Taková normální reklama

"Moje máma je opravdová expertka." říká blonďatá, usměvavá holčička v bělostné halence. Sestupuje přitom po schodech a mrká na maminku, kutící zatím cosi na perfektně upraveném jídelním stole. Maminka je rovněž jako anděl, s úsměvem přistoupí ke svému muži, který si bez její pomoci nedokáže ani uvázat kravatu. Pak už chystá kreativní snídani - na suchý plátek toastového chleba udělá obličej z výběrového džemu a podává jej rozjásané dívence. Ta svou radost z jídla (kdoví, kdy jedla naposledy, třeba jí maminka nasadila dietu) dává najevo vyvalenýma očkama, ústa se jí úžasem nad tou krásou otevřou do Ó a ze samého štěstí si hned zapatlá sněhobílou blůzičku. Maminka nezačne ječet, jak se holčička zprvu obávala, usměje se (sice trochu falešně) a hned si vzpomene, že jako pravá expertka má doma správného pomocníka - zázračný prací prášek. Stačí se jen otočit, zaměřit svůj rentgenový zrak a ejhle, vedle ní se zjeví známý sáček se zeleným nápisem a zelenou mikrokapslí, která právě opustila své místo a vrhla se do práce. Vidíme na vlastní oči, jak proniká do skvrny a s nebývalou rychlostí a intenzitou ji likviduje. Maminka pak vezme kousek vypraného prádla k oknu - je s podivem, že jí ten prášek prádlo ve chviličce i vysušil a vyžehlil - a shledává, že se skví čistotou a po skvrně není ani stopy. Holčička tedy může být v klidu a při snídani, obědě i večeři může patlat, jak je libo. Pokud ovšem bude mít co patlat.

Maminka pak sugestivně ukáže na kameru pytel s práškem a jen tak nenápadně ho přisune blíž, aby i ostatní maminky viděly, jakého experta si mají koupit, aby se nemusely mordovat s ušpiněným oblečením svých ratolestí.

Střih.

Vidíme panelákovou kuchyň, dřez je plný špinavého nádobí od večeře, na stole není ubrus a kolem pobíhá rozcuchaná žena v županu, která se zoufale snaží stihnout nachystat svým andílkům snídani. Vtom přijde do kuchyně chlap - zarostlý a v trenýrkách, sedne si ke stolu a otevře si noviny. Žena sprintuje, protože jí za chvíli jede tramvaj do práce a ona musí zládnout ještě tolik věcí - je třeba vzbudit děti a dohlédnout na to, aby se najedly. Andílci nechtějí vylézt z peřin a kňourají: "Ještě chvilku, mami." Maminka je nemilosrdná, a tak je vyhazuje z postele a několika dobře mířenými štulci je nasměruje do kuchyně. Děti se rozespale šourají ke stolu, mladší bulí, protože nechce pít kakao, starší si zase vzpomnělo, že nemá domácí úkol. Matka už to nevydrží a křikne na muže, který si zatím v poklidu popíjí kafe, aby taky něco dělal, že to nestihne. Otec tedy vzhlédne od novin, řekne nedbale dětem, ať mámu poslouchají a dál si vychutnává ranní pohodu.

Mladší z dětí si právě vylilo do klína hrnek kakaa a se strachem kouká, co to s matkou provede. Ta začne ječet jako siréna - vzpomněla si totiž, že minule se jí nepovedlo skvrny od kakaa vyprat. Je na mrtvici a už není čas - strhne tedy z děcka pocákané pyžamko, narve ho vztekle do pračky a přisype trochu prášku z pytlíku. Pokud čekáte, že se vzápětí bude kochat jeho čistoskvoucími zářivými barvami, jste na omylu. Prádlo z pračky se jí povede vytáhnout až večer - pomačkané, mokré a flekaté, tak jako minule. Není expertka a není dokonalá.

Která z těch dvou žen je asi skutečná? V hlavě mi hraje vlezlá melodie a přemýšlím. Proč se mi reklama snaží podsouvat představu dokonalé ženy, která vše zvládá z přehledem? Já taková nejsem a asi se spíš někdy podobám onomu chlapíkovi s novinami (bacha, trenky ještě nenosím). A někdy se zase vztekám, jako ta máma z druhého příběhu. Bude to nejspíš tím, že jsem trochu rozpolcená a snažím se zvládat obě role, mužskou i ženskou. A ty jsem pohromadě zatím ještě v žádné upoutávce neviděla.