Bassekou Kouyate & Ngoni Ba - Jama Ko

O tom, že africké hudbě se v poslední době dostává nebývalé pozornosti západních producentů, jsem už tady psala. Dalším důkazem toho, že na tomto kontinentu vznikají hudební klenoty, je malijský hráč na starobylé ngoni Bassekou Kouyate. Letos v únoru vydané album Jama Ko je v mnoha ohledech výjimečné a jeho aktuální protiválečné poselství je vysíláno do světa s nebývalou dravostí a energií.

---

Nahrávání alba probíhalo v bojových podmínkách, první den totiž vypukl v Mali vojenský puč, armáda obsadila televizi a začalo rabování. Přesto všechno se pokračovalo v pracích na albu, navzdory všem problémům a všudypřítomnému chaosu. Snad i proto deska zní rozohněně a naštvaně a mnoho písní na ní odkazuje k toleranci a odporu proti islamistům, kteří na severu země rozpoutali peklo.

Ngoni, tradiční nástroj griotů, má v africké hudbě své pevné místo a tradici. Bassekou zdědil své umění hry na tento původně třístrunný nástroj po předcích - jeho otec i dědeček byli uznávanými hráči. Odmítl ovšem ustrnout v stereotypu a povýšil ngoni na nástroj sólový - pověsil si jeho sedmi až devítistrunnou variantu na krk a zvuk proháněl přes wah wah pedál. Bassekou ohromuje svou geniální a virtuosní hrou na tento jednoduchý nástroj bez hmatníku a dokáže jeho struny rozeznít s drajvem nejlepších světových kytaristů.

Podstatný je moderní zvuk, který dodal producent Howard Bilerman (bývalý bubeník Arcade Fire), aniž by přitom nahrávka ztratila cokoliv z afrického koloritu. Bassekou si oblíbil během nahrávání různé krabičky, zesilovače a pedály, což zvuku jeho nástroje dodává větší naléhavost a jen podtrhuje dramatickou náladu.

Kromě Bassekouovy kapely Ngoni Ba (Velké ngoni) hostují na desce i další hudebníci. Kasse Mady Diabaté (zvaný též Plačící Mady) je jedním z největších afrických zpěváků a kromě svých projektů se účastní i spolupráce s mnoha hudebními hvězdami - jako kupříkladu s Taj Mahalem. Taj Mahal je ostatně dalším z hostů, společné nenucené jamování s Bassekouem nalezneme na desce pod názvem Poye 2 a jde vskutku o krásnou a zábavnou ukázku pravého dřevního blues.

Zouman Tereta (zvaný Zou) je dalším malijským muzikantem, kterého si Bassekou pozval k nahrávání. Jeho hluboký vokál nás provede skladbou Mali Kori.

Hlavní zpěvačkou na albu však i nadále zůstává Bassekouova žena Amy Sacko. Mimořádný hlas, kterým disponuje, rozechvívá i tiší teskné a divoké nálady alba. Ani duet s další malijskou pěvkyní Kairou Arby v protiválečné skladbě Kele Magni žádného posluchače zcela jistě nenechá chladným.

V pořadí třetí Kouateho album je výtečným příkladem, jak dokonale a s muzikantskou citlivostí spojit tradiční s moderním tak, aby šlo o vzájemné obohacení. Na Jama Ko se to povedlo dokonale. Je to nahrávka, z níž čiší opravdovost a nefalšovaná láska k hudbě, dnes tolik vyhledávaná a potřebná.

Jama Ko se už od doby vydání těší nebývalému zájmu médií a aspiruje na jedno z nejlepších alb, které byly na poli world music letos vytvořeny. Nejen proto vám ale desku nabízím k poslechu. Vede mě k tomu touha podělit se o tuto hudbu, kterou podle mého názoru stojí za to poslouchat a vnímat. Není v ní totiž prázdnota a nudit se při poslechu jistě nebudete.

Bassekoua Kouyateho jsem poprvé potkala loni na Colours a skvělý koncert mě strhnul natolik, že jsem se vzápětí stala majitelkou jeho předešlého alba Speak Fula, které mi sám Mistr podepsal. Ošem v jeho vystupování nebylo nic povýšeného; naopak, tento sympatický a usměvavý muž si získal svým milým vystupováním srdce mnoha posluchačů a jeho koncert někteří z nich označili za absolutní vrchol celého festivalu. Tak ať se vám taky líbí!

Tracklist: Jama Ko, Sinaly, Dankou, Ne Me Fatigue Pas, Kele Magni , Madou, Kensogni, Mali Koori, Wagadou, Djadje, Segu Jajiri, Poye 2, Moustafa

Jama Ko

***

Poye 2

Burkina Faso, Senegal, Gambie, Mali.... ou Mali.