plant.blog.cz

Nějak poslední dny nevím, co psát... asi se zařadím mezi ty, kteří si stěžují na nedostatek inspirace, což může být taky námět na článek. Ale ne, inspirace by byla. Jenže s přibývajícím chladným počasím se moje inspirace stěhuje na jih. Kdyby se vám náhodou chtělo stěhovat se mnou, ráda vás vezmu na jeden skvělý koncert. Za všechno může moje náklonnost k Tuarégům a jejich hudbě - narazila jsem na neodolatelného chlapíka, kterému říkají Bombino či snad Bambino, ale ve skutečnosti se jmenuje Oumara Moctar. Ten pochází z Agadezu, což je největší město v severním Nigeru. V devadesátých letech byl coby dítě nucen s rodinou opustit Niger a pobýval v exilu v Alžírsku. V desíti letech objevil kouzlo elektrické kytary a od té doby skládá písně, ovlivněné tuaréžskou, ale i evropskou hudbou. Po roce 2010, kdy už elektrická kytara v rukou Tuarégů nepředstavovala symbol povstání, se mohl vrátit zpět do Agadezu a hrát otevřeně. Letos na jaře mu vyšlo sólové album Agadez, na kterém dominuje jeho hra ...

Letos třicetiletý kytarista a zpěvák Vieux Farka Touré z malijského Bamaka je synem legendárního Ali Farky Touré. Je tedy nabíledni, že se neubrání jistému srovnávání se slávou a umem svého otce, který se jen těžce smiřoval s jeho rozhodnutím pustit se na hudební dráhu. Ale myslím, že dnes už je jasné, že Vieux nezůstane v jeho stínu a půjde si svou vlastní cestou - letos v květnu vydané album The Secret je toho pádným důkazem. Kromě stálého jádra svých malijských spoluhráčů si na The Secret pozval i americké kolegy kytaristy - Dave Matthewse z Dave Matthews Band, Erica Krasno z funkjazzových Soulive, Dereka Truckse z Allman Brothers Band a jazzmana Johna Scofielda. Za jejich přispění jsou na desce slyšitelné i jiné vlivy, než jen ty ryze africké a tradiční, které jsou pro celé album určující. Pokud se zaposloucháte do tohoto hudebně opravdu vybroušeného alba, uslyšíte třeba hned v druhé skladbě Aigna melodii, typickou pro indické rágy. Gido je zase kytarovým koncertem flamenca, rocku ...

Alfie Boe, operní tenor a hlas muzikálu Les Miserables, za pár dní pustí do světa album Alfie, na kterém s ním v písni Song To The Siren zpívá Robert Plant. No a protože do vydání alba zbývá opravdu jen několik málo dnů a protože už jsme určitě všichni zvědaví, jak tato krásná lyrická píseň bude znít v podání těchto dvou velkých hlasů, pustíme si tady takovou malou ochutnávku. Půjde doslova o ochutnávku z kuchyně samotného Alfieho, který se projevil jako velmi sympatický chlapík - nazpíval (mimochodem úžasně!!) jen tak z partesu u sebe doma Song To The Siren. Dokonce se docela úspěšně pokusil napodobit Robertův hlas - v kratinké části od 1:40 - 1:55. Působí to opravdu úsměvně a mile. A jak jsem ještě stačila z těchto domácích videí zjistit, Alfie Boe je taky zdatný kuchař a v brzké době očekává narození dítěte. Podobnou propagaci alba jsem tedy ještě neviděla. Bravo Alfie! O spolupráci Alfieho a Roberta jsem psala zde .

V prvé řadě by nebylo špatné vědět, co to ta Takamba vlastně je. Se svou chabou znalostí, že by to měl být nějaký hudební styl, pocházející z Afriky, jsem se jala dál pátrat na vševědoucím Google. Moc tam toho není, ale dozvěděla jsem se tohle: Takamba je tradiční hudební žánr, rozšířený hlavně v Sahelské části Afriky. Je založen na ngoni, což je čtyřstrunná loutna. V tuaréžské variantě je třístrunná a říká se jí tehardant. Hrají na ni především grioti(chudí hudebníci, básníci a zpěváci) na různých slavnostech, jako jsou křtiny, nebo svatby. Hra na ngoni, či tehardant je při Takambě doprovázena ještě rituálním bubnováním a tleskánim. Pokud budete pátrat dál na Youtube, najdete třeba tohle video, nebo si můžete pustit Takambu Habiba Koité, ve které už je tradiční zvuk nahrazen kytarou. A nejinak tomu bude i v případě Takamby Roberta Planta a Strange Sensation z roku 2005. Když se podíváte na tvorbu Roberta Planta jako celek, zjistíte, že má různé období, kdy prozkoumává nejrůznější nez...

Před nedávnem jsem tady psala článek o coververzích skladby Black Dog . Většinou se na ně dívám s určitou dávkou skepse - zvlášť, když se interpret snaží co nejvíc napodobit hudební a pěveckou stránku. Prostě, když mi taková coververze přinese jen otrockou snahu o přepis originálu, tak mě to nechává chladnou. Ovšem teď se chystám představit vám jednu zcela netradiční verzi této skladby - verzi, vydanou letos na albu Songs of Freedom vietnamského kytaristy Nguyen Le. Jeho album je poklonou hudebníkům, kteří svými písněmi ovlivnili celé generace od konce 60. let počínaje. Najdete zde Eleanor Rigby od The Beatles, Mercedes Benz Janis Joplin, In A Gadda Da Vidda kalifornských Iron Butterfly a taky dvě skladby Led Zeppelin - Whole Lotta Love a Black Dog. Každá ze skladeb je překvapivá a v žádném případě se nedržící rutinního přepisu. Zkuste se přesvědčit sami, podle mě by to album stálo určitě za poslech celé.

Hudba je jako vesmír....každou chvíli žasnete nad její nekonečností. O tom, že Mali je doslova pokladnicí vynikajících hráčů, se můžeme snadno přesvědčit třeba na příkladu Toumaniho Diabaté, virtuoze na koru. Pojďme si teď o tomto zajímavém hudebníkovi povědět něco víc. Toumani Diabaté se narodil v Bamaku v roce 1965 a jde o jednoho z nejvýznamnějších hudebníků v Africe. Je hlavním představitelem hry na západoafrickou harfu, zvanou kora. Ve věku jedenadvaceti let debutoval v Londýně s albem Kaira, což bylo vůbec první sólové album, představující hru na koru a začátek jeho vynikající mezinárodní kariéry. Jako inovativní a experimentální spolupracovník Diabaté zaznamenal dvě uznávaná aba se španělskou flamenco skupinou Ketama - šlo o alba Songhai 1 a 2 - a pracoval s Damonem Albarnem, Björk a Londýnským symfonickým orchestrem. Jeho spolupráce s Taj Mahalem na albu Kulanjan v roce 1999 prozkoumávala vazby mezi západoafrickou hudbou a blues a prezident USA Barack Obama ho citoval jako své ...

Asi každý pozorný posluchač, který sleduje hudební pouť Roberta Planta, má ponětí o jeho okouzlení hudbou Sahary. Už kdysi dávno v dobách Led Zeppelin byly tyto vlivy patrné a naplno se projevily v devadesátých letech při nahrávání projektu No Quarter - Unledded s Jimmy Pagem. Tehdy oba protagonisté odjeli do Marrákeše, kde na náměstí Djemma El Fna rozbalili svůj stánek a před davem, složeným nejen z místních - kteří zřejmě ani netušili, koho mají před sebou - zahráli úžasné pecky Yallah, Wah Wah a City Don't Cry. Atmosféra místa dodala písním na přesvědčivosti a pozdější diváky DVD uhranula skvělými záběry obou muzikantů, hrajících společně s hrdými Gnawy. Uplynulo několik let a Robert Plant už nějaký čas spolupracoval s Justinem Adamsem a kapelou Strange Sensation. Právě Justin Adams objevil v roce 2001 na prvním ročníku Festivalu v poušti, který se každoročně koná v Essakane na severu Mali, kapelu Tinariwen. Tinariwen měli za sebou několik let utrpení a bojů, prožitých během pov...

Ještě si živě pamatuji doby - a není to zas tak dávno - kdy existovaly dva způsoby, jak vidět jakýkoli koncert (nebo slyšet desku). Jednou z možností bylo ho osobně navštívit a tou druhou koupit, případně půjčit si nosič. Tedy za předpokladu, že záznam z něj na DVD nebo CD vyšel. Časy se mění. Dneska se to na internetu jen hemží nejrůznějšími vzácnými nahrávkami z koncertů, o kterých jsme dřív mohli jen snít. Díky internetu jsme v posledních letech mohli vidět a slyšet spoustu raritních nahrávek třeba Led Zeppelin, kapely, která kromě filmu The Song Remains The Same až do konce devadesátých let nevydala jedinou oficiální živou nahrávku. Dneska stačí pár kliků na Youtube a už můžete poslouchat třeba celé koncerty z roku 1969, 1972, 1975, 1977... Na jedné straně je to fajn, ale zase si říkám, že internetový poslech hudbu tak trochu znehodnocuje. Je to zkrátka moc pohodlné a to chvilkové nadšení, když objevíte nějaký raritní song, nebo koncert, za chvíli přejde. Tak nějak to v lidech pěst...

Hey Joe je skladba, ke které se Robert Plant za svou kariéru několikrát vracel - její první verzi nahrál už v roce 1967 s Band of Joy. Psychedelicky laděný raritní demosnímek se pak objevil na albu Sixty Six To Timbuktu. Ovšem tato verze není dnes předmětem mého článku, dnes se budeme zabývat daleko mladší verzí této slavné písně. V roce 2002 vyšlo Robertu Plantovi album Dreamland, které nahrál se skupinou Strange Sensation. Bylo to období, kdy v jeho tvorbě byly nejvíce slyšitelné vlivy egyptské a arabské hudby - ne snad, že by Robert Plant už dříve k této muzice netíhl, ale v kapele Strange Sensation našel skvělého spojence a člověka, který na této hudbě doslova vyrostl. Byl to samozřejmě Justin Adams, jež je nejen skvělým kytaristou, ale též hráčem na nespočetné, exoticky znějící nástroje, jako je bendir, tehardant, gimbri, nebo darbuka. Justin Adams pomohl udat tón celého alba Dreamland , které je téměř výhradně složeno z coververzí Plantových oblíbených autorů. A nejen Justinův vl...

Daleko od shonu civilizace, na malinkém ostrově Elcho na severu Austrálie, žil od nepaměti národ Aboriginů. Jejich kultura je jednou z nejstarších na světě - zakládá se na ústním předávání příběhů a mýtů, které nazývají Dreamtime. Tyto prastaré legendy se objevují i v písních - představují kulturní dědictví národa, jež žil v těsném sepětí s přírodou. Aboriginci byli dlouhá léta utlačováni přistěhovalci z "civilizovaného" světa - po osidlování Austrálie odsouzeni k opuštění svého přirozeného způsobu života a přinuceni živořit v ghettech, což národ zdecimovalo, podobně jako se to stalo v Americe s Indiány. A právě na ostrově Elcho se narodil Geoffrey Gurrumul, aboriginský zpěvák a muzikant. Osud k němu nebyl příliš přívětivý, přišel na svět slepý. Tento handicap je ovšem vyvážen jeho fenomenální pamětí, umožňující mu přetvářet příběhy svého národa v lyrické písně. A také neobyčejnou citlivostí a upřímností, která na vás vykoukne za každým tónem jeho skladeb. Vykresluje v nich ž...

Rok se s rokem sešel a náš webmaster Jirka v sobotu oslavil své sedmnáctiny. Samozřejmě ke každé správné oslavě patří pořádný dort, spousta jídla, dárky a poslech dobré hudby. Všeho bylo dost a dost. Největší dilema jsem letos měla právě s dortem. Uvažovala jsem, že bych i nějaký koupila, ale zjistila jsem, že za a: Jirka je rozmlsaný a nejradši má domácí výrobky a za b: dobrý dort pod čtyři stovky nekoupím a to ještě bude mít každý tak do jednoho zubu. Takže jsem se vyhecovala a upekla velký banánový dort, který už jsem dělala loni. Ale musím se pochválit, že letos byl mnohem hezčí a i chuťově lepší. Chutnal všem a zbyl ho jen malý kousek, takže to snad není samochvála. Oslava se nám vydařila. Jirka byl spokojen, protože si vybral oblečení podle svého vkusu - oblíkl se doslova od hlavy až k patě a ještě od Lucie dostal zájezd do Anglie. Malinko závidím, ale zároveň mu to moc přeju, protože vím, že je to jeho dlouholetý sen. No a po rodinném ceremoniálu jsme se vrhli na muziku. Hlavně ...

Vítězi desátého ročníku předávání cen Americana Music, které se konalo v Nashvillu, jsou tito umělci: Buddy Miller - v kategorii umělec roku a instrumentalista roku Avett Brothers - duo/skupina roku Justin Townes Earle s "Harlem River Blues" - píseň roku Mumford Sons - objev roku Robert Plant & Band of Joy - album roku Čestné uznání za celoživotní přínos získali Lucinda Williams, Jerry Douglas, Gregg Allman, Rick Hall a Bob Harris. Lucinda Williams obdržela ocenění za skladatelskou činnost. Trojnásobná vítězka Grammy byla jmenována 'nejlepší americkou skladatelkou' v časopise Time v roce 2002. Alba jako jsou " Car Wheels on a Gravel Road" obdržela skvělé hodnocení a přinesla jí status legendy. Virtuos na dobro Jerry Douglas je oceňován jako vynikající sólový instrumentalista i spolupracovník Alison Krauss a Union Station.Je držitelem 12 cen Grammy a v roce 2008 byl uveden do Country Music Hall. Gregg Allman je zakládajícím členem kapely The Allman...

Vrátíme se dnes k samotným začátkům Roberta Planta, do dob, kdy mu bylo sladkých osmnáct, nosil trochu kratší vlasy a kromě poslechu moderního jazzu, soulu a blues měl taky zálibu v hezkých holkách a moderním oblečení - ve stylu takzvaných Mods. A prý neměl rád podvodníky:-). V té době zpíval s Listen - lokální kapelou z Birminghamu, partou mladých kluků, kteří měli podobný sen, jako on - chtěli prorazit. Povedlo se jim propracovat se až k nahrání singlu se skladbou od The Young Rascals "You Better Run" na straně jedné a vlastní písní "Everybody Gonna Say" na druhé. Tenhle singl byl jeden údajně týden na 44. místě v hitparádě v New Musical Express, pak zmizel beze stopy. Naštěstí to nebylo úplně doslova, píseň se samozřejmě neztratila a objevila se po mnoha a mnoha letech na dvojalbu Sixty Six To Timbuktu. Takže o poslech nezůstaneme ochuzeni. A abych vás neochudila ani o nějaké informace o Listen, tedy něco málo o nich: Dali se dohromady v roce 1965 a o dva roky po...

Alexandr Solženicyn napsal svou částečně autobiografickou novelu Jeden den Ivana Děnisoviče v padesátých letech minulého století - těžko by se našel člověk povolanější, než ten, který sám na vlastní kůži okusil život v ruském Gulagu. I proto má jeho vyprávění o obyčejném dni vězně v jednom z pracovních táborů daleko na Sibiři takovou sílu. Člověka až zamrazí, a to nejen ze sugestivního líčení kruté severské zimy. Autor si vybral předlohu obyčejného pracanta, jakých jsou v táboře stovky - Ivana Děnisoviče Šuchova, odsouzeného na deset let za velezradu pod paragrafem 58. To byl běžný postup, jak dostat nevinného člověka do lágru - pokud by nepodepsal, že zradil vlast, vybral by si už jen smrt. A pokud se ti ještě nechce umřít a chceš si tu nějaký čásek pobýt, tak podepíšeš. A nečekej, že se po těch deseti letech na svobodu podíváš. To se spíš dočkáš, že ti napaří dalších deset, nebo vyhnanství. Ivana Děnisoviče tábory za těch osm let, co si už stačil odkroutit, nesemlely. I když - možná ...

Nějak se stalo, že jsem v záplavě loňských alb přehlédla to, které si můj nezájem určitě nezasloužilo - Dream Attic od Richarda Thompsona. Je to ostuda, že jsem na něj narazila až nedávno, když jsem se rozhodla o Thompsonovi napsat krátký článek, jakožto o umělci, který měl vliv na tvorbu Roberta Planta. Dnes tedy budu psát nejen o něm, ale také vám krátce představím zatím poslední album tohoto všestranného a nepřehlédnutelného kytaristy a zpěváka. Richard Thompson (nar. 3. 4. 1949, Londýn) debutoval jako člen legendárních Fairport Convention v pouhých osmnácti letech a později se dal na sólovou dráhu. Počátkem sedmdesátých let se seznámil se zpěvačkou Lindou Peters, kterou si v roce 1972 vzal a s níž devět let nahrával společná alba. V osmdesátých letech vystupoval sólo i s experimentální kapelou French Frith Kaiser Thompson. Jeho jméno objevíme i na nahrávkách dalších umělců - jeho kytaru uslyšíme kupříkladu na dvou albech Davida Thomase (bývalého zpěváka Pere Ubu) a také na Fate of ...

Tuto středu, 5. října 2011, opustil tento svět jeden z nejvlivnějších akustických kytaristů, Bert Jansch. Chtěla bych mu věnovat víc než jen krátkou vzpomínku a proto - stálí čtenáři odpustí - recykluji článek, který jsem psala letos v lednu a který mapuje kariéru tohoto famózního hudebníka. Bert Jansch se narodil 3. listopadu 1943 v Glasgow. Je znám jako inovativní hráč s kořeny ve folkové hudbě. V době svého dospívání dostal akustickou kytaru a začal navštěvovat folkový klub Howff v Edinburghu, kde jeho rodina později žila. Zde se setkal s Archie Fischerem, který mu dával kytarové lekce a seznámil ho s hudbou bluesových a folkových velikánů, jako byli Big Bill Broonzy, Pete Seger a Brownie McGhee. V polovině 60. let se Jansch přestěhoval do Londýna, kde byl v té době rostoucí zájem o folkovou hudbu. Debutové album, nazvané Bert Jansch nahrál v kuchyni svého bytu na jediný mikrofon a kytaru na kotoučový magnetofon. Album bylo produkováno Billem Leaderem a vydáno labelem Transatlantic ...

V loňském roce vyšlo dlouho očekávané album leadra tuvijské skupiny Yat-Kha Alberta Kuvezina - Poets And Lighthouses. Nahráno bylo na skotském ostrově Jura , kam se Kuvezin před dvěma lety odstěhoval a kde v malém nahrávacím studiu producenta Gillese Perringa zhudebnil verše japonských a ruských básníků. Akustická nahrávka, na které se kromě Kuvezina podílel také anglický hudebník Lu Edmonds (známý ze spolupráce s Justinem Adamsem a P. I. L. a vyhledávaný pro své umění hry na nejrůznější exotické nástroje), je velmi emotivní a temně atmosférická. Přispívá k tomu Kuvezinův hrdelní, jakoby z hloubi duše proudící zpěv - který připomíná mručícího medvěda, nebo dobře nabroušenou pilu. Také je patrné, že se na desce vzájemně prolnuly západní rockové vlivy a tradiční šamanské zpěvy z Tuvy. Rock byl pro Kuvezina už v mládí odrazovým můstkem pro to, aby se začal zajímat o vlastní kulturu - skrz Hendrixe, Led Zeppelin a Cpt. Beefhearta objevoval své kořeny. Paradoxně mu tak rock pomohl vrátit se...

Podíváme se zase po nějaké době na album Sixty Six To Timbuktu , na jehož prvním disku najdete i tuto skladbu. Napsali ji Phil Johnstone a David Barratt ještě v době, než se setkali s Robertem Plantem a než započali spolupráci na třech albech z let 1988 - 1993. Stejně tak napsali i Heaven Knows, ale ta vyšla hned jako první píseň a zároveň singl na albu Now and Zen v roce 1988. Upside Down ovšem měla trochu jiný osud. Zůstala ležet v archivu a vynořila se až v roce 2003 na výše zmíněném výběru. Je to typická skladba své doby - klávesy a a synth rytmy, trochu nablýskaný zvuk, ale pod jeho nánosem můžeme slyšet perfektní kytarové sólo Douga Boyle a stále bez problémů rozpoznatelný Robertův projev. Vyzkoušel si za ta léta zkrátka různé věci a i takovýhle byl. A vůbec to nebylo špatné. Svět je naruby!

Dnes se budeme trochu víc věnovat jedné skladbě, kterou nahráli Led Zeppelin na své první album. Tou skladbou samozřejmě bude How Many More Times, jak jinak. Takže... než tady dám celý text s překladem a písničkou, podíváme se na pár zajímavostí, které se k ní vážou. Úvodní dunivý riff je vypůjčený z písně Alberta Kinga "The Hunter" a je to v podstatě velmi typický bluesový riff, který se nacházel také v repertoáru Howlin' Wolfa. Její definitivní podoba se rodila dost dlouho - určité prvky, které naznačují inspiraci, byly už patrny na živých vystoupeních The Yardbirds, samozřejmě hlavně v době, kdy tam byl šéfem Jimmy. Byly slyšitelné třeba v živé verzi písně Howlin' Wolfa "Smokestack Lightning" , která byla v jejich repertoáru a The Yardbirds ji nahráli už v roce 1965 na desku Having a Rave Up ( to tam ještě byl Beck s Claptonem). How Many More Times i přes zjevnou inspiraci právě Howlin' Wolfem a Albertem Kingem byla připsána na úvěr Led Zeppelin - jso...

Charismatická rusovláska Tori Amos letos v září vydala první album pod klasickým labelem Deutsche Grammophon, na kterém poprvé za její kariéru zní pouze akustické nástroje. Jde o koncepční album, které obsahuje čtrnáct písní, vzájemně propojených dějovou linií a hudebně inspirovaných u největších velikánů, jací tvořili hudbu v posledních čtyřech stoletích. Najdeme zde například baroko, zastoupené Johannem Sebastianem Bachem, romantismus Claude Debussyho, Frédérica Chopina a Franze Schuberta a klasickou moderní hudbu Enrique Granadose nebo Erica Satie. Všechno bez výjimky jsou to skladatelé, kteří výtečně hráli na klávesové nástroje. Nakonec - sama Tori je brilantní klavíristka, která hraje na klavír od útlého dětství. Chodila sice nějaký čas do hudební školy, ale protože měla už jako dítě svou hlavu a její představy o tom, co a jak bude hrát, se rozcházely s učebním řádem, poměrně brzy ji opustila. Už ve věku čtrnácti let hrávala po barech gershwinovské standardy a později na svých kon...

Jedenáctý ročník bluegrassového festivalu v San Franciscu se zatím vydařil - také pro krásné počasí, které jak patrno panuje nejen u nás, ale rovněž pro jeden z nejsilnějších koncertních lineupů vůbec. Vystoupili zde například The Mekons , Hugh Laurie (ano, svérázný Dr. House vydal letos abum ve stylu blues New Orleans, na kterém prokázal, že je nejen herec, ale též znamenitý hudebník. Album se jmenuje Let Them Talk - přečti si recenzi v češtině). Dalšími účinkujícími byli Jolie Holland , Jonathan Wilson, South Memphis String Band - kytarista a zpěvák Luther Dickinson působí současně v Black Crowes a také hraje s North Mississippi Alstars (dělali předskokana Robertu Plantovi ve Varšavě), Thurston Moore , Kris Kristofferson & Merle Haggard, Robyn Hitchcock a na samostatných vystoupeních se představí také nynější členové Band of Joy - včera to byla Patty Griffin a dnes svůj koncert odehraje i Buddy Miller. Účinkujících bylo samozřejmě daleko víc, v případě zájmu se můžete rovnou p...

S politováním jsem zjistila, že blog.cz jde do kytek. Teď nechci mluvit o úrovni některých serverů, které se vám zobrazí v hlavní nabídce, nebo o neustálých otravných reklamách na zvětšení penisu - kaktusu. Ale štve mě, že dřív bezproblémové zobrazování videí v článcích už není bezproblémové. Ba naopak, když jejich množství přesáhne dvě, je to nemožné. Nevím, čím je toto způsobeno - jestli tím, že je přetížený server, nebo tím, jak se na blogu neustále dělaly nějaké změny. To už je fuk, ale je jasné, že když děláte články o hudbě, budete chtít do článku vložit ukázku, aby si čtenář mohl udělat obrázek o té písničce, o které jste napsali. Nejsem z lidí, kteří prostě strčí na blog písničku bez jakéhokoli komentáře - to mi přijde tak trochu zbytečné. Takže se drbu s článkem, napíšu něco ke každé písničce a pak dám přehrávač, nebo video. A ono to pak nefunguje, nebo se videa zobrazí, jak se jim zlíbí. Možná se nervuju zbytečně, protože podle mých zkušeností si stejně většina lidí nic nepus...