plant.blog.cz

Poněkud zavádějící titulek by mohl slibovat přehlídku místních krasavic, ovšem zcela prozaicky je článek věnován milovníkům těch čtyřnohých. Dělala jsem trochu pořádek ve fotkách a sešla se mi v nich pěkná sestava koček ze všech míst, která jsme navštívily. Kočka marrakéšská : " Když na tebe hezky mrknu, že mi něco dáš? " *** Kotě essaouirské : "Jen si mě klidně foťte, já mám důležitější poslání! Vyrůst!!!" *** Kočičí láska z Essaouiry : "Nic nás nerozdělí." *** Kocour zagorský : " Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci odpovím!" *** Kotě saharské : "Ten koberec, to je jiná káva, než písek. Zkusím, jestli náhodou nelítá."

Návratem do Marrakéše a následným třídenním pobytem v tomto pohádkovém městě naše cestování končilo. Ale za ty tři dny se událo ještě několik drobných příhod, které stojí za zmínku, takže dnes naposledy otevíráte článek s názvem Zápisky z toulek po Maroku. Čím déle jsme poznávaly tuto zemi a její obyvatele, tím víc jsme nabývaly jistoty a klidu. V Marrakéši jsme se už cítily skoro jako doma. Přispěl k tomu i návrat do stejného hotelu - vsadily jsme na jistotu a ubytovaly se opět v Medině. Hned první den jsme se rozhodly strávit odpočinkem - přece jen celodenní pondělní cestování nás poněkud vyčerpalo. Nutně jsme se potřebovaly po pobytu v poušti trochu zkulturnit a dát do pořádku naše šatstvo, plné písku. Nikdy byste nevěřili, kolik ho v zavazadlech bylo. Stánek s ořechy a sušeným ovocem v Marrakéši Pak jsme jako ostřílené turistky vyrazily do víru velkoměsta. V plánu byla procházka tržišti, kde jsme chtěly nakoupit ještě nějaké koření a snad i něco na památku. Při korzování trhy, přep...

Před pár dny mě oslovila blogerka Ježurka , abych se zúčastnila jejího projektu Jedenáct. Chvilku jsem váhala, jestli se to pro mě hodí, ale nakonec jsem se s odpověďmi nějak poprala. Říkám si, že je to zase možnost, jak vám dovolit nahlédnout mi do svědomí. 1. Tvé oblíbené jídlo? Jím ráda, takže mám obavy, abych některé své oblíbené jídlo neurazila tím, že se neobjeví v mém seznamu. Obecně mám ráda českou klasiku, ale nebráním se ani ochutnávkám z cizokrajné kuchyně. Po mém pobytu v Maroku musím mezi svá oblíbená zařadit tajine a kuskus. A ještě prozradím, že jsem masožravec. 2. Raději dům nebo byt? Tato otázka je ošemetná a připadám si trochu jako zpovídaná celebrita.:-) Celý život jsem strávila v bytě, takže hlasuji pro byt. Proč, to vysvětlím. Jsem totiž pohodlná osoba. Nebaví mě hrabat se v hlíně, nebaví mě myslet na to, co je třeba opravit, připravit, udělat. Pokud je člověk vlastníkem nemovitosti, zákonitě tyto problémy musí řešit. Navíc barák chce chlapa, kterého nemám. Je sice...

Poslední ráno v poušti se slunce zase vyspalo do růžova. Bohužel se opět balíme, vedeme marný boj s pískem ve spacácích i ve věcech. V noci totiž vítr neustával, takže jsme se ráno probudily zcela zasypány jemným popraškem a věřím tomu, že kdybychom tu ležely delší čas, stala by se z nás pěkná duna. Tento den se měla vyřešit i otázka našeho odjezdu, zůstávající od včerejšího večera stále otevřená. Původně jsme měly jet taxíkem přímo do Marrakéše, což by sice bylo malinko dražší, zato pohodlné. Jenže z toho sešlo - a my se to dozvěděly na poslední chvíli. Nakonec jsme byly ale rády, že to tak dopadlo. Po snídani přišel náš organizátor Lahcen a sdělil nám, že pojedeme minibusem do Ouarzazate. Tam už jistě chytneme nějaký autobus do Marrakéše. Vyrazit se mělo brzy a já se po rozloučení a předání našich zavazadel vydala pouští k autobusům. Lucie se ještě zdržela, Lahcen se od ní nějak nemohl odtrhnout a i když tomu celou dobu nic nenasvědčovalo, chlapec se nám do ní zřejmě zamiloval. U min...

Po náročném dni jsem spala jako dudek, ovšem ráno mě vzbudila Lucie, které nebylo dobře. Její choulostivý žaludek nevydržel zřejmě nápor zdejšího jídla, nebo jí prostě jen něco nesedlo. No tak to bychom měly, napadlo mě. Lucie byla opravdu celá zelená a hned si vytáhla své věrné souputníky - živočišné uhlí, Imodium a Smectu, aby potíže zahnala. Na snídani se mnou sice šla, ale dala si jen šálek sladkého čaje. Dopolední program tedy musela vynechat, zůstala ležet ve stanu a já vyrazila zatím s ostatními sázet stromky. Předtím však ještě přišly děti, které si nesly knihy s nomádským příběhem a usadily se s nimi pod stříškou, kde vznikla jakási malá škola. děti poslouchají *** a čtou... *** Paní Wanda Hebly z organizace Sahara Roots a zároveň spisovatelka, která knihu Me and my Sahara napsala a ilustrovala Děti pod dozorem četly, paní učitelka je laskavě opravovala a povzbuzovala a my ostatní přihlíželi. Pak se děti seřadily a společně s námi vyšly zadními vrátky tábořiště na místo, kde u...

Jakmile se poprvé ocitnete na Sahaře, zajisté propadnete jejímu kouzlu a zvláštnímu pocitu, který se vás zmocní při pohledu na nekonečné pláně. Poušť je krásná - Sahara zina, jak by vám vysvětlili zdejší beduíni. Ovšem Sahara znamená i zmar krajiny - postupuje neuvěřitelně rychle, každých sedm let se její rozloha rozšíří o jeden kilometr. Když se podíváte na obzor, kde se stýká země s nebem, kde je pánem jen vítr a tu a tam skromně se tyčící palmy a akácie se cudně vlní v jeho rytmu, budete si připadat jako v jiném světě. I my, vykouknuvše ze stanu po propršené noci, sledovaly nebe a toužebně si přály, aby už žádný déšť nebyl. A přání se nám splnilo - obloha byla jako vymetená a vlhký písek už místy pomalu usychal. Sbalily jsme si spacáky, abychom v nich večer neměly pískoviště, a vydaly se do hlavního tábora k snídani. Hlavní bivak sloužil zároveň jako ubytování pro umělce, takže jsme v podstatě snídaly, obědvaly i večeřely ve společnosti hudebních "hvězd". Zde to ale byli ú...