plant.blog.cz

Ve středu 22. října oslavilo výročí nejen druhé album Led Zeppelin, ve stejný den se před sedmi lety v éteru objevila také zbrusu nová nahrávka, kterou Robert Plant spáchal ve spolupráci a americkou hvězdou bluegrassu Alison Krauss. Možná to není náhoda, možná ano a je jisté, že tato dvě díla se nedají srovnávat - ale právě na nich můžeme demonstrovat životní dráhu bývalého zpěváka Led Zeppelin a jeho vývoj. Samozřejmě by se dalo namítnout, že na časové ose mezi oběma alby leží osmatřicet let, ale shodou okolností jsou obě velmi úspěšná a obě znamenají určitý milník v tvorbě Roberta Planta. Dvojka Led Zeppelin je prvním oficiálním albem, na němž byl Plant uveden jako spoluautor - na předchozím počinu mu v tom zabraňovaly závazky ke společnosti CBS, s níž v roce 1966 podepsal smlouvu a posléze nahrál několik singlů. "Dvojka" byla v jistém smyslu jeho prubířským kamenem i co se týče způsobu zpěvu. Zde měl možnost předvést svůj hlasový rejstřík - od tišších, citlivých poloh až p...

Nezvykle melancholické album Raising Sand bývalo v recenzích označováno jako svatební tanec stárnoucího rockera s mladou, bluegrassovou zpěvačkou a houslistkou Alison Krauss. Pro některé fanoušky možná tohle album představovalo jisté zklamání nad tím, že se Robert Plant pustil jiným směrem, než naznačovalo předchozí, hardrockové a východními rytmy prostoupené album Mighty Rearranger. Pro mě je tohle album hezkou ukázkou Robertovy všestrannosti, co se týče práce s hlasem. Snad nikdy nezněl tak jemně a něžně, jako když se pustil do spolupráce s Alison. Už to není křikloun, co se vzpíná k nebi - je to hladivý a konejšivý vokál člověka, z jehož zpěvu je cítit láska a vlídnost. V písni, kterou tady dnes dávám, má hlavní slovo paní Krauss, Robert se přidává jen v refrénech. Klidná, houpavá melodie a dva andělské hlasy vás pohladí po duši. Robert Plant & Alison Krauss - Through the Morning, Through the Night (original Gene Clark)

Zase po nějaké době si dáme jednu ukolébavku. Píseň Trampled Rose pochází původně od Toma Vaitse a Robert Plant s Alison Krauss ji vydali na svém společném albu Raising Sand v roce 2007. Na něm se střídají společné písně se sólovými a tohle je jedna z těch, které jsou příležitostí pro ženskost a éterický Alisonin projev. Má trochu posmutnělou atmosféru, ale je krásná. Asi jako ty pošlapané růže.

O víkendu jsem si dělala pořádek ve svých věcech a vytáhla jsem starou, trochu zaprášenou kazetu se záznamem rádiového pořadu Giganti rocku. Ten byl vysílán ještě v dobách dobrého ostravského rádia Hey a myslím, že to byl jeden z jeho posledních dílů, co se věnoval právě Robertu Plantovi. Stalo se tak těsně před jeho vystoupením na Colours of Ostrava v roce 2006 a ve zhruba dvouhodině zazněl průřez Robertovou tvorbou se stručným komentářem. Pamatuji si, jak moderátor řekl, že Robert Plant je člověk, který si může dovolit pozvat kohokoli k jakékoli spolupráci - a uváděl jako příklady Alexise Kornera, AfroCelt Soundsystem, Rainera Ptaceka, Jimmyho Page, Justina Adamse a Strange Sensation atd. Tehdy se pořad nesl zejména v duchu nové desky Mighty Rearranger, takže se pohyboval hodně ve vodách tvrdých kytarových riffů, kombinovaných s melancholikou pouštního blues a kouzlem Orientu. A tenkrát by mě nenapadlo, že kdyby někdo chtěl podobný pořad vysílat za pár let, musel by hodně zjemnit a v...

Před časem jsem se zde zmiňovala o novém albu Alison Krauss - Paper Airplane, které vydala letos společně se svou kapelou Union Station. Proč o tom píšu - protože právě Alison a její skupina má s dnešním songem mnoho společného. A Robert Plant má mnoho společného s Alison Krauss. Asi by bylo zbytečné zdůrazňovat, že jejich album Raising Sand, vydané v roce 2007, přineslo oběma ovoce v podobě četných ocenění. To není úplně to nejdůležitější. Pro Roberta Planta znamenala spolupráce s Alison pár krásných let, kdy se podle svých slov cítil opravdu šťastný a volný. Mohl se věnovat objevování stylů amerického country rockabilly a bluegrassu, ve kterých našel nové možnosti uplatnění svých aranžérských schopností i využití svého hlasového potenciálu. V době, kdy celý svět čekal na znovuobnovení Led Zeppelin, Robert Plant odmítl tuto pro něj stresující představu narvaných hal a stadiónů a donekonečna fanoušky žádaných starých hitů. Pokračování už znáte. Koncertování s Alison Krauss a dalšími s...

Při třídění videí na blogu mi neuniklo, že jsem dost hanebně zanedbávala písničky z alba Raising Sand. Možná je to proto, že je takové jemné až éterické a i doma ho poslouchám jen tehdy, když si k němu udělám pohodu, zapálím voňavou svíčku a relaxuju. Když píšu článek, tak to moc nejde - ale třeba vy klidně můžete při poslechu zavřít oči a nechat se unášet krásně sladěným zpěvem a melodií. Upoutalo mě, co k téhle písničce napsal jeden fanoušek. Řekl, že kdyby měl vybrat barvu pro Alisonin hlas, byla by to bílá, protože zpívá krásně čistě. A pro Roberta by to byla duhová, protože jeho hlas má tolik barev, že jedna by nestačila. To bylo moc hezké přirovnání, které si budu pamatovat. A teď už nás čeká dlouhá cesta, určitě nejen v písničce. Hezký poslech.

Už moc dlouho jsem tu nedala k poslechu nějakou skladbu z Raising Sand, společného díla Roberta Planta a americké zpěvačky a houslistky Alison Krauss. Ta letos v dubnu vydala své další abum Paper Airplane, které bylo velmi dobře hodnocené, a tak bychom si mohli pustit nejen duet s Robertem, ale třeba i ochutnat něco z její nové desky. Přednost dám songu Killing The Blues z Raising Sand, jehož původním autorem je Roly Jon Salley. Tento americký kytarista a zpěvák ji napsal na své stejnojmenné sólové album z roku 2005. Killing The Blues - Raising Sand - Robert Plant & Alison Krauss V této písni je cítit takové jemné jiskření. Prolíná se v ní mužský a ženský prvek bez toho, že by se nějak navzájem zastiňovaly. Je to lehce plynoucí a hladivý song. *** Teď si můžeme pustit slibovaný song od Alison. Bude to titulní stejnojmenná skladba z už zmiňovaného nového alba. Líbí se mi - zároveň jsem ale zvědavá, jestli ještě v budoucnu dojde na nějakou spolupráci Roberta a Alison. Myslím, že to ...

Mám dovolenou a kupodivu se nedostavuje tvůrčí nálada, ale spíš spací. Aspoň se s vámi podělím o jedno video, které prostě musíte vidět a slyšet. Přepracovaná verze starého blues z dvacátých let, kterou ve svém repertoáru měli také Led Zeppelin a která se proslavila hlavně díky neodolatelnému bubenickému riffu Bonhama, tady dostává najednou jiný rozměr. Jakoby se vracela ještě blíž k podstatě, ze které vyšla. Jakoby z ní vydolovali to, co má v sobě schované. Naříkavé housle a temné bicí jí dodávají tajemnou atmosféru. Na začátku je v textu improvizace z How Many More Times - Oh Rosie, oh Girl. 3:45 se objevuje krátký úryvek z Dylanovy Girl From The North Country a vzápětí pak návrat k původnímu tématu. K výkonu hlavních aktérů - Roberta a Alison můžu říct jediné. Úžasné!! Ještě nikdy jsem neslyšela takhle perfektní verzi z koncertu.

Dnešní článek bude silně ovlivněn mým nadšením z chystaného nového Robertova alba. Protože ještě nejsou k dispozici žádné písničky z něj - bože, já jsem tak zvědavá - tak si tady dáme píseň z poslední Robertovy desky, kterou nahrál s Alison Krauss. Při té příležitosti bych ještě chtěla zmínit jednu věc. Minule jsem se tady rozepisovala o Robertově lásce k hudbě, a zrovna dneska jsem si našla na internetu moc hezký článek právě o albu Raising Sand. Je v něm popsán začátek jejich spolupráce a vzpomínají na něj takto: "Pamatuju se, jak jsem si říkala, že jestli jedinou skladbu zazpívá alespoň dvakrát stejným způsobem, mohla bych se chytnout", vzpomíná s úsměvem Alison. A Plant kontruje: "Mě ještě nikdy nikdo nepožádal, abych něco zazpíval dvakrát stejně po sobě, ale láhev Chablisu by to mohla vyřešit." A jeho postoj k životu a hudbě zase vystihuje tato věta: "Mám dost peněz, nestojím už o slávu. Pro mě má větší smysl než se toulat po světě jako hlas Led Zeppelin, ...

Polly Come Home - album Raising Sand 2007 Při výběru písničky pro dnešní článek jsem si uvědomila, jak málo prostoru tady v poslední době má album Raising Sand. Přitom tohle album bylo pro mě jedním z těch nejvíc očekávaných a když vyšlo, nemohla jsem se dočkat chvíle, až si ho koupím. Vzpomínám si, jak jsem to album sháněla v obchodě a prodavač mi sdělil, že nic takového Plant nevydal. Ono to bylo s albem Raising Sand u nás trochu složitější, jak mi bylo později sděleno, muselo se objednávat pouze přes internet. Tak, když jsem si ho konečně odnášela domů, byla jsem přešťastná a natěšená na hudbu na něm. A musím říct, že mě nezklamalo. Spíš naopak, překvapilo mě v tom dobrém slova smyslu. Album je plné coververzí méně známých autorů (tato píseň pochází od Gene Clarka ) a duet Roberta s Alison Krauss - americkou country& bluegrassovou zpěvačkou a houslistkou - je nádherně sladěný. Celé album plyne spíš v poklidné rovině. Tato písnička patřila od počátku k mým nejoblíbenějším, je re...

Robert Plant & Alison Krauss - Nothing (live 21. 6. 2008) A zase něco novějšího, písnička je z posledního alba Raising Sand a pochází od Townes Van Zandta. Jmenuje se to Nothing a je moje moc oblíbená z téhle desky. A tady je koncertně fakt perfektní. Robert zas předvádí svá kouzla:-)

Díky Manic Nirvaně jsme objevili tuto písničku (zřejmě cover). No uznejte sami, že je dokonalá...

Píseň pochází původně z alba Roberta Planta a Jimmyho Page Walking Into Clarksdale z roku 1998. Zde ji můžete vidět v podobě, do jaké ji stvořili Robert s Alison Krauss na své album Raising Sand.

Robert je prostě expert....:) Tato nahrávka pochází z období turné k desce Raising Sand.