplň a za chvíli už můžete připravenou bábovku šoupnout do trouby. Dříve jsem pekla častěji, ale teď, co jsme tu zůstali sami dva, to trochu flákám. Proto když jsem včera v podvečer prohlásila, že místo sezení u počítače jdu do kuchyně tvořit, Jirka zajásal hned dvakrát. Poprvé proto, že mohl jít hrát nějakou hru, jejímž smyslem je zabíjení oblud, podruhé proto, že se těšil na sladkou dobrotu. A samozřejmě ho hned napadlo, že můj pracovní zápal není jen tak samosebou. "Že to je zase nějaký úkol?" táže se mé dítě. "No jo, ale já jsem stejně chtěla něco upéct," vymlouvám se chabě. A jdu se s nadšením pustit do díla. Nejprve připravit suroviny: Na těsto: 40 dkg polohru...

Kochá se odleskem sluneční záře, v zrcadle tom každou noc se zhlíží. Kdopak by vyčetl z jeho chladné tváře, o čem sní, co hlavu jeho tíží. Nehnutě nazírá do temného kraje, zná každou skrýš v korunách stromů. Poslouchá vítr, co na jejich struny hraje, poslouchá šepot, patřící bůhvíkomu. Namodralé světlo milenci rádi mají, tisknouce se k sobě v jeho bledém svitu. Ať je to v červenci, nebo v sladkém máji, hlídá jejich kroky bedlivě do úsvitu. Jeho přísné oko krajinou teď bloumá, poodhalí závoj temných nočních rejdů. Není snad na světě žádný jiný koumák, co by pod nos viděl nekalým obejdům. Co jen všechno vidí na nebeské pouti, to by člověk neřek a on nemůže, nesmí. Musí pouze klidně po obloze plouti, a pohledem chladným hlídat celý vesmír.

"Dobrý den, nesu vám oběd!" hlaholím už asi podesáté. Starý pán mi pomalu otevírá dveře a spolu s prázdným jídlonosičem mi do ruky vtiskne velký pomeranč. "Ať máte nějaké vitamíny," usmívá se. Na oplátku se taky usměju, přijmu dárek a s přáním dobré chuti mu předám plný. Za nějakou dobu už úplně zpocená a uhoněná zvoním u dveří další klientky. Opakuji zaklínadlo :"Dobrý den, už je tady oběd!" Dnes po dvacátépáté. Dveře se otevírají a malá shrbená babička mě vpouští do kuchyně. "Copak máme dneska dobrého?" ptá se spíš ze zvyku, než ze zvědavosti. " Bramborovou kaši a sekanou!" odpovídám pohotově. Mám to už naučené a jsem zvyklá říkat to nadšeně i třicetkrát. Na kuchyňské lince se kromě prázdné nádoby na jídlo skví dvě nektarinky. "To je pro vás. Za ochotu," praví paní mile. "Jste hodná, moc vám děkuji," beru nektarinky rozpačitě do ruky. Je mi hloupé, že za takovou maličkost, jako je přinesení jídla, rozdává ovoce, co...

Noční obloha byla odedávna inspirací snílkům, básníkům, spisovatelům i hudebníkům. Pod její temnou oponou ožívaly pohádkové bytosti, které při svitu Měsíce prováděly nejrůznější kejkle - bludičky sváděly pocestné z bezpečných stezek do močálů, víly tančily na lesních mýtinách a u rybníka za jeho bledého světla Vodník šil své botičky, do sucha i do vodičky. Rusalka zpívala o "Měsíčku na nebi hlubokém" - zatoužila se stát lidskou dívkou a získat lásku krásného prince. Také v lidových textech najdeme Měsíc; nejčastěji jako věrného průvodce zamilovaných - namátkou třeba v písni "Měsíček svítí, já musím jíti, za milou...", nebo "Sviť měsíčku jasně, nezapadej ještě, můj milej vandruje na dalekej cestě." Je vidět, že nebeská tělesa na noční obloze byla vděčným námětem pro řadu pohádek, písní, říkadel i pověstí. Stejně tak jako kdysi dávno, je Měsíc inspirací i v moderní hudbě a literatuře. My se dnes podíváme na jeho úlohu v hudbě - jak už pramení i z názvu článk...

Dnes uplynulo pětatřicet let od úmrtí malého Karaka Pendragona, syna Roberta a Maureen Plantových. Bylo mu pouhých šest let. Věnujme mu tedy krátkou vzpomínku a pomysleme i na ty, kteří po něm dodnes truchlí... *** Co může být horšího na světě, než pro rodiče ztráta dítěte? Snad bolest jiná tolik nesouží, když do spánku navždy se pohrouží. Utichl jeho dětský smích, každý kout v domě smutkem ztich. Proč život mladý přerván byl? Ničím se ještě neprovinil! Chabé jsou útěchy okolí, že ho nic netrápí, nebolí. Snad s anděly v nebesích skotačí, myšlenka ta ke klidu nestačí. V mysli se otázky míhají, slzy si utíráš potají. Lékem na smutek je jenom čas, a vítr, co vane kolem nás. Pírko, co vítr k sobě vzal, ulétlo vysoko, stále dál. Hebounké, jako kadeř jeho vlasů, uniká dál do slunečního jasu. *** Robert Plant & Jimmy Page - Blue Train (album Walking into Clarksdale, 1998) http://plant.blog.cz/1207/32-let-od-posledniho-koncertu-led-zeppelin - zde najdete něco víc informací.

V horkých letních dnech se potřebují zchladit nejen děti, ale také jejich rodiče. No a protože při hlídání neposedných ratolestí je lepší zůstat u nealkoholického drinku (v zájmu zachování pozornosti), připravila jsem si pro ně dnes povzbuzující a osvěžující marocký ledový čaj . K jeho přípravě budeme potřebovat: třtinový cukr limety (na litr nápoje 3 kusy) dvě až tři celé skořice 3 hvězdičky badyánu čerstvou mátu drcený led Postup: Do hrnce nalijeme litr vody, přidáme kůru z jedné, chemicky neošetřené a horkou vodou dobře omyté limetky, celou skořici a badyán. Necháme asi deset minut vařit. Pak přidáme nakrájenou dužinu z limetky, kterou jsme předtím zbavili kůry, třtinový cukr a necháme vychladnout. Do nápoje dáme vymačkanou šťávu z druhé limety (můžeme přidat i limetkový sirup) a dáme do lednice vychladit. Mezitím si otrháme a omyjeme lístečky máty. Do sklenic dáme na dno vrstvu ledové drtě, přidáme kolečka, nakrájená z třetí limetky, lístečky máty a zalijeme přecezeným vychlazeným ...

Zajímavá výzva na blogu Edith , abychom vybrali pět svých nejoblíbenějších filmů, mě inspirovala k zamyšlení. Nejsem žádným filmovým maniakem a do kina jsem chodila pravidelně před hezkou řádkou let, takže i můj výběr bude zaměřen spíš na filmy staršího data. Možná je to i tím, že ani já už nejsem nejmladší, takže vlastně tyhle filmy stárnou se mnou - a nakonec i jejich kvality prověřil už čas. S těžkým srdcem nakonec vybírám jen těch pět - po dlouhém uvažování jsem zvolila z každého žánru jeden. 1. HUDEBNÍ/ŽIVOTOPISNÝ The Doors režie: Oliver Stone rok: 1991 *** Vdechnout život démonickému kultu šedesátých let, frontmanovi The Doors Jimu Morrisonovi, to je i pro zkušeného filmaře určitě oříšek. Jim Morrison byl totiž svérázná osobnost - na jedné straně citlivý básník, intelektuál a charismatický zpěvák, na straně druhé destruktivní živel se sklony likvidovat nejen sám sebe, ale i své blízké. Oliver Stone nemohl pro tento film volit hlavního představitele lépe - Val Kilmer nejenže vizáž...

Máte rádi houby? Já ano a moc. Nejsem z těch, kteří je jen rádi hledají a pak nejí, či snad z těch, kteří houby sice jí, ale do lesa je nikdo nedostane. Už jen ten pocit, když vkročím obtěžkána košíkem a svačinkou mezi stromy a nadechnu se té vůně. Je to nádhera! Jenže takové krásné lesy tady u nás u Ostravy nejsou. Vzpomínám často na dobu, kdy jsem byla malá holka a jezdila s rodiči k babičce do Čech. Městečko, kde babička s dědou žili, bylo obklopeno překrásnými jehličnatými lesy, které se stávaly cílem našich houbařských výprav. Když jsem ráno snídala horkou bílou kávu a křupavý rohlík a koukala se z okna na bílou páru, vystupující nad zelenými kopci, už jsem věděla, že ta pára zvěstuje dobrou novinu - houby rostou! To se pak celá naše rodinka nastrojila do ošuntělých oblečků, na nohy natáhla holiny a šup za hledačským dobrodružstvím. Táta se vždycky horečně vrhal do mlází, kde rostly praváky, my s mámou zůstávaly pod vyššími stromy, kde se daly najít takzvané "panské", či...

Mléčný bar pro nás dnes připravil zajímavý úkol - vymyslet tři hádanky pro malé kuchtíky. Chopila jsem se ho po svém, tak trochu pohádkově a jak to dopadlo, můžete vidět v celém článku. Za horama zámek stojí a v tom zámku bydlí král. Má tři krásné princezničky, rád by jim vše odkázal. Jenom jedna může vládnout a tou bude dcerka ta, která královského otce nade všecko ráda má. Obrátil se k první dceři, k milované holčičce. "Já tě ráda mám, tatínku, jako zlato v truhličce." Teď se táže druhé dcery: "Copak ty, děvče milé?" "Já tě ráda mám, tatínku, jako svoje šatky bílé." Už se otec vlídně směje, dokonce si boty zul. Když v tom třetí, nejmilejší dí : "Ráda tě mám jako ..."! *** Když je zralé, červené je, hezky voní po sluníčku. Zakousneš se, slaďounké je. Hádej, co to je, kuchtíčku! Zamysli se maličko... je to přece ........! *** Šla babička do městečka, na trh prodat ....... Včera jí je všechna snesla kropenatá slepička. *** Odpovědi: sůl jablíčko v...

Celý kraj se do tmy noří, slunce už šlo za hory, ohýnek nám v peci hoří, pečeme si brambory. Utichly už ptačí hlasy, příroda jde taky spát. Na světě je tolik krásy, necháme si o ní zdát. *** Článek je součástí soutěže Za barem II, zadání číslo 12 .

Podává se slibovaný výběr skladeb z roku 1976. Nabídněte si a hlasujte! 1. Hotel California - Eagles (album Hotel California) 2. Station to Station - David Bowie (album Station to Station) 3. More Than a Feeling - Boston (album Boston) 4. Do You Read Me - Rory Gallagher (album Calling Card) 5. Hurricane - Bob Dylan (album Desire) 6. Blitzkrieg Bop - Ramones (album Ramones) 7. 2112 - Rush (album 2112) 8. Achilles Last Stand - Led Zeppelin (album Presence) 9. Somebody To Love - Queen (album A Day at the Races) 10. Tom Traubert's Blues - Tom Waits (album Small Change)

S mírným zpožděním se opět hlásím s výsledky naší ankety. Jak můžete vidět v nadpisu článku, absolutním vítězem šestého dílu se stává Kashmir od Led Zeppelin. Je to jejich druhá skladba do celkového výběru, tou první byla Stairway to Heaven. Uvidíme, jak se Zeppelinům povede na konci roku v konečném souboji všech vítězných písní. Takže si to pojďme zrekapitulovat: Hlasování v anketě se od 19. června do 20. července zúčastnilo 84 lidí. Plných 26 z nich dalo hlas právě Kashmiru, což znamená, že si ukrojili z celku 31 %. Skladba vyšla na albu Physical Graffiti 24. února 1975 a byla inspirována cestou Planta a Page do Maroka. Její původní název zněl "Driving to Kashmir" a díky jejímu obrovskému hudebnímu potenciálu se pravidelně stávala vrcholem koncertů kapely. Je to perla, která ani po letech neztrácí nic ze svého původního lesku. Druhé místo patří Queen a jejich Bohémské rapsódii. Získali od vás 20 hlasů, v přepočtu tedy 24 %. Celou ji napsal Freddie Mercury a skupina ji nahrá...

Čtyři dny v tepu hudby... 1. DEN 2. DEN 3. DEN 4. DEN Co se jinam nevešlo

Jako každý rok, i letos zde dám pár fotek, které se nevešly do žádného z článků o Colours. Pokud máte zájem si je prohlédnout, prosím, račte vstoupit. Pohled do zatím téměř prázdného areálu při vstupu. *** Hlavní stage... vidíte ty hrozivé mraky? *** V těchto kulisách získal festival úplně jinou tvář... bohužel jsme postrádali zeleň. *** Před hlavní scénou... *** Povážlivě houstnoucí dav... *** Struska před hlavní scénou. Některé kusy dosahovaly velikosti tenisáku... *** Večerní osvětlení areálu bylo kouzelné *** *** Kapela vozíčkářů z Konga *** Bavící se dívka... *** Rozesmívám Jirku. *** Tohle jsem nečekala... *** Náramky jsme si vyfotili až poslední den po příchodu domů...

Poslední den jsem si naplánovala návštěvu představení Hrdý Budžes. Začínalo v poledne a mi bylo jasné, že pokud ho budu chtít vidět, musím přijet co nejdřív, nejlépe ještě před otevřením festivalového areálu. Ten spustil svá stavidla úderem jedenácté dopoledne a i když jsem ráno krutě zápasila s únavou, hecla jsem se a po desáté už pádila z domu. Jirku jsem nechala vyspávat, protože přinutit to chrnějící dítě vstávat v tak nekřesťanskou hodinu by mi nedalo mé mateřské srdce. Jen jsem se s ním rychle domluvila, ať přijede ve tři na smluvené místo - s připravenou svačinou a batohem. Před branami Colours už po půl jedenácté čekalo dost lidí. Když začali pouštět, byla tam fronta jak na banány a lidi, co prošli přes kontroly, se dali na úprk areálem. Běžela jsem, seč mi síly stačily, protože mi bylo jasné, že divadelní scéna v Gongu víc než patnáct set lidí nepojme - ten zbytek se pak bude jen smutně dívat na zavřené dveře. V Gongu jsem se zařadila do další fronty - byla jsem zkrátka fronto...

Festival se přehoupl do své druhé poloviny a já se ráno vzbudila ve výborné náladě. Třetí den je většinou nejnáročnější, ale adrenalin způsobil, že jsem se necítila vůbec unavená, i když spánku jsem moc nedala. Tentokrát jsme měli program opět nabitý - rozhodli jsme se tedy zahájit sobotu v kině. Jirka je známý filmový maniak, takže mi nedalo velkou práci přesvědčit ho, abychom se zašli mrknout na kultovní Trainspotting. Potupně přiznávám, že jsem tuto filmovou legendu ještě neviděla - jak jsem stará, tak mám mezery. A byla jsem ráda, že jsme zašli. Film má spád, je až nechutně reálný, chvílemi vás z něj zamrazí, chvílemi donutí k výbuchům smíchu, chvílemi se vám z něj dělá šoufl. Snímek ukazuje pohled na svět ze strany drogově závislého člověka, jemuž droga nejprve něco dává, obohacuje jeho život, ukáže mu cestu do ráje, aby z něj pak v jediném okamžiku udělala roztřesený uzlíček. Naturalistický a uvěřitelný příběh doprovází skvělé herecké výkony a výborně zvolená hudba. Michal Prokop...