plant.blog.cz

Neznám lepší způsob jak se rozloučit se starým rokem. Pouštím si osmý díl malijského dokumentu Roberta Planta, Justina Adamse a Skina Tysona s kouzelnými záběry z jejich společného tripu, usmívám se, kochám a v koutku duše mi sídlí velká radost a těšení na červenec 2014. Je legrační pozorovat v dokumentu ty unavené ale šťastné tváře při jejich putování pro nás nehostinnou, chudou krajinou. Lidé jsou však kolikrát zajímavější než přírodní krásy. Malijští lidé vypadají přívětivě a daleko víc se usmívají, než třeba my. Uvědomili jste si někdy, že v zemích, kde mají mnohem míň důvodů k úsměvu, jsou lidé pozitivněji naladěni, než my, žijící v dostatku? Úsměv nic nestojí a přece dokáže mnoho. Je škoda, že u nás se lidé na sebe buď mračí, nebo si druhých nevšímají. Zkuste se smát, zkuste to, i když si budete připadat nepatřičně. Usmívejte se na druhé, třeba jim zvednete náladu a váš úsměv bude pro ně malým dárkem, hřejícím je celý den. Trochu jsem odbočila od tématu - ale vše důležité už bylo...

Shodou okolností jsem tento víkend po delší době oprášila DVD Festival in the Desert - ke sledování jsem zlákala dceru, pro niž to byla zároveň i lekce francouzštiny. Naštěstí jsem ji nemusela vůbec přemlouvat, obě nás totiž spojuje láska k africké hudbě, nebo tedy přesněji řečeno k hudbě afrických etnik. Atmosféra této události je sice obrazem nepřenosná, ale i tak si vytvoříte představu, jak to asi na takové akci v poušti vypadá. Všechno je mnohem přirozenější a méně svázané, než jsme zvyklí z festivalů u nás - účinkující se setkávají s diváky, všude vládne čilý ruch a trochu zmatek a kolem dokola jen písek, velbloudi a v noci světlo hvězd a záře malých i větších ohňů. Když to sleduji, vzpomínám se slzou v oku na Taragalte a moc toužím se tam někdy vrátit. A nebo ještě lépe odjet na některý z příštích ročníků tohoto velkého festivalu na konci světa - tedy v Timbuktu. Ale zpět k dnešnímu videopříspěvku. Toulání Roberta Planta ve vodách world music má své kořeny už v době Led Zeppelin ...

Další díly dokumentu ze zákulisí i pódia festivalu v poušti - tentokrát se podíváme na to, jak si Logan užíval roli modela při uvazování tradičního tuaréžského šátku, dále bude na programu kratičké jamování při večerním táboráku s Ali Farkou Touré, proslulým otcem blues od řeky Niger, vynikajícím kytaristou a hlavně velkým patriotem. Tento skromný velký muž, který se celý život kromě hudby věnoval i farmaření a hlavně záchraně zemědělské půdy před postupující pouští, zemřel v roce 2006. Následuje část vystoupení skupiny Tidawt. Ve čtvrté části si poslechneme Takambu, poté kousek Win My Train Fare Home a hlavně tuaréžskou Whole Lotta Love. Působivé záběry na zdánlivě jednotvárnou pouštní scenérii doplňuje všechno to lidské hemžení - při sledování vás chvílemi může přepadnout pocit, že jste se ocitli v úplně jiné době. Spontánní prožitek ze společně sdílené hudby je provázen zpěvem za zvuku ngoni, ladnými ženskými pohyby, a také jejich typickým halekáním, které vzniká rychlým kmitáním ja...

Před týdnem jsem zde zveřejnila první část filmu, dokumentujícího Plantovu cestu do Mali v roce 2003. Dnes se na internetu objevil druhý díl, věnovaný ženám - ve dvanáctiminutovém videu můžete sledovat malijské průkopníky(ce) saharského blues Tartit, tuaréžské válečníky Tinariwen s kytarami, a také bojovnici za ženská práva Oumou Sangare, pocházející z etnika Wassoulou. Tartit na festivalu Taragalte 10. listopadu 2012 Související článek: Cesta Roberta Planta do Mali - leden 2003, part 1 Skupina Tartit čítá devět členů - z toho pět žen a čtyři muže. Jejich hudba stojí především na transovních ženských hlasech, doplněných rytmickými údery na bubínky tinde. Muži je doprovázejí na akustické loutny či elektrické kytary. Tuaréžky požívají v islámském světě plné rovnoprávnosti - mají hlavní slovo při výběru partnera, mohou se rozvádět a chodí odhalené, zatímco jejich muži nosí roušku. Tinariwen jsou dnes již mezinárodně proslulí svým syrovým blues se skřípajícími elektrickými kytarami. Nápln...

Na samém začátku ledna roku 2003 se Robert Plant vypravil do Mali. Doprovázen svými kytaristy Justinem Adamsem a Skinem Tysonem, a také basákem/perkusistou ze skupiny Lo'Jo jménem Mathieu Rousseau, odjel poblíž města Essakane, kde se ten rok už potřetí konal Festival In The Desert . V roce 2001, na prvním ročníku festivalu uprostřed Sahary, objevil Justin Adams mezi účinkujícími tuaréžskou kapelu Tinariwen, jež ho uhranula a jejíž první album pak pomáhal produkovat. Coby producent se spolu multikulturními Francouzi z Lo'Jo ujal propagace této události, jejímž významem je nejen hudební dialog mezi Tuarégy, žijícími roztroušeně na mnoha místech západní Afriky, ale i ukázka, v jakém historickém kontextu se nachází prastaré malijské blues s tím, které později vzniklo v Americe. A také jde samozřejmě o uvědomění si hudby coby společného jazyku všech lidí. Mali je neuvěřitelně chudá země, která v současné době zažívá hlubokou krizi. Díky tomu se také letošní ročník již tradičního fes...

Loni v srpnu jsem zde psala o dokumentárním DVD Blue Note, které ve dvouapůlhodinové stopáži mapuje celou hudební kariéru Roberta Planta, včetně vlivů, jež na něj působily a při svém hudebním putování je vstřebával a čerpal z nich. Musím se zahanbením přiznat, že ke koupi tohoto dokumentu jsem se ještě nedostala, ale zato jsem jej objevila rozkouskovaný na Youtube. Dávám zde tedy první část jako ochutnávku a doufám, že alespoň v někom z vás probudí zvědavost a shlédne i další části, případně, což by bylo ještě lepší, si DVD bude chtít opatřit. Myslím, že bude mít co říct nejen fanouškům Roberta Planta, ale i těm, co mají upřímný zájem o muziku. Blue Note - 1. část

Asi každý pozorný posluchač, který sleduje hudební pouť Roberta Planta, má ponětí o jeho okouzlení hudbou Sahary. Už kdysi dávno v dobách Led Zeppelin byly tyto vlivy patrné a naplno se projevily v devadesátých letech při nahrávání projektu No Quarter - Unledded s Jimmy Pagem. Tehdy oba protagonisté odjeli do Marrákeše, kde na náměstí Djemma El Fna rozbalili svůj stánek a před davem, složeným nejen z místních - kteří zřejmě ani netušili, koho mají před sebou - zahráli úžasné pecky Yallah, Wah Wah a City Don't Cry. Atmosféra místa dodala písním na přesvědčivosti a pozdější diváky DVD uhranula skvělými záběry obou muzikantů, hrajících společně s hrdými Gnawy. Uplynulo několik let a Robert Plant už nějaký čas spolupracoval s Justinem Adamsem a kapelou Strange Sensation. Právě Justin Adams objevil v roce 2001 na prvním ročníku Festivalu v poušti, který se každoročně koná v Essakane na severu Mali, kapelu Tinariwen. Tinariwen měli za sebou několik let utrpení a bojů, prožitých během pov...

V červenci 2007 se v srbském městě Novi Sad jako každoročně konal jeden z největších východoevropských hudebních festivalů - Exit. Kromě toho, že na něm v tom roce vystoupili Beastie Boys a Bassement Jaxx , byl jedním z hlavních taháků i Robert Plant se skupinou Strange Sensation. A jak jste asi uhodli, právě o jeho vystoupení bude řeč. Festival se konal v rozmezí čtyř dnů - 12. - 15. července a Robert Plant vystoupil hned první den. Trochu mě to udivilo, protože umělec jeho formátu by u nás spíš vystupoval jako zlatý hřeb na konec - jak se to nakonec stalo o rok dřív na Colours of Ostrava. Ale to je jedno - ať už to bylo z jakýchkoli důvodů, koncert se vydařil a jeho 76 minutový záznam ve velmi dobré zvukové i obrazové kvalitě se objevil na polooficiálním DVD, které se dá bez problémů za směšně nízkou cenu sehnat i u nás. Pro mě znamenají tyto záznamy nostalgické vzpomínky na dva koncerty, které jsem v sestavě Robert Plant a Strange Sensation viděla. A přiznávám, že tohle období mám h...

Dokumentární DVD Blue Note zkoumá ve dvouapůlhodinovém záznamu hudební kariéru Roberta Planta, aniž by se jednalo pouze o omílání jeho účasti v Led Zeppelin. Vztahuje se na celé období jeho působení v oblasti hudby, od dob dospívání po nejnovější spolupráci s hudebníky z Nashvillu v roce 2010. Kariéra Roberta Planta dosud nikdy nebyla zkoumána v tolika detailech, i když v mnoha ohledech byla pravděpodobně odvážnější a ambicióznější, než kariéra jakékoli jiné britské rockové superstar. Žádný z Plantových současníků nevydal alba tak rozmanitá a fascinující, jako bylo The Principle of Moments (1983), Now and Zen (1988), Mighty Rearranger (2005) a Raising Sand (2007). Jediné, co mají tato alba společné, je Plantův hlas a jeho tvrdohlavé odmítnutí usnout na vavřínech jako frontman Led Zeppelin. Bylo by pro něj asi velmi snadné sestavit kapelu, která by kopírovala jejich staronový zvuk (jako to bohužel dělal v jisté době Jimmy Page), ale on místo toho neustále vstřebával různé styly a zvuky,...

Z období let 1994 - 1999, kdy se znovu spojili pánové Page a Plant, nám kromě dvou vynikajících alb zůstalo také DVD No Quarter, oživující písně Led Zeppelin v novém hávu. Pro ty, co by chtěli ještě větší porci muziky těchto dvou skvělých hudebníků, je tady možnost opatřit si další DVD - Live At Irvine Meadows. Nejde o oficiální záznam, který by byl ošetřen pečetí Jimmyho Page, jako tomu je u No Quarter. Koncert v kaliforském Irvine 3. října 1995 byl vydán společností Woodstock Tapes a i když kvalita zvuku je vynikající, obrazově trochu pokulhává. Zejména působí rušivě logo Woodstock v levém horním rohu obrazovky, pak také obrazová sekvence v písni No Quarter, která je stvořena ze záběrů z Walesu a psychedelických barevných obrazců - ale pro tyto záběry nevidíme, co se děje na pódiu. Obraz celkově není úplně jasný a při větším rozlišení jsou slabě vidět kostičky, což by se u oficiálního vydání nestalo. Ale dost kritiky obrazu, přes všechny tyhle malé mouchy to DVD stojí sakra za to. Ka...