Led Zeppelin - Houses Of The Holy

Na úvod vám přeji hezkou neděli a snad vás bude zajímat tento článek o pátém albu Led Zeppelin. Ano, dneska se přemístíme do let 1972 -1973, kdy bylo album Houses Of The Holy nahráváno a vydáno. Tak doufám, že se vám to bude líbit. A ještě připomínám, že zítra, 31. května, by Bonzo oslavil své 62. narozeniny...

Na jaře roku 1972 se Led Zeppelin sešli ve Stargroves, sídle Micka Jaggera. Bylo tam mobilní studio Rolling Stones a kapela se zde rozhodla nahrávat své další album. Po více než čtrnáctiměsíční pauze, která uplynula od posledního nahrávání, měli prostě chuť se jen tak sejít a zahrát si, co koho napadlo. Stejně jako při zkouškách v únoru 1971 měli na začátku jen zlomky některých písní. Výjimkou byla Jonesova písnička "No Quarter" a Pageova "Rain Song" (původně instrumentálka s názvem The Slush). "No Quarter" zkoušeli už při přípravě čtvrtého alba, ale zatím ji odložili s tím, že na ní budou dál pracovat. Je známo, že o její první verzi se pokoušeli už v Headley Grange při prvních zkouškách na album Led Zeppelin III. Její temná a zádumčivá atmosféra podporuje myšlenku, že ji Jones začal hrát po smrti svého otce v roce 1970.

Při pobytu ve Stargroves se kapela snažila vnést do svých sessions co nejvíce spontánnosti a zábavy. Nahrávali často někde venku, nebo na různých místech v domě a zkoušeli nové způsoby zachycení zvuku bicích a zpěvu, a také nové improvizace. Panovala tam bezstarostná atmosféra, na kterou později rád vzpomínal jejich zvukař Eddie Kramer. Ale přece jen se objevily problémy, a to s akustikou. Nebyl tam tak dobrý zvuk jako v Headley Grange a to kapelu dost otrávilo. Nakonec byli donuceni podstoupit vyčerpávající práci při několikerém opětovném nahrávání tohoto materiálu, nahradit některé části a vylepšit pokažený zvuk. Pokračovali zkrátka ve snaze o nejlepší možnou kvalitu.

Tak jako předchozí album, i tohle se nahrávalo na různých místech, Headley Grange, Olympic a Island, všechna tato studia se podílela na konečném sestavení alba, které dostalo název Houses Of The Holy. Bylo to o hodně složitější, než při práci na debutovém albu. Jimmy požadoval, aby výsledek byl naprosto precizní.

Začalo se s nahráváním písní, kromě těch, které se na album později dostaly, to byly také "Black Country Woman", "Walter's Walk", "The Rover" a "Houses Of The Holy", která nakonec paradoxně vyšla až na Physical Graffitti. Pak začaly obvyklé debaty ohledně návrhu obalu. Od vzniku Led Zeppelin III to byl tradiční důvod odkladů, rozpaků a konfliktů pro kapelu, návrháře i výrobce, a také pro nahrávací společnost.

Zatím se Zeppelini vypravili na své osmé americké turné bez nového alba, kterému by mohli dělat reklamu. V té době ale popularita jejich živých vystoupení stoupala i tak a velké dílo Stairway To Heaven se pomalu stávalo ikonickým. Rock v Americe se prudce měnil, posouval se od chaosu éry hippies k profesionalitě druhé poloviny sedmdesátých let. Manažer Peter Grant promýšlel nejnaléhavější stránky koncertů, k nimž patřily především peníze, podíly zisku pro kapelu. Podařilo se mu zajistit, že skupina dostávala devadesát procent zisku z prodeje lístků, zbylých deset procent putovalo do kapsy pořadateli. Vzhledem k tomu, že koncerty Led Zeppelin rozhodně nebyly prodělečný podnik a lístky se vyprodaly během pár dní, někdy i hodin, si i tito pořadatelé přišli na své.

Dalším problémem byla v Americe doprava. Po tak velké zemi bylo velmi náročné cestovat, navíc měli obavy o bezpečnost, hlavně v souvislosti s předešlým turné, kdy vyhrůžky smrtí byly na denním pořádku. Tento problém vyřešil cestovní manažer Richard Cole, když za velmi dobrou cenu pronajal soukromé letadlo. Také si najali bývalého policistu, který předem vždycky zorganizoval policejní eskortu před koncertem a po něm.

Řešili i problém, který se týkal jejich komunikace s médii. Led Zeppelin si najali jako oficiálního mluvčího kapely B. P. Fallona, který měl bohaté zkušenosti z rockové branže. Ten zajistil, aby za kapelou přijeli reportéři z Melody Makeru, kteří je doprovázeli na části turné a sledovali koncerty. Výsledkem byly zprávy o rekordní návštěvnosti a úchvatných reakcích obecenstva.

Ale Zeppelini měli také pověst výtržníků. Nevím proč, ale velmi si oblíbili vyhazování televizorů z oken hotelových pokojů. Takový incident se stal také v jednom z jejich oblíbených hotelů v Seaside In. Kapela po příjezdu vyházela z oken všechny přijímače a legrační situace nastala při sepisování škod ředitelem hotelu. Ten prohlásil, že to byl vždycky jeho sen, vyhodit televizi z okna. Grant mu velkoryse nabídl, že si na jejich účet může jednu taky vyhodit. A ředitel si tak splnil své přání.

Koncerty Led Zeppelin v průběhu amerického turné byly opravdu skvělé a my máme dokonce možnost si jejich atmosféru připomenout na třech CD How The West Was Won, které obsahují úžasný materiál z Fora v L.A. a Long Beach Areny. Jenom je zarážející, že hudební tisk a širší veřejnost stále neoceňovala způsob, jakým dělali svou nespoutanou show, která byla plná nápadů a fanoušky nesmírně těšila. Členy kapely mrzelo především to, že jiným skupinám tisk věnoval velikou pozornost; byli to zejména Rolling Stones, kteří se v Americe těšili obrovské popularitě, podpořené zájmem celebrit. Zatímco Led Zeppelin si jeli své turné za výrazného nezájmu médií a proto cítili plným právem jakousi hořkost. Byli vždycky profesionální a odpovědní, co se týkalo vystupování na pódiu, a tak si určitě zasloužili více pozornosti, než se jim dostávalo. Ale tohle byl problém, který se s nimi táhl už několik let. A mohlo je hřát aspoň to, že fanoušci byli jako vždycky z jejich produkce velmi nadšení, a tak se také koncerty na tomto turné zapsaly do rockové historie svou výraznou délkou. Nebylo výjimkou, že Zeppelini hráli tři hodiny i víc a hráli každý den. Velkou výhodou bylo, že je to nesmírně bavilo a byli spolu na pódiu rádi.

V únoru 1973 ještě stále nebylo vydáno nové album kapely. Zase se objevil problém s obalem, jak už se stalo tradicí od dob Led Zeppelin III. Tentokrát se zásadní problém týkal barev. Ty musely být perfektní, aby obal působil, jak kapela chtěla. Věnovali mu veškerou péči a mělo to být malé umělecké dílo. Práci na jeho výrobě svěřili moderní designérské společnosti Hipgnosis. Obal, název Houses Of The Holy a deska samotná se k veřejnosti dostala až 18. března, kdy vyšla v USA (v Británii jako obvykle o pár dní později). Na přední a zadní straně nebyla žádná slova, informace byly napsané uvnitř. Pro potřeby prodávajících a kupujících dovolila kapela společnosti Hipgnosis přetáhnout obal papírovou páskou s ozdobně napsaným názvem desky a poprvé v případě alba Led Zeppelin se objevily texty všech písní. Na vnější straně obalu byly zobrazeny malé nahé blonďaté děti, lezoucí na skály, uvnitř jakýsi nadčlověk prováděl bohoslužbu na pobořeném cimbuří. A tohle album bylo taky poslední řadové, které vyšlo pod hlavičkou Atlantiku. Led Zeppelin si později založili svůj nový label s názvem Swan Song, pod nímž vydávali také jiné skupiny (Bad Company, The Pretty Things, Maggie Bell).

Albu Houses Of The Holy byla vyčítána rozháranost, zmatenost, ale jsou to obvyklé žvásty kritiků, na které vůbec nedám. Je to album nesmírně barevné, které zahrnuje hned několik stylů - od World music přes hardrock, funky, reggae až k progresivnímu rocku. Je to album vyzrálé skupiny a patří oprávněně mezi jejich vrcholná díla v době, kdy byli jednou z nejpopulárnějších skupin světa. A i dnešním posluchačům má stále co nabídnout.

Edit 29. 9. 2011: Po problémech, které neustále má blog.cz, jsem nahradila stávající přehrávače odkazy. Takže v případě chuti si písničky snadno můžete pustit na Youtube pouhým kliknutím na jejich název. Doufám, že to alespoň někoho potěší.

1. The Song Remains The Same

Album otevírá tato píseň, která měla být původně instrumentálkou s názvem "The Overture" a později"The Campaign". Nakonec ale Robert dodal text a kapela se shodla na tomto názvu.

Je to rychlá, spletitá skladba, s perfektní melodií kytary a vypjatým Robertovým zpěvem. Ty kytarové zvuky tady mají trochu orientální zabarvení. Je to vlastně taková pocta world music, což napovídá i text, který hovoří o hudbě jako společném jazyku všech lidí. A musím říct, že Robertův zpěv je v této písni úžasný. Vůbec z celého alba je cítit taková svěžest v jeho projevu.

2. The Rain Song

Rain Song navazuje na Song Remains, i když jeho zvuk a rytmus je úplně jiný. Je to nádherná milostná píseň, navozující pocit klidu a uvolnění. Moc hezky tam vyznívají kytarové ozdoby Jimmyho a Jonesův mellotron, který písni propůjčuje zdání orchestru. A pak se přidá jemné vybrnkávání na piano, které jako by navozovalo atmosféru deště. Robertův procítěný zpěv je upřímný a bluesově posmutnělý a moc hezké je taky ukončení a zároveň splynutí s další písničkou.

3. Over The Hills and Far Away

Jemný akustický úvod přechází po chvíli v hotovou smšť, v níž se konečně může pořádně projevit i Bonzo. Ale aranžmá písně se v jejím průběhu mění několikrát a je tak důmyslné, že musíte opravdu pořádně poslouchat. A má nádherné ukončení, zase jakoby zdáli k nám doznívala melodie kytary a vytvářela tak kontrastní spojení s další písničkou.

4. The Crunge

Zabrousíme do vod funky stylu Jamese Browna. Tahle skladba dokazuje, že Led Zeppelin nejsou kapelou, která by se s jistotou pohybovala pouze na jednom území. Klidně si troufnou i na takovou věc a v jejich provedení je skvělá. Je to legrácka, kterou měl obzvlášť v oblibě J. P. Jones a je to taky absolutně netaneční věc. Na koncertech byla často vkládána pasáž z The Crunge do Whole Lotta Love.

5. Dancing Days

Radikální změna stylu. Tohle je píseň, kterou začíná druhá strana desky a je to poctivá rocková skladba. Velmi pěkný kytarový motiv navozuje zase trochu východní atmosféry. A přímo vybízí k tanci. Sálá z ní letní pohoda a dobrá nálada.

6. D'yer Mak'er

A zase překvapení, tentokrát v podobě reggae. Ale povedlo se jen tak napůl. Bylo to asi proto, že se členové skupiny nějak nemohli domluvit, v jakém rytmu ji budou hrát. A taky na ni měli rozdílné názory. Myslím, že to byl právě Robert, který prosadil, že se na desku dostala. Měl ji totiž rád. Podle mě je to srandička, kterou není třeba brát úplně vážně a já osobně si ji občas s chutí poslechnu.

7. No Quarter

Jedna z nejambicióznějších písní tohoto alba a další z pomyslných vrcholů tvorby Led Zeppelin. Skvěle propracovaná náladová skladba s melancholickými Jonesovými klávesami a působivou a výraznou Jimmyho kytarou. Tato píseň bývala obvykle zlatým hřebem koncertů, kde její mystická a tajuplná atmosféra bývala ještě dokreslena mlhou ze suchého ledu a světelnými efekty.

8. The Ocean

Písnička začíná Bonzovým "We´ve done four already but now we´re steady, and then they went 1, 2, 3, 4!", což naznačuje, že tohle je pátý pokus o nahrání této písně. Pak přichází úderný Pageův riff a Robertův památný text, který věnoval všem fanouškům a taky se v něm vyznal z lásky ke své dcerce. Celá písnička (a vlastně i deska) končí doo wopovým sólem Jimmyho a Robertovým výkřikem . "To je tak dobré", což ještě umocňuje její skvělou náladu. Velmi hezká tečka.

Tracklist:

1. The Song Remains The Same (Page/Plant) 5.28
2. The Rain Song (Page/Plant) 7.39
3. Over The Hills and Far Away (Page/Plant) 4.47
4. The Crunge (Page/Plant/Jones/Bonham) 3.13
5. Dancing Days (Page/Plant) 3.41
6. D'yer Mak'er (Page/Plant/Jones/Bonham) 4.22
7. No Quarter (Page/Plant/Jones) 6.59
8. The Ocean (Page/Plant/Jones/Bonham) 4.30

Celkové Hodnocení:

Jedna z nejpropracovanějších desek Led Zeppelin, podle mě až vyšperkovaná, nádherně znějící. Klasické dílo, které bude hodnoceno deseti body. Alespoň ode mě.

Nejlepší písně alba:

Jako vždy mám problém vybrat opravdu jen tři-čtyři nejlepší. Mám ráda všechny. Mému srdci jsou ale nejbližší Song Remains, Rain Song, Over The Hills a No Quarter.

Nejslabší píseň alba:

Asi nepřekvapím, když napíšu, že je to D'yer Mak'er.

Bonusy:

Led Zeppelin - No Quarter Dallas 3. 5. 1975 part 1

poslouchejte ten klavír od 5 minuty, nádhera...Jonesy je skvělý

Led Zeppelin - No Quarter Dallas 3. 5. 1975 live part 2

Led Zeppelin - No Quarter Dallas 3. 5. 1975 live part 3

Tohle fakt doporučuji slyšet celé, improvizace jak víno.

Pokračování příště

Data a informace v článku pocházejí z knihy Led Zeppelin Příběh skupiny a její hudby 1968 - 1980

***

Kopírování zakázáno © plant.blog.cz