plant.blog.cz

Připadá mi nedávno, co jsem na blog vkládala článek se stejným nadpisem, jen s jinou číslovkou v názvu. Nedávno a zároveň jako celá věčnost. Festival Colours of Ostrava je v centru mého zájmu celoročně - v září už pravidelně kupuji vstupenky (přestože nevím, kdo bude mezi vystupujícími), od prosince už vyhlížím první ohlášené kapely a po novém roce se začínám regulérně těšit. Letošek bude pro mě jubilejní hned dvakrát - Colours se budou konat už po patnácté a pro mě to bude desátý ročník, který navštívím. Zažila jsem díky tomuto festivalu spoustu bezvadných a nezapomenutelných koncertů, všemožných zážitků spojených s rozmary počasí (včetně extrémních veder, lijáků, bouřek a krup) a samozřejmě i osobních vzpomínek. Colours 2010 *** A tady foto areálu z loňského roku Vše pro mě začalo v roce 2006, kdy zde vystoupil můj největší oblíbenec Robert Plant. Tehdy byly Colours ještě poměrně nenápadným festivalem uprostřed města, jehož scény organizátoři situovali na ostravské výstaviště Černá l...

Končící rok 2015 je ideální dobou k rekapitulaci hudebních počinů, které se letos na poli muziky urodily. Předkládám vám svůj výběr alb, z nichž mnohá jsem letos slyšela v živém provedení na koncertech, mnohá byla mnou netrpělivě očekávána a zhodnocena v samostatných recenzích zde na blogu (v tom případě najdete v článku odkaz) a některá rozšířila mou hudební sbírku v podobě zakoupeného nosiče. Asi nepřekvapí, že ve výběru nenaleznete jediného zástupce české scény - abych se přiznala, jsem dost skeptická k tomu, že by mě něco z ní dokázalo překvapit či oslnit a alba vydaná v tomto roce mě nepřesvědčila, abych svůj názor změnila. Co se týče koncertů, letos bezesporu vede červencové vystoupení Roberta Planta v brněnské hale Rondo , které považuji za jeden ze svých vrcholných zážitků, hned v závěsu následuje zářijový koncert Bassekoua Kouyaté a jeho rodinné kapely Ngoni Ba v pražském paláci Akropolis. Velkou událostí byl samozřejmě festival Colours of Ostrava, který jsem navštívila v če...

Přibližně za měsíc se otevřou brány festivalu Colours of Ostrava, což je čas na sestavování osobního lineupu koncertů, které hodlám navštívit. Program už je na oficiálních stránkách a včera se rozjel prodej rezervací na koncerty a divadla konající se v uzavřených prostorech haly Gong. Systém rezervací je praktický - díky zakoupení "vstupenky" máte jistotu, že se do haly dostanete a příslušné vystoupení vám neuteče. Nevýhodou může být navýšení ceny za původní lístek na festival (předprodej začínal na částce 1490,-, aktuální cena lístku je 2390,- a k tomu si připočtěte ještě padesátikorunu za každý koncert v Gongu, což třeba v mém případě dělá další dvě stovky) a také situace, kdy se na místě rozhodnete pro něco jiného. Každý rok ale vstupenky kupuji s velkým předstihem jako vánoční dárek, takže mě jejich nákup nezruinuje, a kromě toho považuji Colours už dlouhá léta za dobrý způsob, jak strávit část aktivně část své dovolené. Colours of Ostrava 2014 - moje drahá "zvířát...

Akustická hudba je dobrým měřítkem kvalit hudebníků. Od konce osmdesátých let zažívá svou renesanci, odstartovanou projektem hudební televize MTV Unplugged, v níž se v akustickém bloku představila řada známých skupin, obvykle se spoléhajících na elektronické vybavení. Ovšem ani tato hudba se neobešla bez zesilovačů, ty však měly za úkol pouze přesně reprodukovat přirozený zvuk nástrojů. Akustika je předchůdcem elektrifikované hudby a mezi její přednosti patří kromě intimního pouta mezi hráčem a posluchači také jednoduchost provedení - hrát se může prakticky kdekoliv. Kořeny tohoto stylu hledejme v žánru zvaném folk - tedy v tradiční lidové hudbě. Šlo o písně předávané ústně, nápěvy pocházely od neznámých skladatelů. Tyto písně najdeme napříč všemi kulturami, některé typy lidové hudby nazýváme dnes "world music". U mnoha národů také tradiční písně představovaly jakési pokladnice kultury a vzdělanosti - obsahovaly často texty odkazující na historii, zvyky a morální hodnoty. Výj...

Končící rok 2014 vybízí k bilanci, proto jsem se rozhodla zmapovat ho co se týče albových novinek pěkně měsíc po měsíci. Setkáte se s jedenácti mnou (přesněji deseti mými a jedním Jirkovým) doporučenými alby, z nichž každé bude reprezentovat jeden měsíc v roce (kromě prosince). Celý výběr doplní pár dalších tipů. Bude to tedy pořádná a různorodá hudební jízda, proto se připravte - začínáme! Leden 2014 - Mogwai (Rave Tapes) Zachmuřené rockové instrumentálky skotské kapely Mogwai získaly elektronický kabátek - a také už od minulého počinu Heard About You Last Night zaznamenaly příklon k výraznější melodice. Na albu je jedna kontroverzní a vybočující skladba - Repelish , v níž se otevírá stará kauza kolem skladby Stairway To Heaven. Tato píseň Led Zeppelin byla deset let po jejím vzniku (vyšla v roce 1971 na čtvrtém albu) podrobena důkladnému zkoumání a při jejím poslechu pozpátku vznesl výbor baptistických kněží jednoznačný verdikt - jde o satanistickou skladbu. V textu je obsažena naráž...

Instrumentální složka písně je fyzické tělo, text je duší skladby a dohromady jde o živoucí celek. Píseň je jako jako člověk, se kterým se seznamujeme - nejprve vidíme jeho vnější podobu, teprve při bližším poznání zjistíme, jaký v jádru vlastně je. A někdy to vyžaduje sakra dlouhou dobu. K tomu, abychom si nějaký text oblíbili, je třeba mu rozumět. Bývá totiž nesnadné pochopit poetiku textu v jazyce, v němž nepřemýšlíme - a to i když máme dobrý překlad. Proto jsem se dnes ve svém výběru zaměřila na české autory a několik skladeb, jejichž text mě oslovil, vám představím. Karel Kryl - Děkuji Z českých textařů jednoznačně jeden z mých nejoblíbenějších. Pamatuji na pokoutně nahrané pásky, které jsme kdysi na střední škole poslouchali s pocitem děsného rebelství (byla doba tuhé normalizace), na texty Anděla, Nevidomé dívky, Lásky, Krále a klauna, Salome a dalších, přepisované pečlivě do sešitu a schovávané jako svátost. Karel Kryl uměl psát sžíravě kriticky i dojemně lidsky - a to vše bylo...

Coververze je vlastní interpretace díla jiného autora, což je obecná definice tohoto hudebního fenoménu. Přebírání skladeb se dělo od nepaměti a je v historii poměrně časté - a důvody, proč se tak dělo a děje, mohou být různé. V šedesátých letech existovala spousta umělců, kteří nově aranžovali a přezpívávali tradicionály - příkladem může být Bob Dylan a původně lidová píseň House of the Risin' Sun (tradicionály tvořily v podstatě celé jeho debutové album z roku 1962), nebo Joan Baez , která stejnou skladbu nahrála už o dva roky dřív. Když se budeme držet pouze této skladby, najdeme ještě další zajímavé verze - například od Miriam Makeba zvané také Mama Africa z roku 1960, nebo už známější od kapely The Animals z roku 1964. Kromě tradicionálů, k jejichž autorství se nikdo nehlásil, bylo časté vypůjčování motivů či přebírání rovnou celých skladeb od starších autorů - a jednalo se o hodně o původní bluesové nahrávky. Najdeme je například v reperotáru skupin Cream (Fresh Cream, 1...

Hlas je tím nejstarším a nejsnadněji použitelným hudebním nástrojem. A zároveň také nejzranitelnějším - když se "porouchá", nedá se jen tak jednoduše vyměnit. Co je však velmi důležité, hlas je jakýmsi vyjádřením osobnosti zpěváka a emocí, které do něj vkládá. Existuje mnoho těch, kteří jím umí vládnout, ale nemnoho těch, co rozezní nejniternější struny duše. K vyjádření pocitů nestačí školy, je třeba "mít to tam". A je to nejen barvu a rozsah, ale hlavně výraz a schopnost různých poloh zpěvu. Dále by to měla být schopnost napsat si sám text, protože teprve vlastní text dělá z interpreta plnohodnotného umělce. Důležité je taky zpívat o něčem - neboť k tomu, abyste mohli zazpívat banální text tak, aby lidi padali do kolen, byste museli být nejspíš hooodně dobří (a nebo ti, co by do kolen padali, by museli být hooodně nenároční). Zpěvák by měl hlasem kouzlit, zaujmout, překvapovat, zasáhnout, měl by umět pohladit i dráždit, dohnat k slzám i úsměvu. To vše samozřejmě z...