plant.blog.cz

Milí přátelé, po delší době se zase scházíme u Hudební abecedy. Dlužím vám omluvu za prodlevu z minulého týdne, kdy jsem z více důvodů nestihla napsat článek a doufám, že se na mě kvůli tomu nebudete zlobit. Dnes jsem ale zase zpět s výběrem vašich (a našich) skladeb k tématu Láska. Ještě než se do nich zaposloucháte, upřesníme si výsledky ankety předešlého barevného dílu. K Barvám přišlo celkem 23 hlasů pro dvanáct skladeb a na prvním místě se umístil cover Purple Haze, který zahrál americký kytarista a zpěvák Eric Gales. Získal čtyři hlasy a po třech pak mají tyto skladby: Red and Black (Les Miserables), Medicine Man (Whitesnake), Hey There Delilah (Plain White T' s) a Blackened Blue Eyes (The Charlatans). Vše bylo zaznamenáno podle výsledků z 29. 7. 2015 večerního času. Přeji vám hezký a nerušený poslech "láskyplného" dílu a na příště si dáme zase barvy, ano? Lenka Filipová - Zamilovaná Na základce nám učitel hudební výchovy dovolil přehrát na gramofonu malou (SP) des...

Ve znamení barev... 1. DEN 2. DEN 3. DEN 4. DEN

Téměř na den přesně rok od koncertu na festivalu Colours of Ostrava jsme se opět dočkali - Robert Plant s kapelou přijel do brněnského Ronda, aby potěšil fanoušky pořádnou porcí (nejen) zeppelinovské muziky. Hala, narvaná až po strop, mu za to nadšeně aplaudovala a vytvořila skutečně nezapomenutelnou atmosféru nejlepšího Plantova vystoupení u nás. Budiž útěchou, že jsme se Plantem vyfotili alespoň před koncertem... *** Naše čtyřčlenná parta vyjela do Brna už brzy ráno a po nezbytných formalitách kolem ubytování se vypravila rovnou k Rondu. Bylo krátce po půl třetí, když jsme zaujali strategické pozice před vstupem a rozhodli se, že si první řadu prostě vystojíme - ať se děje cokoliv. Čekání ubíhalo rychle a celkem příjemně v družném rozhovoru s přibývajícími fanoušky, a po šesté hodině, kdy se začínalo pouštět dovnitř, už se za námi vytvořila docela slušná fronta. Nepříjemná situace nastala až během vpouštění, které sekuriťáci zbytečně zdržovali, a pro mě největší facka přišla ve chvíl...

Poslední den na Colours mívá hořkou příchuť loučení, ale letos jsem se na něj těšila asi ze všech nejvíc. Ne snad proto, že bych byla takový masochista a libovala si v smutku, ale především kvůli vystoupení mnou nejočekávanějšímu. Pokud teď čekáte, že napíšu, jak jsem se nemohla dočkat Miky, budete asi zklamaní. Ale když se podíváte na můj předběžný výběr koncertů , který jsem si před Colours sestavila, možná se vám vyjasní. Loni v létě jsem psala recenzi na Safar , výtečné album Imeda Alibiho , které produkoval Justin Adams (současný kytarista Roberta Planta), a vůbec jsem netušila. že ho budu moci slyšet naživo. A navíc - že se budu moci setkat i s jeho protagonisty, což bych v té době považovala za naprosté sci-fi. Ale stalo se, že Imed objevil mé povídání k Safar, přidal si mě na facebook (ať žijí sociální sítě!) a já jen tak nadhodila, že by nebylo špatné, kdyby s ním přijeli k nám na festival. A povedlo se neuvěřitelné - Imed mi někdy v březnu napsal, že je jedním z ohlášených vy...

Sobota byl den poměrně velkých hudebních rozporů i překvapení, které jsem ani nečekala. Ale pěkně popořádku... Na úvod jsme si s Jirkou jeli každý to své - on se s kamarádem, který si koupil jednodenní vstupenku kvůli Rudimental, šel nejprve podívat na The Dumplings na jednu z menších scén pod Vysokou pecí, já zamířila opět do Gongu. Tam měl totiž vystoupit Faiz Ali Faiz, na nějž jsem byla zvědava a jenž nakonec splnil má očekávání. Faiz Ali Faiz pochází ze sedmé generace pákistánských hudebníků a zpěváků qawwali, což je hudební odvětví súfismu. Jde o jednu z mystických odnoží islámu, která usiluje o navázání kontaktu s Bohem skrze extatické hudební vytržení. Faiz Ali Faiz začal profesionální pěveckou kariéru se sborem v roce 1978, kdy mu bylo šestnáct let. Mezi jeho hlavní vzory patří slavný a dnes už nežijící pěvec qawwali Nusrat Fateh Ali Khan, jenž tento jedinečný styl představil celému světu a za pomoci Petera Gabriela s ním opanoval koncertní pódia a pronikl i do filmu. Qawwali ...

V pátek, tedy druhý den na Colours, jsme měli s Jirkou společnou jenom část programu - zatímco on se chystal na Kasabian, já měla zaplacenu rezervaci do Gongu na koncert Avishai Cohen's New York Division. Do areálu jsme se vypravili s předstihem, abychom si pořádně užili festivalové atmosféry. První koncert druhého dne se odehrál na druhé největší scéně Arcelormittal a byli to afričtí Abavuki . Abavuki jsou osmičlennou kapelou z Kapského města a jejich rytmická hudební smršť je založena na rytmu marimby, bubnů a dechových nástrojů. Kluci to parádně rozjeli, předváděli smělé taneční kreace a hlavně publikum dokonale rozpohybovali. Na rozjezd nejnáročnějšího dne to byla dobrá volba. Jirka před koncertem Abavuki... *** *** *** *** Po koncertě jsme zůstali na místě, protože za hodinu zde měl vystoupit švédský písničkář José González , jehož jsem si stačila už před Colours zamilovat a moc se na něj těšila. Stála jsem v první řadě vedle fanynek, které držely v rukou kus kartonu s nápisem...

Čtrnáctý ročník multižánrového festivalu se konal počtvrté v areálu Dolních Vítkovic - ty minulé probíhaly na Černé louce a Slezskoostravském hradě. Některé koncerty v té době byly i v klubech na Stodolní ulici a v kostele, což rozprostřelo akci po městě a oživilo tak na čas trochu skomírající ostravské centrum. Od těch dob je festival každý rok větší a kapacita prostor v centru už nestačila jeho požadavkům. Postačila ale organizátorům už tradičního Festivalu v ulicích, který je jakýmsi předvojem Colours, a na němž si návštěvníci mohou vychutnat koncertní atmosféru zcela zdarma. Potěšilo mě, že tentokrát se tato akce přesunula opět tam, kde začínala - tedy opravdu do ulic a ne do nenáviděného obchodního centra Karolina. Ve středu před hlavním programem jsem se nechala zlákat a spolu s přáteli navštívila bezvadné vystoupení kapely Hradišťan a Vlasty Redla. Dostalo se nám dvouhodinové porce kvalitní muziky a navíc jsme se krásně hudebně naladili na festivalovou vlnu a zážitky budoucích č...