Pink Floyd - Division Bell

března 01, 2010

Dnes už tedy definitivně došlo k tomu, že jsme se dostali na samý konec diskografie Pink Floyd a tudíž se s nimi budeme muset (aspoň tady) rozloučit. Ty poslední díly už byly dost smutné, právě kvůli tomu, jak nechutné tahanice o jméno Pink Floyd mezi členy vznikly a hlavně si myslím, že na jejich rozpadu měl velký podíl Roger Waters. Ale Gilmour, Mason a Wright dokázali, že i bez Rogera Waterse udělají opravdu skvělé album a tím bylo Division Bell. K tomu bych dodala, že tohle album patří k mým nejoblíbenějším, ať si kdo chce co chce říká, že už to nejsou celí Pink Floyd, ale tohle album má pro mě své kouzlo. Je hlavně plné krásných melodií a taky ho provází krásná myšlenka o soudržnosti mezi lidmi.

Nahrávání začalo během roku 1993, v různých studiích ve Velké Británii. Jedním z těch studií bylo Astoria na hausbótu na řece Temži, který patřil Davidu Gilmourovi.

Atmosféra desky je dost podobná albu Meddle s odvážnějšími a tvrdšími tóny alb Animals a The Wall. David Gilmour a Rick Wright se shodli na tom, že je to nejlepší album od vydání Wish You Were Here.

Division Bell sice není klasické koncepční album, ale i tak existuje spojitost mezi jednotlivými skladbami. Je prezentováno jako protiklad k desce the wall, která je o izolaci jednotlivce vůči společnosti, kdežto Division Bell je o soudržnosti, kontaktu mezi lidmi.

Skladby jako "What Do You Want from Me?", "A Great Day for Freedom" a "Take It Back" jsou zaměřeny především na problémy komunikace ve vztazích, téma písně "Keep Talking" se zabývá důležitostí udržování dialogu a nebezpečím izolování jednotlivce."Poles Apart"vypráví o roztříštěných rodinných a přátelských vztazích, včetně těch s Rogerem a Sydem Barrettem.

V roli hlavního zpěváka se představil po dlouhých 21 letech i klávesista Rick Wright, který i sám napsal píseň "Wearing the Inside Out".

Skladba "Marooned" je jedinou od Pink Floyd, která získala cenu Grammy. V roce 1995 obdržela ocenění za nejlepší rockový instrumentální výkon.

Autorkou většiny textů na Division Bell je Polly Samsonová, manželka Davida Gilmoura. Kromě už zmiňované skladby "Marooned" je druhou instrumentálkou na albu "Cluster One".

Po vydání alba následovalo koncertní turné, které bylo později vydáno na CD a VHS pod názvem P*U*L*S*E.

Přebal alba je dílem dlouhodobého spolupracovníka a autora většiny obalů alb Storma Thogersona. Zobrazuje skulptury dvou ocelových hlav, vysokých přes tří metry a vážících po 1500 kilogramech. Hlavy byly postaveny v poli v Cambridgeshire a fotografovány za různého počasí, pod různými úhly více než dva týdny. Použitá fotografie zobrazuje obě hlavy z profilu, v pozadí mezi nimi je vidět katedrála v Ely a rovněž čtyři světla, která svítí mezi ústy skulptur.

Pro vydání alba na magnetofonových kazetách a pro ilustraci koncertních brožur byly vytvořeny i další fotografie, tentokrát kamenných skulptur.

Krátce po zahájení turné se v diskuzní skupině Pink Floyd začaly objevovat vzkazy, zasílané přes Anonymous contact service, které nabádaly fanoušky, aby věnovali zvláštní pozornost obsahu alba a nabádal k odhalení záhady(angl. enigma), která je v albu a jejím obsahu vložená. Odesílatel těchto vzkazů se podepisoval jako Publius.

Záhada samotná zůstala dlouho nevyřešena a neobjevily se ani žádné nové Publiovy zprávy. Při autogramiádě ke své knize "Pink Floyd: Od založení do současnosti" prohlásil v roce 2005 bubeník Nick Mason, že Enigma skutečně existovala a celá tato záležitost byla uspořádána nahrávací společností za účelem zvýšení prodeje. Autoři však nejspíš později od svého původního záměru ustoupili, proto nebylo zatím tajemství doopravdy rozluštěno.

zdroj

Enigma

více o záhadě