Šmejdi s.r.o.
Už víc než rok uplynul od vysílání filmu Silvie Dymákové o praktikách, které se dějí na prodejních zájezdech, na něž jezdí především lidé v důchodovém věku. Od té doby se zvýšilo povědomí veřejnosti o těchto akcích a jednali také zákonodárci, kteří schválili novelu zákona o ochraně spotřebitele. Ale asi ani to na šmejdy stoprocentně neplatí - ti chytráci si vždy nějakou skulinku najdou a lidé jim svou naivitou a důvěřivostí jen nahrávají.
Film jsem viděla a navíc mám zkušenost se staršími lidmi ze své práce, proto bych se chtěla zamyslet nad tím, proč se stále najde dost těch, kteří se nechají napálit a obrat o peníze. Přitom nejde jen o staré a bezmocné osoby, týká se to vlastně nás všech - vždyť kdo by někdy nenaletěl ve slevové akci, která se jako slevová jen tváří, nebo si nenechal vnutit nového dodavatele energií či kreditní úvěr v bance. Možností, jak se nechat okrást, je víc než dost a dnešní doba tržního hospodářství - utrhni, co můžeš - podobným situacím nahrává.Výhodou nás mladších je to, že se daleko víc umíme orientovat v nejrůznějších nabídkách, většinou nám to i rychleji myslí a umíme se v případě nedůvěry ohradit. Umíme odmítat a říci jasné NE, pokud se nám něco nelíbí. Starší člověk bývá daleko víc nerozhodný, což je pro psychologické praktiky šmejdských obchodníků ráj. Přesvědčit babičku o tom, že hrnce za osmdesát tisíc zachrání život její rodině a navíc je dostane se slevou padesát procent, není tak těžké. Přispívá k tomu několik faktorů:
1. Samota, nuda, prázdnota
Starý člověk, který žije sám a nemá žádné aktivní koníčky, se prostě a jednoduše nudí. Předváděcí akce jsou pro něj vybočením ze stereotypu, místem k setkání s novými lidmi a navíc v sobě skrývají adrenalin nečekaných zážitků. Přiznejme si, že člověk v důchodovém věku už moc nových situací nezažívá. Nechodí do práce, takže jeho kontakt s okolím se omezuje pouze na občasné návštěvy rodiny, cestu do obchodu a k lékaři, v lepším případě ještě na popovídání se sousedy.
2. Šetrnost
Ano, tito lidé bývají skromní a šetrní. Sledují všemožné akce na zboží v obchodech a nakupují pokud možno co nejlevněji. Průměrné důchody u nás nebývají příliš vysoké, a tak jim většinou ani nic jiného nezbývá. Navíc chtějí občas přispět vnoučatům a dětem, něco stojí i léky. Velká většina si také odkládá na nečekané výdaje a skoro každý na vlastní pohřeb (aby to nemusela platit rodina). Nějaké ušetřené peníze má každý senior a to šmejdi dobře vědí.
Navíc velmi dobře slyší na slova 'sleva' a 'zadarmo' a při své naivitě nedovedou pochopit, že zadarmo vám dnes nikdo nic nedá. Dvě šišky prošlého salámu, pytel pracího prášku a inzerovaný chutný oběd se mohou prodražit tak, že člověku nejenže nezůstane nic z jeho úspor, ale ještě se zadluží.
3. Snížené rozpoznávací schopnosti a nižší emoční odolnost
Starší lidé bývají obecně nedůvěřiví, zároveň se ale nechají snáze "oblbnout". Stačí jen trocha zájmu a úsměv k tomu, abyste si získali jejich přízeň. Dávají také často na první dojem, takže pěkné oblečení, účes a úpravný zevnějšek je pro ně mnohdy důkazem slušnosti a čestnosti. Mívají stereotypní představy o lidech, kteří by je mohli okrást - většinou to jsou v jejich očích špinaví otrhanci nebo osoby jiné barvy pleti - což samozřejmě může být taky pravda. Jenže šmejdi (tedy andělé s ďábelskou duší) jim peníze nevytrhnou z ruky, ale něco jim za ně nabídnou. To je podstatný rozdíl. Přitom často apelují na zdraví - což je věc, na kterou slyší každý - a také používají metody cukru a biče. Rozhodit psychiku staršího člověka bývá jednoduché - stačí zvýšit hlas a dát najevo svou nadřazenost, případně přidat dojemnou historku "ze života".
Někdy je těžké odolat psychologickému nátlaku i pro nás, kteří jsme o jednu, dvě generace mladší, tak se nelze divit tomu, že osmdesátiletý člověk podlehne a koupí si předražené zboží, nebo podepíše nevýhodnou smlouvu. Smutné je, že pokud takový člověk nemá potřebnou hotovost doma, jsou šmejdi schopni mu poskytnout půjčku bez zajištění a tím ho přímo ohrozit exekucí. Největší hrozba půjček spočívá v tom, že peníze nevidíme fyzicky, existují pouze fiktivně na papíře. Tyto fiktivní peníze se investují daleko snáz, než skutečné. Oč snadněji se utratí, o to hůř se pak s existencí dluhu vypořádáváme, což platí pro všechny generace, ovšem nepracující důchodce si už ke stávajícím příjmům nepřilepší.
4. Pocit, že nikoho nezajímám
Staří lidé mají tento pocit často. Vždyť kdo dnes má čas a chuť pravidelně navštěvovat své rodiče a prarodiče a věnovat se jim? Vidím v práci, že počet osamělých lidí čekajících na pozornost převažuje nad těmi šťastnějšími. Někdy - a to je obzvlášť smutné - se okrádajícími stane sama rodina. Přímo z praxe znám křiklavý případ, kdy seniorku obírá o nemalé částky vlastní dcera a to praktikami ne nepodobnými těm šmejdským. Vyprávěnky o tom, že s vnučkou mají k jídlu obden jeden rohlík, co všechno se jim v domácnosti kazí a kdo jim ubližuje, tu paní psychicky ničí a radši si sama utrhne od úst, jen aby je podpořila. Přitom svou dceru už asi šest let neviděla, v kontaktu jsou jen po telefonu, který samozřejmě platí sama. Je to smutný případ, zvlášť když nemůžete vůbec nic udělat - povědět paní, že dcera je sprostá vyděračka? To by nebyla schopna vůbec přijmout a navíc by ji to nesmírně ranilo. Tak se musíte jen tiše dívat na to, jak peníze, které by paní mohla použít pro svou potřebu, mizí každý měsíc v rukou vypečené dcery.
A co jsem tím vším chtěla říct? Je třeba si uvědomit, že jednou budeme taky staří, bohužel je to věc, která nás nevyhnutelně čeká. A možná už nám to nebude myslet tak, abychom se dokázali bránit šmejdům s andělskou tváří - ať už to budou podomní obchodníci nebo vlastní rodina. Staří lidé se vracejí do dětských let a děti, jak známo, se nechávají také snadno ovlivnit. Tak buďme opatrní v soudech, kdo si za co může...
Komentáře
Okomentovat