Colours 2016 - na co se těším?
Připadá mi nedávno, co jsem na blog vkládala článek se stejným nadpisem, jen s jinou číslovkou v názvu. Nedávno a zároveň jako celá věčnost. Festival Colours of Ostrava je v centru mého zájmu celoročně - v září už pravidelně kupuji vstupenky (přestože nevím, kdo bude mezi vystupujícími), od prosince už vyhlížím první ohlášené kapely a po novém roce se začínám regulérně těšit. Letošek bude pro mě jubilejní hned dvakrát - Colours se budou konat už po patnácté a pro mě to bude desátý ročník, který navštívím. Zažila jsem díky tomuto festivalu spoustu bezvadných a nezapomenutelných koncertů, všemožných zážitků spojených s rozmary počasí (včetně extrémních veder, lijáků, bouřek a krup) a samozřejmě i osobních vzpomínek.
Colours 2010
***
A tady foto areálu z loňského roku
Vše pro mě začalo v roce 2006, kdy zde vystoupil můj největší oblíbenec Robert Plant. Tehdy byly Colours ještě poměrně nenápadným festivalem uprostřed města, jehož scény organizátoři situovali na ostravské výstaviště Černá louka a do okolí nově opraveného (nebo spíš znova zbudovaného) Slezskoostravského hradu. Koncerty se konaly též v hudebních klubech a na speciální kostelní scéně, která měla neopakovatelnou atmosféru i výbornou akustiku. V tomto roce přišlo na festival šestnáct tisíc lidí, což je proti dnešní kapacitě, která je třikrát větší, docela rozdíl. A rozdíl je samozřejmě i v ceně za lístek, skladbě programu a nakonec i v místě konání. V roce 2012 se festival přesunul z centra do Dolních Vítkovic, unikátního a rozlehlého areálu bývalých vysokých pecí, Rudolfovy huti a dolu Hlubina, které jsou dnes navštěvovanou industriální památkou. K jejímu zpřístupnění veřejnosti došlo právě v roce 2012 a od té doby se mnohé změnilo - Vysoká pec č. 1 dnes nabízí kromě prohlídky i posezení v kavárně, jež vyrostla v nástavbě zvané Bolt Tower a z níž se rozhlédnete z výšky dvaašedesát metrů. Nad kavárnou je ještě klub a vyhlídková terasa - nejvyšší bod, z nějž můžete vidět Ostravu. V nočních hodinách je věž celá osvětlená, což dává vyniknout jejímu spirálovitému tvaru. I když rodilá Ostravačka, musím potupně přiznat, že jsem tam ještě osobně nebyla, ale hodlám to v nejbližší době napravit.
Nové prostory našel festival také v budově bývalého Plynojemu, kde se nyní nachází moderní koncertní sál Gong s kapacitou dva tisíce míst. Pokud chcete navštívit některé z vystoupení v rámci festivalu, musíte si dopředu zaplatit padesátikorunovou rezervaci, protože zájem je veliký - hlavně tedy co se týče divadelních představení. Letos mám rezervaci na hru Ruská zavařenina a i když dávám přednost koncertům, na divadlo se těším. Podle recenzí by to mohlo být velmi zajímavé a samozřejmě jsou rezervace dnes už vyprodané. Zmizely závratnou rychlostí během asi dvou dnů.
Co mě na Colours ale vždy především lákalo, jsou hudební zážitky a objevy. Z každého ročníku bych mohla vyjmenovat několik jmen, které obohatily mou domácí "diskotéku" - Gogol Bordello, Varttina, Daby Touré, Salif Keita, Habib Koité, Goldfrapp, Valravn, Euzen, Acollective, Parov Stelar, John Butler, Debademba, Regina Spektor, Kiran Ahluwalia, Bassekou Kouyaté... tak bych mohla určitě pokračovat a to mluvím jen za sebe. Zároveň jsem měla možnost vidět koncerty muzikantů, které řadím mezi své oblíbené (jako je kupříkladu Imed Alibi, Seasick Steve, Rokia Traoré, Damien Rice, Tamikrest, Afro Celt Sound System, Blackfield, Robert Plant...) Letos jsem zvědavá, co mě překvapí a snažím se vybírat i vzhledem k časovému harmonogramu koncertů to, co je mému srdci blízké. Tíhnu více k world music než k elektronické hudbě a popu, i když se jim zas tak urputně nevyhýbám, jako bych to možná dělala před deseti lety.
Letos stejně jako poslední dva roky vkládám na blog malou ochutnávku toho, co bych ráda z nabídky viděla. Pokud chcete, mrkněte se a po kliknutí na odkaz si můžete pustit ukázku. Colours začínají 14. července, takže to je opravdu "za pár".
Joel Sebunjo & Sundiata
Letos dvaatřicetiletý Joel Sebunjo z Ugandy loni vystoupil na festivalu Babel Med v Marseille, kde představil své poslední album I speak Luganda. Tento muzikant začínal s hraním v ranném věku; když mu bylo patnáct, hrál na bicí a tradiční harfu v místních kapelách a později odešel do Senegalu, kde strávil nějaký čas ve společnosti nejznámějších západoafrických hudebníků - Youssou N'Doura, Salifa Keity, Toumani Diabateho. Ovlivněn zejména posledním jmenovaným se začal věnovat hře na koru - což je jedenadvacetistrunný hudební nástroj příbuzný lyře nebo harfě. Kora se vyrábí z vysušené tykve pokryté kravskou kůží, ale Sebunjo si vytvořil vlastní elektrifikovaný nástroj z krychlové krabice, čímž kromě zajímavého vzhledu dostala i speciální zvuk. Hudba, kterou Sebunjo s kapelou hrají, vytváří most mezi západoafrickými tradicemi a ugandskou lidovou hudbou, kterou koření vlivy rocku, funky i reggae.
Songhoy Blues
Hudebníci z malijského města Gao založili kapelu uprostřed řádění islamistických ozbrojenců v roce 2012. Utekli před terorem do hlavního města Bamaka, protože jim hrozily tresty nejen za hudební produkci - za pouhý poslech hudby to mohlo být kupříkladu veřejné bičování nebo uvěznění. V Bamaku se dali dohromady Garba Touré, Aliou Touré a Oumar Touré a i když to tak na první pohled vypadá, nepojí je příbuzenský svazek - Touré je mezi Songhajci v Mali běžně rozšířené příjmení. Sestavu doplnil bubeník Nathanael Dembélé.
Štěstí bylo, že si jich záhy všiml producent Marc-Antoine Moreau a kytarista Nick Zinner z Yeah Yeah Yeahs, za jejichž pomoci nahráli Songhoy Blues první album Music In Exile. Hudba nese prvky současného rocku, zároveň však vyjadřuje oddanost tradicím.
2Cellos
Dva chorvatští hráči na cello hrají na koncertech známé skladby od AC/DC, Michaela Jacksona, Nirvany, Rolling Stones i Led Zeppelin. Bude to nářez smyčců!
Mbongwana Star
Demokratická republika Kongo je místem, které je z mnoha důvodů ztělesněním pekla za zemi. Války a násilí, obrovské nerostné bohatství a bída... Z hlavního města Kinshasy však vzešla řada zajímavých hudebníků, mezi nimiž najdeme také kapelu Mbongwana Star.
Stojí na základech rozpadlé formace vozíčkářů Staff Benda Bilili, jejíž dva hlavní představitelé Coco a Theo v roce 2013 založili Trio Mbongwana, později Staff Mbongwana International a nakonec Mbongwana Star. Ve spojení s mladými kinshaskými muzikanty a irským producentem Liamem Farrellem vzniklo debutové album s názvem From Kinshasa, které kapela představí na jednom z největších pódií na Colours.
My Baby
Holandsko-novozélandská trojice hudebníků hrajících směs zemitého blues, country a funku. Zaujali i Seasicka Stevea, který je vzal sebou na turné Sonic Soul coby předskokany. Na Colours představí loňské dobře hodnocené album Shamanaid.
Kroke&Anna Maria Jopek
Hudba tohoto spojení evokuje vliv mnohých kultur a odkazuje na tradice, přičemž využívá inovativní techniky. Jejich vlastní styl, který hraničí se etno kořeny, jazzem, klasickou hudbou, klezmerem a elektronickou hudbou, je mimo všechny hudební definice.
Od roku 1992 Kroke natočili mnoho zásadních alb. Na tom letošním Ten s nimi zpívá Anna Maria Jopek a ke skladbě Psalmia, přesvědčená, že Kroke hrají duchovní hudbu, napsala také text vycházející z biblického žalmu. Zpěvačce, skladatelce a klavíristce, která na Colours v roce 2013 naplnila Gong až po střechu, skládají poklony Bobby McFerrin, Branford Marsalis i hudební vizionář Peter Gabriel a jazzový kytarista Pat Metheny o ní prohlásil: "Anna je originální jedinečná a jiná. Je skvělá a otevřená hudebnice. To o co se celý svůj život snaží, je vybrat si ty nejlepší noty." zdroj
Rocky Dawuni
V neděli vystoupí na jedné z největších scén zpěvák a skladatel nominovaný na Grammy Rocky Dawuni. Ghanský Bob Marley přináší na svých koncertech pozitivní atmosféru - zároveň se však z pozice kulturního velvyslance zabývá humanitární činností.
Dále se chystáme na:
Komentáře
Okomentovat