plant.blog.cz

Na úvod vám přeji hezkou neděli a snad vás bude zajímat tento článek o pátém albu Led Zeppelin. Ano, dneska se přemístíme do let 1972 -1973, kdy bylo album Houses Of The Holy nahráváno a vydáno. Tak doufám, že se vám to bude líbit. A ještě připomínám, že zítra, 31. května, by Bonzo oslavil své 62. narozeniny... Na jaře roku 1972 se Led Zeppelin sešli ve Stargroves, sídle Micka Jaggera. Bylo tam mobilní studio Rolling Stones a kapela se zde rozhodla nahrávat své další album. Po více než čtrnáctiměsíční pauze, která uplynula od posledního nahrávání, měli prostě chuť se jen tak sejít a zahrát si, co koho napadlo. Stejně jako při zkouškách v únoru 1971 měli na začátku jen zlomky některých písní. Výjimkou byla Jonesova písnička "No Quarter" a Pageova "Rain Song" (původně instrumentálka s názvem The Slush). "No Quarter" zkoušeli už při přípravě čtvrtého alba, ale zatím ji odložili s tím, že na ní budou dál pracovat. Je známo, že o její první verzi se pokoušeli u...

Protože se už kvapem blíží festival Colours of Ostrava, budu vám tady představovat svoje favority, které si určitě nechci nechat ujít. Dneska začnu newyorskou scénou, která je na letošním ročníku novinkou a bude určitě velmi zajímavá pro spoustu návštěvníků. Bude umístěna v jednom z pavilonů na výstavišti Černá louka a svou výzdobou a uspořádáním bude připomínat newyorské kluby.  Jedním z těch, kteří mě opravdu hodně zaujali , je Fernando Saunders. Je to zpívající basista od Lou Reeda. O jeho služby stály i další hvězdy: Eric Clapton, Jimmy Page, Joe Cocker, Tori Amos nebo John McLaughlin s The Mahavishnu Orchestra a natáčel a na turné vyjížděl se zpěvačkou Marianne Faithfull. Ta o něm ostatně tvrdí: "Fernandova basa i hlas v sobě mají nenapodobitelnou sílu motownského soulu. V tom mu dnes fakt nikdo nestačí." Dalším zajímavým interpretem, jehož koncert bych určitě chtěla navštívit, je Ari Hest. Je to písničkář, často přirovnávaný ke svým vzorům, mezi něž patří Peter Gabrie...

Tak jako každou středu, i dnes usedám k počítači a vybírám nějakou písničku od Roberta. Vždycky se snažím napsat i nějaké informace k ní, ale dneska to bude notoricky známá skladba od Led Zeppelin, i když ji asi podle zvuku budete poznávat jen ztěží. Ale já jsem chtěla dneska napsat i o něčem jiném, než jen o písničce. Chtěla jsem napsat něco o Robertovu vztahu k hudbě. Vždycky mě totiž fascinovalo (i u Led Zeppelin), jak dokázal kombinovat různé hudební styly a vlivy, což svědčí o jeho velkém rozhledu v této oblasti. Když se podíváte na různé jiné interprety, většinou si jedou v té své vyjeté koleji a moc z ní nevybočují. Ale u něj je to vždycky takové odvážné, každá deska je trochu jiná a každá písnička, kterou zahraje, má jiný kabát. Před pár lety jsem četla rozhovor, ve které se vyznával ze své lásky k hudbě. Říkal, že má obrovskou sbírku desek a vždycky poslouchal strašnou spoustu muziky. U hudebníka se to může zdát pochopitelné, ale je pravda, že většina jich už moc hudby neposlo...

Ahoj zase po týdnu u tohoto mého "skromného" projektu, který jsem se pro vás rozhodla dělat (a samozřejmě trošičku sobecky i pro sebe). Dneska se tady budeme zabývat jedním z nejzásadnějších alb, které kdy byly vydány, takže jsem se na článku opět dost vyřádila. Snad vám přinese něco nového... Po trochu rozpačitém přijetí alba Led Zeppelin III se už myšlenky členů kapely zaobíraly jeho následovníkem. Všichni si dobře uvědomovali, jak spolehlivý byl směr, kterým se vydali právě při práci na třetím albu a rozhodli se v něm pokračovat. Nejprve Page s Plantem odjeli znovu do Walesu do Bron-Yr-Aur, aby tam relaxovali a také pracovali na nových i starších nápadech. A tam právě pokračovali v práci na nové písni, novém zlatém hřebu koncertního programu. Nápady z chaty a další, které poskytli Jones a Bonham, vzala celá kapela v listopadu do Headley Grange, kde důkladně zkoušela. Potom nahrála základy - použila k tomu mobilní nahrávací zařízení kapely Rolling Stones, na kterém si zvykl...

Dneska mám docela jasno v tom, kterou písničku tady dát. Není to tak vždycky, ale dneska ano. Bude to legendární Smoke On The Water od Deep Purple. Tento song byl vydán poprvé na albu Machine Head z roku 1972. Její riff, hraný Ritchie Blackmorem na kytaru Fender Telecastor, se stal natolik známým a oblíbeným, že se stal jedním z nejlepších kytarových riffů na světě. Je na něm dobře vidět, že i v jednoduchosti může být síla. Text skladby vypráví o skutečné události. V době nahrávání alba Machine Head měli Deep Purple pronajaté mobilní studio skupiny Rolling Stones. Toto studio bylo umístěno v zábavním komplexu, který byl součástí kasína v Montreux. Zrovna večer 4. prosince 1971 vystupoval v kasínu Frank Zappa, když uprostřed jeho vystoupení vypukl požár, který založil jeden z návštěvníků výstřelem z plynové pistole do ratanového stropu. Vzniklý požár zlikvidoval celou budovu, včetně Zappovy aparatury. Název písně je odvozen od pohledu na dýmající budovu nad Ženevským jezerem. A je na ča...

Co je tak lákavého na té malé hranaté věcičce, že se bez ní spousta lidí neobejde? Já teda nevím, nejsem vůbec příznivcem mobilů. i když si uvědomuju jejich užitečnost, na druhou stranu, kdysi se bez nich lidi taky dokázali obejít. Teď by mi mohla spousta z vás oponovat, že pokrok nelze zabrzdit. Jenže...mám pocit, že mobil krade soukromí, kazí náladu, přidělává starosti. Představte si tu situaci - jedete si pěkně ráno v tramvaji, ještě zalepené oči a uvažujete, jak celý den zvládnout a do toho se ozývají různorodé melodie vašich spolucestujících, kterým právě někdo volá. Zásadně, a to říkám zcela zodpovědně, se v tramvaji řeší - Kde právě jsi a kdy přijedeš? A člověk odpovídá - Už jedu...nebo Za deset minut tam budu...anebo Zavolej později, jsem v tramvaji. Jednou jsem byla svědkem toho, jak v tramvaji nějaká paní velmi halasně řešila s kamarádkou obsah své skříně a pán sedící vedle už to nevydržel a zařval : "Můžete už konečně sklapnout? Kdo to má poslouchat!" A paní sklapl...

Dneska tady máme tanec lhářů. Aspoň tak by se dal přeložit název této písničky. Je z alba Manic Nirvana z roku 1990 a tak trochu by svou atmosférou mohla připomínat akustické songy z Led Zeppelin III. Moc pěkná písnička, tohle video je z festivalu v Knebworthu, kde vystoupily i takové hvězdy, jako Pink Floyd, Genesis, Elton John, Eric Clapton nebo Paul McCartney. No vlastně, vždyť Robert Plant je taky hvězda. A navíc na tom festivalu vystoupil i s Jimmy Pagem. Tady v té písni ale na kytaru hraje Robertův tehdejší dvorní kytarista Doug Boyle. A je to docela síla dívat se, jak jsou na tom jevišti jakoby ztracení oproti té obrovské mase lidí. Mám právě v ruce DVD z toho festivalu, ale je velká škoda, že zrovna tenhle song tam chybí. Tak se na něj aspoň podívám tady. A vy můžete se mnou.                                    Robert Plant - Liars Dance Knebworth 1990

Tak jak se máte v tom "krásném" počasí? Doufám, že vás voda ještě neodnesla. U nás na severu Moravy pořád leje, zima je jak v Rusku, tak jsem zase vytáhla zimní bundu a dokonce i boty. Ať na mě lidi koukají jak na blázna...Květen nekvěten, vypadá to spíš na listopad (nebo květopad, protože rozkvetlé stromy už stačily opadat). No ale dost pesimistických předpovědí, snad bychom se mohli trochu potěšit nějakou pěknou písničkou. Včera jsem poslouchala album Otise Reddinga "Otis Blue" a moc se mi zalíbilo. Jeho hlas je prostě úžasný, takoví zpěváci se dneska už snad nerodí. Písnička, co ji tu dám, se mi líbí z toho alba asi nejvíc. Sice nezní moc optimisticky, ale je nádherná.Tak hezký poslech přeju... Otis Redding - I've Been Loving You Too Long

Na úvod vás zdravím a dnes se nebudu zdržovat dlouhými řečmi, protože si myslím, že všechno podstatné jsem už napsala v článku. Tak doufám, že se vám bude líbit... Po vydání alba Led Zeppelin II končilo i v pořadí čtvrté americké turné a členové kapely už se těšili na to, až si odpočinou od dlouhého koncertování. Také ze sebe konečně setřásli tlak, který provázel nahrávání druhého alba a rozhodli se, že další album musí vznikat v daleko větší pohodě. Ve skutečnosti je čekal jen krátký odpočinek během prosince 1969. V lednu 1970 Led Zeppelin hráli doma, na svém druhém britském turné. Někdy jim bylo vyčítáno, že se příliš soustředili na americké publikum, ale vyplývalo to spíš z toho, že Amerika byla Led Zeppelin v jejich počátcích mnohem přátelštěji nakloněna. Nebyl to ale problém fanoušků, ti je zbožňovali v Británii stejně jako za Atlantikem. Zjednodušeně by se to dalo říct tak, že v Británii měli ve svých začátcích problémy, které se týkaly nedostatku vhodných míst k pořádání koncert...

Včera byl Robert na obědě se svou přítelkyní v New Yorku a takhle dopadlo focení:-) Jinak pokud chcete vidět ještě nějaké další fotky, klikněte na zdroj. zdroj fotky

Protože už mám plnou hlavu zítřejšího článku (který je mimochodem téměř hotový), nemůžete ode mě dneska čekat nic jiného, než právě ochutnávku jedné z písní z alba, kterým se budeme zítra zabývat. Ale aby to nebylo zas tak obyčejné, vybrala jsem si svou oblíbenou verzi z Unledded. Bude to tedy Jimmy s Robertem a jejich That's The Way. Pro ty, kteří by nevěděli, je tohle natočeno v roce 1994 a šlo o projekt MTV, která ovšem zpočátku měla úplně jiné ambice, jak by měl vypadat. Původně měl vystoupit pouze Robert a zahrát a zazpívat v jejich studiu v Oueensu. Ale Robert s Jimmym se domluvili, že natočí nějaké záběry z Maroka a Walesu a také v londýnském televizním studiu se smyčcovým orchestrem (a egyptským orchestrem). Právě projekt Unledded těžil do velké míry z písní z alba Led Zeppelin III, byly nahrány skladby "Friends", "Gallows Pole", "Since I've Been Loving You" a "That's The Way". Kromě toho také koncertovali v Marrakéši na star...

Napadlo mě jen tak, že určitě každý máme své písničky, které nás dokážou dojmout, nebo dokonce rozplakat. Je to tak, hudba má tu neuvěřitelnou moc sdělovat emoce daleko silněji, než bychom to dokázali vyjádřit jenom slovy. Ano, jsem sentimentální a občas se neubráním dojetí, když poslouchám nějakou skladbu. Někdy to ani nemusí být nic smutného, jen člověk prostě má nějakou vzpomínku, která se té písně týká. Ale musím říct, že v žebříčku "rozbrečovacích" písní vede kupodivu písnička Závidím, ke které složil text Jiří Grossmann. V tomto textu je cítit tak moc velká touha po životě, až z toho mrazí. Jiří Grossmann v době, kdy ho skládal pro Naďu Urbánkovou, už věděl, že se blíží jeho konec. A mi je hrozně líto, že zrovna tak talentovaný umělec musel odejít předčasně. Tady se to moc povedlo, myslím, že Naďa Urbánková to zazpívala krásně a lepší verzi jsem už nenašla. Jen škoda, že tam chybí konec. A budu ráda, když mi napíšete, jak jste na tom vy.

Jimmy Page & Robert Plant - Heart in your Hand - live Bizzare Festival 1998 Mám dneska zase takové dilema, které mívám pravidelně, když tady vybírám nějakou písničku. Já to totiž beru hrozně vážně. A chci tady dát opravdu jen to nejlepší. Dnes jsem se rozhodla zase trochu probrat album Walking Into Clarksdale Roberta a Jimmyho. Když tohle album v roce 1998 vydali, myslím, že nevzbudilo žádný obrovský komerční ohlas. Ale určitě patří mezi jejich nejlepší nahrávky z období po Led Zeppelin. Má hodně blízko k blues a taky kombinuje zvuk orientu a rocku, řekla bych, že je lehce zasněné a nostalgické. Když jsem ho slyšela poprvé, hned jsem se do něj zbláznila natolik, že jsem ho skoro každý večer před spaním měla v přehrávači a nikdy jsem neusnula, dokud nedohrálo. Tak doufám, že vás ten můj výběr nezklame.

The Doors - Peace Frog (Morrison Hotel) Zdravím vás po delší době. Protože mám dnes dobrou náladu, rozhodl jsem se sem dát optimistickou píseň. Peace Frog je z alba Morrison Hotel, které vyšlo v roce 1970. The Doors jsem začal poslouchat před sedmi lety, kdy jsem doma objevil výběrovku The Alabama Song :-) Morrison Hotel ale bylo moje první studiové album, které se mi dostalo do ruky. Peace Frog je povedená a jako v jediné se Robby Krieger (kytarista) opravdu prosadil. Nevím, čím to je, ale myslím si, že díky této písničce a ještě dalším, je Morrison Hotel jedno z nejlepších alb The Doors a hodí se i pro posluchače širšího okruhu.

Milí přátelé, zdravím vás zase po týdnu u svého seriálu, věnovaného mým milovaným Led Zeppelin. Tento článek vznikal velmi dlouho, protože jsem se snažila přesně popsat všechno, co se v období před a v průběhu nahrávání desky dělo. Považovala jsem to prostě za nutné. Samozřejmě zde nejsou uvedeny všechny koncerty a turné, které Led Zeppelin v té době absolvovali, ale to by ani nebylo možné. Takže jsem vybrala alespoň některá důležitá vystoupení z té doby, aby jste si udělali představu, jak koncerty asi probíhaly. Dnes mám pro vás takovou specialitku, každou písničku si tady můžete pustit. Musím říct, že mi už se o některých i zdálo. Příjemné čtení a poslech vám přeji. Edit 29. 9. 2011: Po problémech, které neustále má blog.cz, jsem nahradila stávající přehrávače odkazy. Takže v případě chuti si písničky snadno můžete pustit na Youtube pouhým kliknutím na jejich název. Doufám, že to alespoň někoho potěší. V době před vydáním prvního alba Led Zeppelin rozjeli své první turné po Spojených...

Robert Plant & Rainer Ptacek - Whole Lotta Love Jako takový předkrm před zítřejším hlavním menu - vidíte, jak mě to vaření ovlivnilo - tady dám tuhle dost zajímavou verzi Whole Lotta Love. Byla nahrána pro rádio BBC někdy uprostřed devadesátých let. Všimněte si, že tahle písnička zní vždycky dobře, i když je tady přepracovaná do stylu klasického blues, ze kterého samozřejmě vychází a je akustická. Rainer se hodně inspiroval ve hře starých bluesmanů, jeho hra má takovou správnou hloubku a sílu. A Robert dokazuje, že on je jediný zpěvák(podle mě), který má nárok tuhle věc interpretovat. A ta harmonika...! No ale nic, zítra si dáme originál, tak si to budete moct porovnat, i když vy to znáte. Zatím se mějte.

Black Crowes - She Talks to Angels (Acoustic ...Rare) Na dnešek jsem si vybrala tuhle nádhernou baladu z prvního alba (Shake Your Money Maker 1990) Black Crowes. Má v sobě spoustu emocí, opravdu kvalitní skladba. Určitě si to pusťte, možná si je zamilujete a budete si chtít od nich sehnat víc - to přesně totiž postihlo mě. Jinak se omlouvám, že dnes ten článek je tak krátký, ale my máme doma takovou soukromou soutěž ve vaření a dnes to padlo na mě, tak se musím snažit. Jo a jinak, doufám, že už se těšíte na zítřek. Bude to speciální...

Jimmy Page & Black Crowes - In My Time Of Dying Dneska jsem vám chtěla pustit jednu ukázku z koncertu v Řecku, kde hrál v roce 2000 Jimmy Page s těmito chlapíky. Sice jsem o spojení Page s Black Crowes už slyšela a četla, ale nikdy mě nenapadlo si to pustit. Schválně, co mi k tomu řeknete? Mě to docela připomíná jednu live verzi z roku 1988, kde s ním zpíval myslím Chris Farlowe. Ten zpěvák tady na tom videu se jmenuje Chris Robinson a musím uznat, že to nezpívá zas tak špatně. Ale co je daleko lepší, kapela zní fakt bezvadně. Hlavně Jimmy se předvedl v nejlepší formě. Když sleduju jeho hru na kytaru, vzpomenu si bezděčně na Earls Court 75. A pokud si chcete přečíst opravdu hutné info o Black Crowes, podívejte se sem . Jo a tenhle živák a celý koncert můžete slyšet na albu Live At The Greek.

Pro dnešek jsem si nachystala takový bonus v podobě článku, který vyšel po koncertě Roberta na Colours of Ostrava v roce 2006. Myslím, že vám může přiblížit trochu jeho tvorbu a celkovou atmosféru toho okamžiku. Ten článek už dneska nikde neseženete, ale já ho samozřejmě mám doma a opatruju ho jak oko v hlavě. Napsal ho Břetislav Uhlář. "Dávám přednost atmosféře a lidem, kteří se na mých vystoupeních objeví, bez rozdílu, zdali se jedná o hudební festival, nebo koncert. Nejdůležitější je pohoda v hledišti, která se pochopitelně přenáší na účinkující..." to jsou slova, kterými mi tento slavný rocker odpověděl v sobotu na mošnovském letišti na otázku, zda dává přednost účinkování na velkých festivalech, anebo volí spíše individuální obrovské koncerty. Uvědomil jsem si jejich pravdivost během nedělního večera, když jsem zažil Planta na pódiu. Úžasně charismatický člověk, který v osmapadesáti letech dokázal řádně rozpohybovat rockové seniory. "Ahoj, Ostravo! Jsem rád, že mohu...