Pozor na cestu za "lepším" životem

Tento článek by měl být varováním pro všechny, kteří se nechali nalákat na práci v pochybných firmách, zabývajících se přímým prodejem nejrůznějších výhodných produktů. Pokud si chcete uchovat zdravý rozum a žít nadále normálním životem, věnujte, prosím, pozornost následujícím řádkům. Možná budete překvapeni, co všechno je u nás možné....

Na začátku bývá člověk, hledající zaměstnání - ať už z důvodu nespokojenosti s finančním ohodnocením ve své dosavadní práci, nebo člověk, ocitnuvší se "na dlažbě" z důvodu propouštění (a že těch dneska je!). Prochází inzeráty na internetu a s hrůzou zjišťuje, že práce není a když už je, tak za minimální mzdu. A najednou narazí na báječnou nabídku jisté nadnárodní společnosti, která hledá do svých řad schopné manažery. Inzerát zní lákavě a co je hlavní, požadavky na uchazeče o práci jsou nulové. Nepožadují žádné vzdělání, pouze se v něm dočtete takové všeobecné kecy o flexibilitě, ochotě pracovat víc než dvacet hodin týdně, příjemném vzhledu, vystupování a schopnostech plánovat, řídit a organizovat. Popis vaší budoucí práce je značně nesrozumitelný, ale co už, nabídka 20 000,- + provize a další růst zisků zaslepí vaši ostražitost. Vždyť každý si dneska chce přijít na pěkné peníze, nejlépe za práci na nějakém vyšším postu, kde nebude muset nic dělat, jen řídit a organizovat. To, že nemá příslušné vzdělání a zkušenosti, je velkoryse přehlédnuto.

I napíše životopis a ejhle, za krátkou dobu mu odpověděli, že se má dostavit k prvnímu kolu pohovorů. To se mu stalo poprvé, všude mu psali, že mají plno a tady, na to skvělé manažerské místo, je najednou šance! Ó dobrý Bože, kéž by to vyšlo!

První dojem po vstupu do firmy příjemně šokuje - všude je spousta usměvavých mužů (i žen) v perfektně padnoucích oblecích, jen ze zasedací místnosti se ozývá řev a tleskání. Šéf, který vás přijímá, vám úlisně nastiňuje bezvadnou budoucnost, kecá o businessu tak, že by se za to nemusel stydět žádný miliardář. Už si představujete, že budete jezdit v bezvadně padnoucím obleku do práce autem, které si pořídíte za dva měsíční platy a s nohama na stole budete telefonicky řídit své podřízené. Tak skvěle to všechno vypadá.

Ovšem je tu háček - zájemců je veľa. Máte strach, aby vás vzali. Ale ten se brzy rozptýlí, protože sympatický manažer vás záhy pozve k druhému kolu pohovoru - nyní už k takzvanému pozorovacímu dni.

To se pěkně vypravíte spolu s několika dalšími usměvavými, nagelovanými a vyžehlenými chlapíky vozem kamsi daleko. Cestou se hovoří o penězích, které si tito přeslušní chlapci u firmy stihli vydělat a o tom, jak jsou za vodou. Chlácholivě vám říkají, že tam budete brzy taky, jen co začnete dělat tu báječnou práci. A vy ji dělat budete, to si pište.

Po nějaké době vystoupíte z auta - nejspíš na nějakém sídlišti - a vaši společníci vám teprve teď prozradí, co se bude dít. Budete zvonit na zvonky a obcházet důchodce, kterým budete nabízet výhodnou elektřinu, plyn, případně další produkty. Cílem je přesvědčit k podpisu co nejvíc lidí a uzavřít co nejvíc smluv, bez ohledu na to, jestli je to pro zákazníka výhodné. Důležitý je počet - za každou uzavřenou smlouvu jsou provize.

Pomyslíte si něco o tom, že to přece pro jednou můžete vydržet a statečně se vrháte do práce. Jste plni energie a touhy dokázat své schopnosti a tak perlíte nápady. Zpočátku se nevede, důchodci nejsou ochotni nic podepsat, ale záhy narazíte na pár dementů, kteří vám podepíšou i telefonní seznam. Co na tom, že si během této "práce" nestihnete zajít ani na malou a na nějaký oběd není ani pomyšlení. Všechno se dá přece vydržet, když je to jen pro jednou. Příště už budete ten manažer.

Po příjezdu na firmu si vás pozve šéf k dalšímu pohovoru - ptá se, co se vám na dnešním dni líbilo a proč si myslíte, že jste pro firmu ten pravý. Vzápětí vám sdělí, že mladý muž, který vás měl celý den na pozorování, si myslí, že na to máte! Vy prohlásíte, že nechcete prodávat nic po barácích a nato je vám řečeno, že to dělat nebudete. Co budete vlastně dělat, to vám už nikdo neřekne. Se smíšenými pocity odcházíte zcela vyčerpaně domů.

Aleluja, radujte se! Za pár dní se dozvíte, že u té báječné firmy nastupujete! Koupíte si "dobře" padnoucí levný oblek u Vietnamců a červenou kravatu a s tlukoucím srdcem nastupujete první den do vysněného zaměstnání. Nástup je už v půl sedmé a shluk podobně vyhlížejících spolukolegů sedí před zasedačkou a čeká. Úderem sedmé se všichni zvednou a začnou pěstí tlouct do dveří. Po krátkém bouchání a řvaní jsou vpuštěni dovnitř a začíná obvyklý ranní výmaz mozku. Všichni se kroutí v rytmu diskotékové hudby, kývají hlavami jako by byli postiženi nějakou záhadnou africkou nemocí kývačů hlav a přešlapují na místě. Pak se utvoří kruh a v něm se počne do rytmu křičet: JOBING!! JOBING!!! a nebo něco jiného, podle toho, v jaké firmě jste. Už chápete, co znamenal ten tleskot a řev, který jste slyšeli při vaší první návštěvě.

Pak se rozproudí hra, u které máte pocit, že jste se octli v mateřské školce. Manažeři v oblecích běhají okolo místnosti a plácají se navzájem do dlaní a řvou povzbuzující hesla. Jakožto nováček si pak musíte stoupnout před zelenou tabuli (opět jako ve škole) a říct něco o sobě. Po chvíli trapného plácání jste vypískáni a vyzváni k tomu, abyste tančili, zpívali, nebo předvedli striptýz. Jakožto slušný člověk si vyberete jednu z prvních dvou možností a jen se modlíte, aby to bylo za vámi. Pak přijde na řadu JUICE. To zázračné slovíčko "džus" ale neznamená, že byste si dali sklenku pomerančové šťávy. Je to slovo, které se zde používá, kdykoli někdo řekne něco vtipného, chytrého a zajímavého. Kdykoli někdo řekne, jak to dneska půjde a jak jim to všem natřete. JUICE!!!

Je to podobné, jako když kněz v kostele řekne ÁMEN - tady je to džus. Asi ne náhodou si vzpomenete na různé sekty a máte pocit, že v jedné takové jste se ocitli. Máte bohužel pravdu.

Pěkně nadžusováni a bez nálady vyfasujete smlouvy (elektřina, plyn, telefony, apod.) a opět jedete někam daleko. Na váš otrávený dotaz, kdy už budete dělat toho manažera a že jste nebyli na tak debilní práci vůbec přijati, je vám řečeno, že jde o obvyklý postup. Každý musí nějak začínat a vy budete prodávat do té doby, než se vám povede vychovat si pár stejně postižených naivů. Problém je v tom, že tuto "práci" je schopno dělat jen pět procent populace a zbytek odpadne po prvních týdnech v terénu.

Trávíte celý den venku a jste zmrzlí, hladoví a otrávení. Zvoníte na zvonky a snažíte se přesvědčovat lidi o něčem, co byste sami v životě nepodepsali. Co se vám vždycky hnusilo. Jenže teď to prostě musíte dělat, abyste měli ty prachy. Abyste si večer na shromáždění sekty mohli zazvonit.

To je další věc, která vás šokuje. Večer, po příjezdu na firmu, se proberou úspěchy i neúspěchy prodejců a ti, kteří uspěli, si mohou zazvonit na velký zvon, přinesený doprostřed místnosti. JUICE!!!! JUICE!!! GO GO GO GO!!!! JEDEM!!! Jste machři, jste dobří, jste nejlepší!!! JUICE! Dokonalý výmaz.

Ten, kdo nemá to štěstí a nepovede se mu sehnat dost důvěřivých důchodců, kteří by podepsali, ten pak dlouho do noci zpytuje spolu se svým koučem svědomí a hledá, kde se stala chyba. Rozpitvávání neúspěchu před skupinou je jedním z psychologických tahů této povedené firmičky.

Pokud jste dočetli až sem, nemůžete se divit tomu, že manažerské pozice ve firmách, jako jsou tyto, jsou neustále k mání. Sektářský přístup, vymývání mozku džusem a denodenní obelhávání lidí jen tak někdo nevydrží. A ten, kdo to chce vydržet, toho místo báječného života, plného peněz, čeká jen náročná, čtrnáct hodin denně trvající dřina. Znamená to, že odepíše svou rodinu a koníčky, protože kromě džusu nebude mít na nic čas. Je jen otázkou, jestli ty peníze, které si tímto způsobem vydělá, mu přinesou opravdu ten lepší život. Záleží pak jen na tom, co si pod pojmem "lepší" představí.

Pro ty, kteří by snad byli na vážkách a mysleli si, že si tyto informace cucám z prstu, doporučuji najít si trochu času a přečíst článek jedné holčiny, která také nalétla: http://varovani.blog.cz/1003/jobing-reference

A tady už se můžete podívat na šokující video a doporučuji opravdu zhlédnout až do konce! Džus s vámi!

***

Pokud vás to nepřesvědčilo, podívejte se na tohle: http://www.zionmag.org/media.php?id=437