plant.blog.cz

Mali se stále zmítá v nestabilitě po vojenském převratu, který sever země ponechal napospas islámským extremistům. Tragické detaily snad nepotřebují příchuť senzace v zahraničním tisku, účinek těchto událostí je zřejmý v hudbě, kterou v nelehké době produkují malijští hudebníci. Jedním z těch, co vydal album jako odpověď na násilí, nenávist, nespravedlnost a falešnou víru, je právě Samba Touré. Sambu jsem poprvé zaregistrovala v listopadu 2012 na festivalu Taragalte, který se konal poblíž M'Hamidu el Ghizlane na jihovýchodě Maroka. Byl to vlastně jeden z prvních umělců, které jsem zde potkala mimo pódium - neustále pozitivně naladěný sympatický chlápek trochu při těle, který rozdával okolo jen úsměvy a sršel vtipem. Vůbec jsem netušila, o koho jde, o to větší bylo pak mé překvapení, když jsem toho nenápadného, obyčejného a usměvavého muže viděla na pódiu s kapelou. Mou zvědavost vzbudilo jeho příjmení - Touré - tušila jsem spojitost s malijským velikánem elektrického blues, Ali Far...

Zvu vás na výlet do Texasu, kde nerostou jenom růže, ale taky se tam odehrávají skvělé koncerty. Zde jedna ochutnávka tmavomodrého blues v podání Roberta Planta s kapelou - na akustickou kytaru hraje Liam 'Skin' Tyson.

Zastrčený lokál na předměstí byl poloprázdný, mezi několika štamgasty tiše jako stín proplouval číšník s netečným, unaveným výrazem. Naučeným pohybem přejížděl zvolna po stolech vlhkým utěrákem a rozmazával kolečka od pivních sklenic do fantaskních obrazců. Servírka za barem se zasněně dívala skrz kouřovou clonu do okna, ozdobeného krátkou zažloutlou záclonkou. Poklidné odpoledne, venku horko k zalknutí, viděla se spíš někde na plovárně s přítelem. Ale co naplat, dnes vyšla směna na ni. Jeden z hostů se náhle zvedl a přistoupil k baru. Byl to vyšší tmavovlasý muž s očima jako chrpy, z nichž čišelo zdravé sebevědomí. Servírka zvědavě pozvedla hlavu k příchozímu a s nevyřčenou otázkou v očích se na něj zadívala. "Prosím vás, mám zde schůzku. Měla by přijít jedna moje známá, ale já si bohužel zrovna teď musím na moment odskočit. Chtěl jsem... chtěl jsem vám jen říci - až přijde, usaďte ji někam stranou ať máme soukromí a řekněte, ať na mě počká. Přijdu hned." Muž se očima usmál ...

Chci býti topolem, nebo radši břízou, havrany nad polem, ve větvích mízou. Pískem bych být chtěla, psát do něj písmena, vítr je rozfouká, do dálky bez jména... Chtěla bych být mrakem, z kterého zaprší, nebo snad soumrakem, v odlehlém návrší. Chtěla bych být kapkou, tou kapkou jedinou, která tě ovlaží, chmury tvé pominou. Chtěla bych tolik říct, nestačí tisíc slov, a dívat se na měsíc, třeba dnes bude nov. Přeju si krásný sen, jen jeden jediný, nechce být vyzrazen, má to své příčiny. Chtít můžu cokoli, nikdo mi nebrání, někdy však zabolí, od srdce vyznání. *** P. S. Píseň je pouze ilustrační a s textem (nijak) nesouvisí.

Procitl a s pocitem neuvěření se rozhlížel kolem sebe. Nalevo stála vyřezávaná komoda s leštěnou deskou, na níž se pěkně vyjímala váza s čerstvými pivoňkami. Nasál vzduch do nozder a lapal po jejich omamné vůni. Zavřel oči, zatřepal hlavou, a pak je znovu vytřeštil. Nebylo pochyb, opravdu byl v nějakém pokoji. Vůbec netušil, jak se tam dostal. Vedle něj se pod bělostnou pokrývkou ozvalo lehké povzdechnutí. Pomalu otočil hlavu a pohlédl vedle sebe. Blonďatá dívka ležela jen pár centimetrů vedle něj a její modré oči na něj vesele pomrkávaly. "Dobré ráno, miláčku," pronesla s úsměvem a vyklouzla zpod pokrývky. Nechávala bílé prostěradlo sklouznout ze svého nahého těla a "miláček" jen zíral na její krásu. Otočila se a od otevřeného okna jí padaly do vlasů laškovné paprsky ranního slunce. Sklonila se k němu a on znovu ucítil onu obluzující vůni. Její vlasy ho zlehka zalechtaly na tváři a jak se tak nad ním skláněla, políbila ho rovnou na ústa. Pocítil dávno nepoznanou to...

Milí přátelé, příznivci ankety a hudební fanoušci! Jsem ráda, že vám můžu letos už popáté přiblížit hudbu osmdesátých let. Rok 1985 je pro mě, coby fanouška Led Zeppelin, zajímavý hlavně z jednoho prostého důvodu - v tomto roce totiž vydali alba všichni zbylí členové skupiny a navíc se poprvé od svého rozpadu v roce 1980 sešli na celosvětové charitativní akci pro Afriku Live Aid. Budeme mít tedy možnost podívat se na stadion do Philadelphie a navíc si i poslechnout některé novinky, které pro nás Robert Plant, Jimmy Page a John Paul Jones v tomto roce připravili. Dále jsem vybrala několik zajímavých skladeb, které se v žebříčku toho "nejlepšího" sice neobjeví, ale přesto stojí za zmínku. Abych řekla pravdu, tento rok je na známé a dobré písně celkem úrodný a je těžké vybrat jen deset kousků. Proto jsem článek rozdělila na dvě části. V první budou vybrané hity a v té druhé, kterou vám doporučuji, jsou kromě těch, na něž se nedostalo, i ty skladby, o kterých jste třeba ještě ne...

Vážení, je čas se opět podívat pravdě do očí a zjistit, kdože to vyhrál onen pomyslný souboj roku 1983. Ano, pohlédla jsem pravdě přímo do jejích zákeřných zraků a zjistila jsem, že tento rok si nijak vaši oblibu nezískal. Co se týče součtu hlasů, je jich pouhých 65. Ano, čtete správně. Vidím to na nějakého šotka, který mi tu předešlých pár měsíců rozdával hlasy a teď ho to přestalo bavit. Ale to nic nemění na situaci. Musíme teď zjistit, kdo z té malé hromádky urval nejvíc bodíků a kdo stane na stupni vítězů. Budu dnes stručná a uvedu jen první tři místa. Bronz si odnáší.... Van Halen se skladbou Jump. Devět hlasů. O hlas víc má Slade a Run Runaway. Tedy stříbro. A zlato v hrdle má Robert Plant. Dostal šestnáct hlasů (z toho je jeden můj, přiznávám) a jeho písnička Rockin' At Midnight tedy postupuje dál. Neumístily se kapely takových jmen, jako Metallica, Queen, Deep Purple, ba ani Marillion, Hüsker Dü, nemluvě už o Bruce Springstienovi a Nicku Caveovi. Snad tedy ten příští rok bu...

Taky je vám tak horko, potíte se, dusíte se vlastní šťávě, umíráte žízní a bolí vás hlava? Ne? Tak to buďte rádi. Na druhou stranu je počasí a stavy s ním spojené ideální námět na článek, jak jsem tak měla možnost vidět. Počasí je neutrální téma, můžete si zanadávat bez politických kontextů a osobních výčitek. Vždyť za to nikdo nemůže, to je jasné. A vždycky se najde důvod, proč je hnusně. Buď je moc zima nebo moc horko, moc sucho či moc mokro, nebo popřípadě příliš fouká. Jo to za našich mladých let nebylo, říkají staroušci. To byla v zimě zima, na jaře tál sníh a v létě tak akorát na koupání, semtam nějaký ten vlahý deštík a večer bouřka z tepla. Ale dneska? Doba ledová se střídá s globálním oteplováním, vážení. V květnu jsme vytahovali ze sklepů přídavné radiátory, gamaty a karmy byly v permanenci a majitelé domů se ocitli ve válečné vřavě mezi stoupenci tepla a těmi, kteří si navlečou svetr a radši to vydrží. Ono to taky není zadarmo, víme, paninko? Aby se nám příští rok nad účty z...

My, lidé, míváme často ve zvyku používat zvířecí pojmenování - a to hlavně ve spojitosti s chováním, či vlastnostmi, které nejsou zrovna důkazem všech ctností. Tak se třeba říká, že se někdo válí jako vepř, ožral se jak to prase, kejhá jako husa, vymýšlí kraviny, koniny a kokotiny (kokot znamená ve staročeštině kohout), či snad ptákoviny, prasečiny, sviňárny, slepičárny, bejkárny a voloviny. Míváme z toho psinu, občas někomu naskočí husina, vymýšlí opičárny, nebo mu rovnou opice sedí na rameni. A taky semtam trpíváme kočičinou. No řekněte, jak k tomu ta ubohá zvířata přijdou? Zaměříme se dnes na výraz "kočičina". Tohle slovo má údajně svůj prapůvod v pojmenování výtržností, páchaných proti mladoboleslavskému hejtmanovi Kotzovi v roce 1848. Proč asi Kotz byl tak neoblíbeným, to se dozvíme v článku na webu Naše řeč , kde se mimo jiné cituje: "Urozený pan baron Koc z Dobrše k představeným a hlavám svých podřízených úřadů posílal brzy po prohlášení konstituce zvláštní oběžní...

Dnes je to právě jedenáct let, co vyšlo po delší odmlce sólové album Roberta Planta s jeho novou kapelou Strange Sensation. Jmenuje se Dreamland, což v českém překladu znamená Země snů - a už z jeho přebalu na nás shlíží bájná Siréna, držící v ruce harfu a vábící námořníky do svých osidel. Přesně tak vábí hudba na albu mé uši k poslechu a k tomu, abych se odpoutala od reality a zcela se ponořila do Arábií načichlých melodií skladeb a emocemi překypujícího zpěvu. Dreamland je výjimečnou deskou. Ani ne tak kvůli tomu, že obsahuje přepracované skladby od Boba Dylana, Jimiho Hendrixe, Tima Buckleyho a dalších. Jde totiž o to, jakým způsobem s nimi Plant a jeho kapela zachází. O Robertu Plantovi je známo, že je to nejen vynikající hudebník, fenomenální zpěvák a aranžér, ale také skutečně nadšený hudební fanoušek. Přistupuje k muzice s pokorou, která tolik chybí mnoha dnešním sebevědomým "umělcům", hanobícím bez špetky úcty a znalostí známé skladby. Navíc má dar obklopit se schopný...

Na dnešní večer se úplně hodí píseň portugalské písničkářky Sary Tavares Balance. A proč? Ze dvou důvodů - ten první je, že je to jedna z těch zpěvaček, jež chci vidět na festivalu Colours. A ten druhý - upozornila mě na ni dcera, která k podobné hudbě tíhne (má to asi po mě). No a dcera právě dnes opustila nejen hranice naší republiky, ale i Evropy, a vydala se daleko do světa. Tak doufám, že se jí bude v zemi koření, velehor, buddhistických klášterů a chrámů líbit a že se vrátí v pořádku a se spoustou zážitků.

Začnu poněkud zeširoka, za což se předem omlouvám, ale je tu pár věcí co mě neskutečně štvou (a věřte, že mě napadá daleko peprnější výraz). Pracuji třináct let se starými lidmi, z nichž se posledních pár let stali senioři a i když jsou to stále titíž lidé, místo péče o ně se teď vytváří individuální plány . Místo jednotlivých osob máme klienty a uživatele sociálních služeb , babičky se nám už nesvěřují se svými strastmi a vzpomínkami, ale sledujeme jejich osobní příběhy . Samozřejmě je důležité vše mít v pořádku papírově. Zkuste si představit, jak tvoříte individuální plán člověku, kterému je devadesát. Zeptejte se takového člověka, jaký má dlouhodobý cíl . Většinou vám odpoví, že jeho největším přáním je zemřít bez bolesti ve spánku. Podle mě je největším nešvarem dnešní společnosti to, že přestáváme vnímat člověka jako osobnost a nesmyslně škatulkujeme lidi do skupin, abychom je takzvaně ochránili před diskriminací, ale tím je vlastně ze společnosti vylučujeme. Stejný případ, jako...

Devítidenní turné po Japonsku Led Zeppelin naplánovali na říjen roku 1972 a během těch devíti dnů stačili odehrát šest koncertů. Bylo to těsně po nahrávání alba Houses of the Holy, takže se v playlistech objevily i žhavé novinky z nové desky. Šlo o The Song Remains the Same a Rain Song, a také hráli už dříve uvedené Over the Hills and Far Away a Dancing Days. My dnes nebudeme poslouchat žádnou z těchto písní, jak vás asi napadlo při pohledu na název článku. Přeneseme se do Ósaky dne 9. 10. 1972, kde nadšenému davu fanoušků odehráli Led Zeppelin skvělý koncert. V meddley Whole Lotta Love zazněla hezká řádka vzácně uvedených kousků, jako kupříkladu Milk Cow Blues, Leave my Woman Alone a It Must Be Love, po níž předvedl Jimmy Page pár riffů ze Satisfaction od Stounů. A poté už následovaly přídavky - prvním byla známá skladba B. E. Kinga Stand By Me. Skvělý rozjezd k závěrečnému vyvrcholení a vynikající Plantova hlasová forma. Tak si to užijte a hezký poslech!

Náš jazyk je bohatý jako starý strom. Kmenem jsou mu slova, která se rozbíhají do košaté koruny přidáváním mladých větviček v podobě předpon a přípon, kořen prastarého stromu tvoří zase nezměnitelný slovní základ. Občas se na něj naroubují nové cizokrajné štěpy, jejichž význam ne vždy dobře chápeme a používáme. Bývají jen na ozdobu a libují si v nich hlavně lidé, kteří chtějí ostatním předvést svůj obrovský rozhled a přebujelou inteligenci (neboli česky chytrost). My se pro dnešek spokojíme pouze se slovy českými, a protože máme jako téma týdne povodně, bude základním kořenem těchto slov základ "vod". Podívejme se na to logicky. Slova vod a, vod ák, vod árna, pov od í, po vod ně, vod omil, vod ník, vod ouch, vod ička, vod nice, vod ový, vod ní, od vod nit, za vod nit, vod opád, vod natý, vod ováha - ta všechna mají slovní základ "vod" a jejich význam chápeme tak, že souvisí nějak s vodou. A teď se podíváme na slova, která s vodou nesouvisí, ale přesto mají tentýž zá...

Mílovými kroky se blíží sezóna letních festivalů a my doma se jako každoročně připravujeme na "naše" Colours of Ostrava. Příprava spočívá ve výběru z pestrého programu a následném poslechu interpretů, kteří nás zaujali. Ani nevadí, že máme s Jirkou odlišný vkus - nakonec si oba přijdeme na to své a ve výběru koncertů prosazujeme demokratické principy. Atmosféra festivalu nás vždy pohltí a v závěru býváme spokojeni oba. Ale abych se přiznala, pokaždé se snažím do programu "propašovat" své oblíbence z Afriky, to jest hudbu, které Jirka příliš neholduje. Jsem ráda, že se každoročně objeví na Colours několik kvalitních interpretů z různých koutů tohoto kontinentu, kteří přináší tak trochu "jiné" zážitky. Ať už jde o energická a strhující velká vystoupení, nebo komorní a s diváky těsně propojené koncerty na menších scénách. Letos je jedním z mých favoritů - nebo tedy spíš favoritkou, neboť jde o ženu - Rokia Traoré . Na pohled útlá, křehká zpěvačka vyzařuje svý...

Po tuhé zimě, strávené v suché a prostorné jeskyni, přišlo předjaří. Sněhová nadílka pomalu tála z hor a co nestihlo vsáknout do zalesněné půdy, stékalo do údolí. Z kopců se řeka, vinoucí mezi nimi, zdála jako lesklá, zkroucená stužka - při tání vždy mohutněla a její přirozené koryto se rozšiřovalo. Člověk se díval dolů na spousty vod a už věděl, že brzy se tok řeky uklidní a tráva kolem zazelená. Zelené pláně přilákají migrující stáda zvířat a bude hojnost potravy pro všechny. Ještě není vhodná doba na stěhování tlupy; skalní převis, chránící jeho lidi i oheň před nápory jarního lijavce a větru, skýtal prozatím bezpečné útočiště. Jídlo se v zimě shánělo vždy hůř, lidé navíc museli čelit útokům hladových vlků, kteří slídili v okolí jeskyně a bezostyšně kradli zbytky. Dlouhé zimní měsíce byly pro všechny vysilující - skrovné úlovky si vyžádaly daleko větší úsilí lovců a nejeden z nich už k ohni s nimi neusedá. Veškerá pozornost lidí se teď obracela ke slunci. Všichni byli unavení, vyhub...

Krásná ukolébavka na dobrou noc... Skladba z alba American Kid od Patty Griffin, Highway Song. I když bych našla určitě kvalitnější verzi, tato se mi moc líbí hlavně pro ten úvodní dialog. Hezký poslech!

O tom, že africké hudbě se v poslední době dostává nebývalé pozornosti západních producentů, jsem už tady psala. Dalším důkazem toho, že na tomto kontinentu vznikají hudební klenoty, je malijský hráč na starobylé ngoni Bassekou Kouyate. Letos v únoru vydané album Jama Ko je v mnoha ohledech výjimečné a jeho aktuální protiválečné poselství je vysíláno do světa s nebývalou dravostí a energií. Nahrávání alba probíhalo v bojových podmínkách, první den totiž vypukl v Mali vojenský puč, armáda obsadila televizi a začalo rabování. Přesto všechno se pokračovalo v pracích na albu, navzdory všem problémům a všudypřítomnému chaosu. Snad i proto deska zní rozohněně a naštvaně a mnoho písní na ní odkazuje k toleranci a odporu proti islamistům, kteří na severu země rozpoutali peklo. Ngoni, tradiční nástroj griotů, má v africké hudbě své pevné místo a tradici. Bassekou zdědil své umění hry na tento původně třístrunný nástroj po předcích - jeho otec i dědeček byli uznávanými hráči. Odmítl ovšem ustrno...

Není žádnou novinkou, že v zemích s vysokou životní úrovní se vyhazuje velké množství potravin. Někde tento odpad tvoří až čtyřicet procent všech poživatin a kupříkladu Spojené Státy by ze všeho, co se vyhodí, nakrmily celou Afriku. A nejde jen o jídlo - stejným způsobem se lidé zbavují i elektroniky, oblečení, nábytku, předmětů do domácnosti a spousty dalších věcí. Doba nás naučila zbytečnému plýtvání a absolutní neúctě k lidské práci - a asi málokdo z nás se zamýšlí nad tím, kde a za jakých podmínek byl ten určitý výrobek vyroben a že pochází třeba ze zemí, využívajích běžně otrockou dětskou práci. Málokdo při nákupu v supermarketu uvažuje nad tím, jakou trasu absolvovala jablka ze Španělska a kolik hektolitrů pohonných hmot bylo spáleno během jejich přepravy. Tomuto přístupu nás naučil současný systém, který na spotřebitele naléhá ve stylu - Nepřemýšlej, nakupuj! Když přičteme ještě skutečnost, že většina spotřebních výrobků je dnes nekvalitních a jejich oprava se záměrně nevyplácí...