plant.blog.cz

Teď se na chvíli zastav, člověče, ztiš se a pokus se naslouchat tomu, co ti říká tvá píseň... Pomalu se vkrádám do tvých snů, pavučinkou opředu tě jemnou, spoutám tě něžně i pevně, tak neboj se a pojď se mnou. Jsem tvoje duše, co tě bolí, když tělo lásku postrádá, jsem touha, co tě zaplavuje, jsem myšlenka, která tě napadá. Jsem slovo, jež se ti usadilo, hluboko v srdci, v hlavě též, jeho význam pak dlouho zkoumáš, dokud ho prostě nenajdeš. Mé dravé tóny, melodie, pronikají ti do těla, jako krev, která v něm skrytě proudí, i když by někdy nechtěla. Srdce ti bije v stejném rytmu, jako mé srdce neklidné, ty zvuky se pak v jeden spojí, než v tobě vášeň vystydne. Jsem tu jen ty a já. Já jsem tebou a ty mnou, jsem tvým světem, Vesmírem, v němž hvězdy nikdy nehasnou. Robert Plant - If I Were A Carpenter

"Moje máma je opravdová expertka." říká blonďatá, usměvavá holčička v bělostné halence. Sestupuje přitom po schodech a mrká na maminku, kutící zatím cosi na perfektně upraveném jídelním stole. Maminka je rovněž jako anděl, s úsměvem přistoupí ke svému muži, který si bez její pomoci nedokáže ani uvázat kravatu. Pak už chystá kreativní snídani - na suchý plátek toastového chleba udělá obličej z výběrového džemu a podává jej rozjásané dívence. Ta svou radost z jídla (kdoví, kdy jedla naposledy, třeba jí maminka nasadila dietu) dává najevo vyvalenýma očkama, ústa se jí úžasem nad tou krásou otevřou do Ó a ze samého štěstí si hned zapatlá sněhobílou blůzičku. Maminka nezačne ječet, jak se holčička zprvu obávala, usměje se (sice trochu falešně) a hned si vzpomene, že jako pravá expertka má doma správného pomocníka - zázračný prací prášek. Stačí se jen otočit, zaměřit svůj rentgenový zrak a ejhle, vedle ní se zjeví známý sáček se zeleným nápisem a zelenou mikrokapslí, která právě op...

Hele, co takhle napsat článek o nás? Furt tady jen hnípeš u počítače, tak by se čtenáři mohli dozvědět něco zajímavého...Třeba to, jaké mám s tebou trápení. Ty a trápení? Trápení mám já s tebou. Pořád máš plnou pusu řečí o tom, co by se mělo udělat. No tak to pozor! Kam narážíš? Snad ne na ta neumytá okna a pokažený vysavač? To je stejně všechno jen kvůli tobě. Kdybys mě nerozptylovala, dávno bych už měla všechno hotové. Jen se nevymlouvej, lenochu. Vždyť já moc dobře vím, že jakmile ti dám volno, stejně zalezeš do peřin. Někdy mám pocit, že jsi medvěd Brtník. Ale to je jen tím, jak jsem pořád utahaná. To víš, jaro.. Jo, jasně. Předtím to byla zima, tos byla zmrzlá, na podzim zase zmoklá a v létě je moc horko, viď? Ne ne, já ti říkám, ty jen líná seš, jako veš. Ha, dokonce se mi povedlo vymyslet rým, heč! Nebuď tak krutá. Však víš, že v práci toho mám dost. To je samé - vyřidťe, zařiďte, umyjte, nakupte, poslouchejte, usmívejte se ... Jak bych pak měla být doma plná energie, to mi pora...

Letošní rok je významným jubileem pro spoustu kapel. Své čtyřicátiny v něm slaví kousky od Deep Purple (Machine Head, Made in Japan), Black Sabbath (Vol. 4), Yes (Close To The Edge, u nás o dva roky později vydaná jako Na samém kraji útesu), Roxy Music (Roxy Music), Nicka Drakea (Pink Moon), Eagles (Eagles), Genesis (Foxtrot), nebo Ronnieho Jamese Dia a jeho první kapely Elf - na stejnojmenném bluesrockovém albu poprvé a naposledy veřejně vystoupil pod svým občanským jménem Ronald Pavadona. Také česká scéna má důvod k oslavě - letos uplynulo čtyřicet let od vydání jedné z nejzásadnějších a nejlepších českých desek, alba Kuře v hodinkách . Protože je tento rok tak zásadní, budu se mu věnovat podrobněji, proto čekejte velmi dlouhý článek. Však nelekejte se mnoha slov a hledejte mezi nimi ta, která jsou vám blízká. Přeji pěkný poslech a čtení. Takže na úvod - podíváme se, co v roce 1972 dělali Led Zeppelin. Samozřejmě pilně koncertovali po celém světě a jejich ambice zavítat se svou hudb...

Maličko se zamysleme nad významem slůvka Já. Já jsem kamínkem ve skládance, která tvoří stavebnici lidstva. Já jsem jen malým článkem v nekonečném řetězci. Sama bych nebyla nic, pouhé moje já by nestačilo k přežití. Proto byla stvořena společenství - odedávna si lidé uvědomovali, že bez ostatních jsou odsouzeni k smrti. V pravěké tlupě patřilo k největším trestům vyhoštění jednotlivce z kruhu u ohně a místa v jeskyni. Člověk, který se provinil něčím proti řádu společnosti, byl předurčen k zániku. Dávné přísloví tvrdí, že víc hlav víc ví, a tak i v lidské tlupě jsou lidé, kteří dokážou rozdělat oheň, jiní umí ulovit zvíře, další ho zpracovat a ještě jiní připravit k jídlu. Někdo z kůží a kožešin, stažených z kořisti, dovede udělat oděv a obutí, postavit obydlí, postarat se o děti, vyléčit nemocné a nasbírat jedlé byliny. Ti nejchytřejší pak vymýšlejí strategie, jak co nejefektivněji přežít a jak si usnadnit život - třeba na úkor ostatních. Není jen lidským výmyslem žít ve společnosti,...

Vzbudím se poránu kouknu se do špíglu, dojde mi, že takhle z domu ven nevyjdu. Proto je potřeba udělat ze sebe někoho, kým chci být, teď mi fakt nejebe. Dám na tvář krémíček nejlépe z Dioru pěkně ho rozetřu snad se neposeru. Potom je nutností napatlat tvářinku vrstvičkou mejkapu. Mám to za vteřinku. Tužka i se stíny přijdou pak na řadu, hlavně s tím nešetři - je to pro parádu. Kukadla jak předák, co z dolu vyfáral neboj se řasenky kdo by se s tím páral. Usměj se na sebe, tváře jak jablíčka, teď ještě tvářenku, naneseš na líčka. Naposled vytáhnu barevnou tyčinku a s ní si zrychtuju vybledlou pusinku. Konečně nacházím svou pravou tvář chybí mi už jenom nad hlavou svatozář. Teď ještě obléknu blůzičku z Orsaje za tu mě kámoška zlostí snad vysaje. Botky mám na míru jsem jako královna, když v tom se probudím - šlápla jsem do hovna. K této básničce bych přidala jeden čerstvý zážitek. Dnes jsem byla při své ranní cestě tramvají do práce svědkem hovoru dvou spolužaček. Jedna povídá druhé: To mu...

Ach ano, můžu začít tím, že se představím a popíšu vám tady kus svého úžasného Já. Ale záměrně to neudělám, protože tohle téma by bylo nudné. Místo toho vám naservíruji svou představu lidských charakterů, vyjádřených pomocí zájmen. V dávných dobách, kdy jsme neměli mluvnici a žádná zájmena neexistovala, žili lidé v prvobytně pospolných společnostech. Nevíme, jak moc si uvědomovali svou svébytnost, ale je jasné, že pokud chtěli přežít, museli se přizpůsobit zájmu většiny. Bylo to v jejich prospěch, protože sami by neměli v drsném světě šanci a brzy by se stali kořistí nějaké dravé šelmy. V jednotě je síla, to si naši předkové dobře uvědomovali. Prosazování vlastních tužeb byl přepych, který si nemohli dovolit. Teprve s postupující civilizací se dostával do popředí zájem jednotlivce a jak se zdá, dnes tento zájem bývá kolikrát i nadřazen většině. Proto byla stvořena zájmena a mezi prvními i slůvko Já. Jako Jájisté se rodíme, nebo tedy stáváme se jimi záhy po narození. Už velmi brzy si u...

už téměř týden sleduji vaše články k tématu týdne Moje země. Objevilo se tady mnoho názorů mladých lidí, že nesnáší svou zemi a nejraději by se odstěhovali někam, kde pečení holubi sami létají do úst. Tyto země jsou v jejich očích třeba Anglie, USA, Francie, nebo Nový Zéland. Tam je prostě všechno hezčí a krásnější, než u nás. Moji zlatí, ona sousedova kráva je vždycky lepší a dává více mléka. Stejně tak i sousedovo pole rodí větší brambory. Není všechno zlato, co se třpytí a ty krásné země, ve kterých byste chtěli žít, nejsou jako z pohlednic. Mají taky své problémy a starosti. Taky se tam musí pracovat a učit se, tak jako tady. Chtěla jsem těmto nespokojencům říci jedno - pokud už v takhle mladém věku plivete na svou vlast, nechci vás vidět za pár let. Mládí by mělo být plné ideálů a chuti věci měnit, ne utíkat a myslet na vlastní pohodlí. Ono je jednoduché nadávat, ale horší je něco dělat, že jo. Hrdost na Česko se u nás bohužel objevuje jen zřídka. Pravidlem bývá vítězství našich h...

Pokud se bavíme o zemi, pak si můžeme představit samozřejmě spoustu jejích podob. Jednou z nich je ta nejprostší - půda, hlína, zemina. Z ní vyrůstá všechno živé. Je to přece malý zázrak, když rok co rok na jaře z holé hlíny, promrzlé po dlouhé zimě, vyraší tráva, květiny a stromy se zazelenají. Hluboko v zemi pramení potoky a řeky, které jí dodávají vláhu. Ze země se vypařuje voda, pak putuje vzhůru a ve formě deště se vrací zpět. Země dává potravu všemu, co na ní roste a žije. Ale všechno má svůj řád. Říká se, že ze země jsme vyšli a do ní se taky navrátíme. Je to věčný koloběh života. Tak i lidská schránka po smrti putuje zpět do hlíny, zatímco duše se toulá bůhvíkde. Ta hmotná podstata člověka se pak v půdě rozloží a z ní vyroste nový život. Je to tak už od věků a nic na tom nezmění ani pokrok, ani věda. Každý z nás bude jednou malým zrníčkem prachu, které spočine s lehkostí v jejím náručí. zdroj obrázku

Je už takovým mým malým zlozvykem číst noviny odzadu, listovat časopisy naopak a stejně tak i sledovat jména hudebního festivalu Colours of Ostrava. To znamená, že se nezaměřuji prvoplánově na známá jména (i když mě potěší), ale těším se, že si poslechnu něco, co je zpestřením a inspirací pro mé uši. Nedávno jsem viděla v kterési tiskovině seznam největších festivalů v Česku. Samozřejmě ještě nejsou programy festivalů definitivní, ale z toho, co prozatím nabízí, je pro mě Colours u nás jedinečný. Právě proto, že v jeho programu můžu listovat odzadu a najdu tam tak zajímavá jména, se kterými se na jiných tuzemských festivalech nesetkám. Těžko říct, co je lepší - šplhat obrazně k zářivým hvězdám, nebo sestupovat do údolí a sledovat, jak se mlha rozptyluje a hudba nabývá přesnějších kontur? Asi obojí - pokud se člověk nezasekne na jednom místě, nebo si nevybere jen ty horní příčky pomyslného hudebního žebříku. Mám ráda překvapení a pocit, že mě hudba obohatí i o něco víc, než jen o radost...

Asi nejvíc člověk pocítí lásku k rodné zemi v době, kdy ji musí nedobrovolně opustit. Místo, kde se narodil a kde má kořeny, přátele, rodinu - to vše vymění za prostředí, kde je cizí a cizí je mu i tamější způsob života a řeč. Koncem devatenáctého století, v době krize, se spousta rodin nuceně vystěhovala od nás do Ameriky. Mezi nimi byla i rodina antropologa a lékaře Aleše Hrdličky. Aleš Hrdlička se narodil 30. března 1869 v Humpolci jako nejstarší ze sedmi dětí Karolíny a Maxmiliána Hrdličkových. Pokřtěn byl Alois, ale doma mu říkali Aloš a sám si později změnil jméno na Aleš. Už od malička byl nadaný a toužil po vzdělání - jeho moudrá maminka ho v učení podporovala, s její pomocí už v pěti letech uměl číst. V šesti udělal zkoušku do druhé třídy obecné školy a zvládl ji na výbornou. V té době rodiny žily v těsné pospolitosti, tak kromě rodičů na malého Aleše působila také jeho babička, která byla výtečnou porodní bábou a lidovou léčitelkou. Dobře věděla, kde která bylina roste a na j...

Téma Moje Země ve mně vzbudilo myšlenku, jestli skutečně můžeme považovat Zemi za svou. Člověk má ve zvyku vlastnit a nedělit se s nikým - a o tuto planetu se dělíme s dalšími sedmi miliardami lidí, se zvířaty a rostlinami. Je to naše společné bohatství, které si svým neuváženým chováním ničíme a zabíjíme. Když si člověk koupí nějakou dražší věc, většinou se o ni stará. Vezmu jako příklad auto. Plechový miláček bývá v našich končinách mnohdy považován málem za člena rodiny - oprašujeme ho, leštíme, vozíme na prohlídky a opravujeme. Dáváme si dobrý pozor, abychom svůj majetek nezničili vlastní neopatrností, nebo špatným zacházením. Přece jen - takové auto je drahá věc, která je lidem k užitku, a tak se snaží, aby jim co nejdéle sloužila. Stejné je to i s naší planetou Zemí. Měla by nám sloužit jako místo k životu, ale my jí za to musíme taky něco dát. Musíme se přičinit, abychom ji svým nerozumným zacházením úplně nezlikvidovali. Je to přece náš společný domov a tím, jak ji devastujeme,...

Když v roce 1972 přijal Jimmy Page návrh filmového producenta Kennetha Angera, aby napsal hudbu ke snímku Lucifer Rising, určitě si nepomyslel, že jeho práce zůstane v archivu tolik dlouhých let. Anger na tomto filmu pracoval s přestávkami od roku 1967 - sužoval ho nedostatek peněz - a nakonec z jeho čtyřhodinové stopáže zbyl jen zhruba půlhodinový záznam, který za něco stál. Jimmy Page se do projektu pustil s nadšením - jak později řekl jednomu reportérovi, snažil se využít všechny možnosti svého studia, aby hudba zněla nadčasově. Jenže v té době ho rozptylovaly povinnosti a závazky mateřské kapely Led Zeppelin, a tak se jeho práce pro Angera zadrhla a zůstala viset na mrtvém bodě. Anger později využil možnosti pracovat v Jimmyho studiu v Londýně; používal střihací stůl, který měli Zeppelini pro film The Song Remains The Same. Ovšem Jimmyho laxní přístup ho dráždil - slavný kytarista byl podle jeho slov k nezastižení a Anger byl už značně nervózní z toho, že se práce nedaří. Jimmy nak...

Země se probouzí a vzduch voní jarem, tak jako každý rok máme to darem. Slunce se protáhne a umyje svou tvář, paprsky propustí zlatavou zář. Ta zář pak zahřeje naše zkřehlé duše, okoralé smutkem jak fotky bez retuše. Polechtá loučemi starce i mladici, srdce se zachvějí v té lázni hřející. Je plný úsměvů ten jarní čas tak buďme veselí, že přišel zas. Zase a bez nároku na poplatky peněžní, jaro je zadarmo jaro nás rozněžní. Rozněžní písničkou bez zášti, bez řečí, písničkou o lásce, která nás vyléčí. Rain Song - Led Zeppelin

Tak si někdy říkám, kam se poděla hrdost na to, že jsme Češi. Ta už se snad objevuje jen v čítankách základních škol a o českých národních vlastencích se učíme v dějepise. Dnes se lidé stydí za svou příslušnost - kupříkladu v zahraničí, kde mají Češi nechvalnou pověst. Mnohé státy mají v cestovních příručkách o České republice varování - pozor, krade se tam! A když se to tak vezme, na co vlastně dneska můžeme být hrdí? Když se podíváme, kam to vedou naši vládní činitelé, tak by člověk skoro zaplakal. Na jedné straně rozkrádání miliard a na druhé vražedné utahování opasků lidí, kteří se nemůžou bránit. Zmražování důchodů, rušení příspěvků na bydlení, zdražování léků, základních potravin a služeb, zvýšení poplatků v nemocnicích, snížení a zpřísnění podmínek příspěvku na péči - to jsou kroky, které mají katastrofální dopad především na staré a nemohoucí lidi. Ti mají jednu velikou nevýhodu - nemohou si nijak vylepšit svou finanční situaci. Asi těžko si budou moci přivydělat, když dnes jso...

Výběr písní z roku 1972 je tady. A řeknu vám, bylo to opravdu dilema - snažila jsem se vybírat jak ty známé kousky z rádií, tak i nějaké lahůdky, aby si každý přišel na své. Jsem zvědavá, která skladba u vás tentokrát vyhraje. Předem vám děkuji za každý váš hlas, bude to velký souboj a možná se mi do konce roku povede vymyslet i nějakou zajímavou cenu pro toho, kdo si jako první správně tipne na celkového vítěze. Ale to ještě hodně předbíhám, zatím máme před sebou teprve třetí díl. Pokud už teď máte návrh do příštích let 1973 - 1979, pište mi své tipy buď sem do článku, nebo můžete využít i vzkaz autorovi. Každý váš návrh vezmu na vědomí - pokud tedy nebude úplně mimo mísu, což myslím u vás nehrozí. Pojďte se tedy zaposlouchat do dnešní nabídky: 1. Neil Young - Heart of Gold - album Harvest 2. Stevie Wonder - Superstition - album Talking Book 3. Deep Purple - Smoke On The Water - album Machine Head 4. Lou Reed - Perfect Day - album Transformer 5. Uriah Heep - The Wizard - album De...

Po dramatickém souboji, který v posledních dnech probíhal na těchto stránkách, už známe jméno vítězné písně roku 1971. Přiznám se, že si nedokážu představit sedmdesátá léta bez zásadní skladby Led Zeppelin - Stairway To Heaven. Nakonec tedy bude v konečném výběru, ale řeknu vám, bylo to o fous. Přesněji řečeno o jeden hlas, o který předběhla Black Sabbath a jejich Sweet Leaf z alba Master of Reality, kteří si od vás vysloužili 29 hlasů. Jak tedy hlasování probíhalo? Favorité byli tři - kromě už zmíněných Zeppelinů a Black Sabbath to byl song od Jethro Tull, Aqualung. který se umístil na třetím místě s 24 hlasy. To je pro mě docela překvapením, protože nejde o nějakou vyloženou hitovku. O čtvrté místo se podělily skladby od The Doors a Johna Lennona - byl to ale katastrofální propad. Obě - Riders On The Storm a Imagine, dostaly jen pouhých šest hlasů. Zvláštní, já si myslela, že Lennon bude horkým favoritem. Páté místo obsadili Deep Purple s písní Fireball, za niž dostali jen čtyři hlas...

Když se to tak vezme, pravda je strašně relativní věc. Každý máme tu svoji a nedáme si ji vymluvit. Jediná absolutní pravda prostě neexistuje. Co třeba příklad nedávné kauzy ACTA? Jedna pravda je, že kradení dat, hudby a fotek z internetu je stejně nelegální, jako krádež v obchodě. Internet představuje místo, kde se lže i krade ve velkém. Druhá pravda zastupuje názor, že něčí práce je k dispozici všem zdarma - vždyť od čeho by jinak byly všechny ty servery s filmy a muzikou, kde si během krátké chvíle můžete stáhnout to, zač byste jinak museli vysolit těžké peníze. Všichni platíme za připojení k síti, všichni platíme za nosiče, na které si pak padělky vypálíme. Ještě v nedávné minulosti někteří koumáci využívali možnosti nabalíkovat se na tom, že kopírovanou hudbu prodávali -jednoduše na vypálených cédéčkách. Seznamy kolovaly mezi lidem, nemajícím přístup k internetu a nakradená hudba posloužila k obohacení člověka, který neměl nic společného s její produkcí. On měl jen to štěstí, že s...

Hlásím návrat z koncertu Rise Against v Praze. Akce byla úspěšně prožita i přežita a mé dojmy a postřehy teď hodlám zvěčnit zde na blogu. Pokud vás zajímá, jak to celé proběhlo, čtěte klidně a beze strachu dál. Vypravili jsme se s Jirkou v pátek na jednu z nejočekávanějších akcí tohoto roku, aspoň tedy pro něj, jakožto skalního fandu, určitě. Přijeli jsme v dostatečném předstihu a po úspěšné navigaci naší Lucie, která nám dělala trpělivého průvodce, jsme se dopátrali i místa konání akce. Incheba Arena sídlí v areálu pražského Výstaviště a zde probíhala také Matějská pouť - v jak ostrém kontrastu působily hloučky mladých fanoušků, navlečených v převážně v černém oblečení a tričkách s nápisy Rise Against, se spořádanými rodinkami s kočárky a dětičkami. Hala se otvírala v půl sedmé a ostrý hoch, co hlídal u vchodu, nikoho nepustil ani o minutu dřív - vyhráli to jen ti, kteří nepohrdli možností svézt se před koncertem na kolotoči. Nabízela jsem Jirkovi tuto možnost, ale nechtěl se vozit na...

A je to tady! Čas utíká jako voda v potoce a dnes tedy konečně nastal den D, kdy se s Jirkou vypravíme do Prahy na velký koncert kapely Rise Against. Přitom mi nepřipadá až tak dávno, co jsme úplně náhodou zjistili, že tato oblíbená Jirkova kapela k nám zavítá. Lístky jsme si nadělili už k Vánocům a byli jsme snad jedni z prvních, co si je kupovali. Musela jsem tomu prodavači v Bontonlandu několikrát zopakovat, na co vlastně ty vstupenky chci a ještě čekat asi hodinu, než se jim povedlo najít ty správné a vytisknout je. No jo, po loňských zkušenostech s tiskem lístku na Planta, kdy jsem se třásla strachy, abych to měla správně, jsem tuto práci radši přenechala "odborníkům". Tak nám držte palce, ať dobře dojedeme a ať se nám povede získat nějaká dobrá místa pobíž pódia, abychom mohli fotit. Speciálně mi, prosím, držte palce, aby mi Tim neskočil na hlavu, aby mě ti mlaďoši neušlapali a ať neohluchnu. Ráno jsem se totiž vzbudila s úplně zalehlýma ušima z včerejšího poslechu ve s...

Opět přichází na řadu má fascinace orientálními rytmy - tentokrát ve skladbě Slow Dancer. V této akustické verzi jde především o zpracování tématu - pokud znáte tu původní, určitě víte, že je to důrazná rocková skladba z počátku osmdesátých let, z alba Pictures At Eleven. Jsou v ní sice jisté náznaky inspirace hudbou Východu, ale tenhle živák z roku 2007 potvrzuje, že se Robert Plant v období Strange Sensation opravdu zapletl s hodně exotickými motivy. Jak možná někteří víte, Robert se znovu potká s vedoucím kytaristou této kapely Justinem Adamsem, tak můžeme jen hádat, co z jejich další spolupráce vznikne. Bude-li to tak zajímavé, jako tato píseň, bude to jen dobře.

Umění lhát se učíme, sotva odrosteme z plenek a dudlíku. A kdo nás tomu naučil? Naši rodiče a dospělí vůbec. Naučili nás přetvářce a tomu, co se ve slušné společnosti neříká. Naučili nás úskokům a lžím ze strachu před výpraskem a naučili nás, že lhát můžeme i sami sobě. Především sami sobě... nalháváme si spoustu věcí, které nejsou doopravdy, ale my prostě chceme, aby tak byly. Ženské pohlaví má dědičný sklon si nalhávat, že změní svého partnera svou nekonečnou láskou a obětavostí. Mužské pokolení si zase lže o své inteligenci a umění okouzlit každou krásku, na kterou si ukáží a to v každém věku. Partnerský život je taky postavený na malých lžích a polopravdách, které bývají někdy nutné k jeho udržení. S pravdou se prostě zachází jako s šafránem - abychom neublížili, nezranili, ve vlastní prospěch, pro dobro celku - tak vesele lžeme na každém kroku. Lžeme o tom, že jsme se opozdili vinou autobusu, který ujel a my přitom strávili příjemnou hodinku klábosením s kamarádkou u kafe. Sami so...

V mém krátkém článku vám ukážu několik smutných pravd z oblasti hudby, nad kterými by každý opravdový fanoušek dobré muziky zaplakal. Bohužel nejde o žádnou hru, jde o stručnou výpověď vkusu dnešní generace. 1. K tomu, aby se svět začal zajímat o neprávem opomíjeného génia s melancholickou kytarou, Nicka Drakea , byl zapotřebí minutový reklamní spot s písní Pink Moon. Využit byl pro propagaci vozu Volkswagen Cabrio. 2. B ackstreet Boys a jejich popové album Millennium z roku 1999 trumflo v prodejnosti legendární a věčně inspirativní Čtyřku Led Zeppelin z jednasedmdesátého. Jen pro zajímavost - Backstreet Boys prodali 40 milionů kopií, Led Zeppelin o tři miliony méně. 3. Britney Spears a její reklamní video Hold It Againts Me , má na Youtube přes 74 milionů shlédnutí. Janis Joplin s Cry Baby má pouhé 2 miliony. 4. Falling Into You od Celine Dion trumflo v prodejnosti jakékoliv album od Nirvany, Queen a dokonce předčilo i slavnou Zeď od Pink Floyd . 5. Když napíšete do blogového v...

Stižena náhlým popudem Múzy, stvořila jsem na téma týdne báseň. Prosím, buďte ve svém hodnocení mých skromných veršů shovívaví. Doufám také, že oceníte skladbu, kterou jsem zde pro dokreslení a zpestření článku vložila. Děkuji. Robert Plant - Liars Dance Polopravda a Lež vládnou světu, od dob, co člověk se člověkem rodí. Však s tím se nesmířím, své rýmy v báseň pletu, o tom, že lež krátkých nohou stále po něm chodí. Sotva se narodíš, už abys lhala, třeba jen o vlastní potřebnosti, že žena je kapkou, jednou z mála, co rozvodní řeku smyslnosti. Tvůj úděl přináší lhaní do kapsy, proklínáš pak pár okamžiků. V nichž bylo špatné dobrým jaksi, zchváceno v pařátech podvodníků. S prázdnýma rukama tu teď stojíš, V srdci smutek a pro pláč oči. Ve dnešním světě neobstojíš, dnes jen prachy a moc v něm se točí. Pocit, že vše zvládáš, mylný snad byl, co by sis nalhávala. Však i když slabší jsi, máš stále dost sil, abys ho překonala. Lež krátké nohy má, je po ní veta, vždycky nám říkávali. Někteří s n...

Jednoho krásného letního dne se Pravda a Lež sešly na mořském břehu. Bylo velmi teplo a tak se rozhodly, že se vykoupou. Svlékly šaty a dováděly ve vlnách. Pravda plavala velmi daleko a Lež se zatím u břehu nudila. Nenápadně se tedy vyplížila z vody, sebrala krásné šaty Pravdy a oblékla si je. V přestrojení se vydala do blízkého města. V masce Pravdy ji nikdo nepoznal. Přítomnost Lži ve městě za krátký čas způsobila, že lidé se začali přetvařovat. Soused souseda za zády pomlouval a přitom se tvářil jako jeho nejlepší přítel. V obchodech začali být prodavači nepoctiví a prošlé zboží vydávali za čerstvé. Muži podváděli své ženy a ženy podváděly své muže. Nejhorší situace nastala na radnici - představitelé města tvrdili lidem, že jsou čestní a jejich nejsvětější povinností je hájit jejich zájmy. Přitom kradli, kde mohli, obohacovali se na úkor obyčejných občanů, udělovali si řády, vyznamenání a závratné odměny. Lidé byli nespokojení, podráždění a věčně nabručení. Každý nadával, ale většin...

Pozorný čtenář si možná vzpomene na mé nadšené líčení koncertu Black Stone Raiders v ostravském klubu Parník. A třeba si chabě vybaví i poznámku o zakoupení nového alba - přiznám se, že mě k tomuto kroku ponoukla nejen vynikající hudba, ale také příslib autogramiády. Black Stone Raidres to udělali chytře - po skvělé produkci je publikum nakloněno utrácet své korunky za muziku víc, než třeba pak někde v obchodě. A navíc, když se na vás usměje sympatický basák a vy si s ním můžete potřást rukou a osobně mu poděkovat za hezký večer, je to bonus navíc. Tak jsem se tedy stala šťastnou majitelkou Truth To Power a od těch dob často toto album roztáčím v přehrávači. Nechávala jsem si dostatek času k tomu, abych hudbu vstřebala, než se k ní budu vyjadřovat a dnes tedy přišel onen okamžik, kdy budete mít možnost číst mé postřehy. Takže, u čeho začít? Aha, možná nejprve u toho, kdo to vlastně jsou Black Stone Raiders, teď už přejmenovaní na zkrácené Stone Raiders. Tři muzikanti z Chicaga se sešli...

Nevím, jestli může být lanovka prostředkem městské hromadné dopravy - řekla bych spíš, že ne, ale určitě je hromadným dopravním prostředkem na horách, kde z údolí vyváží turisty na kopce a zase zpět. Před pár lety jsem na výletě okusila slast cestování lanovkou a protože jsem dost velký strašpytel, byla to spíš jízda hrůzy. Už jako malá jsem měla strach z kolotočů - dobrovolně jsem vlezla tak akorát na housenkovou dráhu nebo dětské koníky. Jednou jsem se odvážila na ruské kolo a ono zrovna, když jsem seděla nahoře, zastavilo a zůstalo stát. Kabina se se mnou houpala a můj žaludek vykonával stejné pohyby. Seděla jsem jako přikovaná a modlila se, aby se ta příšernost dala do pohybu a já se mohla zase dotknout teniskou země. Po mnoho let jsem se úspěšně vyhýbala nebezpečným atrakcím, až jednou.... Byli jsme se synem na výletě, který pořádal můj zaměstnavatel. Byl červen, ale chladné počasí Jeseníků připomínalo spíš duben, nebo březen. Navíc se tam v horách počasí mění jako nálada puberťák...