plant.blog.cz

Vynikající bluesový zpěvák a hráč na harmoniku, který vystupuje s neuvěřitelným, strhujícím entuziasmem, byl letos jedním z hostů festivalu Taragalte, konajícího se poblíž marockého městečka M'Hamid el Ghizlane. A já měla to štěstí nejen ho vidět naživo na jeho skvělém koncertě v neděli, 11. listopadu, ale i setkat se s ním osobně hned následující den, kdy jsme z pouště cestovali společně. Nico Wayne se narodil ve Francii v roce 1973 v rodině umělců a hudebníků. Ve věku patnácti let se poprvé setkal s tvorbou Muddyho Waterse a Jamese Cottona: bylo to album Hard Again, nahrané ve stylu Chicagského elektrifikovaného blues. To navždy ovlivnilo jeho hudební vkus a cítění. Když bylo Nicovi sedmnáct, začal si s harmonikou, přičemž jeho učitelem se stal právě Cotton. V té době také nastoupil na univerzitu a zároveň založil kapelu, ve které zpíval a jeho otec ho doprovázel na piáno. Od roku 1992 Nico rozvinul silné vazby s USA, přes strýce, který žil v Minneapolis a jehož Nico každoročně n...

Trochu oklikou jsem se dostala k dnešní skladbě a jako vždy mám pro její uvedení několik spolu nesouvisejících důvodů. Tím prvním je, že je to věc, která se objevila na výběru klasických songů, vybraných Robertem Plantem na album s názvem Bring It on Home. Tohle album, o němž jsem neměla zatím tušení, obsahuje pro mě velmi zajímavý výběr - od Solomona Burkeho, Otise Rushe, Blind Lemon Jeffersona a Bukky White, přes Tinariwen, Tartit až po The Black Keys. No a tím se dostáváme k druhému, méně podstatnému důvodu zveřejnění skladby - právě dnes, 6. prosince 2011, vydávají The Black Keys své prozatím poslední album El Camino. Aby nedošlo k omylu - dnešní píseň není z nové desky. Ona vlastně původně ani není od Black Keys. Napsal ji černý americký bluesman z Lousiany jménem Robert Pete Williams a v roce 1961 vyšla na jeho albu Free Again. Dalším slavným interpretem byl Captain Beefheart, který její cover v roce 1967 zařadil na svou desku Safe as Milk. No a v roce 2004 se dvojice amerických ...

Zítra by oslavil 66. narozeniny bluesový kytarista (a hráč na klávesy) Mike Bloomfield. Už jsem o něm psala tady . Pustím vám dneska písničku, která je původem od skupiny Traffic a jmenuje se Dear Mr. Fantasy. To je zas shodou okolností skladba, která mohla být inspirací pro Led Zeppelin při skládání písně Your Time Gonna Come, aspoň teda já tam ten základní motiv slyším.  Ale tato verze od Mike Bloomfielda a Al Koopera se mi líbí ještě víc, než originál od Traffic. Hezky do ní zapadá na klávesy zahraný part z Hey Jude a taky kytarové sólo je moc pěkné. Je to taková vzpomínka na staré časy. Jen je škoda, že se nemůžeme podívat na video přímo z toho koncertu.  Mezi komentáři mě zaujal jeden, který popisuje, že měl tu čest vidět Mika Bloomfielda v roce 1971 v Oaklandu a San Franciscu. Šťastný to člověk!

Dneska jsem na internetu objevila jednu zajímavou verzi Whole Lotta Love , což by vás možná nemuselo ani zajímat, ale zvláštní je tím, že s Robertem hraje arizonský kytarista a zpěvák Rainer Ptacek. Už podle jména je zřejmé, že má české předky. Narodil se ve východním Berlíně v česko-německé rodině 7. července 1951. Když mu bylo pět let, rodina se přestěhovala do Spojených Států. Rainer Ptacek v 90. letech hostoval na Plantově albu Fate of Nations. Myslím, že ti dva byli naladěni na podobnou vlnu. Bohužel tento kytarista už dnes nežije. Zemřel v roce 1998, dva roky poté, co mu byl diagnostikován mozkový nádor. Rainer Ptacek - Me and The Devil 1985 Tohle je původně od Roberta Johnsona, hodně dobrá verze.