plant.blog.cz

Robert Plant potvrdil účast na nahrávání nového alba skotské alternativní rockové skupiny Primal Scream. Legendární rocker byl ve studiu s kapelou, v jejímž čele stojí zpěvák Bobby Gillespie, a nazpíval vokály pro jejich připravovanou novinku. S Primal Scream Robert nespolupracoval poprvé, už v roce 2002 hrál na harmoniku v písni "The Lord is My Shotgun" z alba Evil Heat. K tomu, proč přijal nabídku kapely, Plant řekl, že ho inspirují jejich experimenty s klasickými rockovými vlivy. Je rád, že může být součástí něčeho nového, vzrušujícího a fascinuje ho jejich odkaz na minulost a způsob, jakým ho převedou do současnosti. Album vyjde v příštím roce a jeho producentem je David Holmes. NME Zdroj obrázku

Jsou písně, které nepotřebují obsáhlý komentář. Stačí je jen vpustit do srdce. Tahle skladba, kterou původně napsal a nazpíval Tim Buckley, mezi ně rozhodně patří. Naléhavost i emoce, vyznění, výraz, něha, víra, prožitek, opradovost, cit... to všechno v jedné písni. Čistá krása, co probouzí to lepší v nás.

Jedno slovo těšit umí, druhé zase pohladit. Třetímu ten porozumí, kdo v srdci nosí lidský cit. Čtvrté slůvko mají v ústech ti, kdož myslí na sebe. A jejich lži bohapusté, volají až do nebe. Páté slovo povzbudí tě, když máš smutek na duši. Ať jsi starý, nebo dítě, slzy tvé ti osuší. Šestým slovem zranit můžeš, píchne jako ostrý nůž. Sám sobě tím nepomůžeš, raděj v sobě dobro tuž. Sedmé slovo rády mají děti malé, nevinné. Když je vyřknou, dech se tají mámě jejich jediné. Važme slova na jazyku, než popřejem jim vyznění. Některá se v okamžiku, v hořkou pachuť promění. Jedno slovo má moc velkou, mějme to vždy v paměti. Příklad náš je učitelkou, pro ty malé, pro děti.

Když byly moje děti malé, většinou jsem se řídila jednou prastarou poučkou. Pokud dítka hlučely, výskaly, hulákaly, křičely a ječely, bylo vše v nejlepším pořádku. Horší situace nastala, když se v pokojíku rozhostil nebývalý a strašidelný klid. To pak bylo zcela jasné, že tu něco nehraje. Zpočátku, neznalá ještě těchto zákonitostí, radovala jsem se z ticha a z toho, jak je dítko hodné. Z omylu mě vyvedl kupříkladu převržený bazének s vodní želvou a radující se synáček, který se bezstarostně čvachtal ve vodě na koberci, zatímco želvička mizela za nábytkem. Jindy zase dítě po pěti minutách, strávených o samotě, inteligentně vytočilo číslo tísňového volání a vedlo důležitý hovor ve stylu "tatla, patla". Já pak taky patlala nesmysly, když mi zpětně volali, aby mě upozornili, že takové blokování důležité linky může být pokutováno a pasovali mě na nezodpovědnou matku, co si neuhlídá ratolest. O nepříjemná překvapení v mém životě nebyla nouze, hlavně, co se týče zvířátek a touhy dět...

Pořád někde čtu seznamy toho, co blogeři rádi - i inspirovala se má maličkost a rozhodla se sestavit si také přehled situací (nebo pocitů), bez nichž by její život byl o mnoho chudší. 1. Těšení se na něco Jsem v tomhle jako malá, zbožňuji pocit, kdy mám před sebou něco, na co se můžu těšit. Tenhle pocit mi dodává víc radosti, než samotný prožitek. Ne, to zase kecám, ale těšení se i z úplných maličkostí považuji za moc důležitou a prospěšnou věc. Někdy mi připadá, že lidi mají pořád pocit, že se v jejich životech musí dít něco velkého, aby mohli mít tu 'správnou' radost. A když pak přijde, tak ji třeba ani nepoznají a nechají ji proklouznout mezi prsty, nebo si ji sami pokazí. Je dobré mít v záloze vždycky těšení se na něco, člověk s tím pocitem lépe zvládá všednodennost a problémy, které život přináší. 2. Poznávání nového Ať už jde o hudbu, knihy, nebo třeba nové lidi a kraje. Ono to hodně souvisí s prvním bodem. Když poznávám nové věci, těším se, čím mě překvapí, jestli to bud...

Pestrý kaleidoskop stylů, vůně dálek a umné propojení minulosti se současnou podobou kapely Sensational Space Shifters - tak lze velmi krátce charakterizovat perfektní provedení letitého hitu Black Dog. Robert Plant se svými přáteli ho zahrál v Riu 18. října tohoto roku jistě velmi natěšenému publiku, složenému jak ze starých fandů Led Zeppelin, tak i jejich "dětí", mladých lidí, kteří si našli cestu k Robertově hudbě později a třeba právě až díky albům, vydaným po roce 2000. Plantova hudební dráha je rozmanitá a přitažlivá, k tomu má punc důstojné hudební legendy a jeho hlas je stále v plné síle - takže není divu, že nachází řadu obdivovatelů i mezi mladým publikem. Zvláštní atmosféra písně Black Dog je zde vytvořena spojením tří hudebních proudů. Jádro písně tvoří samozřejmě památný motiv Led Zeppelin, ale tajemný úvod s vybrnkáváním na ritti v pozadí s Justinovou kytarou připomíná spíš práci Strange Sensation. Od střední části vládne zvuk kapely JuJu - a Robert je chvíli h...

Když televizní přijímač večer se zapne, zas vidím, co všechno je tu špatně. Tklivé melodie ve zprávách večerních, ať už nedělních, či snad úterních, podbarví krutou realitu zdatně. Pak následuje dlouhý reklamní blok, z toho mám tedy nervový šok. Zjišťuji, že nemám správný prací prostředek, který vlastní většina mých českých sousedek. Zase jsem pozadu, nejmíň o mílový krok. Gympl, Základka, Obchoďák a Nádraží, tyhle blbinky se ale pěkně prodraží. Snad si dramaturgové pořadů nemyslí, že mě můžou krmit takovými nesmysly, vždyť stačí se podívat na pár pasáží. Přepínat nemá téměř žádný efekt, prohloubí se mi trvalý oční defekt. Jak obrazy se před mými zraky střídají, a stejné ksichty stejné kecy říkají, jen ničí můj už tak chabý intelekt. Mohla bych zmáčknout kouzelný čudlík, vypnout ty kraviny, utřít si nudli. Jenže je tu jeden velký problém, který nevyřeším po zlém, ani dobrém - beze mě by holt v televizi zchudli.

Jdeme pomalu do finále. Anketa z posledního roku sedmdesátých let už je zprovozněna a mi zbývá vložit sem článek s písněmi k poslechu a pár informací. 1. Frank Zappa - Bobby Brown - album Sheik Yerbouti Průlomové živé dvojalbum se studiovými prvky Sheik Yerbouti vydal Frank Zappa pod svou novou značkou Zappa Records a stalo se z něj jeho nejprodávanější a nejúspěšnější album. Satirické a vtipné texty obsahují sexuální narážky a parodují tehdy populární disco styl hudby. Píseň Bobby Brown je známá po celé Evropě, je to asi jedna z těch nejhranější Zappových písní v rádiích - v prudérních USA ovšem byla zakázána kvůli zřetelným sexuálním narážkám v textu. Největší popularity dosáhla v norských rádiích, kde byla po řadu týdnů hitem číslo jedna - což údajně Zappu tak překvapilo, že si nechal udělat sociologický rozbor, aby zjistil příčinu jejího úspěchu. Název alba Sheik Yerbouti je parodií na hit Shake Our Booty, což je diskotékový hit skupiny Sunshine z roku 1976. 2. Scorpions - H oli...

Dříve než se zaposloucháme do výběru písní posledního roku sedmdesátých let, zrekapitulujeme si, jak dopadlo hlasování za rok 1978. Přátelé, je to velmi zvláštní a vůbec to nechápu, ale tento rok je z hlediska počtu vašich hlasů ten nejplodnější. Zpočátku se zdálo, že hlasy přibývají jen zvolna, celkově se anketa držela v průměru, pak přišel zlom a během posledního týdne se s vašimi hlasy roztrhl pytel. Je možné, že tu řádil nějaký šotek, nebo se jen našlo pár lidí, kterým jsem se zrovna trefila do vkusu - zkrátka, nebudu to protahovat, číslo 199 mluví za vše. Ano, přesně 199 hlasů od vás dostaly vybrané skladby z roku 1978. Od začátku jsme tu měli jasného favorita na vítězství a konečný výsledek to jen potvrdil. Vítězem se stává a do závěrečného kola postupuje - Van Halen s písní Runnin' with the Devil. Získali celkem 41 hlasů, což je zatím nejvíc, co kterákoli skladba v této anketě měla. Na druhém místě skončili Queen a Don't Stop me Now s 24 hlasy. Třetí místo obsadili The W...

Poznala jsem tě, má lásko, u piva, seděli jsme tenkrát v hospodě Na Růžku. Tys byl pod obraz a já střízlivá, nějak jsem poznala, že chtěl bys mě za družku. Řekls mi, že jsem tvoje květinka, do vlasů šeptals mi, že vezmeš nám taxi. Vzpomněla jsem si, co řekla by maminka, pak ale vzpurně se rozhodla k akci. On mě přec miluje, se mnou bude jiný, láska ta vyléčí každý náš problém. Než jsem se nadála, slavili jsme křtiny, teď budeme tři, ve zlém i v dobrém. Neměli jsme byt, ba ani peníze, pokojík u tchýně je malý a tmavý. Vůbec mu nevadí, že cítím se tu cize, neptá se, jestli mě to tu vůbec baví. Jestli mě baví čekat, až se mi vrátí, po práci zakotví s kámoši u sklenice. Štve mě, když chlácholí mě jeho máti, že je to normální u chlapů tradice. Sedím u postýlky, dívám se na dítě, plod naší lásky, tak sladký a nevinný. Myslela jsem, že změní ho určitě, že se z něj stane táta od rodiny. Naivní představa mě rychle opouští, odcházím s pláčem a s dítětem v náručí. Čas všechno zahojí a lépe se odp...

Ode dneška přesně za dva týdny odlétáme s Lucií do Maroka (moje hodná dcerka mi plní přání a já jí tímto ještě jednou moc a moc děkuji) a je čas pomalu přemýšlet o tom, čím naplnit zavazadlo. Náš výlet bude zahrnovat asi dvoudenní pobyt v Marrakéši, cestu přes Essaouiru, Ouarzazate do M'Hamidu el Ghizlane, kde budeme tři dny na festivalu nomádské kultury s ekologickým zaměřením, o kterém jsem se tu už zmiňovala. Jmenuje se Taragalte a je to poměrně nový festival, založen byl v roce 2009. Letos se na něm představí mimo jiné i kultovní Tartit, kteří oslnili Roberta Planta na Festivalu v poušti v Mali v roce 2003. Jejich transovní hudba, kterou dopňují ženské vokály, je autentickou předlohou pouštního blues, jež hrál Ali Farka Touré a také má sociální podtext. Ženy etnika Tuarégů, z něhož Tartit pochází, mají totiž na rozdíl od zbytku islámského světa rovnoprávné postavení s muži - nosí odhalené tváře, mají hlavní slovo při výběru partnera i možnost rozvodu (pro muže s degradujícím s...

Včera, 18. 10. 2012, začalo brazilské turné Roberta Planta se Sensational Space Shifters. A to rovnou v městě karnevalu, v Riu de Janeiru. V Brazílii byl Plant snad naposledy v lednu 1996 na turné Unledded. Je to už hezká řádka let a proto je jihoamerické turné zcela jistě fanoušky vítáno s otevřenou náručí. Zvlášť, když se kapela pustí do oblíbených koncertních čísel z repertoáru Led Zeppelin, jako je kupříkladu Ramble On. Tato skladba, původem z druhého alba Led Zeppelin z roku 1969, patří i mezi mé oblíbené. Není třeba pochybovat o její nadčasovosti (což se ovšem dá říct o většině jejich písní), ale Ramble On podle mě tak trochu předznamenává vývoj od přímočarých a úderných rockových skladeb k jemnějšímu vyjádření pocitů a nálad, které se pak plně rozvinulo na třetím albu Led Zeppelin. Možná proto z něj také pochází většina Plantova koncertního repertoáru, který vznikl pod záštitou Led Zep. Musí to být hezký pocit, prezentovat tyto skladby za pomoci tak schopných muzikantů, jakými b...

Možná málokdo z vás ví, že pocházím z hlavního města alkoholiků. Není to žádný výmysl, takovou nálepku mělo naše město na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Už tehdy se tady totiž lidé trávili pančovaným lihem, určeným pro průmyslové využití - a to mimo jiné proto, že tento líh nepodléhal zdanění. Byl tudíž levný a i když obsahoval deset procent jedovatého metanolu, představoval nedílnou součást obživy místních. V obchodech byl k dostání ředěný líh, takzvaný kvit - obsahoval vodu a cukr. Po dalším naředění sirupem se takovému kvitu říkalo "tatka a mamka" - snad proto, že do něj někteří rodiče máčeli dětem cumel, aby se jim líp spalo. Nebojte se, nejsem takový pamětník, abych mohla o alkoholové historii našeho města zasvěceně hovořit. Ale díky své profesi se setkávám s mnoha věkově vyspělejšími lidmi, kteří se rádi o své zážitky z dětství podělí. A tak, když vypuklo metanolové šílenství, vyposlechla jsem si povídání od jedné devadesátileté paní, která na vlastní kůži z...

Dnes se po celém světě plní vybrané kinosály fanoušky, kteří jsou celí žhaví uvidět alespoň zprostředkovaně koncert na jedno vystoupení znovuzrozených Led Zeppelin z prosince 2007. U nás mají dnes tu možnost příznivci v Lounech, ale během následujících dnů a týdnů budou koncert přenášet kina i v dalších městech. Samozřejmě patřím k těm, kteří jsou zvědaví a natěšení - a do kalendáře jsem si už poznamenala datum 12. prosince. Ten den bude totiž promítání probíhat v nedaleké Karviné, v kině Centrum. Pokud se nepřihodí nic nepředvídaného, budu tam! Jak už jsem psala v tomto článku (nebo spíš v komentářích k němu), viděla jsem koncert jako neoficiální záznam - a myslím, že bude stát určitě za to podívat se na něj v perfektní zvukové i obrazové kvalitě na velkém plátně. Bude to takový dárek pro všechny příznivce Led Zeppelin k Vánocům. No a když už jsme u toho, můžeme si dát alespoň ochutnávku z koncertu v podobě Dazed and Confused. Ó, bohové!

Společensky tolerovaná droga, tak by se dala nazvat tekutina, kterou kupujeme v lákavých lahvích v nejrůznějších podobách - ať už jako lahodné víno, tvrdý alkohol, jemný likér nebo tradiční české pivo. V tomto článku jsem se chtěla zaměřit na problematiku pití u žen a také na to, jak se na tento fenomén dívá společnost. Ať už si to přiznáme, nebo ne - alkohol býval v období na začátku minulého století ještě plně záležitostí mužskou. Muži chodili do práce a po těžké dřině se potřebovali uvolnit a poklábosit u něčeho ostřejšího, zatímco jejich ženy doma opečovávaly děti a domácnost a čekaly pasivně na to, kolik peněz muž přinese domů, kolik mu po zaplacení v krčmě zůstane na živobytí. Alkohol také provázel umělce - téměř výhradně mužského pohlaví - básníky, spisovatele, malíře, hudebníky. Byl jejich múzou i prokletím, v jeho náruči často nacházeli svou smrt, bolest i bídu, ale také pod jeho vlivem tvořili nezapomenutelná díla. Ovšem pouze do té doby, než si je démon osedlal a podmanil na...

Lucerny jsou mými věrnými bratry, v kalužích marně hledám svůj stín. Když choulím se v mezaninu mezi patry, mám v rukou přítelkyni a v srdci splín. Dnes je den, kdy přijdou na návštěvu, vypasené bílé krysy a sloni růžoví. Zatím cele oddávám se chvalozpěvu, na krásu tvou, než odhodím tě do křoví. Zneužitou, nahou a ohmatanou, má ústa se s tvými dlouze setkají. Líbat tě s vášní nikdy nepřestanou, laskám se s tebou, má milá, potají. Za oprýskanou, vymlácenou okenicí, vidím jen větví stromů divou změť. Ulicí prázdnou přejel vůz kropicí, musím tě mít, má lásko, právě teď. Naposled pokochám se tedy, pohledem na tvé tělo, plné rozkoše. Když odpaním ho, lačně saju jedy, a prázdnou flaškou prudce mrštím do koše. ... Muž v hubertusu, s očima krhavýma, ústy němými nad tvým tělem se usměje. Vedle něj leží vyprázdněná lihovina, byla v ní jeho víra, láska i naděje.

Jsem roztržitá a chaotická bytost. Tyto vlastnosti už ke mně patří, smířila jsem se s nimi celkem snadno a mé okolí si již taky zvyklo, že občas vzbudím pro svou nepraktičnost v kolektivu bujné veselí. Přeju jim to, ať se zasmějí, smích je přece zdravý. Občas mám pocit, že mě lidé rádi vidí hlavně proto, že se mohou v duchu kochat tím, jak jsou na tom oproti mě lépe. A někteří tak činí nejen v duchu. Tento víkend jsme slavili synovy osmnáctiny. Do naší domácnosti za tím účelem přicestovala dcera, žijící samostatně poblíž Prahy a hned pár hodin po příjezdu už jí tekly slzy smíchu. Ta dobrá duše je totiž zcela jiného ražení, než já, a tak se jezdí do našeho bytu bavit. Groteska nastala už před jejím příjezdem, když jsem se snažila jednou rukou uvést byt do stavu zdánlivé uklizenosti a druhou rukou připravovala sváteční menu. Syn to okomentoval slovy: "Musíme dělat, jakože je tu všechno OK", což je ovšem těžké, když vám zůstávají při otevření jakýchkoli dveří v ruce kliky, v kou...

Jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od Led Zeppelin je How Many More Times. Její pomalu se rozvíjející atmosféra s množstvím instrumentálních pasáží, které zdůrazňují atmosféru a vytváří typicky tajemný zvuk, mě vždy znovu a znovu uchvacují k poslechu. Kytara, bicí a basa jsou v dokonalé souhře a nad tím vším se vznáší nadpozemský vokál Roberta Planta, který zejména na prvních dvou albech předváděl neuvěřitelnou hlasovou gymnastiku. Ovšem co mě právě na písních Led Zeppelin baví nejvíc, je sledovat, jakou energii vkládali do živých vystoupení a jejich nádherné umění improvizace. Třeba v této ukázce z vystoupení pro dánskou televizi z března 1969 - jednom z mála, které se rozhodli uskutečnit. Led Zeppelin určitě nebyli kapelou do televizních show, nakonec, vyhýbali se tomuto médiu, jak jen mohli. V dánské Kodani předvedli komorní vystoupení pro hrstku diváků - fanoušci, sedící na zemi v kruhu kolem skupiny, to je pohled, jakého se nám už asi u kapely takového kalibru nedostane. Tehdy ...

Ty jsi můj a já jsem tvoje, my se máme rádi. Máme svoje lásky zdroje, nechcem vaše rady. To je tvoje, to je moje, to je všechno naše. Ostatní jsou kupa hnoje, od Brna do Aše. To je moje, jenom moje, nesahej mi na to! Nasadíme plné zbroje, už nejsi mé zlato. Moje auto, moje prachy, moje jsou i skříně. Nedám ti je, žádné strachy, já jsem totiž svině. Naše děti ale klidně, vem si na památku. Uvidím je jednou týdně, alespoň zpočátku.

Hudební vydavatelství dnes chrlí do světa spousty nových desek - orientovat se v množství hudby, která nás denně zaplavuje není ani možné. Většina nové hudby, která se dostane k našim uším, je pouhým balastem, prázdnou a bezduchou slátaninou tónů, zprzněnou moderními technologiemi. Ze všech koutů na nás hledí monitory a obrazovky, na nichž se střídají čím dál víc smysly dráždící obrazy, aby je nakonec dokonale otupěly. Kam se hneme, pronásleduje nás zvuková kulisa, bez níž si mnozí neumíme představit život, ale zároveň ji čím dál méně vnímáme. Čím víc vzniká skupin, čím víc písní, tím větší šance je, že je nenajdeme. Proto se taky utíkáme do minulosti, do doby, kdy se legendy rodily a všechno je potvrzené historií a názory milionů posluchačů. Nebo se necháme opájet laciným pozlátkem, které se nám servíruje na zlatých podnosech coby skvost, aby vzápětí zmizelo v propadlišti dějin. Je ještě možnost, že budeme hledat sami. I dnes se dá najít dobrá hudba, jen už není opředena kouzlem vzáje...

Letošní školní rok začal hekticky - hned v úvodu nastaly synovi taneční lekce a než jsem se stačila ohlédnout, byla tady půlkolona. První příležitost, jak vidět své dítě, o němž jsem si donedávna myslela, že je úplné dřevo, coby lva salónů. Vzhledem k této události mi opět došlo, jak mizerně je na tom můj šatník. Nemám zkrátka co na sebe - obvyklý povzdech žen i dívek je zde ovšem opodstatněn, neboť posledních pár kousků oblečení, co jsem si pořídila, je ryze sportovního rázu. Syn mě upozornil, že v riflích opravdu jít nemůžu (což mi bylo jasné i bez něj), tak jsem se na poslední chvíli vydala nakupovat. Poslední chvíle je u mě den, kdy celá událost proběhla - což byl tento pátek. Hned z práce jsem se vypravila "do Ostravy", vynechala jsem obvyklé nákupní kolosy a zamířila rovnou do centra. Naše centrum je maličké, přesto v něm člověk jako já dokáže působit jako absolutní kretén. Při hledání obchodu s výprodejem oděvů z Prostějova jsem zabloudila až k prodejně sportovních pot...

Kdopak to tady lenoší, rozvalen na měkké peřině? Očka jen přivírá rozkoší, vypadá andělsky nevinně. V klubíčku tlapky zahřívá, vousky mu trčí do všech stran. Pohodlí si v klidu užívá, nemusí spěchat, nemá kam. Schrupne si sladce, ale ty lovíš jen spánku vteřiny. Zazvoní budík prokletý - znamení: Opusť hned peřiny! Vstáváš jen s nechutí z postele, ráno má ještě tmavý šat. Copak se dnes asi semele, já bych tak ráda šla ještě spát. Někdo si to zařídit dovede, a jiný jen na něj se čumí. Kocourek ze spánku zapřede, jó, kočky; ty lenošit umí.

Jsem mizerná, mizerná ženská Žádnýmu chlapovi nepřinesu nic dobrýho Mužskej je pro mě vycházková hůl A nikdy se k němu nechovám fér Jednou jsem měla milýho A ten mi slíbil všecko na světě Povídám mu: Miláčku Přines mi slunce, běž a nasbírej hvězdy z oblohy A dělej, chci to právě teď! Říkám si, že jsem jako ta želva Která se schovává pod tvrdým krunýřem Všimni si, že jsem důkladně chráněná Znám tenhle svinskej život až moc dobře (překlad, Petr Dorůžka) Rok 1970 byl pro hnutí hippies tragický - odešly dvě hlavní osobnosti její scény. Jimi Hendrix a Janis Joplin, která svého kolegu následovala jen o pár týdnů. Oba muzikanty spojovala touha prožít naplno každičký okamžik, divošsky a nespoutaně, i za cenu vlastní smrti. Janis si spojujeme nejspíš s jejím nezaměnitelným sexy chraplákem, nevyumělkovanou, ale přesto svým způsobem krásnou ženskou, která dokázala rozdávat radost a štěstí plnými hrstmi. Možná až moc - chtěla si užívat bezbřehé svobody a všeobjímající lásky. Za její krátký život s...

Pořekadel o lenosti nabízí lidová slovesnost spousty. Většina z nich odsuzuje hned v zárodku tuto špatnou lidskou vlastnost - bodejť by ne, vždyť naši předkové museli vyvinout pro udržení svého života mnohem větší úsilí, než my dnes a lenoši se těšili všeobecnému opovržení. Jedno z takových rčení je kupříkladu "Komu se nelení, tomu se zelení". V původním znění jistě vysvětlovalo, že pokud člověk nebyl líný a pracoval poctivě na svém kousku pole, mohl se těšit na úrodu a tím pádem mu nehrozil hlad. Dnes bychom snad mohli říct : "Komu se nelení krást, tomu se modrá". Práce na poli už by dnes asi málokomu uspokojily základní životní potřeby, do nichž jsme zařadili spoustu nezbytných pokrokových vynálezů. A proto, abychom tyto věcičky mohli vlastnit, potřebujeme mít hodně Masaryků, Palackých a Emiček Destinnových. A jak se tyto hezké papírky dají získat? Pokud si myslíte, že stačí být poctivý dříč, jste do pravdy tak daleko, jako je Ostrava od Prahy. Člověk, který pracu...

Bylo nebylo, v jednom činžáku na kraji města žil se svou udřenou mámou Honzík, chasník jako buk. Síly měl, že by mohl skály lámat - jenže, tady byl právě problém. Mohl by, ale nechtěl. Od malička totiž trpěl nebezpečnou vrozenou chorobou, zvanou lenora. Co se máma naplakala, co dukátů lékařům do kapes nacpala; nic to platno nebylo. Nikdo nedokázal jejímu synkovi pomoci. Ten jen celé dny proležel na pohovce u ústředního topení, v jedné ruce držel ovladač na televizor a v druhé hamburger, pro který mu vždy obětavá maminka skočila do blízkého McDonaldu. Před ním na stolečku se perlila Coca-Cola a opodál (tak, aby na něj Honzíček dosáhl), ležel mobilní telefon. Dotykový, protože ten, který Honzíkovi máma koupila loni na Vánoce, byl moc složitý na ovládání a musela se na něm mačkat tlačítka. Honzíkovi se při psaní textových zpráv kamarádům vždy dělaly na prstech otlaky, a tak si máma přibrala ke svému zaměstnání prodavačky ještě brigádu, aby chlapec nestrádal. Každé ráno, než šla do práce, ...