plant.blog.cz

Navečer ráda zamyšleně sedím, a snům svým uzdu popouštím. S úsměvem lehkým a spuštěným hledím, pomalu a jistě realitu opouštím. Jakoby se tak nestalo už ráno i v poledne. Robert Plant ve Wolverhamptonu 2. září 2013 - čekám, kdy se objeví i u nás!

Zavalena prací a psaním o zážitcích, které teď zaměstnávaly mou mysl víc, než je zdrávo, jsem skoro zapomněla sledovat co je nového u Roberta Planta. Kromě toho, že zítra bude koncertovat v Brooklynu v New Yorku, což bude jeho poslední koncert před měsíční dovolenou, jsem četla několik recenzí z probíhajícího amerického turné. Vyznívaly velmi pochvalně. Kupříkladu v té poslední z koncertu ve Wolf Trap ve Vienně (Virginia) se psalo o tom, že Robert Plant si vybírá to nejlepší z Led Zeppelin, ale zároveň se nebrání ani svěžím postupům. Obklopen mladými hudebníky nepopírá svůj věk, naopak, využívá zkušeností, které během let nasbíral a také nechává vyniknout své spoluhráče. Kromě toho bychom se snad už na sklonku tohoto roku měli dočkat jeho nového alba s Buddy Millerem. Kdo by byl nedočkavý, ten si může poslechnout Robertův hlas ve třech skladbách na albu jeho partnerky Patty Griffin. A kdo by byl úplně nejvíc nedočkavý, ten si může pustit skladbu Babe I'm Gonna Leave You, kterou jse...

Co se stane, když vložíte do mixéru pár písní Led Zeppelin, přisypete řádnou dávku invence a trochu exotiky, zakápnete to nadšením, zalijete charismatem a stále silným i něžným hlasem Roberta Planta? No přece vznikne chutný a osvěžující koktejl! Tak ať vám chutná stejně jako mi. Medley - Sugar Mama, Black Dog, Going To California, Who Do You Love? & Whole Lotta Love 29. 6. 2013, Greek Theater Berkeley

Zvu vás na výlet do Texasu, kde nerostou jenom růže, ale taky se tam odehrávají skvělé koncerty. Zde jedna ochutnávka tmavomodrého blues v podání Roberta Planta s kapelou - na akustickou kytaru hraje Liam 'Skin' Tyson.

Krásná ukolébavka na dobrou noc... Skladba z alba American Kid od Patty Griffin, Highway Song. I když bych našla určitě kvalitnější verzi, tato se mi moc líbí hlavně pro ten úvodní dialog. Hezký poslech!

Skladba Tin Pan Valley z alba Mighty Rearranger (2005) vypovídá v mnohém o tom, co si Robert Plant myslí o svých generačních souputnících, kteří se jen snaží předstírat rebelský křik a věčné mládí. Není umění být fyzicky mladý, umění je využít zkušeností, které muzikant postupem času nasbírá a pokusit se je přetavit do své tvorby, aniž by se přitom snažil vykrádat a obelhávat sám sebe. Čím je Robert Plant starší, tím víc mi připomíná keltského vladaře. Důstojného vypravěče příběhů, který nepotřebuje hermelínový plášť a přesto na něm budou jeho "poddaní" viset očima. A že se mezi ně počítají v hojném zastoupení i mladé dívky, to můžete vidět i v tomto sestříhaném videoklipu. Album Mighty Rearranger , na němž se podíleli členové Plantovy současné kapely, považuji za exkluzivní výlet do míst, kam by se možná někteří jeho současníci jen stěží odvážili. Snoubí v sobě lásku a úctu ke staré dobré muzice a zároveň se nebojí experimentů a cestování do jiných hudebních dimenzí. To, že ...

Starý bluesový standard, jehož autorem je Willie Dixon, poprvé vyšel v roce 1960 coby singl zpěváka Howlin' Wolfa. Je také jednou z jeho tří skladeb, které byly uvedeny do Rock and Roll Hall of Fame a figurují v seznamu 500 písní, které formovaly rock'and'roll. *** Robert Plant byl vždy obdivovatelem dřevního blues a černé hudby vůbec. Nepřekvapuje proto, že se ve svém repertoáru stále vrací ke skladbám velikánů této muziky. O tom, jak zní Spoonful v podání jeho kapely, se můžete přesvědčit v následujícím videu. Charismatický Robert Plant se zlatem v hrdle a jeho fantastická kapela to dokážou patřičně okořenit modernou a přitom zachovat půvab písně. Hezký poslech i pohled... ***

Zapomněla jsem se podívat do kalendáře, abych zjistila, kdo má dnes svátek. A ani jsem nemusela, protože mi nejméně tři lidi připomněli, že je Roberta.:-) A tak jsem se rozhodla, že i když o tom neví, oslavím jeho svátek alespoň uvedením nového klipu Ohio z chystané desky American Kid od Patty Griffin, kde Robert zpívá doprovodný vokál. Musím říct, že klip se mi velmi líbí, je takový jednoduchý a přitom hezky udělaný. Společně s hudbou tvoří zasněný celek - hezky vypadá prosvětlování i barvy, zkrátka si myslím, že spolu vše perfektně koresponduje. Mám ráda Patty jako zpěvačku, je mi příjemný její projev a tahle písnička je taková zadumaná, jemná a citlivá. Těším se na celé album, které vyjde už za týden. Tak všechno nejlepší k svátku... A jako bonus je tu ještě jedna společná píseň : Higway Song

Dnes vám nabídnu k poslechu tři pomalé songy z různých alb Roberta Planta, tři mé oblíbené skladby. Mám ráda tento typ písní, pokud není kýčovitě přeslazený a rozplizlý. Musí to být spíš pohlazení a uklidnění, něco, co si pustíte třeba před spaním. Tento pošmourný zimní čas je jako stvořený pro melancholické rozjímání. Pokud máte rádi takové zasněné skladby, poslouchejte. Silver Rider - Band of Joy (2010) *** Poly Come Home - Raising Sand (2007) *** A něco z úplných začátků : Like I've Never Been Gone - Pictures At Eleven (1982)

15. prosince doprovázela Patty Griffin v Continetal Clubu v texasském Austinu svého muže, Roberta Planta, který se představil divákům coby její řidič. Koncert odstartoval za všeobecného veselí novou Pattinou písní Ohio. Patty prozradila, že před třemi lety jí zavolal "kluk" s dlouhými vlasy a britským akcentem, že by potřeboval její pomoc při nahrávání nového alba. Na oplátku jí nabídl své služby řidiče. A asi jí ho dělá dodnes, jak je vidět na konci písně Black Dog. Patty a Robert - Ohio *** Robert a Patty - Black Dog Je vidět, že jsou zamilovaní a že jim to svědčí. Letos se tedy Robertovi vyplní přání, které pronesl skoro přesně před třemi lety - a to přivítat Nový rok v hřejivé ženské náruči. Zároveň si tehdy dal předsevzetí, že musí zlepšit své řízení - při parkování totiž prý vždy narazí zadním kolem na obrubník. Tak myslím, že už se to zlepšilo, jinak by si ho Patty snad nevybrala.:-)

Už po několik dní se opájím skvělým koncertem, který Robert Plant a kapela Sensational Space Shifters odehráli v Buenos Aires 2. listopadu 2012. A co mě na něm tak zaujalo, že vám o tom povídám? Jak možná někteří víte, jednou z mých nejoblíbenějších desek Roberta Planta je Mighty Rearranger, které nahrál v roce 2005 se skupinou podobného jména a složení - se Strange Sensational. Justin Adams, kytarista této skupiny, je pro mě prototypem všestranného, inovativního a intuitivního muzikanta. Navíc je to člověk, který se pohybuje jako doma v arabské hudbě a dokáže ji s citem naroubovat do písní - což Robertu Plantovi vyhovovalo, protože jeho zaujetí arabskou hudbou se táhne už od dob Led Zeppelin. Ale zatímco v Zeppelinech šlo spíš o ojedinělé pokusy jak začlenit tyto prvky do čistého hardrocku, se Strange Sensational už se pustil do experimentování na tomto poli naplno. Nová kapela, kterou letos Robert Plant dal dohromady a jež nese název Sensational Space Shifters, má kromě Justina Adams...

Pestrý kaleidoskop stylů, vůně dálek a umné propojení minulosti se současnou podobou kapely Sensational Space Shifters - tak lze velmi krátce charakterizovat perfektní provedení letitého hitu Black Dog. Robert Plant se svými přáteli ho zahrál v Riu 18. října tohoto roku jistě velmi natěšenému publiku, složenému jak ze starých fandů Led Zeppelin, tak i jejich "dětí", mladých lidí, kteří si našli cestu k Robertově hudbě později a třeba právě až díky albům, vydaným po roce 2000. Plantova hudební dráha je rozmanitá a přitažlivá, k tomu má punc důstojné hudební legendy a jeho hlas je stále v plné síle - takže není divu, že nachází řadu obdivovatelů i mezi mladým publikem. Zvláštní atmosféra písně Black Dog je zde vytvořena spojením tří hudebních proudů. Jádro písně tvoří samozřejmě památný motiv Led Zeppelin, ale tajemný úvod s vybrnkáváním na ritti v pozadí s Justinovou kytarou připomíná spíš práci Strange Sensation. Od střední části vládne zvuk kapely JuJu - a Robert je chvíli h...

Když jsem šla před sedmi lety poprvé navštívit koncert Roberta Planta v Praze, zaplavená adrenalinem z toho, že konečně uvidím svého hrdinu naživo, potkala jsem u turniketu při vstupu do haly mladou holku. Čekala tam na mě, protože si všimla, že jsem sama a náhoda tomu chtěla, že jsme měly obě lístky k pódiu na stejné straně. Jak už to u takových akcí bývá, povídaly jsme si o hudbě a o tom, jaké peripetie jsme prožily, než jsme vstupenky vůbec sehnaly. Byla to dívenka sotva osmnáctiletá, studentka, a tak samozřejmě neměla své peníze, se kterými by mohla nakládat dle libosti. Vyprávěla mi, jak ukecala babičku, aby jí část financí půjčila a nakukala jí, že je potřebuje na boty. Rodičům zase namluvila, že do Prahy jede s kamarádkou, aby ji pustili. Smála jsem se, že vlastně rodičům ani moc nelhala - protože se z nás na ten večer staly kamarádky, které spojoval společný cíl a dělil věkový rozdíl asi stejný, jako bylo stáří té dívčiny. Když jsem se jí pak zeptala, co ji vedlo k tomu, aby ce...

Před necelým měsícem Robert Plant vystoupil v Londýně, o tom jsem už psala zde . V článku jste měli možnost slyšet starou dobrou Whole Lotta Love, oživenou novým aranžmá, zejména díky přítomnosti Juldehových afrických houslí. Hezkou vložku v písni tvoří i úryvky ze Steal Away a Bury My Body. Dnes si ovšem nebudeme pouštět nic, co má svůj prapůvod v zeppelinovské éře. Naopak si dáme jeden z Robertových novějších kousků, skladbu Somebody Knocking, z alba Mighty Rearranger z roku 2005. Když jsem se do ní pořádně zažrala, uslyšela jsem najednou dobře známý motiv, který se celou písní prolíná a totiž základní riff z Juldehovy a Justinovy písně Waide Nayde z alba In Trance, které vydali loni. Takže jde opravdu o dokonalé propojení celé škály stylů - přesně jak Robert sliboval. Vynikající hudba alb In Trance a Mighty Rearranger se spojila v jeden celek, korunovaný dokonale sladěným zpěvem Roberta a Patty. Je vidět, že mu jde duet se zpěvačkou k duhu a že ho to stále baví. Stejně jako když pře...

Putovní Womad letos slavil třicet let od svého založení. To už je hezká řádka let a za tu dobu festival umění, hudby a tance navštívil různá místa - aby se letos vrátil opět do svého rodiště ve Velké Británii. Vznikl v roce 1982 v Shepton Mallet pod záštitou zpěváka Petera Gabriela a tentokrát se konal v Charlton Parku ve Viltshire. A jedněmi z účinkujících byli i Sensational Space Shifters v čele s Robertem Plantem. Jako ukázku z koncertu jsem si zvolila skladbu Enchanter. Jednak proto, že jde o mou oblíbenou, a pak také z toho důvodu, že je v ní hezky vidět široký hudební obzor sestavy - sahající od Afrikou načichlých, kvílivých melodií v podání Juldeha Camary až po snivou elektronickou jízdu. Vypadá to na první pohled neslučitelně, ale to je jen zdání. Kouzelník dostal opět nový háv.

Zatímco jsem byla na festivalu Colours of Ostrava, Robert Plant se svou další kapelou Sensational Space Shifters koncertoval v londýnském HMV Foru. Je to pro mě tak trochu osud - když jsem loni v listopadu navštívila v Praze koncert Justina Adamse a Juldeha Camary, vůbec jsem netušila, že je na obzoru tak brzké spojení těchto skvělých muzikantů. Pro ty, kteří neví, o čem píšu - Justin Adams býval dlouholetým spoluhráčem Roberta Planta, s nímž hrál od roku 2001 do roku 2007 v kapele, pojmenované Strange Sensation. Za dobu svého trvání kapela vydala dvě alba, která jsou významným mezníkem v Plantově tvorbě - obě si vysloužila po dvou nominacích na ceny Grammy. Ovšem to není až tak podstatné, důležitá je hudba na nich. Bylo to období výrazného experimentování s prvky africké hudby a jejich zakomponování do moderního zvuku skladeb. Vedle sebe se na albech zcela samozřejmě objevují tradiční akustické nástroje vedle elektronických mašinek a Plant je ve své vrcholné hlasové formě. Na skvělém ...

Další z písní, kterou Robert Plant s kapelou předvedl 8. května v Gloucesteru, byla Hey Joe. Tuto starou skladbu, zpopularizovanou Jimi Hendrixem, si Robert už mnohokrát vypůjčil a dalo by se říci, že tahle písnička spojuje jeho sólovou dráhu do zajímavého kruhu. Její první verzi totiž nahrál ještě s Bonhamem v dobách, kdy jejich domovskou kapelou nebyli Led Zeppelin, ale Band of Joy. Psal se rok 1967 a písnička čekala mnoho let na oficiální vydání, jehož se dočkala až v roce 2003 na výběrovém dvojalbu Robert Planta Sixty Six To Timbuktu. O rok dříve ovšem Robert nahrál ještě jednu verzi této slavné skladby. Se Strange Sensation, což byla tehdy jeho zbrusu nová skupina, si s ní pohrál a vznikla zajímavá verze, která v sobě spojuje moderní elektronické prvky se zvukem tradičních západoafrických nástrojů. Nyní se Robert Plant po několika letech, kdy nahrával s americkou zpěvačkou a houslistkou Alison Krauss a v nedávné minulosti s kapelou Band of Joy, v níž se spojil s mistry stylu, zvan...

Jímá mě zvláštní pocit, když vidím Roberta na jevišti po delší době s jeho starými partnery, jak procítěně zpívá jednu ze svých nejkrásnějších písní. Vnímám i to posvátné ticho mezi posluchači, kteří se soustředí plně na předvedení tohoto songu. Robert plní úlohu vypravěče příběhů, stojí na pódiu beze všeho lesku a naprosto přirozený, jen se svou kapelou. Nepředvádí už živočišné a okázalé divadlo, to nechal daleko za sebou. Je ale vidět, že jeho prostá interpretace a zaujetí hudbou dokáží daleko víc. Chtěla bych ho vidět zase na koncertě... Robert Plant & Sensational Space Shifters - Song To The Siren - Gloucester Guidhall 8. 5. 2012

Pro dnešní takřka letní ráno jsem si vybrala takovou pohodovou, líně plynoucí písničku If It's Really Got To Be Way , která původně pochází od amerického soulového pěvce Arthura Alexandera . Ten ji vydal na svém posledním studiovém albu Lonely Just Like Me v roce 1993, jeho comebacku po jedenadvaceti letech. Bohužel se ale slavný návrat nekonal, pár týdnů po vydání alba a tři dny po koncertu v Nashvillu Arthur Alexander zemřel na rozsáhlý infarkt. Následující rok - to znamená v roce 1994 - vyšlo album k poctě tohoto soulového velikána. Jmenovalo se Adios Amigo - A Tribute To Arthur Alexander a jednu píseň na něj nazpíval i Robert Plant. Ano, byla to tahle líná, pohodová, melancholická skladba. Kromě dvou výše zmíněných alb ji můžete najít i na výběru Roberta Planta Sixty Six To Timbuktu, na druhém disku, kde jsou k poslechu připraveny raritky a zapomenuté singly. Dnes si asi už málokdo vzpomene na člověka, který byl průkopníkem stylu, nazvaného country-soul, ale Robert Plant nám ho...

Omlouvám se všem návštěvníkům za to, že tady jen pořád píšu nějaká moudra o životě. Je načase pustit si nějakou pěknou písničku. A když se to tak vezme, i muzika je o životě. Zrovna tahle skladba, zahraná spolu s kapelou Pearl Jam, zazněla na benefitním koncertě na podporu obětí hurikánu Katrina v roce 2005. Neštěstí se nevyhnulo ani slavným - při řádění Katriny přišel o domov i zpěvák Fats Domino. Ale nejen on, samozřejmě i nespočet úplně obyčejných lidí. Je fajn, když hudba dokáže zachraňovat a pomáhat. Zvlášť, když se toho ujmou opravdové legendy rokenrolu. Tak tedy : dámy a pánové, přivítejte prosím Roberta Planta a Pearl Jam! Thank You...