Má filmová pětka

Zajímavá výzva na blogu Edith, abychom vybrali pět svých nejoblíbenějších filmů, mě inspirovala k zamyšlení. Nejsem žádným filmovým maniakem a do kina jsem chodila pravidelně před hezkou řádkou let, takže i můj výběr bude zaměřen spíš na filmy staršího data. Možná je to i tím, že ani já už nejsem nejmladší, takže vlastně tyhle filmy stárnou se mnou - a nakonec i jejich kvality prověřil už čas. S těžkým srdcem nakonec vybírám jen těch pět - po dlouhém uvažování jsem zvolila z každého žánru jeden.

1. HUDEBNÍ/ŽIVOTOPISNÝ

The Doors

režie: Oliver Stone

rok: 1991

***

Vdechnout život démonickému kultu šedesátých let, frontmanovi The Doors Jimu Morrisonovi, to je i pro zkušeného filmaře určitě oříšek. Jim Morrison byl totiž svérázná osobnost - na jedné straně citlivý básník, intelektuál a charismatický zpěvák, na straně druhé destruktivní živel se sklony likvidovat nejen sám sebe, ale i své blízké. Oliver Stone nemohl pro tento film volit hlavního představitele lépe - Val Kilmer nejenže vizáží samotného Jima připomínal, ale dokonce si nastudoval i jeho typické pohyby a zpěv. Když jsem film viděla poprvé, bylo to pro mě jako blesk z čistého nebe - měla jsem dojem, že Jim musel vstát z mrtvých. Val Kilmer nebyl jen jeho dokonalou kopií, byl to zkrátka On, se vším všudy.

Příběh skupiny The Doors je v Stoneově filmu zachycen možná trochu zjednodušeně; zaměřuje se hlavně na vykreslení postavy Jima a ostatní členy kapely odsouvá do pozadí. Mapuje jeho život od chvíle, kdy se poprvé sešel na pláži ve Venice s klávesákem Manzarkem, přes jeho seznámení s Pamelou Courson (Meg Ryan), která svého prokletého básníka následovala až do konce. Mezitím samozřejmě můžeme sledovat skvěle vykreslenou atmosféru šedesátých let, nasáklých

drogami, skandály a ujetými večírky. Ale i snovými vizemi, svéráznou poetikou a záběry z koncertů, které doslova berou dech.

Je úplně jedno, jestli se tehdy vše odehrálo přesně tak, jak nám to Stone servíruje. Jedno je podstatné - Jim Morrison a The Doors nám zanechali úžasnou a nesmrtelnou hudbu, i když paradoxně jejich vzrůstající sláva pomohla celou skupinu rozložit. Tento film vám ukáže jejich vzestup i pád, Jimovy sny, touhy i nenávist, lásku, něhu i zlobu, vztek, šílenství i přátelství...zkrátka pokusí se vám přiblížit složitou osobnost jednoho génia, kterému se díky jeho nezřízenému životu až příliš brzy polámala křídla.

---

2. MUZIKÁL

Vlasy

režie: Miloš Forman

rok: 1979

***

Protest proti válce ve Vietnamu, měšťácké společnosti, zaměřené jen na peníze - to vše okořeněné výbornou hudbou. To jsou Formanovy Vlasy, muzikál, který mohu sledovat třeba posté a vždy se budu skvěle bavit při legendáních scénách - třeba hned v Central parku, kde se Claude Bukowski setká s hipíky a černoška s květinami ve vlasech zpívá Aquarius. Hippies jsou ztělesněním svobody a radosti ze života, naproti tomu Claude je spoutaný konvencemi. Vezmou ho mezi sebe a naučí ho žít - samozřejmě se vším, co k tomu patří. Claude má narukovat do války, ovšem dojde k tragické záměně; místo něj nastoupí do letadla jeden z jeho nových kámošů, Berger. Když to Claude zjistí, je už pozdě...

Nespoutanost, iluze, touha po lásce a svobodě se tak střetává s bezbřehou lhostejností společnosti nad zmařeným mladým životem.

Vlasy mohu vřele doporučit jako jeden z nejlepších muzikálů - silný příběh, skvělá hudba a spontánní atmosféra, která vás vtáhne do děje.

3. KOMEDIE

Postřižiny

režie: Jiří Menzel

rok: 1980

***

Dvorní režisér pana Hrabala natočil řadu skvělých filmů. Postřižiny jsou jedním z těch nádherně poetických a humorných, vlídných a lidských.

Příběh je situován do nymburského pivovaru a hlavními hrdiny jsou správce Francin (Jiří Schmitzer) a jeho nespoutaná ženuška, krásná Maryška (Magda Vašáryová). Jejich život je poklidný, což Francimu vyhovuje, ovšem mladá paní správcová vítá jakékoli zpestření a vybočení ze zaběhnutého stereotypu. Tím může být třeba zabijačka, stejně tak jako příchod členů správní rady, která se v pivovaru seznamuje s plány do budoucna. A když se objeví svérázný strýc Pepin (Jaromír Hanzlík), bratr Franciho, je už po klidu úplně. Pepin dohání svými bláznivými nápady a hlučností bratra a ostatní zaměstnance pivovaru k šílenství, Maryšku ovšem jeho přítomnost nadchne. Nachází v něm spojence pro své skryté touhy - v jeho společnosti leze na vysoký pivovarský komín a zoufalý Franci volá hasiče...

Ve filmu si zahrál i Rudolf Hrušínský v roli lékaře, který přišel ošetřovat vymknutý kotník paní správcové - samozřejmě při nehodě byl spoluaktérem opět Pepin. Ale tato epizoda, kdy je Maryška znehybněna na lůžku a nemůže dělat vylomeniny, Francimu vlastně velmi vyhovuje. Byl by rád, kdyby jeho žena už nikdy nechodila a on se o ni mohl starat - vyléčená Maryška ovšem zhatí jeho sny. Nejprve se s Pepinem podle nové módy pustí do zkracování nohou u stolu, a pak si nechá zkrátit své dlouhatánské krásné vlasy...

Vtipný, milý a laskavý film, který pohladí. Škoda, že se dnes takové už netočí.

4. MYSTERIÓZNÍ HOROR

Rosemary má děťátko

režie : Roman Polanski

rok : 1968

***

Než jsem viděla film, četla jsem několikrát jeho knižní předlohu - většinou bývá zvykem, že se film knize nevyrovná, ale u tohoto snímku bych si dovolila říct, že určitě ano. Strhující drama mladé ženy, která čeká dítě a je pronásledována podivnými příznaky a ještě podivnějšími představami, že jeho otcem je Satan, je možno v knize i filmu vysvětlit dvěma různými způsoby. Buď uvěříte citlivé a zranitelné nastávající matce, nebo racionálním vysvětlením jejího okolí. Ovšem zlověstné okolnosti nasvědčují, že Rosemary má důvod k obavám.

V roli Rosemary exceluje Mia Farrow a jejího muže si zahrál John Cassavettes. Ten se v jejích očích z původně chápavého manžela mění v nepřítele a spojence zla. Atmosféru filmu umocňuje prostředí starého a ponurého domu s tajemnými zákoutími a tajnými dveřmi i podivní sousedé, na pohled zcela obyčejní staří manželé, kteří se nenápadně vloudili do jejich života. Znepokojivá atmosféra je budována pozvolna a kolem křehké Rosemary a jejího děťátka se utahuje smyčka. Jak to dopadne?

Film Rosemary má děťátko je pro mě vůbec opředen záhadami - přispělo k nim i to, že rok po jeho dokončení byla rituálně zavražděna v osmém měsíci těhotenství režisérova žena. Dům, ve kterém se natáčelo, byl posledním bydlištěm Johna Lennona, před tím, než byl v prosinci 1980 zastřelen duševně vyšinutým fanouškem. Jsou věci, které si neumíme vysvětlit...

5. DRAMA

Přelet nad kukaččím hnízdem

režie: Miloš Forman

rok: 1975

***

Co k tomuto kultu říci? Vynikající režisér a vynikající herecké výkony v čele s Jackem Nicholsonem. Ale tento příběh podvodníčka McMurphyho, který se dostane do psychiatrické léčebny, má hluboký podtext. Je to především vzpoura proti společnosti, která z lidí dělá roboty bez vlastního myšlení, bez citu. Příchod Mc Murphyho do léčebny vyvolá ze strany ošetřujícího personálu teror, válku, kterou zdánlivě nemůže vyhrát. Ale on dokáže nemožné - vyburcuje své apatické kolegy k činům, dokáže jim zprostředkovat radost, jíž se už dávno vzdali.

Podle mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků a film, který by měl každý povinně vidět.

zdroje obrázků: Csfd.cz