plant.blog.cz

V roce 2014 na festivalu Colours of Ostrava, o rok později v brněnském Rondu a konečně ve středu 27. července v lochotínském amfiteátru v Plzni - to je výčet koncertů Roberta Planta a jeho kapely Sensational Space Shifters za poslední roky u nás. Fanoušci mohou být spokojeni; o takové frekvenci vystoupení se nám ještě před pár lety mohlo jen zdát a je vidět, že i Robertu Plantovi se v České republice líbí a že zde určitě nevystupoval naposledy. V Plzni přišlo jeho neutuchající koncertní energii i charismatickou osobnost obdivovat na sedm tisíc lidí a byl to opět nezapomenutelný zážitek. Do Plzně jsme přijely s kamarádkou už den předem, abychom všechno v klidu stihly a mohly si také prohlédnout město. V den koncertu jsme se v dostatečném předstihu vydaly směrem Lochotín a už cestou k amfiteátru jsme zaslechly důvěrně známé tóny - zkoušelo se na večerní koncert. Pohled do prázdného hlediště v žáru popoledního slunce nás dostatečně nabudil, i když horko bylo vražedné. Do areálu se mělo vp...

Tanec v dešti... *** ►►►►►► DEN PRVNÍ | DEN DRUHÝ | DEN TŘETÍ | DEN ČTVRTÝ ◄◄◄◄◄◄

Říká se - konec dobrý, všechno dobré. Čekala nás pořádná porce koncertů, takže jsme opět nabiti elánem vkročili do posledního festivalového dne. V programu se sešlo několik mých tipů, počasí už také vypadalo lépe, tudíž i nálada nutně stoupla - jen ji trochu kalilo pomyšlení, že to, nač jsme se celý rok těšili, bude brzy u konce. Poslední den se také už tradičně bilancuje a hodnotí festival, tudíž i já si dovolím několik slov. Festival dostál svému jménu - během vystoupení 2Cellos se objevila duha... *** V prvé řadě mě mrzí, že jsem letos propásla nové diskuzní fórum Meltingpot, které nabídlo debaty se zajímavými osobnostmi ( jen namátkou zde vystoupili Robert Fulghum, Chris Hedges, Sidney Strauss, Clemens Kuby). Program byl tak nabitý, že jsem to prostě nestihla a navíc mi chyběl parťák. Diskutovat se začalo už 12. července s doprovodným hudebním programem českých, slovenských, maďarských a polských hudebníků prezentujících zajímavé hudební projekty z oblasti world music. Název tohoto...

Festival se přehoupl sobotou do své druhé poloviny - a nás čekal asi nejvíc náročný den. Pro mě začal program už v poledne v Gongu, kde herci Komorní scény Aréna představili inscenaci Ludmily Ulické Ruská zavařenina. Pojednává o životě současné ruské rodiny žijící v rozpadlém baráku, v němž už nefunguje nic - voda neteče z kohoutku ale protéká střechou, neustále je vypínána elektřina a každou chvíli je třeba někam šikovně umístit židli, která se používá jako osvědčený prostředek k zakrytí všech nedostatků. V dialozích postav najdeme mnoho odkazů k Čechovovým hrám, děj však parafrázuje jeho poslední dílo Višňový sad, které je přeneseno do současnosti. Hra ve své podstatě vykresluje nejen rozpad starého rodinného sídla uprostřed zpustlého višňového sadu, ale také rozklad rodinných vztahů. Rodina Andreje Ivanoviče Lepechina a jeho sestry Natálie Ivanovny i přes bezútěšnou situaci, v níž jde o střechu nad hlavou, dokáže pouze bezmocně přežívat ze dne na den a čekat na záchranu. Ani záměr p...

Tento týden budeme poslouchat skladby věnované představitelům ptačí říše. Je to takové specifické téma, i když si myslím, že hudba a zpěv ptactva jde dohromady. V článku vás čeká několik příspěvků, jimž můžete posílat své hlasy a než tak učiníte, podíváme se na minulé hlasování. Předchozí téma bylo věnováno festivalu Glastonbury a k deseti skladbám ve výběru přišlo osmnáct hlasů. Nejvíc (pět) jich získala skladba Babe I'm Gonna Leave You v koncertní verzi Roberta Planta a jeho kapely Sensational Space Shifters, kteří na festivalu zahráli v roce 2014. Na druhém místě skončily písně Burn Ellie Goulding a Stupid Girl od skupiny Garbage . Obě shodně získaly po třech hlasech. Ian Anderson - Secret Language of Birds Skladba ze stejnojmenného alba. TlusŤjoch - tlustjoch.blog.cz Jefferson Airplane - High Flyin' Bird Každá doba má svoje strašáky a šedesátky a sedmdesátky měly bezpochyby strašný démony, ale na druhou stranu koncertovaly kapely jako například Jefferson Airplane, od kt...

V pátek se počasí umoudřilo a i když jsme sebou stále tahali pláštěnky, naštěstí jsme je nepoužili. Odpoledne se dokonce ukázalo slunce, což samo o sobě vzbuzovalo daleko příjemnější představy - takže jsme se s chutí pustili do hudební nabídky druhého dne. Naše choutky se ale opět lišily: Jirka se vypravil na Drive stage, která se oproti loňsku přestěhovala ze stanu na otevřenou plochu a já zamířila na koncert Mbongwana Star, jenž uvaděč z hlavního pódia avizoval jako bezbariérový. Dvě dívenky čekající vedle mě na začátek to evidentně nepochopily a divily se, proč nejsou odstraněny zábrany :-) Páteční počasí k nám bylo vlídné... *** Mbongwana Star si vytáhli Černého Petra. Bohužel v průběhu jejich vystoupení dvakrát vypadl zvuk, což je donutilo opustit scénu předčasně, než se závada vyřeší. Byla to škoda, protože jejich energická show s rockovým základem a pouličními halekavými popěvky vytvářela mezi pódiem a publikem jakési neviditelné spojení. K tomu si připočtěte dva postarší maník...

Ještě před pár dny jsem tu nadšeně referovala čtenářům o tom, co si nenechám ujít na festivalu Colours of Ostrava a dnes už je po všem. Je to zvláštní - celý rok se těšíte, a pak všechno uteče jako voda. Přirovnání letos víc než výstižné, protože vody jsme si užili dosyta. Dokonce jsem někde četla, že pro letošek by se Colours měl jmenovat Pláštěnkový festival - prodejci pršiplášťů jistě zajásali, stejně tak by nad tržbami museli plesat i obchodníci s obuví, kdyby se na poptávku lépe připravili. V Ostravě po tomto víkendu už nezbyla ani holínka - lidé je zkrátka vykoupili. Co se týče počasí, šlo jednoznačně o jeden z nejchladnějších a nejméně vlídných ročníků. Ani to nás ale neodradilo a nezbavilo dobré nálady, s níž jsme se vrhli do víru festivalového dění. Takto to vypadalo v areálu první den odpoledne.... *** Ve čtvrtek jsme za největšího lijáku dorazili k branám festivalu a za krátkou chvíli promokli tak, že nám ani pláštěnky nepomohly. Zatím poloprázdný areál deštěm zešedl a místy...

Alespoň jednou se podívat na Glastonbury je mým snem už dlouho a prozatím leží ve škatulce s názvem "nesplněno". Získat lístek na tento festival není jednoduchá záležitost. I když kvůli rozmarům počasí bývá rozlehlý areál plný vody a bláta, přesto každoročně vstupenky mizí závratnou rychlostí. Není divu - program je nabitý tím nejlepším, co současná hudební scéna nabízí. My se dnes podíváme to, co jste z Glastonbury vybírali a přeneseme se tak alespoň virtuálně na chvíli do Anglie prostřednictvím videí z různých ročníků. Ještě dříve se však ohlédneme za minulým speciálním dílem, jehož zadáním byl hudební test. Ve správných odpovědích se skrývala skladba Back in Black od skupiny AC/DC a bod navíc za hádání získávají - Yuki, K., Tea, Miloš, Ell-e, yellow, Chudobka1970 a Weiler. Robbie Williams - Angels Přiznávám, že o existenci tohoto festivalu jsem se dozvěděla až tady z FM. Sedla jsem k Youtube a hledala a hledala... Vím, že tahle písnička už byla kdysi v Abecedě, ale tahle j...

Festival v ulicích se narodil v roce 2011 jako mladší sourozenec velkého bráchy Colours, a měl od počátku za úkol nejen oživit centrum Ostravy, ale také dopřát lidem trochu zábavy zdarma. První ročníky se termínem kryly a zpestřovaly nám přesuny v rámci "našich" Colours - tedy ještě v době, kdy se festival konal uprostřed města. V roce 2014, kdy už se Colours odehrávaly v areálu Dolních Vítkovic, se také pouliční festival stěhoval, a to dost nešťastně do obchodního centra Karolina a přilehlých prostor. Naštěstí se loni vrátil zpět kam patří, takže jsme letos už podruhé využili možnosti naladit se na festivalovou vlnu a strávit příjemné dva dny. Program letošního ročníku se vydařil a nabídl zábavu napříč věkovým spektrem. Od koncertů různých žánrů, přes soutěže, pouliční divadlo, sportovní aktivity, tanec, besedy a promítání studentských snímků - každý si mohl najít to své. Na festival se vypravily celé rodiny a zejména v sobotu, kdy na Černé louce vystupoval Jaroslav Uhlíř, b...