plant.blog.cz

Tak jsem si dnes po ránu otevřela noviny a koukám jako blázen. Juknul na mě článeček plný zdrobnělinek a slovíček , kterými si lidé písmenkují na internetových diskusích. Což o to, slovíčka jako manža, těhu, mimísek, příťa, tuleníčko a prochajda jsou už mi známy, psala jsem o nich před časem článek o znásilňování češtiny. Ale co takový s exík, spermijky a snaženíčko ? To si snad dělají legraci? Kámojda radí kámojdě , aby po tuleníčku a sexíčku podložila zadeček polštářkem , aby se spermijky dostaly na místečko , kam patří. Hlavně musí mít ovu , pak jí poroste bříšenko , brzy přibere pár kilíček a pojede do porodky . Nevěřila jsem, že je něco takového možné, ale když v novinách psali, že všechny tyto výrazy jsou na internetu opravdu k vidění, musela jsem si to ověřit na vlastní oči. A opravdu - to, co jsem viděla, bylo šokující. Dnes se mi tedy hodí téma chřestíku , který je - jak určitě všechny snažilky ví - afrodiziakem a vyvolá v manžovi , který jinak nachází zalíbení pouz...

Možná to není v těchto dnech úplně ideální téma k psaní a je dost pravděpodobné, že tímto článkem vyvolám u některých lidí nechuť a nesouhlas s názory, které chci prezentovat. Myslím ale, že je potřeba o věcech mluvit zvláště dnes, kdy je naše společnost rozdělena na dva výrazné tábory - na tábor MY a ONI, čili Češi a nepřizpůsobiví, nebo abychom byli ještě adresnější: Češi a Romové. Zdálo by se, že konflikt mezi Čechy a Romy se začal vyostřovat až po "sametové" revoluci v roce 1989, předtím jste si nikde nepřečetli nic o vzájemné nevraživosti a napadání obou skupin. Je to ovšem jen zdání. Totalitní režim ve snaze asimilovat romské obyvatelstvo s většinovým v podstatě dokončil to, co probíhalo skrytě po staletí a vyvrcholilo Hitlerovou snahou o zachování čisté rasy a tudíž vyhlazení "nečistých" v koncentračních táborech. Za minulého režimu byl trend jasný - obyvatelstvo musí splynout ve vzájemné jednotě a plnit nadšeně cíle, dané stranou a vládou. Šlo o to, že Romov...

Skladba Tin Pan Valley z alba Mighty Rearranger (2005) vypovídá v mnohém o tom, co si Robert Plant myslí o svých generačních souputnících, kteří se jen snaží předstírat rebelský křik a věčné mládí. Není umění být fyzicky mladý, umění je využít zkušeností, které muzikant postupem času nasbírá a pokusit se je přetavit do své tvorby, aniž by se přitom snažil vykrádat a obelhávat sám sebe. Čím je Robert Plant starší, tím víc mi připomíná keltského vladaře. Důstojného vypravěče příběhů, který nepotřebuje hermelínový plášť a přesto na něm budou jeho "poddaní" viset očima. A že se mezi ně počítají v hojném zastoupení i mladé dívky, to můžete vidět i v tomto sestříhaném videoklipu. Album Mighty Rearranger , na němž se podíleli členové Plantovy současné kapely, považuji za exkluzivní výlet do míst, kam by se možná někteří jeho současníci jen stěží odvážili. Snoubí v sobě lásku a úctu ke staré dobré muzice a zároveň se nebojí experimentů a cestování do jiných hudebních dimenzí. To, že ...

Uplynuly tři roky a už je tu zas. Kdo? No přece Zaz! Roztomilá Francouzka s osobitým rozdováděným projevem, koketně se usmívající děvče s rozčepýřeným účesem a charismaticky nakřáplým hlasem. Mladá žena, která si svými hravými skladbami na pomezí popu, šansonu, jazzu i rocku podmanila v rekordně krátkém čase srdce mnoha posluchačů ze všech koutů Evropy. Zaz, vlastním jménem Isabelle Geffroy, se narodila před třiatřiceti lety v Tours. Jako pětiletá navštěvuje spolu se svými sourozenci hudební školu v rodném městě, věnuje se hře na housle, klavír, kytaru a sborovému zpěvu. Ve čtrnácti se stěhuje do Bordeaux. V jedenadvaceti začíná svou pěveckou kariéru v bluesové skupině Fifty Fingers, spolupracuje s jazzovým kvintetem, v Toulouse jako choralistka ve studiu spolupracuje s mnoha zpěváky. V roce 2006 se přemísťuje do Paříže, kde získává angažmá v kabaretu a přivydělává si vystupováním v ulicích Montmartru. V roce 2010 se s latino-rockovou kapelou Don Diego koncertuje po světě, podívá do Ru...

Milí přátelé, jsem tu se svým výběrem skladeb z roku 1984. Přiznám se, že jsem se tímto rokem prokousávala tu a tam s lehkou dávkou skepse. Přece jen jsme v osmdesátých letech a hudba v této době už ztratila punc spontaneity a stále víc podléhala tlaku vydavatelství, a také touze po slávě a nutnosti podřídit tomu všechno. Nakonec jsem dala dohromady deset skladeb, které představují kompromis mezi tím, co mám ráda a mezi tím, co v tomto roce významně zabodovalo v žebříčcích a co je všeobecně známé. Doufám, že se vám bude výběr alespoň trošku líbit a že si v něm opět najdete to svoje. Hezký poslech a dobrý zvuk! Van Halen - Jump - 1984 Až do roku 2012 poslední album Van Halen s Davidem Lee Rothem za mikrofonem je zároveň i jejich největším komerčním úspěchem. Kromě Jump obsahuje i další známé hity - třetí singl Panama je ozvláštněn reálným zvukem motoru Eddieho automobilu Lamborghini. Metallica - Fade To Black - Ride the Lightning Druhé album trash metalové Metallicy je fanoušky ceněno...

Jeden ze zakládajících členů The Doors, klávesista Ray Manzarek, včera dne 20. 5. 2013 prohrál svůj boj s rakovinou. Vynikající muzikant ovlivnil zvuk kapely zásadním způsobem - jeho klávesy se staly nezaměnitelnou značkou The Doors, právě tak jako verše a zpěv Jima Morrisona. Počátky Rayovy kariéry se datují do dob, kdy studoval na filmové škole UCLA v L.A. Měl vystudovanou hru na klasický klavír a spolu se svými bratry Jimem a Rickem hráli v surfařské kapele Rick and The Ravens, v níž Ray vystupoval pod pseudonymem Screamin Ray Daniels. Jednoho dne s nimi vystoupil Jim Morrison, který se na studiích s Rayem spřátelil a spojoval je i vážný zájem o hudbu. Zatímco starší Manzarek inklinoval k jazzu, mladšího Morrisona uchvacoval rock'and'roll a blues. První společné vystoupení v Turkey Joint West v Santa Monice bylo živelné - Morrisonův neškolený hlasový projev a nezkrotná energie tvořily dokonalý protiklad k vždy elegantnímu a rozvážnému Manzarkovi. Snad to byl osud, když se po...

Nastal čas k rekapitulaci skladeb z roku 1983, podívejme se tedy, jak dopadl váš výběr a kdo je oním pomyslným vítězem. Začnu od posledního místa - to obsadili se 70 hlasy Yes a jejich Owner of A Lonely Heart. Deváté místo má 71 hlasů a je na něm Tom Vaits se skladbou Underground. O příčku výš uvízl David Bowie a Let's Dance. Celkem si získal srdce 72 hlasujících. Mama od Genesis má 74 hlasů a je sedmá. The Police a Every Breat You Take pokulhávají za Genesis o jeden hlas. Šesté místo. Na pátém místě se umístili vousáči ZZ Top se známým hitem Gimme All Your Lovin. Opět rozdíl jednoho hlasu, tudíž 76. Není to k uvěření, ale U2 na čtvrtém místě mají opět oproti ZZ Top jen o hlas víc. A už se dostáváme k příčkám nejvyšším. Třetí místo získávají R.E.M. za píseň Talk About the Passion. 81 hlasujících. Stříbrný je Robert Plant se známou skladbou Big Log z alba The Principle of Moments. Dostal za ni 84 hlasů. A zlato si v tomto roce odnáší Ronnie James Dio s kapelou Dio. Píseň Holy Diver ...

Před několika dny jsem v televizi sledovala opakování dokumentu o havárii jaderné elektrárny v Černobylu. Černobyl - Nultá hodina... sice jsem ho už viděla asi dvakrát, ale myslím, že tyto věci by si člověk měl občas připomenout, aby věděl, kam až může zajít lidská zvůle a pýcha. Šestadvacátého dubna uplynulo 27 let od tragédie, která změnila životy statisíců lidí a šokovala takřka celý svět. Pamatuji si jako dnes ty dny, kdy jsme se jen velmi opatrně dozvídali, že se v Černobylu něco stalo - jak bylo tehdy zvykem, skutečnost se maskovala slovy neuspokojivá situace a vládní činitelé měli zájem celou situaci zahrát do autu a bagatelizovat. Nemohli připustit rozbití bezchybného a neomylného obrazu Sovětského svazu, a tak se mlžilo a lhalo. Nejabsurdnější situace nastala v době, kdy se těsně po havárii jel v Kyjevě Závod míru. Sportovci z Polska, Německa a Československa sice věděli, že došlo k něčemu hroznému, ale účast nemohli odmítnout z politických důvodů. Pokud by odmítli, mohli by ...

Starý bluesový standard, jehož autorem je Willie Dixon, poprvé vyšel v roce 1960 coby singl zpěváka Howlin' Wolfa. Je také jednou z jeho tří skladeb, které byly uvedeny do Rock and Roll Hall of Fame a figurují v seznamu 500 písní, které formovaly rock'and'roll. *** Robert Plant byl vždy obdivovatelem dřevního blues a černé hudby vůbec. Nepřekvapuje proto, že se ve svém repertoáru stále vrací ke skladbám velikánů této muziky. O tom, jak zní Spoonful v podání jeho kapely, se můžete přesvědčit v následujícím videu. Charismatický Robert Plant se zlatem v hrdle a jeho fantastická kapela to dokážou patřičně okořenit modernou a přitom zachovat půvab písně. Hezký poslech i pohled... ***

Loni jsem jela na minisraz naší bývalé třídy. Je to takový malý babinec, který udržujeme vždy jednou za rok návštěvou u jedné z nás. Domluvily jsme se s kamarádkou, která bydlí ve stejném městě, že pojedeme spolu jejím autem. Neměla jsem moc šancí se dostat ke slovu, neboť moje skorodvojče je ukecané, až běda. Skorodvojče proto, že jsme narozené ve stejný měsíc i den i rok, jen matky a otce máme rozdílné. Ovšem v našich osudech by se daly vystopovat určité podobnosti, i když já jsem introvertní snílek a ona typický extrovert. "Hulíš?" nevinně se otázalo mé skorodvojče, když jsme vjížděly na okrsku směr Frýdek-Místek a dychtivě se na mě podívalo. "Jasně," povím já zcela přihlouple. Mám na mysli kouření cigaret, kterému někteří lidé v mém okolí říkají hulení. Holt jsem hulič. "Fajn, tak to si dáš se mnou," zaraduje se skorodvojče a vytáhne z přihrádky špeka. "Ježiš, to ne!" kroutím hlavou. "Já myslela cigára!" Skorodvojče na mě pohlédne, ...

Loni Robert Plant s kapelou navštívil Jižní Ameriku a nedávno skončilo jeho krátné australské turné. Z těchto koncertů pocházejí obrazové záběry, stejně jako audio záznam se Sensational Space Shifters, v němž si kapela vystřihla zeppelinovskou klasiku Black Dog. Tento záznam nyní slouží jako upoutávka k novému americkému turné, jež začne 20. června v dallaském Palladiu. Představuje kapelu ve skvělé kondici a Roberta Planta v hlasové formě, jež neztratila nic ze své naléhavosti. Záběry do hlediště prozrazují, že koncerty přitahují věkově různorodé publikum, které spojuje láska k této výborné muzice.

Opatrně a s úctou se tě dotýkám. Jsi krásná, vím to. Cítím podivnou bázeň ve chvíli, kdy hledím na tvou tvář. Nese stopy stáří, přejíždím po ní bříšky prstů. Vpíjím se do ní očima, nechávám se unášet do tvého světa. Bude lepší, když dám prostor i ostatním smyslům. Zrak bývá rád klamán vnější schránkou, barevností. Zavírám oči a nasaju tvou vůni. Mísí se v ní podivná sladkost; stávám se znovu dítětem a toužím po své první čokoládě. Nemohu se dočkat, až tě rozbalím a propracuji se k tvé podstatě. Stejně jako to dítě, které nedočkavě trhá staniol a cpe si do úst kus nádherně vonící a lahodně chutnající hmoty. Pak se náhle zarazím. Jak to tehdy bylo? Usmívám se a napřahuji ruku do prostoru. Vezměte si taky, nabídněte si! Pomalu tě vyprošťuji ze schránky. Říkám si, že černá jen podtrhuje tvou eleganci. Snažím se být co nejopatrnější, abych tě neupatlala svými prsty se stopami čokolády. Teď přijde ta chvíle, na níž se celou dobu těším. Bude to bolet, já vím. Ale jen chviličku. Tu chvíli, kdy...

Tuniský zpěvák s hlasem, "který by snad zastavil i válku" bude jedním z hostů letošního ročníku Colours of Ostrava. Excelentní hráč na tradiční arabskou loutnu oud se skvělým jazzovým doprovodem, který slibuje lahůdkový hudební zážitek, dokáže svým mystickým projevem rozechvět všechny struny v duši posluchače. Zaposlouchejte se a pokud budete mít zájem o další informace, najdete je zde . Můžu prozradit, že půjde o jeden z koncertů, na něž se velice těším a doufám, že mi neunikne!

Čas. Co vlastně představuje to slovo, které denně používáme? Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, jak byste ho popsali? Asi to moc nepůjde, čas je neuchopitelný. Plyne bez našeho přičinění stále svým tempem, vymezuje naše působení zde na Zemi, určuje náš životní rytmus. Občas se proti němu vzbouříme, ale moc nám to nepomáhá. Čas je zkrátka neúprosný. Čím to tedy je, že máme pocit, jako by uháněl stále rychleji? Minuta má přece stále šedesát vteřin a hodina šedesát minut, tak, jako tomu bylo vždy. V čem je tedy problém...? Zkusíme se tomu podívat na zoubek. Podle mě je hlavní problém ubíhajícího času v nás. Dříve lidé žili daleko víc sepjati s přírodou, respektovali její zákony a podřizovali se přirozenému běhu života. Vstávali s kuropěním a uléhali po setmění. Během roku se vykonávaly činnosti, odpovídající ročním obdobím. Zpestřovaly ho církevní svátky, které měly pro naše předky daleko hlubší význam a podporovaly nejen vzájemnou pospolitost, ale také znamenaly čas k zastavení a za...

Aneb hudbou proti rasismu a nesnášenlivosti... Ano, i tento podtitul by si zasloužil článek o nejnovějším počinu nigerského zpěváka a kytaristy Omara Moctara, známého pod přezdívkou Bombino. Bombino se narodil 1. 1. 1980 v Tidene asi osmdesát kilometrů severně od Agadezu. Je členem kočovného kmene Tuarégů, Berberů ze severní Afriky, kteří po celá staletí bojovali proti koloniální nadvládě i zavedení přísných islámských pravidel. Tuarégové byli vždy svobodomyslný a nezávislý národ, jenž si zachovával svou národnostní identitu a hrdost. Žijí roztroušeni po severním a západním území Sahary v počtu něco okolo 1,5 milionu, domlouvají se jazykem tamashek, což je berberský dialekt a jako jediní dodnes používají původní písmo, zvané tifinar, staré víc než 2000 let. I přes jejich příslušnost k islámu jsou Tuarégové velmi umírnění muslimové, což se projevuje hlavně ve významném postavení žen v jejich společenství i v poněkud laxním přístupu k provozování náboženských rituálů. Od nepaměti kočoval...

Před rokem jsem zde psala o tom, co znamená vyřešená minulost , dnes se zaměřím na další oblíbenou frázi a tou je vím, co chci. Při zběžném pohledu na nejrůznější seznamky se dost často setkáváme s těmito zažitými, stereotypními frázemi, ale co si pod nimi představit? Stále ještě panuje zažitá představa, že muži jsou těmi rozhodnými, silnými bytostmi, o jejichž rámě se mohou slabé ženy opřít, ale je tomu dnes tak? Muži v dnešní společnosti mají čím dál méně chuti dokazovat své chlapáctví - z některých se dokonce stávají metrosexuálové, kteří víc než na rozhodnost a mužnost sází na dokonale upravený vzhled. Mají to vlastně v mnohém těžší, než my, ženy, protože se v ženském světě nenaučí mužskému chování. Většina rodin je neúplných, děti vyrůstají s matkami, ve školce je učí ženy, základní školství je také feminizované. První muži se objeví až s nástupem na střední školu a to už je pozdě na vytváření nějakých vzorů. Navíc nemohou suplovat otcovskou roli a to, co by měl každému mladíkovi...

Ve svém minulém článku jsem se věnovala otázce mainstreamu, dnes zabrousím k dalšímu tématu a tím je bulvár. Bulvár, podobně jako mainstreamová hudba, je něco, po čem lidé zjevně touží a co jim je nabízeno v míře víc než hojné. Bulvární deníky jako kupříkladu Blesk, Aha, Šíp nebo časopisy Rytmus Života trhají rekordy v prodejnosti, což je vlastně řadí k mainstreamovým tiskovinám. Otázka je, proč jsou vlastně bulvární deníky tak vyhledávané. Na tuto otázku se budu snažit najít odpověď v článku. Nejprve se podíváme na zoubek samotnému slovíčku bulvár. Ve skutečnosti je bulvár pojmenování pro širokou městskou ulici orámovanou zelení, která bývala často vystavěna na místě bývalých městských hradeb. Toliko wikipedie. Bulvární tisk je tedy něco jako směs informací, posbíraných "na ulici". A nebo, jak praví jiné vysvětlení, na bulváru kameloti v první polovině devatenáctého století prodávali dělníkům denní tisk. V čem tkví ale všeobecná obliba informací, prošpikovaných negativními e...

Jazyk je trémou dřevěný, pak jako had se zas kroutí. Ptát se, to je přece umění, přes snahu se občas zhroutí. Někdy je otázka jako šíp, co do srdce vnikne a bolí. Jindy zas mysl ti pustoší, když hloupost náhle tě skolí. Pokud snad toužíš po vědění, hledej, koho se nač ptáti. Jen ten tvou otázku ocení, nebere ji co času ztráty. Občas nám takt nic neříká, vědět vše není vždy nutné. Když se tě to přímo netýká, raději mlč, jak když utne.