Přítel z mládí - Knížka pro Robinsony (a taky pro Pátky)

Blíží se čas dlouhých zimních večerů, které jsou jak stvořeny k tomu, abychom se schoulili v teple s šálkem něčeho dobrého a s dobrou knihou. Ano, přichází období, kdy saháme více po těchto mlčenlivých přátelích, trpělivě čekajících, až je vytáhneme z útrob knihovny a zahřejeme ve svých rukách. Čekají na to, až nás potěší a rozesmějí, až nám budou vyprávět příběhy, které jsou v nich uloženy.  

Mám v knihovně jednoho takového přítele z mládí, Knížku pro Robinsony (a taky pro Pátky). Naše první setkání proběhlo zcela prozaicky jednoho čtvrtečního odpoledne, kdy jsem se vydala do knihkupectví, abych se podívala na právě vyšlé novinky. Ano, bylo to v dobách, kdy ve čtvrtek vycházely nové knihy a lidé v prodejnách tvořili fronty a vybírali si tu svou. 

Sotva jsem ji uviděla, bylo mi jasné, že my dvě si budeme rozumět. Už jen její titul mě zaujal. Mé pocity matky na mateřské dovolené neměly daleko k pocitům Robinsona na opuštěném ostrově, a tak jsem si říkala, že jsem možná našla svého Pátka.

Je ale načase, abych vám tohoto přítele představila trochu blíže: 

Jedná se o knihu, která se skládá z příběhů tří autorů, majících podobný názor na život. Spojuje je humorný pohled na věci okolo sebe, okouzlující lidství, schopnost dívat se na svět s nadhledem.

První povídkou v knize je dílko Karla Poláčka jménem Hedvika a Ludvík. Tohoto autora mám obzvlášť ráda pro jeho humorně líčené příběhy, které jsou rozběhlé do nadsázky a okořeněné špetkou ironie. Zrovna taková je Hedvika a Ludvík. Jejich příběh autor nechává vyprávět samu Hedviku - osamělou stárnoucí ženu, popisující barvitě velmi zvláštní rodinné společenství, které se geometrickou řadou rozvětvuje až k nepochopitelnému množství stárnoucích dětí a jejich stále mladších rodičů. Celý příběh je líčen s humorem, laskavým, až naivním, ale místy z něj na nás dýchne i trochu smutku. To když do něj zasáhne první světová válka a učiní tak přítrž v neustálém řetězení rodiny. 

Druhou částí knihy je výběr z próz Oty Pavla. Obsahuje celý soubor povídek Jak jsem potkal ryby, pak některé rybářské ze Smrti krásných srnců a ještě něco navíc. 

Je to autobiografické líčení autorova dětství, prožitého v blízkosti přírody a tajemných vod, seznamování s jejich obyvateli. Dětství prožité po boku podnikavého a moudrého tatínka, dvou starších bratrů a laskavé maminky. V tomto nesmírně lidském příběhu kromě humoru nalezneme taky stín války, stín smutku nad osudem Pavlových bratrů a otce. Jejich domovem se na čas stal koncentrační tábor... A vždycky mám slzy v očích, když čtu o zoufalé snaze tatínka, který chtěl nakrmit své děti před odchodem na transport pořádným masem. Chtěl pro ně ulovit srnce, i když věděl, že riskuje život. Ta chvíle, kdy stojí na lesní cestě s Proškovým psem Holanem a hledí si do očí, kdy Holana přemlouvá, aby mu pomohl, že potřebuje maso pro své kluky, ta mě dokáže pokaždé vzít za srdce.

Poslední částí knihy jsou Hrabalovy Postřižiny. Je to poetické vyprávění o romantické mamince s dlouhými vlasy, která má tu odvahu vyšplhat na pivovarský komín, o lidovém vypravěči strýci Pepinovi a jeho neuvěřitelných historkách, které způsobují i po několikerém čtení výbuchy smíchu. Postřižiny pak znamenají rozloučení se starými pořádky - ustřižením maminčiných předlouhých vlasů začíná nová etapa života.

Tyto tři povídky jsou jako stvořeny k tomu, aby nám dělaly společnost v jakékoli situaci. Ať už jste sami doma, nebo jedete na dalekou cestu vlakem či autobusem, ať se cítíte z jakéhokoliv důvodu opuštění - sáhněte po této knize a ona vám svým laskavým humorem a poezií vykouzlí na tváři úsměv, případně v oku slzu. A co vám můžu zaručit - nudit se s ní rozhodně nebudete. Tak vám přeju hezké čtení a také to, aby jste v ní našli to, co hledáte. Třeba právě věrného přítele.