Arthur Lee: Vindicator
Taky jste se mnohokrát pozastavovali nad tím, že některá (stará) alba jsou dodnes známá a hraná a některá, podle vašeho názoru stejně dobrá (či snad lepší), leží v archivech a skoro nikdo si na ně nevzpomene? Taky si říkáte, proč to tak je? Proč třeba na otázku: Jmenujte slavnou kalifornskou kapelu šedesátých let (bez otazníku) většina lidí (u nás) odpoví The Doors? Není to třeba jen genialitou hudby a textů, která je nezpochybnitelná, ale též bouřlivým životem jejich frontmana Jima Morrisona? Ale bouřlivý život, plný drog, alkoholu a úletů, měli i jiní muzikanti a přesto jim to nepomohlo ke slávě. Není to vytvořením mýtu, kultu, a taky tím, že geniální Morrison byl rovněž Adonisem a sexsymbolem své doby? Tady už bych váhala s odpovědí. Možná, že lidi si spíš zapamatují kapelu, která měla v čele někoho výrazného a nejlépe někoho, kdo přispěl k její legendě. Pokud byl krásný, rozporuplný, inteligentní a zemřel za záhadných okolností, je tu velký předpoklad, že se o této kapele bude mluvit ještě mnoho let po ukončení její činnosti.
Je docela smůla, když drogy kapelu rozloží. Přesně to se stalo skupině s názvem Love, z níž pochází Arthur Lee. Myslím, že Jim Morrison byl určitě Leemu za mnoho vděčný - jeho zásluhou vlastně The Doors dostali nahrávací smlouvu. Mezi fanoušky Love ovšem patřil i Jimi Hendrix - další nezapomenutelná ikona šedesátých let. Ten s nimi absolvoval nahrávání na šestém studiovém albu The False Start a jeho kytara se objevila hned v úvodní písni The Everlasting First. Tohle šesté album už bylo ale hodnoceno spíš průměrně - po jeho nahrání se Love zase rozešli. Rozcházeli a scházeli se většinou podle toho, v jakém byl Lee rozpoložení a jak byli schopni fungovat ostatní. No a po tomto rozchodu v roce 1970 se Arthur Lee dal dopořádku, sehnal si pár nových muzikantů a v roce 1972 se znovu vynořil s novou deskou Vindicator.Vindicator je první sólové album Arthura Lee a určitě potvrzuje to, že je Arthur skvělý hudebník, který neztratil cestu v drogovém opojení. Na rozdíl od alb s Love na Vindicator výrazně preferuje tvrdé riffy elektrické kytary (vzpomeneme zde i Hendrixe v bonusové skladbě E-Z Rider, nebo Looking Glass Looking At Me). Mimoto Arthur Lee na albu projevil svůj (možná trochu trhlý) smysl pro humor - svědčí o tom některé morbidní názvy písní, jako jsou "Hamburger Breath Stinkfinger" nebo "Love Jumped Through My Window".
Zvuk alba je vynikající a co se týče pěveckého výkonu, Arthur Lee umí být maximálně přesvědčivý, což můžeme slyšet nakonec sami třeba v "Love Jumped Through My Window" nebo "Everybody's Gotta Live".
Je pravda, že v sedmdesátých letech už to šlo s Love z kopce - dali se pak zase dohromady, ale nahráli vlastně jen jedno album "Reel to Real" (1975), které bylo spíše průměrné. Ale i přesto se skupina zapsala do dějin svou kombinací psychedelické, folkrockové a rythm&bluesové hudby, a to především v šedesátých letech na prvních třech albech.
Je dobře, že Arthur Lee na své první sólové desce nepokračoval v jejich duchu a neopakoval tak osvědčené postupy -doba vyžadovala změny a sedmdesátá léta byla léta hardrocková. Ale škoda, že Vindicator i přes své nesporné kvality zůstal takovým zapomenutým klenotem v archivu.
Pro doplnění informací je třeba říci, že Arthur Lee zemřel 3. srpna 2006 na akutní myeloidní leukémii ve věku 61. let. Na finanční podporu léčby této choroby byl 23. června roku 2006 uspořádán v Beacon Theather v New Yorku benefiční koncert, na němž se představil i Leeův dlouholetý fanoušek Robert Plant. Ale peníze už nemohly pomoci - Arthur Lee zemřel v Memphiské nemocnici s manželkou Dianou po boku.
***
Jumped Through my Window
***
Everybody 's Gotta Live
***
Looking Glass, Looking At Me
Komentáře
Okomentovat