plant.blog.cz

Konečně se mi dnes povedlo dokončit stavbu chaloupek, tak vám sem hodím pár fotek. No a kdybyste náhodou chtěli zkusit péct a nemáte recept, tady je: Perník 15 dkg hery 30 dkg cukru moučky 4 celá vejce 3 dkg kakaa 4 plné lžíce medu 1 vanilkový cukr 2 kávové lžičky perníkového koření 1 a 1/2 prášku do pečiva 65 - 75 dkg hladké mouky (raději obyčejné, ne speciál) Postup: Rozpustíme heru s medem, pak vmícháme ostatní suroviny a důkladně zpracujeme. Těsto se nesmí lepit na ruce, musí být dost husté. Pak se nechá odležet jeden až dva dny v chladu a vyválí. Vykrájíme z něj požadované tvary, potřeme rozšlehaným vejcem a v rozehřáté troubě upečeme - pozor na spálení. Po upečení se nechá perník alespoň tři dny "vydýchat", než se bude zdobit. Poleva: Moučkový cukr (několikrát je třeba ho přesít, aby byl úplně jemný) bílek (doporučuji taky propasírovat přes husté sítko) citronová šťáva nebo citronka Poleva se důkladně umíchá, aby byla hladká a hustá tak, aby netekla. Na zabarvení se dá ...

Když jsem se dnes podívala z okna, docela jsem se lekla. To, nač jsme se (někteří) těšili, už je tady. A vypadá to, že letos si zimy opravdu užijeme.  Mám ráda pohled na čistě bílý sníh, ale spíš jen z pozice člověka, který sedí doma v teple, nikam nemusí a s hrnkem něčeho dobrého sem tam pohlédne z okna na zasněžené stromy a střechy domů. Bohužel je už to tak, že občas ven musíme a občas tam musíme strávit i delší čas. A bohužel ne při těch radostných aktivitách, které jsme provozovali jako děti, ale tak nějak prozaicky. Šlapat celý den v závějích a místy rozbředlé šedavé břečce, kterou už stihly vytvořit auta podél silnic, není nic příjemného. No ale myslím, že o tom vám nemusím vykládat, to všichni znáte. Tento měsíc jsem si koupila časopis Lidé a Země (to byl ten, co jsem ho zlila rumem), který mě už minule velmi zaujal a je tam moc hezký článek o závodech psích spřežení v Norsku. Závod se jmenuje Finnmarkslopet a má dva různé stupně obtížnosti - pětisetkilometrovou a tisícikil...

Slíbila jsem, že vám ukážu něco z naší perníkové dílny, kde se letos sešlo zakázek požehnaně. Celý víkend jsme s dcerou zdobily a zdaleka ještě nejsme u konce. Chaloupky jsou už sice nazdobené, bohužel ještě nestojí, takže se jich dočkáte v příštím článku. Pro dnešek tedy maličká ukázka části perníků, z nichž některé už v noci odjely do Prahy i s dcerou a já tu zůstala sama samotinká s hromadou dalších, které čekají, až je podobným způsobem zkrášlím.  Fotky nejsou příliš kvalitní, ba dá se říci jsou přímo amatérské a mají špatné světlo, ale je to dáno tím, že je to foceno v noci při umělém osvětlení. Tak se podívejte na to perníkové nadělení.

Tento článek je zde speciálně pro všechny, kteří k nám zabloudili kvůli informacím o koncertu Roberta Planta a Strage Sensation, vysílaném dnes Českou televizí. Byla bych ráda, kdyby jste zde našli všechno, co byste chtěli vědět. Pokud budete mít nějaké připomínky, nebo dotazy, pište je, prosím, do komentářů. Tento záznam byl natočen 16. září 2005 v Chicagu a vydán v říjnu 2006 na DVD pod názvem Soundstage : Robert Plant & Strange Sensation . Strange Sensation je skupina muzikantů, se kterými Robert Plant hrál od roku 2001 do 2007, kdy se rozhodl změnit styl hry a začal spolupracovat s americkou bluegrassovou zpěvačkou Alison Krauss. Strange Sensation tvoří tito hudebníci: Justin Adams , kytarista, mimo jiné hráč na bendir, tehardant a baskytaru - zkrátka všestranný člověk. Je to původem Angličan, žil však dlouhá léta v Egyptě, Libanonu a Jordánsku. Hrál i s leadrem kapely Afro Celt Sound System Simonem Emmersonem v projektu Ghostland. Zasloužil se také o světový úspěch skupiny Tin...

Hezké sobotní ráno přeji. Dnes se vyplnilo přání všech, kteří volali po sněhu - už i u nás na severu Moravy začal padat bílý poprašek a doufám, že bílý vydrží aspoň přes víkend. Ale chtěla jsem vám dnes připomenout jinou věc. Jak jste možná zaregistrovali, ve vzkazníku je uvedeno dnešní datum a čas, kdy bude Česká televize vysílat opakování koncertu Roberta Planta a Strange Sensation. Tak pokud jste to minule nestihli, určitě se podívejte. Připravila jsem tentokrát takový informativní článek, který je určen všem, co hledají nějaké informace o tom koncertu. Objeví se zde v pravé poledne. V tuto chvíli zde ovšem uvidíte video z jiného koncertu a to z 29. října letošního roku. Je to jen pro srovnání, jakou muziku dělal Robert Plant před pěti lety a jak to vypadá na koncertech dnes. I když se tyhle dva koncerty nedají srovnávat, přece jen bych si dovolila říct jednu věc. Vždycky se umí obklopit vynikajícími hráči - jako to bylo v případě Strange Sensation, tak i teď s Band of Joy. I když s...

Včera jsem se domlouvala s dcerou Lucií, kdy přijede z Prahy, aby mi pomohla nazdobit kvanta perníků . Byla to legrační shoda, že jsme si volaly obě skoro naráz - ona, aby se zeptala, kdy má přijet a já, abych jí řekla, že tento víkend. Ovšemže mě dcerka potěšila, sdělila mi totiž, že má další zájemkyni o naše výtvory, takže mě dnes čeká zadělání další dávky těsta z kila mouky a bude se péct vesele dál. A k tomu ještě zdobit. Lucie dorazí v sobotu ráno a hned se do toho dáme. Aby nám šla práce lépe od ruky, vzpomněla si na náš zvyk, že si vždycky u pečení a zdobení vaříme grog. Takže mi při našem hovoru o srdíčkách a koníčcích nezapomněla říct, že mám na víkend koupit rum. Začala jsem se na to těšit a hned z práce jsem spěchala do obchodu, abych nakoupila nejen rum, ale ještě některé nezbytnosti na zdobení. V obchodě už bylo předvánočně narváno, ale mě to neodradilo - popadla jsem půllitra a ještě jsem přemýšlela nad lahví vína, ale to jsem nakonec zavrhla, už by toho bylo trochu moc. ...

Už si při vybírání videa k článku na středeční téma připadám jako hledač pokladů. A je mi jasné, že: za prvé: s takovouhle si tady za chvíli nastěhuji všechna videa z Youtube za druhé: tohle počínání je trochu dětinské za třetí: asi málokdo z vás je z toho odvázaný jako já a za čtvrté: jednou s tím budu muset seknout, jinak se z toho zblázním. Ale teď ještě ne. Dneska jsem tedy z hlubin internetu vytáhla song z prvního sólového alba Roberta Planta Pictures At Eleven . To album bylo posledním, které Robert vydal pod firmou Swan Song a vyšlo v červnu 1982. Píseň se jmenuje Fat Lip a je dílem Roberta Planta, Robbieho Blunta(kytara) a Jezze Woodroffa(klávesy). Na bubny si v ní zahrál Phil Collins.  Prolínají se v ní lehké klávesové melodie s temnějším zvukem Bluntovy kytary, to celé je podbarveno stabilním a poněkud jednotvárným zvukem bicících a co se týče zpěvu, je to prostě Plant, tak jak ho známe - vypjatý, emocemi překypující hlas, jasně rozpoznatelný mezi tisíci dalších. Tak si ...

Docela náhodou jsem se dnes dozvěděla, že vychází další kniha o Led Zeppelin, v pořadí už šestá v poslední době. Napsal ji Stephen Davis, autor legendárního Kladiva Bohů a pojednává o severoamerickém turné kapely z roku 1975. Podle něj je i kniha pojmenována - LZ - '75. Autor měl prý původně napsat o tomto turné článek, ovšem jeho podrobné zápisky se vešly na stránky tří zápisníků. Pak se ztratily, ale ejhle, po třiceti letech byly jako zázrakem nalezeny - objevil je sám autor na dně staré krabice. Teda jestli to je pravda, tak ať na místě zkamením. V těch třech deníčcích je popsán průběh turné roku 75 s podrobným popisem různých excesů, jakými se Led Zeppelin pyšnili - mimo jiné si zde můžete přečíst o Jimmyho vymknuté ruce, o Bonzově průjmu a Robertově chřipce. Zvlášť tohle budou jistě cenné informace pro fanoušky, kteří prahnou po intimních detailech ze života této slavné skupiny. Mimo to ovšem budou v knize ztracené a nikdy dřív nepublikované rozhovory s Robertem a Jimmym. Jaký...

Napadlo mě, že už tady dlouho nebyla žádná písnička od Led Zeppelin. No a protože studiové nahrávky z alb už tady máme asi skoro všechny - minimálně všechny jsme tady probírali - tak jsem dnes vybrala k poslechu malou raritku. Jmenuje se Take Me Home a i když jsem o existenci songu tohoto jména neměla tušení, přesto podle zvuku je jasné, že jde o pozůstatek z nahrávání Physical Graffiti. Zní to jako esence Wanton Songu a Custard Pie. A možná i trochu vystihuje atmosféru celého toho alba. 

Dnes mi končí slastné pětidenní období, kdy jsem se povalovala doma, zítra zase nastupuji do pracovního kolotoče. No ale je třeba se na to dívat optimisticky, ještě je přede mnou celý nedělní večer a já se ho dnes rozhodla zasvětit Nirvaně. Nebude to ovšem Nirvana Kurta Cobaina, nýbrž Manic Nirvana Roberta Planta. Perfektní volba na podvečer, kdy jsem sama doma. Abych pravdu řekla, neznám žádné jiné album Roberta, které by bylo tolik...snad smyslné, nebo sexy je to správné slovo? Hutný zvuk, drsné kytarové riffy, výrazné bicí a nad tím vším ční mimořádně výrazný a silný vokál, který se v mnoha místech pouští až do nebezpečných výšin, které vám můžou lehce zamotat hlavu. Album má za sebou už dlouhých dvacet let, ty mu ovšem na síle vůbec neubírají. Vyšlo v květnu roku 1990 a bylo nahráno v podstatě se stejnou sestavou hudebníků, jako předchozí Now and Zen, jen s tou výjimkou, že místo baskytaristy Phila Scragga přišel do skupiny mladý Charlie Jones. Dalo by se označit směle za jedno z ...

Je na řadě další z příběhů world music a dnes to bude hudba opravdu netradiční. Ono snad nejde ani tak o hudbu, jako právě o hlas. Možná ani ne tak o hlas, jako o způsob, jakým s ním dotyčná osoba zachází. Možná to ani není lidský hlas, možná pochází odněkud z jiné planety. Přesně tohle si můžete pomyslet po poslechu kanadské Inuitky Tanyi Tagaq. Na setkání s ní rozhodně nezapomenete. Z hrdla se jí dere bručení, chrochtání, ječení, zběsilé rytmické dýchání, pronikavý nářek, mrazivé šeptání nebo cokoli zvířecího, nelidského a vy se při poslechu instinktivně krčíte. Její koncerty vyplavují na povrch pocity, které v sobě instinktivně potlačujeme. Dokážou přivést posluchače v úžas nad tím, co tahle zdánlivě křehce působící žena dokáže ze svého hrdla vyloudit a jak to celé představení dokáže zapůsobit na jeho emoce. Můžeme hovořit o totální vokální improvizaci, vyplavování emocí, kdy se člověk ocitá mimo své tělo, o animistickém vzývání zvířecích duchů nebo návratu k jazyku pravěkých lovců ...

Zase po delší době přicházím s hudební hádankou. Naposledy jsme odhalovali 1. listopadu Jimmyho Page , což se podařilo rozluštit všem, kteří se hádání zúčastnili.  Dnes se podíváme trochu hlouběji do hudební minulosti. Člověk, jehož jméno budeme hádat, je považován za jednoho ze zakladatelů a průkopníků hudebního stylu soul. Je známý pod přezdívkou "The King of Soul" a jeho neobyčejné hlasové schopnosti ho řadí mezi nejlepší zpěváky historie. Pomohl také zpopularizovat soulovou muziku a inspiroval mnoho pozdějších umělců v tomto žánru, jako například Arethu Franklin, Otise Reddinga, Stevieho Wondera a Jamese Browna. Narodil se 22. ledna 1931 v Clarksdale v Mississippi, tedy v místě, které bývá označováno za kolébku blues. V roce 1933 se jeho rodina přestěhovala do Chicaga. V dětském věku začal zpívat se svými sourozenci ve skupině, zvané The Singing Children . Jako teenager byl hlavním zpěvákem ve skupině  Highway QC's . V roce 1950  nahradil R.H. Harrise v pozici hl...

Letos jsem se pustila do pečení perníků mimořádně brzo, mám totiž dovolenou, tak abych ji využila. A taky už jsem se nemohla dočkat. Podle množství, které se toho nakonec vyklubalo, je budu zdobit do Vánoc.  Udělala jsem vám takovou menší obrazovou reportáž, tak se na to můžete kouknout. Tady vidíte kousek perníkového těsta. Jirka se mě zrovna teď ptá, jestli mi nějaké prý nezbylo, že by si ho snědl jen tak. Nezbylo. Tento proces se dnes opakoval mnohokrát.  Tohle jsou základy pro náš budoucí dům. Podložka a střecha, nejdůležitější věci. Legrační je, že já zapomněla tomu baráku udělat dveře. Jirka říkal, že to nevadí, prý tam polezeme oknem. Jinak tyhle díly už jsou upečené. Směska... A tady jsou všechny. Ač se to tak nezdá, pekla jsem půl dne. A dost neodolatelně to tady voní. Asi je budu muset někam uklidit.

Na dnešní večer jsem si nachystala ještě poslech části koncertu Electric Proms. Je to úplně nové video, které obsahuje písně Satan You Kingdom Must Come Down, Monkey a Houses of The Holy. Tak jestli se vám ještě nechce spát, můžete si to pustit. Já se přiznám, že ten koncert mám stažený a v nejbližší době se něj hodlám podívat. Při tomhle sledování totiž tak nějak pořád doufám, že v létě se mi splní moje velké přání a budu toho svědkem naživo. Kéž by...

Zde jsou nová data amerického turné Roberta Planta a Band of Joy: 13. leden - charitní koncert na podporu léčby rakoviny, Hammersmith Apollo 18. leden -Thomas Wolfe Auditorium, Asheville NC 19. leden -Peterson Events Center, Pittsburgh PA 21. leden -Hill Auditorium, Ann Arbor MI 22. leden -Sony Centre for Performing Arts, Toronto CAN 25. leden -House of Blues, Boston MA 29. leden -Beacon Theater, New York NY 1. únor -DAR Constitution All, Washington DC 5. únor -Fox Theatre, Atlanta, GA 8. a 9. únor -War Memorial Auditorium, Nashville TN

Tak zase popojedem - je středa a to už je zlaté pravidlo, že se tady objeví nějaké video, nebo písnička od Roberta. To už všichni víte. Dneska bych sem dala dvě verze slavné hymny Led Zeppelin Whole Lotta Love. Myslím, že to označení "hymna" si vskutku zaslouží. Je to jedna z nejlepších a nejzásadnějších písniček v historii rocku, dokonce se dá označit za jakýsi katalyzátor v hudbě. V těchto dvou verzích se dá dobře pozorovat, jak může znít pokaždé jinak, aniž by tím snad ztrácela něco ze své jedinečnosti. Tady je z koncertu v roce 1995 s Jimmy Pagem a tradičním obsazením kapely - bubny - Michael Lee, kytara - Porl Thompson, baskytara - Charlie Jones. Skvělí muzikanti, mám ráda zanícenou a nadšenou hru na bicí Michaela Lee, orientálně zadumanou kytaru Porla Thompsona, a co se týče Jimmyho - ten je opravdu ve vynikající formě. Působí, jako za starých časů, když přemlouvá Theremin, aby ze sebe vydoloval všechny ty strašidelné a elektrizující zvuky. Jak říkám, tahle písnička je ...

A máme tu jedenadvacáté výročí Sametu. Myslím tím sametové, neboli něžné revoluce, listopadového převratu bez násilí, výročí, kdy pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Výročí, kdy se studenti v pražských ulicích vydali na pochod, aby si připomněli 50. výročí krvavého zásahu nacistů proti vysokoškolákům, kdy o život přišel student Jan Opletal. Tato akce byla komunisty nakonec povolena, protože probíhala pod záštitou SSM (socialistického svazu mládeže). Z původně poklidné manifestace se ovšem v jejím průběhu stala stávka studentů proti komunistickému režimu. Za provolávání protikomunistických hesel se demonstrující studenti dostali až na Národní třídu, kde byli zadrženi kordonem ozbrojených policajtů. Pak nastala ta známá situace, kdy dívky zastrkovaly květiny za štíty příslušníků pohotovostního pluku. Za provolávání hesel "máme holé ruce", pak byla demonstrace rozháněna obušky a lidé v zoufalé snaze utéct se dostávali do tzv. únikových uliček, kde byli surově biti. Ce...

Dneska jsem se chtěla kromě písničky na dobrou noc věnovat takovému trošku tradičně netradičnímu tématu a tím je čaj. Nemyslím tím teď té směsi, prodávané v sáčcích pod názvem Ovocný nebo Pigi. Sáčky mají sice tu výhodu, že příprava nápoje z nich nedá žádnou práci a nezabere skoro žádný čas. Ale je to vlastně taková instantní čajová polévka - rychlá, ale chutí se jen málo přibližující té domácí. Občas není špatné si místo této rychlé polévky udělat opravdový čaj se vším všudy. Je k tomu ale třeba si opravdu udělat pohodu a nespěchat, protože spěch při přípravě správného čaje není na místě. Třeba příprava takového tuaréžského čaje, to je obřad, který může trvat velmi dlouho. Než se čaj udělá, můžou si přátelé zatím popovídat. Do nedávna jsem žila ve sladké nevědomosti, že jsem ochutnala pravý čaj Tuarégů. Mám doma totiž nejen nádobí na jeho přípravu - to jest konvičku a malé zdobené skleničky, ale i směs sypaného zeleného čaje s mátou nana - to vše se prodává v jednom nejmenovaném obchů...

V dnešních novinách jsem si přečetla o tom, jak v Ostravě na zastávce trolejbusu mladá, zřejmě psychicky narušená žena, napadla s nožem v ruce několik lidí. Je to jistě hrozná věc, když člověk pokojně čeká na svůj dopravní spoj a z ničeho nic se proti němu obrátí šílenec s úmyslem ho ohrozit na životě. Ale co je daleko otřesnější, je to, že se tak stalo za bílého dne a na zastávce bylo přítomno hodně lidí. Ani jeden z nich se neodvážil zakročit a tak tři mladí lidé skončili s řeznými a bodnými ranami v nemocnici. Vše ukončila až hlídka policie, která ženu zpacifikovala. Myslím, že by bylo stačilo, kdyby někdo z těch okolních přihlížejících občanů vytáhl mobil a zavolal policii okamžitě. Prý se to stalo náhle a lidi v panice začali utíkat pryč. Ale určitě každý z nich mohl udělat tu jednoduchou věc - namačkat na telefonu číslo 158. Jenže - to je právě takový problém - nikomu se do toho nechce. Kdo uteče, vyhraje, platí v tomto případě. Jiný případ, který mnou nedávno otřásl, byl ještě ...

Ač se to podle počasí, které u nás momentálně panuje, nezdá, za necelé dva týdny nám začíná Advent. A to znamená, že přípravy na Vánoce už se rozběhnou naplno a pro většinu lidí to bude znamenat útok na obchodní domy a nákup všeho potřebného k vykouzlení té pravé Vánoční atmosféry. Teď jsem si vzpomněla na doby, kdy to s předvánočními nákupy nebylo tak jednoduché. Bylo třeba se obrnit dávkou trpělivosti a dát se do každoročního boje za shánění kakaa, čokolády, oříšků a mandlí, vystát si několikahodinové fronty na banány a pomeranče, jednu dobu dokonce i na hygienické potřeby. A to ani nemluvím o několikahodinové frontě na kapry, ve které se postupně (potupně) vystřídala celá rodina, o stromečku, kterému chybělo k dokonalosti několik větví a který nevydržel déle, než do Silvestra. Zkrátka všechny běžné věci, nad kterými se dnes ani nepozastavíme, byly v té době vzácností a člověka tak nějak hřálo u srdce, když nesl domů jednu krabičku kakaa a pytlík mandlí a věděl, že doma ho čekají ova...

Ráda bych vám tady dala jeden tip na knihu, která by mohla zajímat nejen ty z vás, kteří hrajete na kytaru, ale i vás, kteří se zajímáte hlouběji o hudbu a schraňujete co nejvíc informací a materiálů z této oblasti. Při svém pátrání na internetu jsem narazila na publikaci, která je sice už staršího data - byla vydána v roce 2006 - ovšem vypadá to, že půjde o skutečnou lahůdku. Jedná se o encyklopedii 33 + 333 světových kytaristů a napsal ji Vítězslav Štefl.  První vydání této encyklopedie vyšlo už v roce 1997, ovšem tohle druhé přepracované vydání obsahuje rozšířené informace, které autor získal postupem času z nejrůznějších zdrojů.  Kniha je rozdělena na dvě sekce - v první z nich, 33 světových kytaristů, jsou podrobně popsáni ti nejklasičtější a nejdůležitější kytaroví velikáni a jejich životní a umělecké příběhy. Najdete zde osobnosti, jako byli třeba Jeff Beck, Eric Clapton, Jimi Hendrix, Eddie Van Halen, Pete Townshend, Keith Richards, Jimmy Page, Ritchie Blackmore, Tony...

Na dnešek jsem si pro vás nachystala další várku akustických písní. Chtěla jsem vám připomenout nejen ty notoricky známé pecky, ale také jsem se rozhodla dát tady pár méně známých jmen a písní, abyste se třeba něco nového dozvěděli a našli si k poslechu. Akustické písně jsou krásné svou jednoduchostí a křehkostí, která dává vyniknout právě emocím a hlasu zpěváka. Vybízí nás ke zklidnění a ztišení a nutí více se zaposlouchat do melodie a hlasu. Tak se podívejte, co jsem vám připravila. A budu velmi ráda, když budete dávat písničkám svoje hlasy v anketě pod článkem. Můžete hlasovat i pro písničky z prvního "kola" a to zde . 1. Imaad Wasif - Redeemer Zcela náhodou jsem při pátrání po akustických písních narazila na tohle jméno, to jen na vysvětlenou. Tento člověk 22. září vystoupil v pražském klubu 007 a podle pár ukázek, které jsem si od něj poslechla, si myslím, že určitě stojí za to se na jeho tvorbu podívat trochu podrobněji. Pokud by vás zajímalo pár informací, poslechněte ...

Pro ty z vás, které zajímá, jak to vypadalo na koncertě BBC Radio 2, Electric Proms, tady mám jedno video. Bude to Gallows Pole. Písnička původně z desky Led Zeppelin III myslím dost dobře ukazuje na jistou spřízněnost toho, co Robert Plant dnes dělá s Band of Joy a tohoto akustického a progresivního alba. Gallows Pole je tradicionál s textem, pocházejícím z britských lidových pramenů, který původně zpopularizoval Leadbelly. Verze, kterou tady hrají Band of Joy, je oproti zeppelinovské tišší a zpomalená až hypnotická, s krásně sladěnými hlasy. Zní jako sbor prosebníků. Tak se na to podívejte. Kvalita obrazu i zvuku je výborná.

Na téma přátelství by se daly popsat tuny papíru, psát vzletné úvahy o jeho významu. Chtěla jsem ještě jednou přispět svou troškou do mlýna a jelikož se tento blog z převážné části věnuje hudbě, napadlo mě napsat o přátelství v souvislosti s tímto tématem. Když se na to podíváme z pohledu hudebníků, v biografiích mnoha skupin najdeme v začátku společného jmenovatele - přátelství. Přátelé, kteří měli společný hudební záměr, se dali dohromady a začali tvořit. Neplatí to samozřejmě u všech skupin, ale přece jen, když se nad tím zamyslíte, nejlepší hudbu tvořily právě ty kapely a hudebníci, kteří si výborně rozuměli i po lidské stránce a měli spolu dobré vztahy. Pak bylo pro ně snazší spolu dobře vycházet, domluvit se na společném postupu tvorby, ujasnit si, kam budou ve svém vývoji směřovat. Přátelství je u nich zárukou, že budou spolu rádi, že se pozitivní přátelská energie přenese z jejich hudby taky na posluchače. A o tom jsem chtěla taky napsat. O tom, jak kladný vliv má na přátelskos...

Dobrý večer vespolek! Zdravím vás u mého středečního speciálního programu, který je zaměřen jen a pouze na písně, interpretované Robertem Plantem v kterémkoliv období jeho sólové kariéry. Dnes nahlédneme do roku 2001. V tomto roce už fungovala naplno skupina Strange Sensation v čele s kytaristou Justinem Adamsem. Už jsem o nich psala, o tom, kdo je kdo, jsem se například zmiňovala tady . Jen malé upřesnění, v této ukázce je ještě členem Charlie Jones, baskytarista, který v roce 2005, těsně před nahráním alba Mighty Rearranger, emigroval ke Goldfrapp, s nimiž hraje na koncertech dodnes. Dneska vám tady pustím jednu písničku a vaším úkolem bude napsat mi, o jakou skladbu se jedná. Její provedení se velmi přibližuje originálu, kapela využívá původního východního motivu a naplno jej rozvíjí ve střední části. Tajemná atmosféra je umocněna skvělou hrou na klávesy, kapela začlenila do této písně i svou "Strange Sensationskou" vložku s Robertovým "Oh Yalla". Hádankou pro mě...

Blíží se čas dlouhých zimních večerů, které jsou jak stvořeny k tomu, abychom se schoulili v teple s šálkem něčeho dobrého a s dobrou knihou. Ano, přichází období, kdy saháme více po těchto mlčenlivých přátelích, trpělivě čekajících, až je vytáhneme z útrob knihovny a zahřejeme ve svých rukách. Čekají na to, až nás potěší a rozesmějí, až nám budou vyprávět příběhy, které jsou v nich uloženy.   Mám v knihovně jednoho takového přítele z mládí, Knížku pro Robinsony (a taky pro Pátky) . Naše první setkání proběhlo zcela prozaicky jednoho čtvrtečního odpoledne, kdy jsem se vydala do knihkupectví, abych se podívala na právě vyšlé novinky. Ano, bylo to v dobách, kdy ve čtvrtek vycházely nové knihy a lidé v prodejnách tvořili fronty a vybírali si tu svou.  Sotva jsem ji uviděla, bylo mi jasné, že my dvě si budeme rozumět. Už jen její titul mě zaujal. Mé pocity matky na mateřské dovolené neměly daleko k pocitům Robinsona na opuštěném ostrově, a tak jsem si říkala, že jsem možná našla s...

Zdravím vás v novém týdnu, milí přátelé. Určitě jste si všimli mé snížené aktivity v psaní. Není to dáno mou zaneprázdněností, může za to podzimní únava. Dolehla na mě v plné síle a dostavila se takzvaná tvůrčí krize. Tak se stává, že sedím a přemýšlím, co bych vám napsala pěkného, zajímavého, zábavného, čím bych vás třeba potěšila. No a protože nejsem žádný spisovatel, tak opět sáhnu do svých osvědčených zdrojů - k muzice. Napadlo mě, že možná v tomto období rozjímání uvítáte malý výběr krásných akustických písní. Bude to zase takový žebříček těch nejhezčích a pokud si vzpomenete na nějaké jiné, které tady nejsou, tak sem s nimi. A ještě jsem k článku přidala anketu, kde můžete hlasovat pro tu, která se vám líbí nejvíc. Tak pěkný poslech. 1. Who - Behind Blue Eyes (album Who's Next 1971) Určitě nesmí chybět tahle krásná věc od The Who. Limp Bizkit na ni udělali neméně slavný cover, ale originálu se nemůže rovnat ani náhodou. 2. Eric Clapton - Tears in Heaven (Unplugged 1992) Smutn...

Dnes se podíváme na Woodstock, nejslavnější festival dětí květin, kterého se zúčastnily takové osobnosti, jako třeba Joan Baez, Janis Joplin, Jimi Hendrix, Joe Cocker, Johnny Winter a řada dalších. Video obsahuje ukázky z dokumentárního filmu režiséra Michaela Wadleigha. Tato dnes legendární hudební událost se uskutečnila od 15. do 18. srpna 1969 na poli farmáře Maxe Yasgura nedaleko městečka Bethel. Zajímavost, která se váže k festivalu: jedněmi z účinkujících měli být i Led Zeppelin. Ti ale účast odmítli a dali přednost svým vlastním koncertům, z nichž jeden se odehrával 16. 8. 1969 v nedalekém New Jersey. No ale abych přešla k samotné písni, která provází video - je to samozřejmě Woodstock Joni Mitchell. A proč jsem se rozhodla vybrat zrovna tuto píseň? Protože Joni Mitchell zrovna dnes slaví své 67. narozeniny. Tak všechno nejlepší.

Dnešní pokračování dílu o podceňovaných kytaristech jsem se rozhodla věnovat jen jednomu člověku a tím bude Robbie Krieger , kytarista skupiny The Doors. Dá se říci, že to byl opravdu jeden z nejpřehlíženějších členů této party, která stavěla především na charismatickém projevu Jima Morrisona a na síle Manzarekových kláves.  Robbie Krieger se narodil 8. ledna 1946 v Los Angeles. První nahrávkou, kterou poslouchal jako sedmiletý, byla Prokofjevova symfonická pohádka Peter and The Wolf, což byla podle jeho slov první hudba, která se mu doopravdy líbila. Později hodně poslouchal rádio - The Platters, Elvise, Fatse Domina. Na popud otce začal v deseti letech hrát na trumpetu, ale nic z toho nebylo, později zkoušel hru na bluesové piano jako samouk a v sedmnácti letech začal hrát na kytaru. Rodiče ho ale v jeho hudební zálibě příliš nepodporovali, spíš mu ji jen tiše trpěli. Učil se tedy tajně u kamaráda na akustiku.  Když bylo Robbiemu osmnáct, dostal k narozeninám mexickou flamen...