Černobyl - Nultá hodina
Před několika dny jsem v televizi sledovala opakování dokumentu o havárii jaderné elektrárny v Černobylu. Černobyl - Nultá hodina... sice jsem ho už viděla asi dvakrát, ale myslím, že tyto věci by si člověk měl občas připomenout, aby věděl, kam až může zajít lidská zvůle a pýcha.
Šestadvacátého dubna uplynulo 27 let od tragédie, která změnila životy statisíců lidí a šokovala takřka celý svět. Pamatuji si jako dnes ty dny, kdy jsme se jen velmi opatrně dozvídali, že se v Černobylu něco stalo - jak bylo tehdy zvykem, skutečnost se maskovala slovy neuspokojivá situace a vládní činitelé měli zájem celou situaci zahrát do autu a bagatelizovat. Nemohli připustit rozbití bezchybného a neomylného obrazu Sovětského svazu, a tak se mlžilo a lhalo.
Nejabsurdnější situace nastala v době, kdy se těsně po havárii jel v Kyjevě Závod míru. Sportovci z Polska, Německa a Československa sice věděli, že došlo k něčemu hroznému, ale účast nemohli odmítnout z politických důvodů. Pokud by odmítli, mohli by se nejen rozloučit s kariérou - jim i jejich rodinám by hrozilo pronásledování a vězení. Tak tedy jakoby nic museli vyjet 8. května do Kyjeva, který leží jen sto kilometrů od Černobylu. Mnozí z účastníků na to do smrti nezapomenou, neboť si přivezli na památku dáreček v podobě zdravotních problémů.
V Kyjevě byla v té době i naše sousedka. Krátce po návratu onemocněla a lékaři u ní zjistili zhoubný nádor na ledvinách. Nikdo jí sice nepotvrdil, že mezi návštěvou radiací zamořeného území a onemocněním je přímá souvislost, ale toto vysvětlení bylo nabíledni.
Měli jsme strach. V obchodech jsme prohlíželi zboží a vybírali to, které bylo vyrobeno PŘED Černobylem, přestali jsme pít mléko. Radioaktivní déšť vsákl do půdy a kontaminoval rostliny, které spásal dobytek. V sousedním Polsku dávali dětem preventivně tablety s jódem. Nikdo nám neřekl, co se vlastně přesně stalo...
Pak jsem jednou v příloze novin narazila na článek o Černobylu. Bylo to asi pět let poté a vím, že mě šokovaly fotografie města s libozvučným jménem Pripjať. V Pripjati žili pracovníci elektrárny - na tehdejší poměry v Sovětském svazu celkem blahobytně, občanská vybavenost města i zásobení obchodů byly na velmi dobré úrovni. Ovšem město v těsném sousedství elektrárny mělo pod zadkem časovanou bombu. Až dvacet šest hodin po havárii lidé hromadně opouštěli své domovy s tím, že se vrátí... ale už nikdy se nevrátili. V bytech zůstalo vše tak, jak to opustili. Na balkónech vlálo prádlo, za výklady obchodů stály vyrovnané hromádky zboží, někteří nechali doma i své zvířecí mazlíčky. Lidem nikdo neřekl, jakému nebezpečí jsou vystaveni a namísto, aby se evakuace provedla okamžitě, byly do města poslány policejní jednotky, které měly zabránit lidem v útěku. Mnoho z těch, kteří se podíleli na likvidaci následků havárie, onemocnělo akutní nemocí z ozáření. Nakonec - většina z nich neměla naprosto žádné ochranné pomůcky.
Dokument Černobyl - Nultá hodina jde po příčinách, snaží se vysvětlit, proč došlo k tak obrovské tragédii. Kombinace špatné konstrukce reaktoru, lidské sebestřednosti a touhy po moci byla zničující a my můžeme bez dechu sledovat, jak se celá situace před katastrofou vyostřuje. Celé svědectví doplňuje komentář jednoho z přímých účastníků Anatolije Juvčenka i dobové filmové záběry.
Rekonstrukce poslední hodiny čtvrtého černobylského reaktoru je neobyčejně působivá. Člověka až mrazí v zádech, když sleduje osudy lidí, které za pár okamžiků naprosto rozmetá jedno jediné zmáčknutí tlačítka. Svět už nikdy nebude jako dřív. Je ovšem dobré si taky připomenout, že za tragickými osudy lidí stojí totalitní zvůle. Komunistický režim odmítal informovat lidi o nebezpečí, které Černobyl představuje. Tato nálož musela jednou vybuchnout...
Komentáře
Okomentovat