plant.blog.cz

Ve středu 22. října oslavilo výročí nejen druhé album Led Zeppelin, ve stejný den se před sedmi lety v éteru objevila také zbrusu nová nahrávka, kterou Robert Plant spáchal ve spolupráci a americkou hvězdou bluegrassu Alison Krauss. Možná to není náhoda, možná ano a je jisté, že tato dvě díla se nedají srovnávat - ale právě na nich můžeme demonstrovat životní dráhu bývalého zpěváka Led Zeppelin a jeho vývoj. Samozřejmě by se dalo namítnout, že na časové ose mezi oběma alby leží osmatřicet let, ale shodou okolností jsou obě velmi úspěšná a obě znamenají určitý milník v tvorbě Roberta Planta. Dvojka Led Zeppelin je prvním oficiálním albem, na němž byl Plant uveden jako spoluautor - na předchozím počinu mu v tom zabraňovaly závazky ke společnosti CBS, s níž v roce 1966 podepsal smlouvu a posléze nahrál několik singlů. "Dvojka" byla v jistém smyslu jeho prubířským kamenem i co se týče způsobu zpěvu. Zde měl možnost předvést svůj hlasový rejstřík - od tišších, citlivých poloh až p...

Je docela legrační, že jsem si pro článek s tímto názvem vybrala zrovna den, který je prodloužený o jednu hodinu - možná je v tom skrytá symbolika, možná záměr. Možná bych bez oné hodiny k dobru nenašla čas ho napsat. Čas nám totiž chybí pořád a člověk někdy přemýšlí, jestli je opravdu tak nedostatkový, nebo jsme se jen naučili na něj vymlouvat. Za dobu fungování na blogu jsem zjistila, že lidé nečtou dlouhé články. A taky je málokdy píšou, protože ví, že nebývají čtené. Je v tom přímá úměra, což je pojem matematický, ale pro tyto situace opravdu trefný. To, co dříve lidé napsali do dvoustránkového dopisu, se dnes vejde do jedné zprávy na mobilním telefonu. Lidé se naučili vyjadřovat úsporně, ve zkratkách jsou schopni si vyznat lásku i popřát hezký den. Jak to může vypadat, si ukážeme na jednoduchém příkladu: MTMMMMR a odpovědi TTM. Taky cítíte tu romantiku? To, jak z několika písmen láska doslova vyzařuje? A podle mě je nakonec zbytečné, aby se dívka v prvním případě vyčerpávala kliká...

Už víc než rok uplynul od vysílání filmu Silvie Dymákové o praktikách, které se dějí na prodejních zájezdech, na něž jezdí především lidé v důchodovém věku. Od té doby se zvýšilo povědomí veřejnosti o těchto akcích a jednali také zákonodárci, kteří schválili novelu zákona o ochraně spotřebitele. Ale asi ani to na šmejdy stoprocentně neplatí - ti chytráci si vždy nějakou skulinku najdou a lidé jim svou naivitou a důvěřivostí jen nahrávají. Film jsem viděla a navíc mám zkušenost se staršími lidmi ze své práce, proto bych se chtěla zamyslet nad tím, proč se stále najde dost těch, kteří se nechají napálit a obrat o peníze. Přitom nejde jen o staré a bezmocné osoby, týká se to vlastně nás všech - vždyť kdo by někdy nenaletěl ve slevové akci, která se jako slevová jen tváří, nebo si nenechal vnutit nového dodavatele energií či kreditní úvěr v bance. Možností, jak se nechat okrást, je víc než dost a dnešní doba tržního hospodářství - utrhni, co můžeš - podobným situacím nahrává. Výhodou nás m...

Druhé album Led Zeppelin, dnes už kultovní "Hnědá vzducholoď", slaví právě dnes 45 let od svého vzniku. Po bluesově zaměřené "jedničce" šlo o nejtvrdší počin britské čtveřice a mnoha hudebními historiky bývá dnes považováno za jedno z nejvlivnějších alb v oblasti hardrocku. Přípravné práce k nahrávání započaly už během ledna 1969, tedy v době, kdy Zeppelini prověřovali sílu svého repertoáru na prvním americkém turné a chystali se na druhé. Poněkud hektické období se projevilo na jejich přístupu k tvorbě - v pauzách mezi koncerty Page s Plantem psali na hotelových pokojích texty k písním a zvukové záznamy se dělaly všude možně. Nahrávacích studií bylo celkem devět v různých městech - ve Vancouveru, New Yorku, Los Angeles i v Londýně. Náročná práce na mixech spočívala v dosažení alespoň částečné shody zvuku různých studií a v neustálém cestování s nedokončenými páskami, přičemž většina této činnosti ležela na producentu Pageovi. Vydavatelská společnost Atlantic Record...

To by kocour neřek, jak se někdy život zamotá. Jako klubko vlny, když do něj šťouchnete packou. Vy lidi to máte ale blbý, místo pořádně chlupatých pracek máte takové holé kostnaté pařátky a ani drápy nemáte. No prostě jste nedokonalá hříčka přírody, ale o tom jsem vlastně mňoukat nechtěl. Dnes jsem si chtěl tak trochu postěžovat na nespravedlivý osud. Člověk, tedy kocour, do jeho soukolí nemůže zasáhnout, zvlášť když je ještě mrňavé bezbranné kotě. Tak jako si nemůžete vybrat, komu se narodíte, tak si my kočky nevybereme toho, kdo si nás odnese. Když jsem ještě byl s mámou, tak mi vyprávěla, že se určitě dostanu do nějaké lepší rodiny, nejmíň někam do paláce. Ona totiž máma moc koukala na filmy pro pamětníky a myslela si, že když ji - opuštěnou a opelichanou chudinku z ulice - vzali do baráku se zahradou, budu to já se ségrou mít podobně. Jenže - tahle pohádka se rozplynula jednoho dne, kdy pro mě přišli tři dvounožci - z toho jeden pidi, druhý byl trochu větší a ten třetí si nesl knih...

V posledních týdnech zaplavily tisk i internet palcové titulky, v nichž figuruje obávaný název krvácivé horečky jako strašák pro západní polokouli. Stačilo k tomu několik mrtvých bělochů a hrozba, že se díky globalizaci ebola rozšíří do vyspělých zemí podobně, jako se to stalo kdysi s AIDS. Ebola se ale nevynořila jen tak zčistajasna a to, že se nyní v západní Africe rozrostla až do podoby obrovské epidemie, taky není jen čirá náhoda. Filovirus Ebola byl objeven v roce 1976. Tehdy propukla v Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo) epidemie, při níž zemřelo 280 lidí z 318 nakažených, tento typ onemocnění je také pojmenován Ebola-Zaire. Nákaza pochází ze zvířat (především z opic) a úmrtnost dosahuje až 90%. Tohle hrozivé číslo má na svědomí nejen neznalost a místní tradice, ale také katastrofální úroveň západoafrického zdravotnictví. V roce 1976 stačila jedna nedostatečně sterilizovaná a znovu použitá jehla k rozšíření infekce, kontakt rodin s mrtvými těly a jejich tělními tekutinami...

Písničkář Habib Koité je rodákem ze Senegalu, ale v podstatě celý život strávil v Mali. Jeho rodina se přestěhovala do Kayes, města v malijském západním pohraničí, když mu byl jeden rok, tudíž tuto zemi považuje právem za svůj domov. A právě o tom zpívá na svém nejnovějším albu Soô, jehož název v překladu znamená ono prosté slůvko. Habib Koité je dnes jedním z nejuznávanějších malijských hudebníků a kytaristů - přezdívají mu "africký Clapton". Pochází z rodu griotů, profesionálních hudebníků a vypravěčů legend. V západní Africe jsou grioti váženými osobami a bez jejich zpěvu a hry se neobejde žádná větší oslava. Mladý Koité zdědil nadání po předcích a když dospěl, na naléhání strýce ho rodina poslala studovat na uměleckou školu v Bamaku. Bylo to dobré rozhodnutí, neboť se už během studií stal dirigentem uznávané školní kapely a po absolvování zůstal v institutu jako pedagog. V roce 1988 založil Koité skupinu s názvem Bamada, což je přezdívka pro chudé obyvatele Bamaka. Její p...

Koncem srpna jsem napsala článek , který obsahoval několik rad pro pisálky - něco málo o pravopisu, používání cizích slov a něco málo o potřebě srozumitelnosti textu. S podobnými články se momentálně roztrhl pytel, přesto si myslím, že spousta z nich je jednostranně zaměřená a nevěnuje se problematice, v níž se chybuje nejvíc. Proto bych chtěla v dnešním pokračování rozebrat další pravopisné chytáky. 1. Psaní s/z/vz ve slovech Spoustě lidí dělá problém uvědomit si, jestli na začátku slova napsat s nebo z . Pravidla pro psaní těchto písmen by se dala s hrnout takto : S píšeme, pokud má sloveso ve větě význam dohromady, shora dolů nebo z povrchu pryč. Názorně si tedy předvedeme, kde s použít: Směr dohromady: sdružit (sdružení), spojit, spřátelit se, shledat se (shledání), shrabat, sloučit, svázat, sbírat, slepit, svařit (kupříkladu cukr s vodou), spočítat, skoupit, srůst, shrnout (text, fakta, ale i listí na zahradě), scházet se Směr shora dolů a z povrchu pryč : smést, shodit, scháze...

Zítra bude zas den chmurný, Mařka kouká zpoza urny. Koho zvolit? Ještě neví: "Střed či praví nebo leví?" Všichni mají plány skvostné v budoucnosti přeradostné vybrat bude těžké vskutku absolutně bez předsudků. Kudy na to, ví teď každý lidi už ty řeči dráždí, sliby plané pořád slyší, a pak války žabomyší - hádají se, kdo víc krade nejeden má kudlu v zádech a na hlavě másla hroudu přitom na nás šijí boudu. Mařka možná jasno nemá já však nevidím dilema - letos jim to nesežeru, zkrátka, dobře na ně s.ru.

Drahý čtenáři, odpusť, že narušuji tvou rodinnou pohodu tímto svým šokujícím přiznáním, ale nemohu jinak. Už to v sobě nevydržím déle skrývat a musím se ti přiznat k něčemu strašlivému. Dopustila jsem, aby se má domácnost stala bitevním polem a hromady mrtvých těl, které ji pokrývají vrstvou takřka souvislou, nyní s chladnokrevnou myslí odstraňuji a ještě se přitom potutelně chechtám. Každá mrtvola, ležící bezvládně na podlaze, vzbuzuje ve mně nepopsatelné vzrušení, jež graduje v téměř fyzickou rozkoš. Ano, vražedné choutky se zmocnily mé mysli a kdyby jen choutky - dokonávám dílo s vlastnoručním přispěním. Možná se ptáš, jak se to mohlo stát? Věc se má následujícně; obydlí se mnou sdílí mimo jiné i osrstěný teplokrevný živočich, který se v posledních dnech vyznačoval velmi zvláštním chováním. Jindy nerudný a nevrlý, stal se velmi přítulným a neustále do nás drcal hlavičkou, dožaduje se pohlazení. Alespoň my si to mysleli a horlivě chlupáče hladili a pěstovali v náručí, rozněžněni náhl...

Měsíc se s měsícem sešel a máme tu opět další díl ankety, která letmo mapuje jedny z nejúspěšnějších skladeb devadesátých let. Podíváme se, jak dopadly ty z roku 1997, a pak už se vrhneme na rok následující - tedy devadesátý osmý. V anketě se celkem nashromáždilo 140 hlasů, jsou však rozděleny velice nerovnoměrně. V podstatě šlo o "souboj" mezi třemi songy, které dohromady posbíraly 109 hlasů. Na zbylých sedm písní pak zůstalo pouhých 31 hlasů, jak ukazuje jednoduchá matematika. A které písně tedy u vás bodovaly a které naopak upadly v nemilost? Začneme od konce - poslední skončili Portishead a jejich All Mine s jedním hlasem. Docela se tomu divím, protože Portishead považuji za jednu ze zásadních skupin devadesátých let. O stupínek výš se na předposlední příčce pomyslného žebříčku tísní kapely The Corrs, Faith No More a INXS . Jsou tři a po třech hlasech také sklidily. O jeden hlas lépe je na tom Gary Moore s I Have Found My Love In You , vynikající Björk a její Jóga z ...

Zdravím všechny hádající i ty, kteří neměli odvahu se zapojit a rádi by věděli, jaké odpovědi se skrývaly za mými někdy záludnými otázkami. Dneškem je soutěž ukončena, jména výherců odtajněna a u mě doma už čekají ceny pro dva nejúspěšnější soutěžící, kteří měli nejen výdrž, ale hlavně zodpověděli správně všech sedm zadání. Než vám ale prozradím jejich jména, podíváme se spolu na průběh celé soutěže i na odpovědi. Startovali jsme 16. srpna v 20:52 minut a k zahájení soutěže jsem zvolila téma poněkud lehčí - hádali jste kytaristu, jehož křestní jméno bylo Johnny, hrál v roce 1969 na Woodstocku a u nás zase vystupoval na bluesovém festivalu v Šumperku. Hodně napovědělo, že tento slavný hráč zemřel přesně měsíc před zadáním otázky, takže nebylo těžké zjistit, že šlo o Johnnyho Wintera. Do prvního kola se zapojilo šest lidí a všech šest odpovědí bylo správných. Napsali mi je: Mischka, Dan, Vendy, Miloš, David Š. a Vláďa. O týden později jsme si na paškál vzali hudební skupinu, kterou byste...

Tento námět v hlavě nosím už dlouho, ale pořád nebyla příležitost zpracovat ho do článku. Téma týdne mi ovšem káplo do noty a dovolím si rozvinout úvahu o tom, jak je vnímána láska k hudbě u obou pohlaví, a proč je tak málo žen, které o ní píší a mají to jako svého "koně". U sebe vidím, že mě okolí vnímá jako divnou, když mě nebaví typicky ženské záliby jako třeba pletení, pěstování kytek nebo chození do fitcentra, a místo toho trávím radši čas s hudebními knihami v ruce a sluchátky na uších. Zatímco mé kolegyně přemýšlejí o tom, co uvařit na víkend, mi se v hlavě přehrává melodie z oblíbeného alba nebo prodlévám v duchu u rozečteného článku z Rock&Popu. Jasně, kdyby mi bylo osmnáct či dvacet, dalo by se to ještě tolerovat. Ale ženská, co má dvě dospělé děti? Není náhodou tak trochu blázen? Anebo je to potrhlá fanynka, zblázněná do svého idola a slintající nad jeho fotkou z mládí, kterou si schovává pod polštář? Můžete si to vykládat různě. Kdybych byla chlap, nikdy by vá...