plant.blog.cz

Americký zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista Darrell Scott, momentální spoluhráč Roberta Planta v jeho kapele Band of Joy, vydal novinku - Long Ride Home. Je to jeho sedmé album, které fanoušci s nedočkavostí očekávali. Kreativní hráč, vycházející z country a blues, má na svém kontě tři ceny Grammy a jedno ocenění Americana Music Association za píseň roku 2007. Nová deska slibuje intimní a poctivě upřímný poslechový zážitek. Playlist: It Must Be Sunday Hopkinsville Out In The Parking Lot Someday No Use Living For Today You're Everything I Wanted Love To Be Dance In The Darkness No Love In Arkansas (The Ring) The Country Boy Trying Not To Love You Pay Lake Candle For A Cowboy Every Road Leads Back To You Too Close To Comfort You'll Be With Me All The Way Still Got A Ways To Go Amazon.com Hopkinsville *** No Use Living For Today Live

Mráz jako samec - to je v těchto dnech reálný obraz počasí v České republice. Teploty klesají hluboko pod nulu nejen v noci, ale ani přes den se příliš neohřejeme. U vás v Moravskoslezském kraji kromě mrazu lidi pořádně potrápí i smog a tak není divu, že kdo nemusí, venku se zdržuje minimálně nutnou dobu. Teplé oblečení, horký čaj a rychlý úprk do tepla domova, to je nejběžnější a nejúčinnější recept na přežití mrazivých dnů. Ale co ti, kteří žádné "doma" nemají? Jak přežívají tohle období? Při své práci se pohybuji celoročně v ulicích Ostravy, v jedné ze čtvrtí, kde se hojně zdržují právě lidé bez domova. Je zde charitní dům pro ubytování mužů a středisko, kde si bezdomovci mohou během dne zajít pro teplé jídlo, oblečení a nouzový nocleh. Přesto zde potkávám lidi, kteří z nejrůznějších důvodů odmítají tuto pomoc, či snad z neznalosti o ní nevědí. Během loňské zimy jsem se pravidelně ráno setkávala s mužem, který si ustlal přímo před domem, kde máme kancelář. Abych upřesnila ...

Vytanul mi na mysli starý známý slogan z povídky Šimka a Grosmanna, protože mám dojem, že je to téma dnes aktuální. Ceny a slevy hýbou světem. Jedním z nejběžnějších lákadel je nabídka takzvaných multipacků - zaručeně výhodných balení. Kup si dvě balení přeslazeného džusu, třetí dostaneš zdarma. Kup tři balíky sýrového výrobku, co se jako sýr jen tváří - a hle, čtvrtý dostaneš nádavkem. Kup si přemražené rohlíky a každý desátý máš zadarmo. Kup si dvě cédéčka a dostaneš Koledy křečka Mirečka. Ne? Co mě spolehlivě pobaví, jsou nabídky zájezdů. Nedávno jsem v nějakém časopise četla, že při včasném zakoupení zájezdu v hodnotě 48 000,- ušetřím až 17 000,- Kč. Těch sedmnáct tisíc bych ráda ušetřila, ale ještě raději ušetřím celých 48 000,-, když ten zájezd nekoupím. Ale kdepak jsou ty prachy? Kde je těch osmačtyřicet tisíc? Chce se mi dodat: "Kde je těch osmačtyřicet tisíc a padesát haléřů?" Je to k smíchu. Kdo chce šetřit, musí být bohatý. Takže já, jakožto chudý člověk, na těchto...

Neustálé zdražování potravin mě přivedlo ke starému dobrému zvyku každou neděli něco upéct. V dětství jsem měla neděli spojenou s vůní bábovky a dnes se snažím tuto tradici dodržovat. Tak peču - minulý týden to byly jablkové řezy (dostali jsme jablka ze zahrádky), předminulý housky z bramborového těsta, sypané sýrem a tento týden klasika : bábovka z tvarohu. Pravda, recept na tuto dobrotu není z nejlevnějších, ale výsledek stojí opravdu za to. Navíc je opravdu sytá a vydrží (pokud se tedy dřív nesní) dost dlouho. Tak tady je recept: 1/4 kg tvarohu, 1/4 kg másla, 1/4 kg cukru krupice, 4 vejce, 1/4 kg polohrubé mouky, 1 vanilkový cukr, 1/2 prášku do pečiva, rum a citronová kůra podle chuti. A postup: Tvaroh, změklé máslo a cukr utřeme, přidáme žloutky. Všechno dobře utřeme do hladké hmoty a přidáme podle chuti rum a nastrouhanou kůru z dobře omytého citronu. Pak si připravíme tuhý sníh z bílků a vanilkového cukru. Do máslovo-tvarohovo-žloutkové hmoty přidáváme postupně mouku s práškem do...

Život slavných osobností bývá podroben snaze vědět všechno o každém jejich kroku. A taky snaze znát každou ženu (nebo muže), která(ý) se mihne po jejich boku. Bulvární deníky toho bývají plné - v našich končinách to nakonec můžeme také pozorovat. České celebrity se předhánějí ve zveřejňování svého milostného života, obzvlášť ty, o které by vzhledem k jejich "umění" už nikdo nezakopl. Je mi jasné, že se tak neděje jen u nás, i v zahraničí existují bulvární deníky a zpěváci, kteří se pravidelně ocitají v centru jejich zájmu. Co se týče Roberta Planta, je jedním z těch, co si své soukromí bedlivě střeží. Líbilo se mi, když v dobách Led Zeppelin v jednom rozhovoru prohlásil, že by mohl pozvat na svou farmu novináře a předvést jim, jak dojí kozy - takhle se otevírají dveře ke slávě a jména Zeppelinů by se snadno dostala do tisku - ale oni to tak nikdy nechtěli. Za ně promlouvala jejich hudba a tak to má podle mě fungovat. Ovšem dnes, v čase internetu, existuje spousta zaručených i...

Nebudu se dnes zamýšlet nad přínosem, či naopak nebezpečím sociálních sítí pro jejich uživatele - spíš jsem se chtěla věnovat jinému problému a tím je prznění češtiny na internetu. K našemu rodnému jazyku mám vřelý vztah, a proto mě štve, jak se k němu chovají nejen uživatelé Facebooku, ale třeba i blogu a vůbec všech sítí. Dalo by se říci, že na internetu je velkou raritou narazit na text, který je gramaticky bezchybný. To je fakt - ovšem horší je, že to málokomu vadí. Běžným jevem jsou pravopisné prohřešky - podívejme se třeba na ukázku z jednoho článku na Téma týdne, na který jsem narazila (a nemusela jsem se vůbec namáhat): " Jo jednou sem se rozhodla napsat téma týdne, sociální sítě ? nejdřív jako tak to fakt nevím co napsat, to psát nebudu! Ale pak mi došlo že sociální síť je Facebook. Bez toho nežiju, tam si domlouvám chození s klukem, tam sním flirtuju, tam se skámoškou domlouvám na venkách. Ale má to zarážku je dobře že je facebook ? já bych teda radši brala flirtování na...

Mám problém s ruštinou - totiž s ruskou klávesnicí. A vlastně i s ruštinou - i když jsem ji asi devět let více či méně úspěšně studovala. Dokonce jsem z ní i maturovala - vytáhla jsem si otázku o zvířatech Sovětského svazu, což byla jedna z těch, které jsem neuměla. Takže jsem zmateně k pobavení komise blekotala něco o veverkách a o krupnym rogatym skotu a nakonec jsem za svůj žalostný výkon získala dostatečné hodnocení. Bylo mi to tehdy srdečně jedno - a kdyby mi někdo řekl, že budu jednou dobrovolně poslouchat kapelu, jejíž zpěvák je z Ukrajiny a ruštinu míchá s angličtinou, tak bych mu nevěřila. A přece je to tak - teď zrovna poslouchám rusky zpívanou skladbu Song of Odessa z nejnovější desky Gogol Bordello. Gogoli jsou jednou z kapel, která má fantastický drajv naživo - už jsem je viděla dvakrát a pokaždé to bylo něco neskutečného. A ani poslech jejich desek nepostrádá kouzlo - na této se posluchač přenese s charismatickým a správně ulítlým týpkem Eugenem Hutzem přímo do jeho domov...

A máme to tu zase - v únoru se spouští další soutěž o "Nejkrásnější hlas Česka a Slovenska". Tentokrát prý hlavním kritériem pro výběr soutěžících bude hlas a ne vizáž - tak nevím, ale mám za to, že vzhled nemá s hlasem nic společného. Ale chtěla jsem napsat v krátkosti svůj názor na tyto soutěže. Myslím, že jsme jimi už přesyceni - televizní stanice se předhánějí v předvádění "úžasných" talentů, o kterých po pár týdnech od odvysílání není slechu ani dechu. Myslím, že jediné, co mají tyto soutěže zajistit, je zvýšit příjem televizí za reklamy, které tvoří větší polovinu vysílacího času. Pomoci nějak k hudební kariéře opravdu talentovaným lidem - to je jen utopie. Tyto soutěže většinou produkují ve finále skvělé (i méně skvělé, ale o to víc skvěle vypadající) zpěváky, kteří se snaží přesně papouškovat slavné hity pop music. Technicky dokonalé pěvce, kteří jsou od počátku vystaveni pocitu, že se z nich rodí velké hvězdy a přesně v tom pocitu jsou utvrzováni na své ...

Musím se s vámi podělit o svůj nový, čerstvý objev - kapelu Euzen. Je to mladá, talentovaná kapela, pocházející z Kodaně. A jak jsem na ně přišla? Zcela jednoduše - budou jedněmi z účinkujících na Colours of Ostrava 2012. Navíc zpěvačka této skupiny nebude na festivalu poprvé - předloni se zde představila jako jedna z vokalistek severských Valravn, jež nás uhranuli svým nočním vystoupením. Obě půvabné ženy tehdy předvedly krásně sladěné taneční vystoupení - samozřejmě hlavní zpěvačka Valravn Anna Katrin především zaujala svým hlasem. Valravn na Colours of Ostrava 2010 Její kolegyně, Marie Franz z Euzen (původem je z Norska) je neméně ambiciózní zpěvačka s podmanivým hlasovým rozsahem. Co se týče hudby Euzen, je v ní velké množství výrazů, jejich hudební vesmír je plný akustických i elektronických nástrojů a celkový zážitek je strhující a vyjadřující severskou melancholii i melodičnost. V roce 2009 vydali debutové album Eudaimonia (lze volně přeložit jako štěstí) a dosáhli s ním v Dánsk...

Na 27. ročníku TEC (technické tvořivosti a tvůrčího přínosu) získal Robert Plant a jeho kapela Band of Joy dvě ocenění : za vynikající záznam a produkci singlu Angel Dance a za nahrávání a vysílání živého vystoupení v New Yorku. Celkem se mu podařílo proměnit polovinu nominací v ceny - původně byl nominován ve čtyřech kategoriích. TEC byla založena v roce 1990 a je to společnost, která se věnuje podpoře rozpoznání vysoké kvality zvuku a obrazu ve sdělovacích prostředcích. Nadace dotuje stipendijní programy pro umění a vědu na předních univerzitách a nejlepším studentům poskytuje finanční podporu. zdroj

Možná si pamatujete, že se před Vánoci v obchodech objevilo balení čajů s bílým hrnečkem a barvami, určenými k jeho dekoraci. Protože jsem zrovna potřebovala doplnit zásoby, a protože mě zaujala možnost namalovat si vlastní hrníček, tak jsem si ho koupila. Dlouho jsem přemýšlela, co si na něj nakreslím. Ne, nevěřte mi, já to věděla hned, jen jsem si na to netroufla. No a pak, jednoho sobotního odpoledne, jsem vzala do ruky štětec a za hodinu jsem byla s dekorací hotova. Není to sice úplně dokonalé, ale mě těší, že mám svůj ulítlý hrnek na čajík. Bude mi z něj určitě moc chutnat. Slunce, to má znázorňovat jeho energii. Tenhle dekor má představovat kruh z Band of Joy a uprostřed je (asi přeslička) zelené pírko - pořád svěží. I Love Plant's Tea

Nejmladší potomek Roberta Planta a jeho ženy Maureen, Logan Romero, dnes oslavuje třiatřicátiny. Narodil se 21. ledna roku 1979 a jeho narození bylo pro rodiče doslova darem z nebes, protože sotva rok a půl předtím ztratili milovaného Karaka. L ogan Romero přišel právě včas - radosti a starosti spojené s péčí o něj pomohly rodině překonat bolestnou ztrátu. Dalo by se říct, že jeho příchod zachránil Led Zeppelin v jejich poslední etapě, protože Robert Plant se po Karakově smrti uzavřel před světem i kapelou a přemýšlel o tom, jakou cenu má sláva v porovnání s láskou k rodině. Logan si vzal z obou rodičů určitě to nejlepší - je tmavovlasý a snědší pleti po matce, po otci zdědil kromě podoby a vlnitých vlasů též hudební nadání. Zpívat začal už věku kolem čtrnácti let a také už ve velmi mladém věku hodně cestoval. Kromě hudby se nějaký čas věnoval i modelingu. V roce 2004 začala jeho hudební dráha v kapele The Black Country Bandits (formovali se pod názvem The Riot), která hrála směs blue...

Série očekávaných koncetů ostravského Jazz Night Festivalu je na spadnutí! Všech pět koncertů jarní části festivalu proběhne v legendárním klubu Parník v centru Ostravy od února do června 2012 a bude jako vždy hostit špičková jména světové hudební scény. Jako první se už 10. února představí formace hvězdných Američanů Black Stone Raiders. Jejími členy jsou kytarista a zpěvák Jean Paul Boullery (spolupracoval s Milesem Davisem), baskytarista Darryl Jones (Miles David, Rolling Stones od roku 1993 dosud) a bubeník Will Calhoun (Living Colour, B. B. King). Jedni z nejlepších světových hudebníků se představí také o den dříve, to jest 9. 2. 2012, v pražském Lucerna Music Baru, kde zahrají v rámci koncertní série Prague International Bluenight, a poté zamíří také do Brna, kde vystoupí 13. února v klubu Fléda. Na všech vystoupeních se můžete těšit na originální směs rocku, junglu, jazzu a funku, jakou jste ještě neslyšeli. Hudebníci představují zcela nový projekt, který vznikl díky hudebnímu s...

Mám ráda raritky a proto se dneska na jednu mrkneme. Pochází z roku 1990, kdy byla vydána v dubnu na maxisinglu ještě s dalšími dvěma skladbami (One Love, Don't Look Back). V roce 2007 se objevila v bonusech alba Manic Nirvana. Hudebně je to dost zajímavá, originální a překvapivá věc - poslouchejte: Song je výsledkem spolupráce celé kapely: jeho autory jsou Robert Plant, Phil Johnostone (keyboards), Charlie Jones)bass), Doug Boyle(kytara), Chris Blackwell (bicí)

V létě loňského roku jsem se v této rubrice zmínila o nejnovějším počinu tuaréžské skupiny Tinariwen, albu Tassili. Bylo to v době, kdy zbývalo do jeho vydání ještě zhruba měsíc, takže o desce samotné jsem toho moc napsat nemohla. To se ovšem změnilo o Vánocích, kdy jsem tohle album objevila pod stromečkem, takže se s vámi můžu podělit o dojmy z jeho poslechu. Tinariwen, to je pro mě kapela, symbolizující svobodu a nezávislost. Hrdí "modří" páni pouště, děti slunce a větru, uznávající hvězdy a oblohu - to je jejich svébytný svět. Lidé jsou v těchto končinách zvyklí držet víc spolu a také milují hudbu. Ta jim pomáhala během mnoha povstání, kdy se snažili bránit své území Azawadu, překonávat strádání a dodávala jim sílu. Tinariwen se zrodili uprostřed těchto bojů - byla to šestice mladých hladových exulantů, kteří se zformovali už někdy kolem roku 1982 v jednom z uprchlických táborů. Zde se jim dostalo nejen zbraní a taktiky rebelie, ale také nové hudby - tradiční africké nástr...

Víte, jak se nejlépe pozná kvalita písně? Když ji původnímu autorovi budou ostatní závidět podobně, jako jeden muž závidí druhému krásnou ženu. Když po ní budou toužit tak moc, až se jí zmocní. Když se jí zmocní s citem a neporuší tu křehkou krásu, naopak dokážou odhalit její skrytá zákoutí. Když ji přetvoří k obrazu svému a vy budete jen tiše naslouchat s něčím nepopsatelným v duši. Pak je to to pravé... Song To The Siren - Dreamland 2002 (původní autor Tim Buckley, album Starsailor, 1970)

Chtěla bych vás seznámit v krátkosti s nápadem na - podle mě - zajímavou anketu, jejímž definitivním výsledkem bude vítězství jediného songu sedmdesátých let. Abychom došli k tomuto absolutnímu vítězi, je třeba projít desetiletou érou sedmdesátek. Z každého jednotlivého roku vyberu pečlivě deset skladeb, které pocházejí z vynikajících alb a jejichž melodie jsou dodnes nezapomenutelné. Samozřejmě bych mohla vybírat i méně známé - a o nic méně výborné skladby - ale myslím, že šanci na úspěch budou mít spíš ty známější kousky. V minulých dnech jsem se pustila do prvního roku - roku 1970, který jsme už loni na blogu probírali v několika článcích (najdete v rubrice Hity let minulých). Vybrala jsem deset písní, které vám naservíruji v anketě a po zhruba měsíci - předem vás ještě na datum ukončení soutěže upozorním, protože vyhlášení absolutního vítěze bych chtěla naplánovat na poslední den roku 2012 - budeme znát jméno songu, který od vás získá nejvíc hlasů. Ten samozřejmě postoupí do konečn...

Prvního dubna loňského roku jsem na blog přidala anketu o nejlepšího frontmana hudební historie. Do té doby jste se zde setkávali s novými anketami pravidelně každý měsíc, ale už se stalo, že tato se tu usídlila na delší dobu. Nakonec - jen jí to prospělo. Výsledky jsou určitě zajímavé. První místo obsadil Robert Plant s 204 hlasy. Možná by se dalo diskutovat o tom, že Led Zeppelin měli frontmany dva, ale přece jen - Robert byl vždy ten, který zprostředkovával komunikaci s fanoušky. Postupem času se z něj stala opravdu výrazná a nepřehlédnutelná osobnost kapely. Na druhém místě skončil zcela předpokládaně další velký zpěvák - Freddie Mercury. Dostal od vás 99 hlasů - což v přepočtu znamená 21,8 %. Jeho druhé místo je zasloužené a je vidět, že mnoho z vás má tohoto výrazného a nezapomenutelného frontmana v oblibě. Třetí místo zůstalo bezejmenné. Třetí příčku totiž získal někdo, koho jste si vybrali sami, což mohl být kdokoli v anketě neuvedený. Tato vaše volba získala 39 hlasů a 8,6 %. ...

Dobrá zpráva se objevila na internetu a v tisku pro všechny příznivce kapely Pearl Jam. Formace ze Seattlu, vzniklá v roce 1990 a patřící mezi průkopníky stylu grunge, se vrací po šesti letech do Česka. Eddie Vedder a spol. vystoupí 2. července 2012 v pražské O2 Aréně. Vstupenky budou v prodeji od 16. ledna (pro členy fanklubu Pearl Jam Ten Club budou k dispozici od 11. ledna). Cena lístků začíná na 1190,- Kč a bude dosahovat nejvýše 1750,- Kč. Další informace najdete kupříkladu zde: http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/do-prahy-se-v-cervenci-po-sesti-letech-vrati-skupina-pearl-jam_222215.html . Pearl Jam - The End (Backspacer)

Ten vlasatý, kudrnatý kluk z West Bromwich býval prý na pódiu malinko nervózní. Hlavně to byl kluk z lepší rodiny a jako takový měl podle všech pravidel a podle přání rodičů vést úplně jiný život, než chtěl. Otec s matkou si mysleli, že z něj bude účetní, že bude nosit klotové rukávy a bude se přehrabovat v účtech.... Ne, Robertova představa byla taková, že on nebude počítat cizí prachy, on bude ten, kdo je bude vydělávat! A to tak, jak mu velelo srdce - hudbou. Nebyla to jednoduchá cesta - vystřídal spoustu kapel nejrůznějších jmen: od Crawling King Snakes (pojmenovanou podle songu Johna Lee Hookera), přes Tennesse Teens (kteří se později přejmenovali na Listen). Samozřejmě také tři verze Band of Joy, kteří nikdy nezískali nahrávací smlouvu a v jejichž poslední sestavě bubnoval frajírek s knírkem a svérázným smyslem pro humor. V neposlední řadě i kapelu s prapodivným názvem Hobbstweedle (nebo snad Obbstweedle), jejíž muzikanti prý nestáli za nic a v jejichž společnosti se nacházel toh...

Dnes, 9. ledna 2012, se dožívá 68. let Jimmy Page, kytarista a zakladatel legendárních Led Zeppelin. Je s podivem, že se dožil tak krásného věku - jeho zdravotní stav byl už v dobách Led Zeppelin často na přetřesu kvůli užívání drog a křehké tělesné schránce. Richard Cole uvedl, že potom, co se dozvěděl za svého pobytu v italském vězení v září 1980 o skonu jednoho člena Zeppelinů, myslel si v první chvíli, že je to Jimmy. Leč čaroděj zůstal naživu....tehdy zemřel učedník John Bonham. Jimmy Page je právem považován za jednoho z nejlepších kytaristů na světě - jeho živá hra byla spontánní a zároveň propracovaná. Dokázal vyjádřit v jedné písni několik různých nálad a přitom nenudit a ve studiu byl vždy puntičkářský profesionál, který pracoval do úpadu, jen aby výsledek byl naprosto špičkový. To se mu během dvanáctileté kariéry Led Zeppelin dařilo víc než dobře. Jimmy je podepsán pod většinou skvělých nahrávek Zeppelinů - namátkou uveďme třeba Whole Lotta Love, Immigrant Song, Since I'...

Už jsem se tady nedávno zmínila o skutečnosti, že na letošních Colours budou jedněmi z účinkujících Tamikrest, tuaréžská skupina z Mali, následovníci Tinariwen. Velmi mě to rozradostnilo, protože tento typ hudby mám opravdu ráda a taky mě velmi zajímá způsob života těchto lidí. Opět jsem neodolala a vytáhla článek z časopisu Lidé a Země, který psala Romana Kratochvílová. Ta se podívala přímo mezi Tuarégy a podala zajímavé svědectví o jejich životech, ve kterých jsou stále ještě na prvním místě úplně obyčejné lidské hodnoty. I když moderní doba proniká i do těchto vzdálených krajů - jak nakonec můžeme zjistit i z hudby (elektrické kytary jsou do pouště vlastně uměle implantovány) - přesto si uchovávají svou osobitost a hrdost. A to se vlastně projevuje i v muzice. Osobně si myslím, že hudba Tuarégů má co říct i nám, dětem Západu a že je v ní taková spousta myšlenek a taková spousta příležitostí ke ztišení a zamyšlení, nebo naopak k radosti a jásání, až člověk žasne. Určitě je v oduševně...

Tento článek by měl být varováním pro všechny, kteří se nechali nalákat na práci v pochybných firmách, zabývajících se přímým prodejem nejrůznějších výhodných produktů. Pokud si chcete uchovat zdravý rozum a žít nadále normálním životem, věnujte, prosím, pozornost následujícím řádkům. Možná budete překvapeni, co všechno je u nás možné.... Na začátku bývá člověk, hledající zaměstnání - ať už z důvodu nespokojenosti s finančním ohodnocením ve své dosavadní práci, nebo člověk, ocitnuvší se "na dlažbě" z důvodu propouštění (a že těch dneska je!). Prochází inzeráty na internetu a s hrůzou zjišťuje, že práce není a když už je, tak za minimální mzdu. A najednou narazí na báječnou nabídku jisté nadnárodní společnosti, která hledá do svých řad schopné manažery. Inzerát zní lákavě a co je hlavní, požadavky na uchazeče o práci jsou nulové. Nepožadují žádné vzdělání, pouze se v něm dočtete takové všeobecné kecy o flexibilitě, ochotě pracovat víc než dvacet hodin týdně, příjemném vzhledu,...

Poslechněte si závěrečnou skladbu z alba Manic Nirvana , samozřejmě pocházejícího z dílny Roberta Planta. Album vyšlo v roce 1990, letos v květnu už mu bude dvaadvacet let a ani toto úctyhodné "stáří" mu neubralo na půvabu. Zrovna tento song, Watching You, je perfektní ukázkou atmosféry celého alba - je silný, s chytlavou melodií, s prvky hudby Východu, okořeněný vokálem marockého zpěváka Siddi Makain Mushkina. Ovšem dominantní - kromě výrazných bicích - je v něm zajisté silný Robertův hlas, který dokáže být naříkavý, přesvědčivý, sexy....Proč tohle někdy nezahrají v rádiu? Mějte chvíli strpení, trvá dvanáct vteřin, než se rozjede.

Moji milí přátelé, čtenáři, kolemjdoucí i zvědavci! Zdravím vás u prvního letošního článku, který se bude věnovat tak trochu shrnutí uplynulého období a taky toho, co vás tu čeká do budoucna. Když jsem před pár lety tento blog zakládala, myslela jsem, že se bude věnovat výlučně jen Robertu Plantovi - ale časem jsem se rozhodla přidávat další a další témata, takže dnes mohu říct, že tento bog je pestrou směskou mé oblíbené hudby, knih, příběhů hudebníků, popisů alb, mých osobních historek a keců, fotografií, reportáží z akcí, které jsem absolvovala, občas jsem také přispěla do tématu týdne... no zkrátka je to pelmel toho, co mě zajímá, baví a co mám ráda. Doufám, že mi i v letošním roce zachováte svou přízeň a že se vám tu bude líbit. Teď si dáme trochu statistiky - což pro někoho nuda je, ale pro mě jsou to cenné údaje: V loňském roce jsem vydala celkem 266 článků - z toho 99 jich bylo do rubriky Robert Plant. Nejdiskutovanější článek byl Koncert Roberta Planta ve varšavském Torwaru , ...

Asi pro jeho nenápadnost a střízlivé vystupování na pódiu je tento skvělý muzikant v historii kapely Led Zeppelin tak trochu na druhé koleji. Jeho uzavřená povaha netoužila po záři reflektorů, tu klidně přenechal Jimmymu Pageovi a Robertu Plantovi. Byl rád, že může být součástí nejskvělejší kapely historie a spolu s bubeníkem Johnem Bonhamem tvořil pevný pilíř jejich hudby - pevný a až nepochopitelně soudržný na to, jak ti dva kluci byli rozdílní. Bonham byl nespoutaný živel a John Paul rozvážný intelektuál, oddaný manžel a otec tří dcer. Narodil se coby John Baldwin 3. ledna 1946 v anglickém Sidcupu, v hrabství Kent. Už jako malý špunt s tatínkem, varietním umělcem, objížděl štace. Otec hrál na piáno a tak byla volba prvního Johnova nástroje jasná - v šesti letech se začal učit hrát na klavír. Ve třinácti letech si prosadil kontrabas, přes skeptické poznámky svého otce, že base odzvonilo. Přesvědčil otce teprve tím, že si dokázal sehnat s basou kšeft. První kapelu John založil ještě v...