Poslední dny před Vánoci jsem strávila převážně v kuchyni, kde jsem dotvářela finální podobu cukrovinek a perníků a pekla nezbytnou vánočku. Dalo by se říct, že je to pro mě zábava, protože mě těší, když se dílo povede a v bytě to hezky voní a na talíři pak chutná. No a na stromečku zdobí, samozřejmě. Letos jsme opět s Jirkou došli společně pro vánoční jedličku, vybrali jsme si takovou sympatickou a souměrnou. Od dětství jsem zvyklá na živý strom, i když tedy co si pamatuji, mívali jsme většinou smrček a táta ho pokaždé vylepšoval větvemi, zasazenými do navrtaných otvorů v kmeni. Stromky, které se tehdy daly sehnat, byly většinou strašné metly. Ale nám dětem to nevadilo. Na stromečku visela kolekce, kterou rodiče dostali z ROH (nejhezčí byly duté figurky), skleněné baňky a panáčci z perliček, jej to byla krása! Sice ta krása nevydržela déle, než do prvního dne nového roku, ale co. Důležité bylo, že o Štědrém večeru u svátečního stolu seděla celá rodina i s babičkou a nakonec se zazvoni...