plant.blog.cz

Významný anglický bluesman, zvaný též "otec britského blues", Alexis Korner, se narodil v roce 1928 v Paříži. Od svých jedenácti let žil v Londýně. V 50. letech působil v různých skifflových a jazzových skupinách. Zároveň je inspirován chicagským blues. V roce 1961 spoluzakládá skupinu Blues Incorporated. V ní se do poloviny 60. let vystřídala řada budoucích muzikantských es, například Jack Bruce, Charlie Watts, Dick Hecksall-Smith, Mick Jagger. Velkou zásluhu měl pak Korner na zformování skupiny Rolling Stones. Korner se v 60. letech stává hlavním popularizátorem blues a R&B v Británii. V roce 1967 zakládá skupinu Free At Last, ve které působí Cliff Burton a Marsha Hunt. Ve stejném roce se Korner setkal v Londýně s Plantem a později s ním nahrával. Na albu Bootleg Him, které vyšlo v roce 1972 byly zaznamenány dvě skladby, nahrané s Robertem Plantem - Operator a Steel Away. Obě tyto písničky vyšly také na Musically Rich…and Famous, dvoualbové kompilaci Kornerovy hudby. Bo...

Rok 1962 se představuje a v něm se událo hned několik zajímavých věcí. V tomto roce se stal Brian Epstein manažerem Beatles a na místo Pete Besta nastupuje Ringo Starr, formují se Rolling Stones a Bob Dylan debutuje se stejnojmenným albem. Z dalších to byl Eric Clapton, který svou kariéru zahájil v témže roce, jsou položeny základy skupiny The Yardbirds s Anthony Top Tophamem jako kytaristou. Syd Barrett hraje na elektrickou kytaru ve skupině Geoff Mott and the Mottoes, svou pěveckou dráhu zahájila Joni Mitchell. Své první album vydávají The Crickets, se kterými dříve hrál Buddy Holly. Úspěch zaznamenal jejich singl Don't Ever Change, který později (v roce 1963) nahráli The Beatles. V tomto roce také The Beatles pouštějí do světa svůj první singl Love me Do, který napsal John Lennon a Paul McCartney a ten se umístil na 17 místě anglického singlového žebříčku, což je veliký úspěch. Abychom se nepohybovali jen na anglické a americké scéně, stojí za zmínku, že v roce 1962 položila zák...

Nezvykle dlouho mi trvalo odhodlat se zase k psaní. Nezvykle na mé poměry. Už jsem tady psala, že pořád spím, tak bych to mohla použít jako výmluvu. A taky jsem strašně líná. Na muziku si ale vždycky ráda najdu čas. Aktuálně v mých uších zní album Steva Lukathera, na jehož koncert se s Jirkou chystáme. Podle toho, co slyší ucho mé, to bude paráda. Dívala jsem se po nějakých recenzích na All's Well That Ends Well (což je název alba) a našla jsem je jen na zahraničních webech. Ne, že bych byla tak závislá na tom, co řekne kritika, ale přece jen si ráda přečtu jejich mínění. A případně srovnám i více recenzí s tím, jaké pocity z toho mám sama. Občas se stává, že se v některých věcech s recenzentem shodnu. A tohle album se mi líbí - je melodické, je to kus poctivě udělané muziky. Jsou v něm silné emoce, vynikající zvuk, vynikající kytara - však je taky pan Lukather jedním z nejlepších hráčů posledního desetiletí. Jeho zvuk přechází plynule z jednoho stylu do druhého, dokáže vyjádřit sv...

Na dnešek jsem si nachystala jeden záznam z koncertu, který proběhl tento měsíc, přesně 18. ledna v New Yorku. Je tak trošku netradiční, ale jen z toho pohledu, že jsme zvyklí vidět Roberta Planta v hlavní roli a tady se odsunul do role doprovodu. V kapele Band of Joy jsou totiž čtyři muzikanti (včetně Roberta Planta) velmi schopní zpěváci, samozřejmě je nechci srovnávat s Plantem, bylo by to, jak srovnávat jablka s hruškami. Ale je sympatické, že každý z těchto čtyř zpěváků přispívá na koncertech něčím svým, nebo něčím, co převzal za své. Není to tedy tak, že Robert Plant je ta hlavní hvězda a oni jen pouhý doprovod. S klidem si to vymění a Robert si stoupne dozadu s harmonikou a nechá Buddyho Millera, aby ovládl pódium. Teď nevím, jestli jsem to četla v recenzi k tomuto koncertu, že Robert Plant už nemá manýry toho zlatého božstva, ale že je to úplně obyčejný chlápek, co je v pohodě. Určitě je v pohodě, ale přece jen, vidět ho naživo na koncertě, rozklepou se mi kolena (jakože už se ...

Britský zpěvák a kytarista Terry Reid se narodil 13. 11. 1949 v Huntingdonu. V patnácti letech opustil školu a zpíval a hrál v místní skupině Redbeats, kde ho objevil bubeník Pete Jay ze skupiny Jaywalkers. Jaye fascinoval velký hlasový rozsah Terryho a získal tedy mladíka do své skupiny. Jaywalkers hráli v roce 1966 jako předkapela Rolling Stones na jejich koncertě v Royal Albert Hall. Na tomto koncertě se Reid seznámil se zpěvákem Hollies Grahamem Nashem, který je nasměroval k vydavatelství Columbia Records, se kterým pak Jaywalkers podepsali smlouvu a kde nahráli svůj první singl The Hant Don't Fit The Glove/This Time. Vydán byl v roce 1967 a představoval typickou soulovou nahrávku 60. let. Jaywalkers se poté rozešli a Reidovým producentem se stal Mickie Most. První singl, který pod jeho taktovkou v roce 1968 nahrál - Better by Far - byl možná oblíbenou písní pro rádia, ale album "Bang Bang, You're Terry Reid" nebylo komerčně vůbec úspěšné. V roce 1968 ho oslovil J...

Podíváme se dneska do roku 1961 a připomeneme si hvězdy tehdejší hudební scény. Dneska jsem se pořádně prohrabala v hudebních archivech na internetu a vybrala jsem, doufám, docela zajímavé kousky. A ještě stojí za zmínku, že rok 1961 je také rokem, kdy byl natočen americký hudební film West Side Story s hudbou Leonarda Bernsteina. 1. Ben E. King - Spanish Harlem ( album Spanish Harlem) 2. Petula Clark - Sailor (singl) 3. Ray Charles - Night Time Is The Right Time (album The Genius Sings The Blues) 4. The Shadows - Shadoogie (album The Shadows) 5. Chuck Berry - Route 66 ( album New Juke-Box Hits) 6. Bill Halley & His Comets - Flip, Flop and Fly 7. Oliver Nelson - Stolen Moments (album The Blues Abstract Truth) 8. Frank Sinatra - Ring-a-Ding-Ding! (album Ring-a-Ding-Ding!) 9. Ella Fitzgerald - Let's Fall in Love (album Ella Fitzgerald Sings the Harold Arlen Songbook) 10. Jiří Suchý & Jiří Šlitr - Mistr Rock a Mistr Roll - na desku ji v roce 1961 nazpíval Waldemar Matuška

V rozmezí 24. února až 10. května se v Ostravě uskuteční festival klubových koncertů Ostrava Jazz Night. Letos hostí tak výjimečné a u nás oblíbené umělce, jako jsou Richard Bona a Maceo Parker. Sérii šesti koncertů zahájí v ostravském klubu Fabric Steve Lukather, který se proslavil s rockovou kapelou Toto, vzniklou v roce 1977. Skupina se rozpadla v roce 2008, ale loni se dali opět dohromady, aby podpořili basistu Toto Mika Porcara v jeho boji se sklerózou. Steve Lukather vydal celkem šest sólových alb, z nichž poslední - All's Well That Ends Well - představí premiérově ostravskému publiku. Vstupenky na koncert jsou už v prodeji za cenu 400,- Kč a rezervovat si je můžete zde . Kromě toho jsou k dispozici V.I.P. vstupenky za 99 Euro s dárkem, setkání se Stevem a možností se zúčastnit zvukové zkoušky. Ostravský klub Garage bude 16. března hostit nezničitelného showmana a mistra funky stylu Maceo Parkera. Jeho poslední album "Roots And Grooves" vyšlo v roce 2007 a my už mě...

Nové oficiální video s písní You Can't But My Love z alba Band of Joy. Cover, původní autoři Billy Babineaux & Bobby Babineaux.

Vždycky, když vybírám video k článku na středu, mám dilema, co k tomu napsat. Mám pocit, že tady opakuju pořád dokola ty samé věty a že neumím svoje pocity a názory zformulovat lépe. Něco vám povím - teď jsem si četla v novém čísle měsíčníku Lidé a Země takový malý článeček o tom, že hudba má blahodárný vliv i na kvalitu potravin. Banány, které "poslouchaly" Mozarta, prý mají sladší chuť a saké je jemnější, nebo tak nějak... Je to zajímavé zjištění, možná banány umí lépe poslouchat, než někteří lidi. Nebo je to tou klasikou? Každopádně je pravda, že lidi, kteří poslouchají třeba právě klasiku, asi nebudou v Kauflandu okrádat stařenky a rozbíjet cihlami skleněné výplně v zastávkách. A ti, kteří budou poslouchat cokoli, co má duši, taky asi nejsou potencionální vrahové a násilníci. Hudba má velkou moc - umí nás ovlivnit, utěšit, povzbudit, uzdravit, uklidnit nebo naopak nakopnout, prostě je toho moc, co dokáže s našimi emocemi. Zrovna tento týden jsem měla takový dost špatný de...

Tahle písnička má tak nádhernou duši. Obávám se, že dneska se už nenajde moc těch, kdo by psali tak poetické a krásné texty jako Zuzana Navarová.  Tahle část se mi obzvlášť líbí: Tak podej, podej mi ještě ten kalich, to víno.. co s nocí se měnívá na líh. Snad na dně se perlama zaleskne, pak vyměním veselé za teskné písně... a pak hoře se skutálí do jedné básně, ta báseň se vsákne a na zemi zasněží. A po prvnim slunci a s první tmou, ta kometa zamíří nad Letnou. zatím... počítám nebe, pusy co nedostanu miluju tebe a pak usnu a vstanu a tak... Čím déle to poslouchám, tím víc mě to dojímá... Jestli je nějaké nebe, tak Zuzana je tam jedním z andělů. Zuzana Navarová - Andělská

Tento článek má čistě informativní charakter, vím, že bych to tu nemusela dávat, ale z historického hlediska to tu prostě bude. Jenom osobní poznámka - už mě štve číst data amerického turné, začínám pochybovat o tom, že do léta se přemístí do Evropy. Nějak se mu v USA zalíbilo, po prčic. 8. dubna - Louisville, KY - The Palace 9. dubna - Chicago, IL - The Auditorium Theatre 11. dubna - Milwaukee, WI - The Riverside Ballroom 12. dubna - Minneapolis - The State Theatre 15. dubna- Hollywood, FL - Hard Rock Live Arena 17. dubna - Vancouver, BC - The Queen Elizabeth Theater 19. dubna - Portland, OR - The Schnitzer 20. dubna - Seattle, WA - The Paramount 22. dubna - Berkeley, CA - The Greek 23. dubna - Los Angeles, CA - The Greek 25. dubna - Santa Barbara, CA - The Santa Barbara Bowl 27. dubna - Denver, CO - The Fillmore 29. dubna - New Orleans Jazz & Heritage Festival, Fair Grounds Race Course Červen - Telluride Bluegrass Festival, Colorado (TBA)

Napadlo mě udělat si tady malou exkurzi do starých časů, do let šedesátých a sedmdesátých a připomenout si zásadní písně té doby. Protože jsem se chtěla tomuto tématu věnovat trochu důkladněji, budu dělat ke každému roku zvláštní článek, kde bude přehlídka těch nejzajímavějších písní (samozřejmě ne všech, spíš se budu řídit svým vkusem a taky samozřejmě tím, které písně v té době bodovaly). Dnes tedy startujeme s rokem 1960. A abychom nediskriminovali českou scénu, budu se snažit přidávat vždy alespoň jednu českou píseň. Tak doufám, že si najdete svého favorita. Hezký a nostalgický poslech. Johnny Burnette - You're Sixteen *** Jimmy Jones - Good Timin' *** Gene Vincent - Wild Cat *** Joan Baez - All my Trials *** Cliff Richard - I Cannot Find True A Love *** Ricky Nelson - Hello, Mary Lou *** Chuck Berry - Bye Bye Johny koncert je z roku 1972 a je to úžasný nářez *** Muddy Waters - Got My Mojo Working (Newport jazz festival 1960) *** Bo Diddley - Diddley Daddy Připomíná mi Rich...

Připomeneme si dnes jednoho významného folkového muzikanta, jehož hra inspirovala nejen Jimmyho Page v skládání písní pro Led Zeppelin, ale i současnou tvorbu Roberta Planta. Tímto hudebníkem je skotský kytarista, skladatel a zpěvák Bert Jansch. Bert Jansch se narodil 3. listopadu 1943 v Glasgow. Je znám jako inovativní hráč s kořeny ve folkové hudbě. V době svého dospívání dostal akustickou kytaru a začal navštěvovat folkový klub Howff v Edinburghu, kde jeho rodina později žila. Zde se setkal s Archie Fischerem, který mu dával kytarové lekce a seznámil ho s hudbou bluesových a folkových velikánů, jako byli Big Bill Broonzy, Pete Seger a Brownie McGhee. V polovině 60. let se Jansch přestěhoval do Londýna, kde byl v té době rostoucí zájem o folkovou hudbu. Debutové album, nazvané Bert Jansch nahrál v kuchyni svého bytu na jediný mikrofon a kytaru na kotoučový magnetofon. Album bylo produkováno Billem Leaderem a vydáno labelem Transatlantic Records v roce 1965 a prodalo se ho 150 000 kop...

Případným zbloudilcům jsem dnes chtěla pustit jedno video. Jen mě tak napadlo, že dneska by lidi dali nevímco za to, kdyby mohli vidět koncert skupiny Led Zeppelin, ale v takovém roce 1969 evidentně publikum vůbec netušilo, že se před jejich očima píšou rockové dějiny. Zrovna příkladem je tenhle záznam z televizní šou z Francie roku 1969. Kapela to tam rozbalí a oni přitom sedí na zadku a přežvykují. Jeden chlapec si dokonce v druhé minutě zacpal uši! Francouzské publikum bylo celkově poněkud zvláštního složení, hlavně tedy pokud se jedná o věk. No jo, televizní šou určitě nebyly tím pravým místem pro předvedení živelných Led Zeppelin, takže se není čemu divit, že po pár takových zkušenostech manažer Grant rozhodl, že se budou vyhýbat těmto akcím jako čert kříži. Takže dnešní video je jednou z mála možností, kde můžeme vidět, jak hráli Zeppelini naživo v této době. Robertův hlas je tak silný, že by mohl přední řady klidně smést z židlí. Pokud jste to už neviděli, tak se koukněte a užív...

Robert Plant byl nominován v Brit Awards jako nejlepší sólový umělec. Spolu s ním byli v této kategorii nominováni: Mark Ronson , Paul Weller , Plan B  a Tinie Tempah . Udílení cen se bude konat 15. února v londýnské O2 Aréně.  K tomuto bych si dovolila napsat komentář: Sice mě potěšilo, že Robert Plant získal nominaci a že se mu dostává i této oficiální pocty, ovšem vůbec se mi nelíbí seznam nominovaných a to nejen v této kategorii. Jestliže v tomto seznamu figuruje jako mezinárodní objev roku Justin Bieber, ztrácí pro mě jakoukoli hodnotu. Chápu, že se jedná o popularitu a odbyt desek, což bezpochyby ten mladíček má... ale uznejte... Doufám v to, že ceny získají ti, kteří si je zaslouží za hudbu, kterou tvoří, ne za to, že si umí učesat patku přes oko. 

V dnešním článku bych chtěla připomenout zde už vzpomínaný boxset Roberta Planta Nine Lives. Jeho vydání v listopadu roku 2006 přineslo fanouškům nejen celou dosavadní diskografii Roberta pěkně pohromadě v luxusním balení, ale také v maximální možné zvukové kvalitě. Navíc je všech devět alb rozšířeno o dříve nevydané nahrávky - záznamy živých vystoupení, B strany singlů, demo verze a dodatečně zremixované verze písní. To vše je doplněno šedesátistránkovou knížkou, ve které se nachází spousta raritních fotografií a také podrobný rozbor hudby všech alb - mapuje celou hudební kariéru Roberta Planta do roku 2005, kdy vyšel fenomenální Mighty Rearranger. Jako bonus je přidáno DVD, na kterém je asi hodinový rozhovor s hlavním protagonistou, průběžně doplňovaný informacemi jeho přátel a kolegů - Phila Collinse, Tori Amos, Ahmeta Erteguna, Rogera Daltreye, Lennyho Kravitze. Na tomto DVD se taky můžete podívat na všechny hudební klipy, chronologicky seřazené podle data vydání. Na Nine Lives můž...

Pokud už sem nějakou dobu chodíte, tak jistě víte, že občas mívám tuarežské choutky. Na těchto stránkách jsem už vám pouštěla Tinariwen, Ali Farku Tourého, Terakaft, Oumou Sangare a dneska se k nim přiřadí ještě jedna zajímavá mladá kapela - Tamikrest. Ta totiž vydala v loňském roce své debutové album Adagh, jež jsem opomněla zmínit ve výběru alb roku 2010. A to je určitě škoda, protože to album zní velmi zajímavě. Asi tak - jestli se vám líbí Tinariwen, budete jím určitě nadšeni. Tamikrest pochází ze severu Mali. Jejich jméno znamená v jazyce tamashek uzel, spojení a je to odkaz na to, že členové skupiny pochází z různých regionů. Skupina vznikla v roce 2006 a navazuje svou tvorbou přímo na své starší bratry Tinariwen.  V písních se objevuje vliv jak Tinariwen, tak i soudobé rockové hudby. Jsou lehce melancholické, s texty, které se zabývají sebeurčením Tuaregů v současné společnosti. Na této hudbě se mi líbí moc spojení drsných kytarových riffů s typickým zpěvem a halekáním dopro...

Castaways jsou rock'n'rollová kapela, založená v Minnesotě, která svůj největší úspěch zaznamenala v polovině šedesátých let. V roce 1965 získali velkou popularitu a umístění na 12. příčce Billboard Hot 100 se svým hitem Liar, Liar. Původními členy skupiny byli James Donna (klávesy, zpěv), Robert Folschow a Dick Roby (kytara), Roy Hensley (baskytara) a Dennis Craswell (bicí). Hudba, kterou Castaways hráli, má šťávu; melodie vybízející k tanci se mísí s beatem a soulem ve stylu The Righteous Brothers. Představují to nejlepší z popu a klasického rocku 60. let. Castaways hrají dodnes, z původních členů ovšem ve skupině zůstal jen James Donna. K němu se přidal později Bob Donna na kytaru, Rick Snider na bicí a Ralph Hintz na baskytaru. V roce 2005 byl James Donna uveden do Minnesotské Rock/Country síně slávy. Robert Plant se nechal ovlivnit zvukem Castaways, který se promítl do hraní v jeho původních Band of Joy. oficiální stránky Castaways Castaways na Amazon.com zdroj fotky Casta...

Když jsem dnes ráno psala článek k narozeninám Jimmyho Page a dívala se na seznam oceněných v Síni slávy časopisu Mojo, objevila jsem mezi jinými jedno mi známé jméno - Hawkwind. Připomněl se mi rok 2008 a psí počasí, které způsobilo náš úprk z festivalu Colours ještě před koncertem této anglické kapely. Holt nejsme ti správní skalní fanoušci, ti se totiž nedali odradit ani tunami vody, které začaly před koncertem padat z nebe a v hojném počtu si na své oblíbence počkali. Hned mě napadlo si něco od nich pustit, tak jsem zabrousila na Youtube a při poslechu jsem si říkala, proč je tu ještě nemám? Myslím si, že o téhle skupině se zase tak moc u nás neví a přitom je to taková legenda a jejich hudba je opravdu hodně dobrá. Mnoho z jejich písní už dřív našlo své místo v mé empétrojce. Pokud jste milovníky undergroundu a vesmírného rocku, pak přesně pro vás je tenhle článek určen. Dovolím si tady ocitovat informace, kterými nás nakrmil festivalový průvodce, abych se nedopustila nějaké nesprá...

Právě dnes slaví 67. narozeniny kytarista Led Zeppelin Jimmy Page a při této příležitosti bych měla uvést několik významných skutečností, které se v poslední době kolem tohoto člověka odehrály. V prvé řadě, 10 června roku 2010, byl Jimmy Page uveden do síně slávy britského hudebního časopisu Mojo. Phil Alexander, editor magazínu, k tomu řekl:" Jimmy Page je hudebník, přes jehož schopnosti poměřují ty své všichni ostatní. Každý kytarista chce znít jako on. Je to skutečná hudební legenda a nedávný průzkum BBC , který umístil Led Zeppelin na první místo v kategorii nejlepší kapela (dokonce porazili i Beatles!), to jen potvrzuje." Další takovou událostí, kterou se nám Jimmy Page v loňském roce připomněl, je vydání jeho exkluzivní knihy fotografií. Obsahuje celkem 650 kultovních portrétů, nikdy nevydaných fotografií z jeho soukromého archivu. Na některé z nich se můžete podívat tady . Co se týče avizovaného nového alba, o kterém Jimmy hovořil loni, zatím nejsou žádné bližší zpráv...

Dnes by oslavil své 76. narozeniny Elvis Presley. To asi všichni víte. I když od jeho smrti uplynulo v srpnu 33 let, přesto jeho hudební odkaz zůstává stále živý. Elvis je jedním z těch nesmrtelných umělců, kteří se nesmazatelně zapsali do hudební historie. Dáme si píseň Little Sister, která je singlem, vydaným v roce 1961. Původními autory jsou Doc Pomus a Mort Shuman. Ale dnes si pustíme nikoli originál, ale záznam z koncertu Pearl Jam s Robertem Plantem. Tento koncert byl uspořádán jako charitativní akce na pomoc obětem hurikánu Katrina v Chicagu 5. října 2005. Myslím, že je to dost povedený cover, oba pánové to zpívají samozřejmě zcela jinak, než by to zazpíval Elvis, ale o to přece jde. Pokud máte zájem si přečíst něco o Elvisovi a třeba i o tom, jak se setkal s Led Zeppelin, klikněte sem .

Ode dneška se tady budou objevovat články, ve kterých se budu snažit přiblížit vám hudební vlivy, působící na tvorbu Roberta Planta. Samozřejmě jsem se zde o některých z nich zmínila, ale chtěla jsem založit pro větší přehled rubriku, ve které bude všechno pěkně pospolu - nějaké malé info a hudební ukázka, případně ukázky, plus odkaz na více informací. Začnu dnes s Jesse Colin Youngem (původním jménem Perry Miller), který byl zakládajícím členem a zpěvákem americké rockové skupiny šedesátých let Youngbloods a proslavil se také jako sólový umělec. Jesse Colin Young se narodil 22. listopadu 1941 v Queens. Vyrůstal v rodině, která podporovala jeho hudební zájmy - matka byla houslistka a uměla také velmi dobře zpívat. V roce 1959 byl coby talentovaný student přijat na Phillips Andover, ale přísná disciplína a svazující osnovy brzy vedly k jeho odchodu ze školy. Začal se tedy věnovat hudbě, jeho vzory a inspirací byli T-Bone Walker, John Lee Hooker a Muddy Waters. V roce 1964 nahrál své prv...

Sice jsem se dnes velmi těžko probojovávala k psaní, ale svůj středeční článek nemůžu opomenout. Přemýšlela jsem o významu slova fanoušek. Nejdřív mě napadalo, jestli by to nemohlo být od slova "funny", protože lidi, kteří jsou zarytými fanoušky bývají legrační, alespoň pro okolí, které nechápe jejich vášeň. Ale pak mi došlo, že to bude určitě od slova "fanatický" a wiki mi to potvrdila. Takže jsem fanatik. Možná můžu být nebezpečná, určitě v tom, že se často uchyluji i v běžném životě k muzice a pak nevnímám realitu. Možná jsem se někdy chovala nezodpovědně v silničním provozu. A možná, že i tenhle blog je obrázkem mé fanatické mysli. Třeba je to nakažlivé a zatím nikdo nevynalezl očkování. To je dobře, je to příjemná nemoc. Robert Plant & Jimmy Page - Katowice 1998 - How Many More Times, In The Light Líbí se mi, jak přejdou do In The Light - tak nějak samozřejmě... a pak ten konec. Pro How Many More Times mám slabost, i když nejlepší verze je ta z Albert Hall ...

Jako šťastné vykročení do Nového roku mi připadá dobré se na tomto blogu víc věnovat tvorbě Roberta Planta, protože, i když se to nezdá, přece jen mám ještě jisté dluhy v této oblasti. Začala jsem tady trochu víc rozebírat jeho sólovou tvorbu v samostatných článcích, které by se s velkou dávkou nadsázky a dobré vůle daly považovat za recenze. Ovšem ode mě nemůžete čekat objektivitu, ač se o ni snažím, ale stejně - je to asi tak, jako byste čekali objektivitu od někoho, kdo bezmezně obdivuje veškerou tvorbu Led Zeppelin. Tedy třeba zrovna taky ode mě. Ale pan Plant si zaslouží, aby se o jeho sólové tvorbě mluvilo a vědělo a nejen to, aby třeba více pronikla do podvědomí českých posluchačů. Samozřejmě si nedělám iluze, že zrovna tento web budou navštěvovat houfně lidé, kteří budou hledat informace o tomto člověku. To ne, to je mi jasné. Takže to berte asi tak - já to dělám pro svou radost, mě to strašně baví a přitom v koutku duše doufám, že si to najde alespoň pár lidí, kteří na tom jso...

Prosím za prominutí, že tu dnes budu oxidovat ještě z jedním článkem. Mám děsné nutkání přidat si do archivu jednu krásnou fotku Roberta Planta. Dnes v noci mi Lucie volala a přála k Novému roku - a teď nevím, jestli o tom mám mluvit, abych to nezakřikla - řekla mi, že Robert určitě přijede na Colours, že to, co řekne dnes, se splní. Já vím, že to vypadá blbě, ale já tomu věřím. Je to jedna z mála věcí, v jejichž uskutečnění doufám a na něž se těším. Ale to vám asi nemusím říkat.  Teď k té fotce - neznám nikoho, kdo by vyzařoval takové nádherné světlo. Když se na to koukám, hned jsem šťastnější. zdroj fotky

Zdravím všechny v Novém roce a doufám, že jste do něj vykročili s optimismem. U nás na blogu budeme Nový rok zahajovat výměnou ankety. Letos jsem se rozhodla přidávat každý měsíc vždy k prvnímu nějakou anketu, protože mě zajímají vaše názory a taky mě zajímá, které u vás vyvolají největší ohlas. V loňském roce jsem tady postupně dala pět anket, které jsem si zdokumentovala. První byla o nejlepšího zpěváka, kde se na prvním místě těsně s náskokem tří hlasů objevil Robert Plant, druhá o nejlepší rockovou skupinu, ve které na prvním místě byli Led Zeppelin, třetí o nejlepšího rockového bubeníka, kterou vyhrál (jak jinak) Jonh Bonham. Další anketa O nejlepšího kytaristu všech dob se u vás setkala s největším zájmem a na prvním místě se v ní umístil Eric Clapton. Bylo na ní vidět, že vás baví na tohle téma hlasovat, protože se tu sešlo na naše poměry neuvěřitelných 98 hlasů. Poslední žebříček roku 2010 byla nejlepší česká skupina. A výsledek je zajímavý. Ani ne tak proto, že zvítězili Blu...