Colours of Ostrava 2015 - den první
Čtrnáctý ročník multižánrového festivalu se konal počtvrté v areálu Dolních Vítkovic - ty minulé probíhaly na Černé louce a Slezskoostravském hradě. Některé koncerty v té době byly i v klubech na Stodolní ulici a v kostele, což rozprostřelo akci po městě a oživilo tak na čas trochu skomírající ostravské centrum. Od těch dob je festival každý rok větší a kapacita prostor v centru už nestačila jeho požadavkům. Postačila ale organizátorům už tradičního Festivalu v ulicích, který je jakýmsi předvojem Colours, a na němž si návštěvníci mohou vychutnat koncertní atmosféru zcela zdarma. Potěšilo mě, že tentokrát se tato akce přesunula opět tam, kde začínala - tedy opravdu do ulic a ne do nenáviděného obchodního centra Karolina. Ve středu před hlavním programem jsem se nechala zlákat a spolu s přáteli navštívila bezvadné vystoupení kapely Hradišťan a Vlasty Redla. Dostalo se nám dvouhodinové porce kvalitní muziky a navíc jsme se krásně hudebně naladili na festivalovou vlnu a zážitky budoucích čtyř dnů.
Ve čtvrtek už jsme se netrpělivě připravovali na první den. Vyrazili jsme dříve, abychom se vyhnuli tlačenici u vstupu a především - abychom mohli zaujmout strategická místa před koncertem Björk. Po vstupu do areálu jsme s potěšením zjistili, že se opět zvětšil a zaznamenal některé úpravy - ovšem rozmístění scén zůstalo zachováno. Lidí v tu dobu ještě moc nebylo, slunce hřálo a slibovalo, že nás bude provázet celé čtyři dny - no prostě paráda. Dali jsme si první pivko, porozhlédli se po stáncích s nejrůznějším zbožím a zašli jsme si na zmrzlinu k Jirkově kamarádce, která na Colours dělala brigádu. Díky známosti jsme ji dostali zdarma a byla výborná.:-)
Zatím poloprázdný areál
***
Tento obrovský brouk nás poctil svou návštěvou. Jirka říkal, že je to určitě Björk inkognito...
Na toulky areálem jsme měli dost času, protože Björk začínala přesně v osm večer - na její výslovnou žádost, neboť v tu dobu mělo v Ostravě zapadat slunce. Organizátoři slibovali velkou show s pyrotechnickými efekty a početným doprovodem slavné zpěvačky, což zřejmě platilo na mnohé návštěvníky koncertu jako velké lákadlo. Před koncertem už bylo před hlavní stage narváno, přesto se nám povedlo ukořistit celkem dobrá místa téměř úplně vepředu.
Björk je od svého vystoupení na Colours velmi probíraná v mnoha diskusích na internetu a je vidět, že její koncert rozdělil lidi na dva tábory. Jedni křičí, že to byla hrůza, děs a vadí jim, že Björk celé vystoupení absolvovala v masce (někteří dokonce pochybovali, že to byla ona, což považuji za vrchol trapnosti). A pak ti, kteří věděli, co mohou čekat a na koho jdou - a ti určitě zklamaní odcházet nemohli. Pro mě to byl jeden ze splněných snů, protože vidět Björk už se mi asi nepoštěstí a navíc mám její hudbu ráda řadu let.
Koncert se nesl nejen ve znamení nových skladeb z alba Vulnicura (zahajovala ho Stonemilker a Liosong) , ale i starších kousků ( Possibly Maybe, Bachelorette, Army of Me,Hunter, Hyperballad, Unravel). Celý playlist dohromady nedám, ale jisté je, že šlo o nejdelší koncert celých Colours. Hudbu provázelo promítání poněkud bizarních videoklipů na obří obrazovce (detailní záběry ze života hmyzu) a v závěru koncertu byl vypouštěn barevný kouř a vzadu na pódiu vybuchovaly ohňové koule. Björk je prostě mimozemšťanka a i její hudba působí tak trochu jako z jiného světa. Kdo se přišel jen zavlnit do rytmu, asi musel být nutně zklamán.
***
***
***
Kostým měla nádherný...
***
Fotografie se opravdu povedly...
Další bod v mém programu měl původně být Vladimír Mišík a ETC, ale nakonec jsem jeho koncert minula. Plány v tomto případě selhaly, ale další vystoupení ve stanu, kde byla umístěna malá Drive stage, jsem si ujít nenechala. Hráli tam totiž australští The Crooked Fiddle Band, a o tom, jak skvělá to byla volba, se nedalo po začátku vystoupení pochybovat ani náhodou. Energičtí muzikanti s houslistkou Jesse Randall, která působila jako spanilá lovkyně s toulcem na zádech, to neskutečně rozjeli a jejich vystoupení zanechalo skvělý pocit z výborně stráveného prvního dne. O tom nakonec svědčily i bouřlivé reakce publika.
***
V pohybu je bylo téměř nemožné fotit....
***
A když se čtvrtek překulil přes půlnoc, zevlovali jsme ještě u hlavní scény během produkce hudebníka, zpěváka a producenta elektronické hudby, který si říká Caribou. Do davu jsme se nemísili, spíš jsme jen nechávali doznít zážitky prvního dne (a taky se nám jako už tradičně vůbec nechtělo domů) a těšili se na věci příští. A že toho nebylo málo, o tom se dočtete příště...
Komentáře
Okomentovat