Black Country Woman

S politováním jsem zjistila, že blog.cz jde do kytek. Teď nechci mluvit o úrovni některých serverů, které se vám zobrazí v hlavní nabídce, nebo o neustálých otravných reklamách na zvětšení penisu - kaktusu. Ale štve mě, že dřív bezproblémové zobrazování videí v článcích už není bezproblémové. Ba naopak, když jejich množství přesáhne dvě, je to nemožné. Nevím, čím je toto způsobeno - jestli tím, že je přetížený server, nebo tím, jak se na blogu neustále dělaly nějaké změny. To už je fuk, ale je jasné, že když děláte články o hudbě, budete chtít do článku vložit ukázku, aby si čtenář mohl udělat obrázek o té písničce, o které jste napsali. Nejsem z lidí, kteří prostě strčí na blog písničku bez jakéhokoli komentáře - to mi přijde tak trochu zbytečné. Takže se drbu s článkem, napíšu něco ke každé písničce a pak dám přehrávač, nebo video. A ono to pak nefunguje, nebo se videa zobrazí, jak se jim zlíbí. Možná se nervuju zbytečně, protože podle mých zkušeností si stejně většina lidí nic nepustí, ale... i kdyby se tu měl najít jeden člověk, který si chce písničku poslechnout, připadá mi to vůči němu nefér. A nakonec, jak takové články pak vypadají...

Takže jsem se zase trochu pohrabala v diskografii Led Zeppelin, kde jsem vkládala ukázky ke skoro každé písni a tam mi tento problém vadil asi nejvíc - a nakonec místo vzteku mi jeho řešení vykouzlilo úsměv na tváři. To proto, že jsem si postupně přehrála - teď neříkám, že úplně všechny - songy Led Zeppelin. No a když jsem byla u Physical Graffiti, tak jsem se zase zamilovala do Black Country Woman. Neodolala jsem a pouštěla si postupně různé verze téhle skladby - až jsem si řekla, že s tím musím oxidovat i tady.

---

Black Country Woman je takový nenápadný song - mezi fanoušky se proslavil určitě hlavně úvodním rozhovorem a zvukem letadla, který v něm nakonec pro autenticitu byl ponechán. Je to bluesová akustická píseň, svým zaměřením hodně blízká starším skladbám třeba z Houses. Bodejť, když ji nahrávali už v roce 1972.

Mám ji ráda především proto, že z ní čiší radost a nenucenost - živě si představuju Roberta s Jimmym na trávníku před Headley Grange. Je to taková pohoda, žádný spěch a uměle upravený studiový zvuk, skoro jakoby si jen tak sedli s kytarama a rovnou to nahráli.

Tohle je tedy originál. Chtěla jsem udělat alespoň nějakou změnu - takže obrázek funguje zároveň jako odkaz.

***

Rio de Janeiro 1994. Energický živák v podání mladých muzikantů: Francis Dunnery a Kevin Scott McMichael hrají na kytary, Charlie Jones na baskytaru, Phil Johnstone na mandolinu a Michal Lee na bicí. Robert Plant zpívá a hraje sice krátké, ale o to víc nadšeně vítané sólo na harmoniku.

***

S Alison Krauss by to mohla být White Country Woman

***

Black Country Americana s Band of Joy (a pozor, je tam ještě House of Cards)

***

Tak co, pustíte si některou?