plant.blog.cz

Anketa je už od včerejška v provozu, a tak si jen ve zkratce uděláme malou přehlídku alb a písní, které vyšly v roce 1987. Jak už jsem psala v článku , uvádějícím osmdesátá léta, byla to doba nástupu nových technologií a postupného procesu odcizování hudebníků a fanoušků. A také doba, která sázela na uhlazenější zvuk i vzhled protagonistů a kromě nových tváří nabízela i reinkarnaci hudebních hvězd z předešlých dekád, přicházející do osmdesátek s novou image Jedněmi z těch nejznámějších byli Rolling Stones, v osmdesátých letech proslulí zejména souboji mezi dvěma hlavními "kameny" v kapele - Keithem Richardsem a Mickem Jaggerem. Rok 1987 je zastihl v mezičase, kdy se věnovali sólovým kariérám (Keith se stal v roce 1987 jednou z hlavních postav dílka režiséra Taylora Hackforda Hail Hail Rock'n'roll a Mick vydal průměrné album Primitive Cool ). Koncem osmdesátých let můžeme na hudební scéně sledovat určitý chaos. Vyznat se v této nepřehledné době je nemožné a znát všech...

Jak lehce se odsuzuje člověk na dně, jak lehce vyvolá slzy falešného soucitu, nebo naopak vlnu odporu a nepochopení! Pro ty, kteří z pohodlí svých načančaných domovů sledují ty podivné postavičky, hrabající se v odpadcích a válející se ve špíně a prachu u cest, je těžké pochopit, že ne každý má v životě stejné šance a ne každému při jeho startu padla šťastná karta. A pak taky to, že nejsme všichni stejní a každý z nás nemá potřebu žít podle pravidel společnosti. Představte si kupříkladu, že jste byli vychováni v dětském domově, nefunkční rodina o vás ztratila zájem (případně si z ní odnášíte dědičnou zátěž a vzpomínky na fyzické a psychické týrání), nikdo o vás nestál, neměli jste "svého" člověka, ke kterému byste citově přilnuli a který by vám stejným oplácel. Vždy se kolem vás střídaly tváře lidí, pečujících o vaše základní potřeby bez toho, že byste je nějak zvlášť zajímali. Nenaučili jste se dávat a přijímat lásku, nenaučili jste se starat sami o sebe tak, jako se tomu uč...

Rok 1986 je za námi a mým úkolem je seznámit vás s výsledky hlasování. Radost udělám všem příznivcům Metallicy (zdravím Ann-Ihilation), která v tomto roce suverénně porazila o několik desítek hlasů všechny ostatní nasazené kapely. Ty si v jejím stínu ani neškrtly. Tak tedy první místo a třicet hlasů získala Master of Puppets a postupuje do konečného souboje. Na druhém místě se sedmi hlasy skončili tito interpreti: R.E.M s Fall On Me, Peter Gabriel a Red Rain, Van Halen se skladbou Why Can't This Be Love a raritka Kerosene od Big Black. Třetí místo obsadil Paul Simon a píseň Graceland ze stejnojmenného úspěšného a kvalitního alba. Šest hlasů. Čtvrtí jsou Run-DMC, rapující v rytmu Aerosmith. Stejnojmenná klasika z jejich alba Toys In The Attic zde přejmenovaná na Walk This Way má čtyři hlasy. Pátá příčka patří Depeche Mode a Beastie Boys, kteří získali svorně po třech hlasech. A jeden jediný hlas mají australští Midnight Oil a jejich slavný rádiový hit Beds Are Burning. Takže, milí p...

Pozitivně naladění Gogol Bordello vždy dokázali způsobit v myslích posluchačů zmatek - jejich rozjuchaný hospodský punk, nakažlivé melodie v rytmu poskakování zdivočelé kobyly a zpěv charismatického frontmana Eugena Hutze fungovaly stejně dobře jak na koncertech, tak i na deskách. Eugen Hutz je ukrajinský imigrant s kapkou cikánské krve v žilách. Domov opustil po černobylské havárii a po sedmi letech, strávených v uprchlických táborech, konečně zakotvil v Americe. Trvalo ještě pár let, než se dala v bulharském baru v centru New Yorku dohromady parta, nazvaná Gogol Bordello. Název, odvozený od jména spisovatele a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, signalizoval jistou spřízněnost v kritice společnosti, s níž se tento ruský velikán taky nikdy nepáral. A protože bordel je dalším takovým synonymem přetvářky, není toto spojení pouhou slovní hříčkou, ale potvrzením jejich názoru. Gogol Bordello, muzikantsky početná a národnostně různorodá kapela, drží pohromadě právě díky Hutzovi. To on j...

Můj živote, miluji tě, i když se nemám jak prase v žitě, přesto, že klacky pod nohy mi házíš, radost z tebe mi tím nepřekazíš. Můj živote, mám tě ráda, i přes tíhu, co na mě občas padá, přes těžkosti, co mě provází, přes velký ranec, plný nesnází. Můj živote, děkuji ti, i když jsi někdy na zabití, trpělivost mou často zkoušíš, přesto mě nikdy neopouštíš. Jen ty znáš všechna moje přání, i ta, co v podvědomí přísně chráním, všechny mé myšlenky i touhy tajné, výplody mysli nepoddajné. Jen ty je znáš a s radostí, učíš mě tiché skromnosti. Prohry nevzdávat a z výher se těšit, živote, díky ti... už není co řešit. *** Led Zeppelin - Achilles Last Stand (album Presence)

Dnes, 20. srpna 2013, slaví pětašedesátiny Robert Plant. Dobrá příležitost k ohlédnutí za téměř padesátiletou hudební dráhou člověka, který pomáhal formovat jednu z nejzásadnějších kapel v rockových dějinách a jehož eklektická sólová tvorba se nesnažila těžit z bývalé slávy Led Zeppelin, naopak se jí často záměrně vyhýbala. Kdybychom se teď mohli přenést do hluboké minulosti, do anglického Kidderminsteru roku 1961, spatřili bychom obyčejného třináctiletého chlapce, který k nelibosti rodičů poslouchá Elvise Presleyho a Jerryho Lee Levise a nacvičuje si pózy před zrcadlem. Od rockabilly pak jeho zájem přecházel k americkým bluesmanům, z nichž především Robert Johnson zaujal mladíka svým emocionálním projevem a schopností vyprávět píseň jako příběh. Plant postupně objevoval i další umělce, jako byli Charley Patton , Willie Brown a Son House a propadal kouzlu hudby čím dál víc. Rock, blues, rock'n'roll, to byla muzika, kterou mladý Plant hltal k nelibosti svých rodičů - ovšem, poku...

Zachytit jej chceš do dlaně, jak zrnka písku, jak kapky rosy, však on ti vzápětí prohnaně protéká prsty k nohám bosým. Čím víc jej svíráš, uniká, jen málo zbylo na vlhké kůži. Zmocňuje se tě panika, a srdce bije a dech se úží. Zkus mu dát volnost, nech ho žít, uvolni vězni okovy. Nebude důvod mít odejít, nesmíš mít strach, ty bláhový. Sevřeš-li v dlani motýla, setřeš mu z křídel jemný pel, hle - motýl ti v pěsti umírá nemá sil, aby uletěl. Něžná krása se rozpadá, toť jediná je jistota, už nebude létat v zahradách, tys zbavil ho jeho života.

Dobrý den, dovolte, abych se vám představil. Jsem Život, přesněji řečeno Život Lidský. To na úvod, aby nevznikla mýlka, protože Život má mnoho podob a já jsem jen jednou z nich. Být Lidským Životem není vůbec snadné, to mi věřte. Je na mě nahlíženo z různých úhlů pohledu a v každém koutě světa mám jinou cenu. Jsou země, kde neznamenám vůbec nic nebo jen velmi málo a tam lidé žijí s vědomím, že mě mohou kdykoli ztratit. V těchto zemích jsou mé kvality zcela odlišné od toho, co znáte. Stávám se cestou bolesti a hladu, válek a utrpení. I pro mě samotného je nelehké dívat se na ty, kteří od narození zápasí na mém rozhraní. Ale nemohu s tím nic dělat - jsem pouze stavebním kamenem, základem, na němž každý člověk staví sám podle toho, kde a komu se narodil. Pak je tu opačný extrém - země, kde je naopak Lidský Život stavěn nad vše ostatní. Tam jsem povýšen nad jiné formy Života a lidé mají dojem, že jenom já mám tu nejvyšší hodnotu. V mém zájmu bezohledně drancují přírodu a zvířata - ale už d...

Připadá mi to tak nedávno, kdy jsem rozechvěle vytahovala ze schránky kartonovou obálku z Amazonu, skrývající uvnitř nejnovější album Roberta Planta Band of Joy . A přitom to budou za chvíli tři roky. Poslední dobou si dost často přehrávám úvodní skladbu a uvažuji o tom, jak čas letí. Singl Angel Dance je původním dílem mexické skupiny Los Lobos, která ji nahrála na album The Neighborhood v roce 1990. Autoři David Hidalgo a Louis Perez se objevili také v oficiálním klipu k verzi Roberta Planta a kapely Band of Joy - Hidalgo v roli řidiče a Perez coby spolujezdec v starém americkém automobilu , vezoucím na zadním sedadle bývalého zpěváka Led Zeppelin. Ten se jen veze...,ale když se zaposloucháte do orientálně laděného zvuku a naléhavého hlasu, zjistíte, že Robert Plant s kapelou udělali pro Los Lobos víc než jen to, že prostě nahráli coververzi. Díky ní se totiž o této poměrně málo známé a doceněné kapele dozvědělo minimálně několik set tisíc Robertových fanoušků, kteří si album koupi...

Oč lépe jsme na tom my, městští lidé, oproti vesničanům! Nejen že máme hromadnou dopravu - ale ty možnosti, které skýtá! Buď pochválen, kdo vymyslel tento způsob cestování městskou džunglí. Každý, kdo denně pospíchá na tramvaj, autobus či metro, si je jistě vědom netušených možností, které mu tento způsob cestování skýtá. Kromě toho, že má možnost souznění s davem osob majících stejný cíl, jsou tu ještě další klady, na něž bych ráda upozornila. Kolektivní způsob cestování je vhodný jak pro pozorovatele-psychology, kteří zde mají přímo žně a mohou sledovat v přímém přenosu nejrůznější lidské osudy, tak i pro samotářská individua, která poznáme podle zavřených očí (či zabořených do denního tisku) a uší ucpaných sluchátky. Na své si přijdou i cestující exhibicionisté, neboť mají zaručeno publikum nejméně po tu dobu, než dopravní prostředek dojede z bodu A do bodu B, i lidé osamělí, nemající jinou možnost kontaktu než v tlačenici. Letmé doteky a náhodné hovory tak přispívají k zachování je...

Stojí chlapík na refýži, a studuje jízdní řád. Srdce bolí, nohy tíží, domů by se dostal rád. Stojí chlapík na refýži, v pozdní noční hodině. Pomalu se půlnoc blíží a on by rád k rodině. Jednu vadu přání skýtá, tramvaj nepřijíždí jaksi. v hlavě nápad jak hrom svítá, a co takhle vzít si taxi? Podchodem se rychle řítí, taxi na něj bobek hodí. Zatím v dáli světla svítí, no jo, chlapče, tak to chodí. Světlo svítí, světlo bliká, tramvaj v zatáčce už sviští. Panebože, to je klika, adrenalin z chlápka prýští. Nikdo by to nepochopil, kdyby dumal mnoho dní. Místo spoje kýženého, je to jízda služební... *** Báseň se zakládá na skutečné události!

Nevšední pohled na to, jak se žije na okraji společnosti, přináší kniha čínského básníka, hudebníka, prozaika a nezávislého žurnalisty Liao I-wua. V pětadvaceti autenticky zachycených rozhovorech se seznámíte s mnohdy bizarními a pohnutými osudy lidí, které osud a totalitní režim odsunul až kamsi na dno, kam oko běžného pozorovatele nedohlédne. Pasáci, prostitutky, nezaměstnaní, žebráci, invalidé, zlodějíčci, svědkové kanibalismu i odsouzenci k smrti - tito všichni společně skládají dohromady mozaiku stěží uvěřitelných lidských tragédií, odehrávajících se na pozadí totalitního režimu. Cílem této knihy nebylo vyvolat senzaci z utrpení, ale nabídnout čtenáři nezkreslený pohled na nedávnou čínskou historii. Autor přistupuje ke zpovídaným s respektem k jejich osobnosti, i když vnitřně s nimi vždy nesouhlasí. Snaží se pochopit, vcítit, nemoralizovat. Liao I-Wu pochází z vesnice v hornaté oblasti na severozápadě provincie S'-čchuan. Narodil se roku 1958 v rodině "statkáře", ted...

R: Léto je v plném proudu, okurková sezóna vrcholí, co kdybychom na blog napsali nějaký ten článek o konspiračních teoriích? G: Můžeš to zkusit, trocha teorie nikoho nezabije. Snad. R: Fajn, jsem ráda, že souhlasíš. Máš nějaký návrh? G: Tak třeba... Schody do nebe? R: Myslíš tu historku s textem, co dává smysl, když se pustí pozpátku? G: Kupodivu ti to myslí. Jaký div v tom horku. Přesně to jsem myslela. R: Ty dobře víš, že tohle téma je pro mě jako stvořené! Už jdu na to... Tak nějak to vypadalo v mé hlavě, když jsem se rozhodovala, zda psát článek k tématu. Jakožto hudebního fanouška a obdivovatele Led Zeppelin mi v souvislosti s konspiračními teoriemi vytanula na mysli jedna z nejslavnějších skladeb v dějinách. Jestli o tom totiž nevíte, tak právě tato píseň byla podrobena dost důkladnému zkoumání jakéhosi baptistického výboru pro ochranu posluchačovy duše. Po poslechu pozpátku se zrodila teorie o skrytých satanistických promluvách a souvislém textu, oslavujícím Satana. Abychom se p...