Cesta Roberta Planta do Mali - leden 2003, part 2

Před týdnem jsem zde zveřejnila první část filmu, dokumentujícího Plantovu cestu do Mali v roce 2003. Dnes se na internetu objevil druhý díl, věnovaný ženám - ve dvanáctiminutovém videu můžete sledovat malijské průkopníky(ce) saharského blues Tartit, tuaréžské válečníky Tinariwen s kytarami, a také bojovnici za ženská práva Oumou Sangare, pocházející z etnika Wassoulou.

Tartit na festivalu Taragalte 10. listopadu 2012

Související článek: Cesta Roberta Planta do Mali - leden 2003, part 1

---

Skupina Tartit čítá devět členů - z toho pět žen a čtyři muže. Jejich hudba stojí především na transovních ženských hlasech, doplněných rytmickými údery na bubínky tinde. Muži je doprovázejí na akustické loutny či elektrické kytary. Tuaréžky požívají v islámském světě plné rovnoprávnosti - mají hlavní slovo při výběru partnera, mohou se rozvádět a chodí odhalené, zatímco jejich muži nosí roušku.

Tinariwen jsou dnes již mezinárodně proslulí svým syrovým blues se skřípajícími elektrickými kytarami. Náplní jejich skladeb je svoboda, přátelství i národní identita - Tuarégové jsou velmi hrdí na své tradice. Zpívají v jazyce tamashek a doplňují je ječivé ženské sbory. Ženy také hrají na tradiční bubínky a dokáží rozkmitat svůj jazyk do neuvěřitelné rychlosti, což dodává písním nezaměnitelnou atmosféru.

V době, kdy vznikalo tento dokument, byli ovšem Tinariwen v západním světě ještě velkou neznámou - doma milovaní hudebníci vydali v roce 2001 své první album, ačkoliv skupina existuje už od roku 1982. Velkou část pohnutého života ovšem strávilo jejích šest členů v exilu a následně v bojích za nezávislost Azawadu - pouštího území mezi Lybií, Nigerem, Alžírem a Mali, jež bylo odedávna jejich domovem.

Oumou Sangare je rebelkou, která se rozhodla bořit zavedené tradice a společenský řád - otevřeně ve svých písních vystupuje proti nerovnoprávnému postavení žen, jejich mrzačení při rituálních obřízkách a stavění na roveň mužova majetku. Ke kariéře jí dopomohl legendární malijský bluesový kytarista Ali Farka Touré, jenž doporučil nahrávku mladé zpěvačky z Bamaka majiteli labelu World Circuit Nicku Goldovi. Její první album Moussolou(Ženy) vyšlo v roce 1991 a vychází z tradic lovecké hudby z kraje Wassoulou, ležícího mezi Mali, Guineou a Pobřežím slonoviny.

Tolik alespoň v krátkosti jako informace, pokud se rozhodnete video si pustit. Něco z té atmosféry mě vrátilo do loňského listopadu na festival Taragalte - Tartit byli jedněmi z jeho hlavních hvězd. V únoru letošního roku kvůli probíhajícímu konfliktu v Mali odešli členové skupiny do exilu v Burkině Faso a hlavní kytarista Mohammed Issa, žijící momentálně v Mauretánii, založil sesterskou skupinu Imharhan. A teď už dost řečí a hezký poslech!