plant.blog.cz

Robert Plant & Jimmy Page - Dancing Day Dneska budem tančit, jelikož mnozí z vás zítra už budou užívat volna, tak si myslím, že je k tomu důvod. Nachystala jsem si písničku od Led Zeppelin, ovšem v provedení Roberta a Jimmyho z roku 1995. Na bicí hraje Michael Lee(zemřel 24. 11. 2008), na baskytaru Charlie Jones (manžel Robertovy dcery Carmen) a krátce (1:20) můžete vidět kytaristu Porla Thompsona (původně The Cure). Ta písnička je taková rozverná a má moc hezký riff, který mě vždycky dobře naladí. Je vidět, že Roberta to moc baví zpívat a líbí se mi jeho taneční kreace:-) A někdy příště vám tady dám český překlad toho textu, který je moc legrační.

Led Zeppelin - Your Time Is Gonna Come (album Led Zeppelin I) Je tady další překlad z prvního alba a podle textu už snadno můžete uhodnout, kdo asi byl jeho autorem. Tato píseň má velmi krásný začátek, kdy John Paul Jones hraje na varhany a pak nástup s Robertovým přesným frázováním. Jimmy má ve studiu poprvé steel kytaru a jak později přiznává, je špatně naladěná, ale podle mě to vůbec není poznat. Moc krásná písnička, co k tomu říct - prostě další malý klenot. Vůbec na všech písničkách, které Led Zeppelin nahráli - a zvlášť se to týká prvního alba - je cítit ta atmosféra nahrávání a emoce. Člověk se stává jaksi součástí té hudby. Já osobně se vždycky, když ho poslouchám, přenesu zpátky v čase a představuju si, jaké to bylo, když se nahrávalo. A schválně si zkuste tipnout, kdo ten text napsal. Já myslím, že to určitě budete vědět, nakonec máte na výběr jen ze dvou jmen, že jo:-) A tady , když si pustíte písničku Chest Fever Gartha Hudsona a jeho The Band, zjistíte odkud vzal J.P.J. i...

Justin Adams nedávno mluvil s Philippou Kennedy o jejím článku, který se objevil v novinách National (UAE). Adams hovořil o svém zapojení do projektu WOMAD a jeho blízkém vztahu s pouštní hudbou.  Také mluvil o spolupráci s Robertem: Robert volal Justinovi a požádal ho o spolupráci. Bylo to jako blesk z čistého nebe. "Byl to pro mě šok. Byl jsem mile překvapen, když jsem zvedl telefon. Hledal kytaristu a někdo mu doporučil mě. Když hrajete s Robertem poprvé na zkouškách, je to trochu děsivé, protože byl jakoby součástí mého života. "Je to skvělé," dodává Adams, "on je tak kreativní osoba a rád se baví a nestresuje se, ani co se týče hudby. Prohlásil, že to je o skupině lidí, kteří si vlezou do nějaké místnosti a jen tak hrají, dobře se baví a reagují spolu navzájem." Oba pánové získali muzikální talent z příbuzných kolejí, Adams věří: "Myslím, že jsme se obrátili  opravdu dobrým směrem k dobré hudbě. Například já jsem ho vzal do Saharské pouště na festival...

Možná jste si všimli, že letos do Česka přijede nebývale mnoho kvalitních umělců a skupin. Jedním z nich je i John Mayall, který bude mít u nás hned několik koncertů - začátkem června přijede do Ostravy, Žďáru nad Sázavou, Brna a Prahy. A já jsem se rozhodla, že pokud se mi to podaří finančně vyřešit (vstupenky nejsou drahé - 590,-Kč), určitě jeho koncert navštívím. Tento letos 77. letý kytarista, zpěvák a hráč na klávesy a harmoniku je zakladatelem hudebního stylu nazvaného bluesrock. Jeho hudební kariéra trvá už přes 50 let a pro jeho tvorbu je nejdůležitější konec 60. let dvacátého století. V roce 1956 začal hrát blues v poloprofesionální skupině The Powerhouse Four , později v The Blues Syndicate . Po přesunu do Londýna zakládá John Mayall´s Bluesbreakers. Tato skupina byla líhní hudebních talentů. Zahráli si tu takoví hudebníci, jako například Eric Clapton a Jack Bruce z Cream, John McVie a Mick Fleedwood z Fleedwood Mac, Peter Green, Mick Taylor z Rolling Stones a řada dalších. K...

Led Zeppelin on the Starship 1973 Video je bohužel bez zvuku, ale i tak můžeme vidět skutečnou tvář Johna Paula Jonese a Roberta Planta. Ve skutečnosti totiž není John zas takový svatoušek. JE TO REBEL! Zatímco si Robert čte nějakou knihu, určitě velmi naučnou, John dělá výtržnosti a jí maso rukama. Sami se podívejte na tento unikátní záznam ze soukromí Led Zeppelin. :-) :-) :-) :-)

Atomic Rooster - Death Walks Behind You (Death Walks Behind You 1970) S touto kapelou jsem se setkala poprvé při poslechu rádia Hey, kdy ještě vysílali  pořady o hudebních skupinách, které v historii něco znamenaly. Díl o Atomic Rooster jsem sledovala celkem pozorně a musím říct, že mě jejich hudba oslovila. A tak jsem se rozhodla, že tady od nich něco musím taky hodit. Zjistila jsem totiž, že oni jsou u nás celkem málo známí a to si vůbec nezaslouží, protože začátkem 70. let to byla kapela, která se svým zvukem a koncertním pojetím vyrovnala tehdejším rockovým hvězdám. Mezi jejich členy byli například bubeník Carl Palmer (později člen Emerson Lake&Palmer) nebo Chris Farlowe, vynikající zpěvák, který také mimo jiné později zpíval na albu Outrider Jimmyho Page. Pokud se o nich chcete něco dozvědět, tak vám určitě doporučím navštívit tyto stránky . Přeju vám pěkný poslech a nezapomeňte, že máme tento víkend zkrácený o jednu hodinu díky změně času na letní.

Robert Plant se vydá na turné po Severní Americe v červenci 2010 do 12 měst. Další takovéto koncerty budou pokračovat i na podzim. Na turné Robert předvede materiál z jeho nového alba, které má vyjít koncem roku. Hlavními muzikanty, kteří hrají na albu, jsou: Patty Griffin, Darrell Scott, Byron House, Marco Giovino a Buddy Miller. Červencové turné: 13 Memphis, TN - The Orpheum Theater 15 Little Rock, AR - Robinson Center Music Hall 16 Tulsa, OK - Brady Theater 18 Albuquerque, NM - Sandia Casino Amphitheater 20 Phoenix, AZ - Dodge Theater 21 Tucson, AZ - Anselmo Valencia Amphitheater 23 Dallas, TX Meyerson Symphony Hall 24 Houston, TX - Cynthia Woods Mitchell Pavilion 26 Austin, TX - Stubbs Waller Creek Amphitheater 28 Mobile, AL - The Saenger Theatre 30 Clearwater, FL - Ruth Eckerd Hall 31 Miami, FL - Bayfront Park Amphitheater zdroj Tak už vím, proč nepřijede na Colours!

Robert Plant & Alexis Korner - Steal Away (1968) Zase jedna hodně stará věc, je to ukázka spolupráce s Alexisem Kornerem. Je to čisté blues a líbí se mi hlavně, jak Robert na konci zpívá to stíííl bejbééé:-)

Takže dneska nakousnu další téma, které mě zajímá a zároveň děsně štve - reuniony skupin. Píšu to hlavně proto, že se v poslední době hodně mluvilo o reunionu Led Zeppelin, pak taky Queen a v neposlední řadě jsem se před pár dny dozvěděla, že k nám přijedou The Doors, teda pardon Robby Krieger a Roy Manzarek se svou doprovodnou skupinou (ovšem už bez Jima, samozřejmě). To, že nemůžou používat původní jméno kapely má na svědomí John Densmore(bubeník The Doors) a členové Jimovy rodiny, kteří proti používání tohoto jména protestovali u soudu a uspěli. Já to považuji za nesmyslné, pokračovat v něčem, co skončilo smrtí Jima Morrisona. Protože ať si říká kdo chce co chce, The Doors byli Jim, on byl duše skupiny a ta jednoho dne umřela. A to, co dělají pánové Robby a Roy mi připadá - sentimentální? nebo spíš vypočítavé. Dalším takovým učebnicovým příkladem jsou Queen. Ti se rozpadli po smrti Freddie Mercuryho v roce 1991, přesto v roce 2005 začali koncertovat s novým zpěvákem Paulem Rodgersem...

Robert Plant - Mighty Rearranger - Mighty Rearranger 2005 Poslední dobou si uvědomuju pořád víc, že na tomhle blogu bych měla co nejvíc dávat přednost právě Robertovi a jeho písničkám. A zrovna dneska jsem si říkala, že tady musím dát něco z jeho (podle mě) nejlepšího alba, jednoho z těch, které mám nejraději. Už jsem tady psala mockrát, jak jsem byla na koncertě v Praze, měsíc před vydáním tohoto alba a jak jsem potom byla šťastná, když jsem si ho sehnala a doma pořád poslouchala... Prostě - mám k tomuhle albu vztah, protože za prvé je to Robertovo autorské album a za druhé viděla jsem písničky z něj naživo a to se nezapomíná. O Mighty Rearrangerovi se mi jednou zdálo, že jsem se o něm bavila s dcerou Roberta a ta říkala, že je to její nejoblíbenější písnička(nevím, kde jsem to zas sebrala:-)) Jinak pokud jste to ještě neslyšeli - to album - tak vám ho určitě doporučím, je hodně dobré. Hodnocení - 10/10

Led Zeppelin - Nobody's Fault But Mine Uvědomila jsem si, že písničky z tohoto alba jsou tak trochu opomíjené, vůbec celá Presence je vždycky tak trochu stranou zájmu fanoušků. Možná je to dáno tím, jak málo skladeb z něj hráli Zeppelini na koncertech - vlastně vím jistě o dvou, které hráli určitě, byla to Achilles Last Stand a Nobody's Fault But Mine. Bylo to dáno tím, že nahrávání alba probíhalo v době rekonvalescence Roberta Planta po jeho nehodě 4. 8. 1975. Začalo se nahrávat počátkem roku 1976 a bylo to druhé nejrychleji nahrané album Led Zeppelin - nahráli ho za necelé 3 týdny (první bylo Led Zeppelin I). Robert v době nahrávání byl na vozíku a mohl zkoušet chodit jen s hůlkou. Z toho důvodu také s tímto albem nevyjeli hned na turné, to bylo odloženo až na duben 1977. Na tomto albu se v textech i hudbě odrážely emoce, bolest a osamění, v této písničce jde o portrét člověka, hledajícího vykoupení svých hříchů... je to velmi silná píseň a já ji tady dávám živě z Knebworthu ...

Maceo Parker - Come by and See (Made by Maceo 2003) Pozitivní písnička, dneska jsem ji poslouchala po ránu a fakt mě probrala a naladila. A zašla bych znovu na jeho koncert, ten loňský byl úžasný!

Dovolím si vám dnes představit další zajímavou kapelu, která pochází z Tuvy, což je malinká zemička na hranici Ruska a Mongolska, kam donedávna nepronikla ani myš. Jmenují se Yat-Kha a jejich začátky v době totalitního režimu nebyly vůbec jednoduché - soudruhům se nelíbila jejich hudba, ve které byly viditelné západní vlivy - tehdy samozřejmě v Rusku neexistovala rocková scéna a k nahrávkám se členové kapely dostávali přes moskevské studenty, kteří je pašovali od námořníků, nebo poslechem Hlasu Ameriky. To byla jejich škola. A jejich zpěvák a kytarista Albert Kuvezin byl obdivovatelem Led Zeppelin a Jimiho Hendrixe. Dneska si už těžko představíme neskutečnou cenzuru, které byla kapela vystavena - nakonec samozřejmě nedostali povolení k tomu, aby mohli hrát. To jim ovšem nebránilo v tom, že zanedlouho to bude právě rebelský rock, díky němuž svět v širší míře objeví úchvatný vokální projev koomei - bifonní neboli alikvótní zpěv pastevců od Jeniseje. " V Tuvě je khoomei považován za ...

V následujícím článku můžete shlédnout fotky členů Robertovy rodiny. Třeba jste některé už viděli, ale i tak doufám, že se vám budou líbit. Robertova jediná dcera, Carmen Jane Plant. První syn Roberta, již zesnulý Karak. Druhý syn Roberta, Logan Romero Plant. Celý po tatínkovi.. Jesee Lee Plant,nejmladší syn Roberta. Charlie Jones, Robertův zeť. Sunny Jones, Robertova vnučka. Malý kluk s kudrnatými vlasy opřený o stůl, je Robertův vnuk. zdroj

Tak jsem se dočetla, že dneska, v 18 hodin 32 minut začne jaro. To je dobrá zpráva, ne? A počasí tomuto ročnímu období už chválabohu taky odpovídá. No a když už se nám tak hezky oteplilo a sluníčko šíří pozitivní vibrace, budu i já pozitivnější ve výběru písničky. No, on ten dnešní výběr je trochu ovlivněn včerejškem. Ale tentokrát to není proto, že bych sledovala Soul Deep(pokud jste se někdo dívali, tak poreferujte, aspoň ve zkratce). Já jsem totiž včera byla v hospodě. To koukáte, co? Kolegyně vymyslela, že půjdem na pivo a dopadlo to tak, že šla ona, já a náš řidič. Chudák si s náma dvěma užil. Chtěly jsme po něm totiž, aby nám lichotil (to bylo ale už po nějakém tom pivu) a on si nevymyslel nic lepšího, než to, že nás přirovnával k ženským představitelkám seriálu Dallas. Tak jsme to potom vzdaly (my jsme mu ale předtím lichotily, jak je úžasný, inteligentní, má svaly atd) a v jednu ráno jsme si všichni tři šli do pekárny koupit chleba. V životě jsem nejedla tak dobrý, úplně horký,...

Jiří Schmitzer & Marek Eben - Hrdlo Prdlo (z alba Bouda) Tohle je taková recese... Album Bouda jsem před pár lety kupovala svojí mamce k Vánocům a v obchodě jsem dostala záchvat smíchu už při pohledu na obal. A samozřejmě jsem to nevydržela a ten vánoční dárek jsem si začerstva doma poslechla. Jsou tam písničky k smíchu, ale i k zamyšlení. A protože je dneska pátek a moje nálada se tím podstatně vylepšila, tak si dáme tuhle legrácku. Hrdlo, prdlo, jééééé...

Přicházím s nápadem (trošku okopírovaným z blog.cz), že bychom taky občas dali nějaké téma, ke kterému by jste se mohli vyjádřit. No a tento týden mě napadla Česká hudební scéna. Má to trošku souvislost i s tématem na blogu, jak jste si jistě všimli, teď zrovna probírají Gotta. U toho bych se na chvilku zastavila - zajímalo by mě, proč každoročně vyhrává anketu Zlatý slavík. Myslím, že to tak trochu svědčí o tom, co u nás lidé poslouchají (nebo spíš neposlouchají) a tak asi ze setrvačnosti, protože neznají nikoho lepšího, posílají hlasy právě jemu. Nevím, jestli je to právě tak, ale jiné vysvětlení mě nenapadá. No a když už jsme u toho, tak třeba Kabáti - jako nejlepší česká skupina. To je podle mě ubohost. Mám kamarádku, která je poslouchá, a tak se mi naskytla příležitost se trochu seznámit s jejich tvorbou. Hudebně je to o ničem a texty se hodí akorát tak do hospody. Ale jsou populární, na jejich koncert (kde byla i ta moje kámoška) přišlo asi 40 000 lidí. Nechápu to .Vysvětluju si ...

Robert Plant - If I Were Carpenter (live) Naše hodnocení: 9/10 Shodou okolností tady dávám zase jeden cover od Roberta na písničku Tima Hardina. A je to krásná akustická verze z 90tých let, na kytaru hraje Kevin Scott MacMichael (taky v závěru zpívá). Tady má ta písnička trošku jiné aranžmá než na desce (je z alba Fate of Nations ) Určitě tuto písničku budete znát v české verzi, kdy ji zpívá Petr Spálený. Jednou jsem svému taťkovi pouštěla tu Plantovu a on prohlásil, že se mu to víc líbí právě česky. Já teda nevím, mi ta melodie přijde moc umělá, tady si to můžete pustit: hraj .

Led Zeppelin - Tangerine (live at Earls Court 1975) Dnes budeme pokračovat v sentimentalitě, která mě teď přepadla a tak jsem si vybrala pro svůj článek písničku Tangerine. Je to píseň z alba Led Zeppelin III, ale kořeny má už v dobách Yardbirds. Hudbu napsal Jimmy Page a text Keith Relf a původně to byla skladba "Knowing That I'm Loosing You". Původní verze byla nahrána začátkem roku 1968, ale nebyla vydána. Na albu Led Zeppelin III je jako jediný autor uveden Jimmy Page, i když vlastně použil skoro celý Relfův text a změnil jen název a titulní verš. Tangerine nepatří mezi písničky, které by Zeppelini nějak často hráli na koncertech a tady se nám nabízí jedno z nejlepších živých provedení z koncertu v Earls Court. Robert na začátku prohlásí něco jako - Je to píseň o lásce v jejích nejnevinnějších stádiích... Tangerine v celé diskografii Led Zeppelin určitě nezaujímá žádné z předních míst, ale líbí se mi především kvůli své náladě a taky díky krásné melodii kytary. Tanžer...

Zdravím všechny po víkendu a doufám, že vás to počasí ještě neotrávilo. U nás dneska zas vydatně nasněžilo a během dne zase stačilo roztát, ale zima se jaksi nechce vzdát. Je to zkrátka počasí jak stvořené k tomu, aby člověk zůstal doma za pecí a popíjel horký čaj a k tomu něco poslouchal. Teď jsem si oblíbila Pink Moon od Nicka Drakea a skoro každý večer to poslouchám. Je to jedno z těch alb, u kterých mám takový ten svíravý pocit, kdy nechci, aby to skončilo. A taky jsem se přistihla, že mi při poslechu tečou slzy, což se mi dlouho nestalo. Má to vážně kouzlo, tohle album. Tak sem z něj dám jednu moc krásnou věcičku: Kdyby to šlo, dala bych tu nejradši celé album - tohle je Parasite, 8. písnička z alba Pink Moon

Opomíjet Roy Harpera považuji za zločin." Ian Anderson " Nechci být cynikem, ale někdy to jinak nejde". Roy Harper Je to zvláštní, ale v tomhle jsme si se zbytkem světa kvit; na způsobu jakým už léta míjíme anglického písničkáře Roy Harpera je navíc kouzelné, jak jeho kult zapomnění přejímá jedna generace za druhou. Kdyby ale šlo jen o to, že Roy Harpra přehlíží našinec; řeknete si akorát, prostě další v řadě. Když ona ale na svého syna od samého začátku kašle i rodná Anglie, jakoby trpěla mindráky z jeho výstřední otevřenosti a neomalenosti s jakou vstupuje do konfliktů s realitou. Harperovi nepřidala ani jeho velkohubatost : "Líp než já píše už jen Neil Young". Ti, kdo ho znají ovšem vědí, že jde pouze o masku vnitřně rozervaného a nesmírně citlivého rockového básníka, kterému - a to dodnes nechápe skoro nikdo - nepomohla ani výsostná a z hlubokého obdivu vyvěrající gesta prvoligových hvězd : na své album Wish You Were Here si ho přizvali Pink Floyd, na zeppe...

Led Zeppelin - Blueberry Hill ( live 1970) Takhle to dopadá, když vybírám víkendovou písničku - včera jsem si pouštěla B. E. Kinga (koukala jsem totiž zas na Soul Deep) a jeho Stand By Me. No a odtud už je jen krůček k tomu, abych si to pustila od Zeppelinů a když pořádně hledám a už se v tom hrabu, tak objevím tohle. Líbí se mi, jak Robert přechází od takového uhlazeného Elvisovského projevu k tomu svému typickému nepřekonatelnému vřískání:-) Je to písnička původně od Fatse Domina, ale nazpíval ji právě i Elvis. Nakonec si to můžete poslechnout sami - Elvis Presley a Fats Domino . *Nově zavádíme hodnocení středečních a víkendových písniček. Zúčastnit se můžete i vy, a to v komentářích... Naše hodnocení: 9/10

Love - The Red Telephone (Forever Changes 1967) líbí se mi, jak v té písničce frázuje The Red Telephone - live Glastonbury 2003 Poslední dobou mám problém napsat vůbec nějaký článek, snaha by byla, ale myšlenky se mi nedaří držet pohromadě, jakoby se někde rozutekly... Je teď nějaké divné období, únava a tak, to už jsem vám psala a tak se aspoň soustředím na hudbu, tu můžu poslouchat pořád a momentálně poslouchám ještě víc, než kdy jindy. Zjišťuju, kolik toho ještě neznám, pořád objevuju něco staro-nového a mám prostě potřebu se o to s někým podělit. V práci už znají moji mánii, neustále tahám sem a tam svoje cédéčka a každou volnou chvilku využívám k poslouchání. Dokonce jsem zjistila, že hudba může i zahnat bolest - v tom jsou pro mě nepřekonatelní Zeppelini a Robert Plant (možná bych to mohla využít třeba u zubaře - nevím ale, jak by se moje doktorka tvářila, kdybych si nasadila sluchátka:-)) Ale je i jiná hudba, na kterou bychom neměli zapomínat. Já jsem tady nedávno dávala song od...

Dáme si něco k dnešnímu výročí. Bude to písnička Bring It On Home, která je původem od Willieho Dixona, ale Robert a Jimmy svým duetem na začátku právě skládají poklonu velkému bluesmanovi - Sonny Boy Williamsonovi, od jehož narození dnes uplynulo 102 let. Sonny Boy byl velkým vzorem zvlášť pro Roberta, který blues miloval a jako jeden z mála tehdejších zpěváků měl velké znalosti právě o téhle muzice a dokázal ji perfektně interpretovat na jevišti. Píseň Bring It On Home byla nahrána pro druhé album Led Zeppelin, je zařazena na samý konec alba a svou atmosférou, která z blues přechází v hardrockový riff a zase se vrací zpět , je na ukončení desky velmi vhodná. Dnes si ale dáme koncertní verzi z roku 1970 v Royal Albert Hall. Je to skvělé vystoupení, které bylo nahráno jako film a po mnoha letech zpracováno pro DVD. Ještě tady musím napsat takovou věc, kterou jsem se dozvěděla v knize Příběh skupiny a její hudby: krátce po tomto vystoupení, 31. ledna 1970 měl nehodu Robert Plant, kdy ha...

Robert Plant - Morning Dew(Dreamland) Nebudu k tomu psát žádné takové ty obligátní věci, jako že je to hezký videoklip atd... pro mě tahle písnička znamená hodně, v prvé řadě už jen proto, že jsem ji od něj slyšela naživo. Vím sice, že to vlastně není Robertova původní skladba, ale mi se prostě od něj líbí . A jeden malý postřeh k tomu videu - kdo to trochu sleduje, možná si všimne, že Robert má dobrý vkus na ženské, které v těch klipech účinkují (teda snad kromě Burning down one Side. )

Zase po delší době neuškodí nějaká ta fotka... No jo, na cestách bývá člověk unavený a občas se musí i vyspat. Takže dobrou, já už jdu taky spát. A promiňte, že je to dneska tak stručný článek, ale já jsem fakt nějak vyřízená a bez elánu. zdroj

Dalším skvostem, který tady přidám, je Going to California, nádherná akustická píseň z alba Led Zeppelin IV( Four Symbols ). Tady je z koncertu v Earls Court z roku 1975 a pro mě představuje vrchol akustické části koncertu, tuhle mám opravdu nejraději. Může za to určitě Jimmyho hra na kytaru (kterou bych si ani netroufla popsat), John Paulova mandolina a hlavně Robertův zpěv, nepřekonatelný. Zrovna včera jsem si tohle pouštěla na DVD. A text stojí taky za pozornost, moc se Robertovi povedl. Led Zeppelin - Going To California - Earls Court Original: Spent my days with a woman unkind, Smoked my stuff and drank all my wine. Made up my mind to make a new start, Going To California with an aching in my heart. Someone told me there´s a girl out there with love in her eyes and flowers in her hair. Took my chances on a big jet plane, never let them tell you that they´re all the same. The sea was red and the sky was grey,I wondered how tomorrow could ever follow today. The mountains and the can...

Dnes budu vzpomínat na legendu 60. let, zpěváka, písničkáře s kytarou, génia, který trpěl chorobnou plachostí a depresemi a který se za svého života výrazněji neprosadil. Jde o Nicka Drakea, současníka Boba Dylana a Donovana. Nick Drake zemřel podobně jako Jimi Hendrix a Jim Morrison v mladém věku, bylo mu pouhých 26 let. Na jeho jméno jsem narazila náhodou - když jsem si poprvé v knihovně půjčila "bibli" Led Zeppelin A Celebration, autor se zmiňoval, že při psaní kromě hudby Led Zeppelin poslouchal Nicka Drakea. To mě zaujalo a říkala jsem si, že to určitě nemůže být špatné. A tak jsem si našla nějaké jeho nahrávky a musím říct, že mě okouzlily. Je to emotivní, zasněná hudba, melancholická a něžná. Nick Drake za svůj krátký život vydal pouze tři alba - ty nezaznamenaly tehdy žádný komerční úspěch, dá se říct, že jejich prodejnost byla nulová, bylo to však hlavně proto, že Nick odmítal koncertovat. Jak už jsem psala, byl chorobně plachý a také nerad dával rozhovory, se svým p...

Vy, kteří už to tady znáte, jste si možná mysleli, že jsem zapomněla dát dneska víkendovou písničku. Že mě už natolik zblbnul ten včerejší pořad v televizi. Můžu vás uklidnit, nezblbnul. Ale říkám si, že je to pořád těžší a těžší výběr. Je toho prostě strašně moc, co se mi honí hlavou a co bych tady ráda dala. Na dnešek jsem si původně připravila jednu takovou úplně neznámou věcičku, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. No, tak to zkrátím, vracím se k vynikajícímu albu Vindicator od Arthura Lee a z něj vybírám písničku (a teď pozor, velké dilema) - E-Z Rider. Fakt vřele doporučuju tohle album, je skvělé, jen neprávem zastíněné jinými, známějšími alby známějších interpretů. A pokud si chcete o Arthurovi něco přečíst, tak klikněte sem Až teď mi došlo, proč já na něj myslela, on by totiž zítra oslavil své 65. narozeniny, kdyby žil. Arthur Lee - E-Z Rider (Vindicator 1972 - bonus track)

Roy Brown - Good Rockin Tonight (1946) Ovlivněna včerejším dílem Soul Deep jsem se vydala hledat písničku od Roye Browna, o které jsem psala včera. Jak si můžete poslechnout, je to celkem zajímavé srovnání, původní verze je už fakt stařičká, ani jsem netušila, že tak moc. Ta druhá verze - od Roberta Planta, je nahraná pro album Honeydrippers společně s Jimmy Pagem a Jeffem Beckem. Už jsem ji tady dávala, takže jen pro připomenutí, tady je.

Právě jsem se dívala na Soul Deep, který byl věnován dnes převážně hudbě Raye Charlese a moc se mi ten seriál zamlouvá, fakt. Asi budu muset napravit své hudební neznalosti a trochu prozkoumat tyhle nahrávky. A víte, co? Já jsem dokonce už zapomněla, že Robert Plant na album Honeydrippers nahrál jednu Charlesovu písničku a to zrovna I Got a Woman, o které se tam zmiňovali. A že na tom albu je i písnička Roye Browna. Takže bych tady tu původně Charlesovu nahrávku mohla dát, že jo. Robert Plant - I Got A Woman The Honneydrippers

Robert Plant & Jimmy Page - Wearing and Tearing (Knebworth 1990) Tuto písničku budete asi znát z alba Coda, je to ta úplně poslední na poslední desce Led Zeppelin. Vznikla v období nahrávání alba In Trough The Out Door, a protože byla stylově naprosto odlišná (společně s písněmi Ozone Baby a Darlene), nebyla na album použita. Styl této písničky hodně připomíná tehdejší punkovou scénu, je to jednoduchá a rychlá skladba a určitě určená k tomu, aby ji Zeppelini předvedli na koncertech. Bohužel se tak nestalo a o to větší překvapení bylo, když ji v roce 1990 Robert a Jimmy zahráli živě na festivalu v Knebworthu. Na tomto festivalu vystupoval Robert se svou tehdejší skupinou a Jimmy přišel až v posledních dvou písničkách koncertu - Rock and Roll a Wearing and Tearing. Myslím, že hlavně tahle se jim fakt moc povedla.

Dneska na stránkách festivalu Colours of Ostrava byla zveřejněna jména účinkujících! Takže - přijede Iggy Pop a The Stooges, ten bude zřejmě úplně největší hvězda, dále Afro Celt Sound System - z toho mám velkou radost a moc se těším, potom Cramberries - taky zajímavé, uvidíme; z těch dalších mě zaujali Dulsori, jihokorejští hráči na obrovské bubny - to bude určitě zážitek. Pak něco Afriky, skupina Mokoomba, ti mi tady právě hrají :-) Je toho strašná spousta, dost na to, abych se těšila jak malé děcko. Z Čechů tam budou taky Blue Effect, Kryštof, Marta Kubišová a další. A dneska jsem si taky udělala další radost a koupila si nový Rock&Pop s Hendrixem. Hned na začátku je malý článek, jak chtěl Tyler do Led Zeppelin. O tom jsem vám tady už psala, takže žádná novinka. Potom, kdy zjistil, že to nepůjde, tak prý prohlásil: "Myslím si, že taková kapela nepotřebuje zpěváka, jako jsem já. Měla už nejlepšího možného zpěváka, jaký v té době byl a byl nejlepší. Obdivuju ji." K tomu ...

Dnes už tedy definitivně došlo k tomu, že jsme se dostali na samý konec diskografie Pink Floyd a tudíž se s nimi budeme muset (aspoň tady) rozloučit. Ty poslední díly už byly dost smutné, právě kvůli tomu, jak nechutné tahanice o jméno Pink Floyd mezi členy vznikly a hlavně si myslím, že na jejich rozpadu měl velký podíl Roger Waters. Ale Gilmour, Mason a Wright dokázali, že i bez Rogera Waterse udělají opravdu skvělé album a tím bylo Division Bell. K tomu bych dodala, že tohle album patří k mým nejoblíbenějším, ať si kdo chce co chce říká, že už to nejsou celí Pink Floyd, ale tohle album má pro mě své kouzlo. Je hlavně plné krásných melodií a taky ho provází krásná myšlenka o soudržnosti mezi lidmi. Nahrávání začalo během roku 1993, v různých studiích ve Velké Británii. Jedním z těch studií bylo Astoria na hausbótu na řece Temži, který patřil Davidu Gilmourovi. Atmosféra desky je dost podobná albu Meddle s odvážnějšími a tvrdšími tóny alb Animals a The Wall. David Gilmour a Rick Wrigh...