plant.blog.cz

Nové album nigerského kytaristy a zpěváka Bombina (vl. jménem Omara Moctar) vyšlo 1. dubna letošního roku - po třech letech od poslední (a dlužno říci vynikající) nahrávky Nomad . Na ní talentovaný hudebník spojil své síly s Danem Auerbachem z The Black Keys , jenž se ujal produkce a pomohl ji zpřístupnit širšímu publiku použitím nástrojů zcela netypických pro pouštní blues - lap steel kytary, vibrafonu a hammondek. Bombino, letos šestatřicetiletý rodák z Tidene poblíž Agadezu, patří k rozsáhlé rodině tuarežských hudebníků. Z tohoto etnika pochází spousta více či méně známých a úspěšných kapel, z nichž mnohé pronikly do světa - namátkou můžeme uvést kupříkladu Tinariwen , Tamikrest či Terakaft , které koncertovaly také u nás. Všichni zpívají v jazyce tamashek, což komplikuje pochopení textů - pokud nemáte po ruce anglický překlad - a cyklické riffy přibližující magickou atmosféru Sahary mohou evropským uším po čase splývat. V jejich hře však existuje rozmanitost, melodičnost i origina...

Čtvrtého března 2016 vyšlo pod hlavičkou Britského červeného kříže minialbum s pěti skladbami, na němž známí umělci představují reálnou situaci uprchlíků a žadatelů o azyl. Na základě rozhovorů s lidmi nucenými opustit své domovy a hledat útočiště ve Velké Británii, vznikl charitativní záznam, který - pokud nic jiného - přispěje na dobrou věc. Potěšující je, že se mezi umělci objevilo i jméno Roberta Planta. Všichni podílející se setkali, povídali si a vyměňovali si své pocity z života s migranty, vysídlenými osobami a žadateli o azyl. Naslouchali jejich příběhům, které je inspirovaly při tvorbě či úpravě písní. Robert Plant přepracoval song Elbow The Blanket of Night jehož minimalistický text spolu s působivým hudebním doprovodem vystihuje naději i strach lidí, kteří se vydávají na cestu přes vodu. Album otevírají Tinariwen se skladbou Kek Algahalam Mas Tasossam (Proč svět mlčí?) , v níž se odrážejí jejich vlastní zkušenosti s pobytem v alžírských uprchlických táborech. Britský rap...

Malijská zpěvačka a multiinstrumentalistka, která v roce 2013 vystoupila v České republice v rámci festivalu Colours of Ostrava, vydala své šesté studiové album Né So. Název v překladu z bambarštiny znamená Domov - a právě potřeba útočiště je jedním ze stěžejních námětů celého díla. Rokia Traoré na Colours of Ostrava Jako dcera diplomata procestovala celý svět, v roce 2009 se ale vrátila zpět do Mali. V době občanské války a následného rozvratu byla nucena odcestovat i s malým synem do Evropy, domů se však vrátila. V Bamaku začala sama pracovat na textech i hudbě nové desky, nahrávání proběhlo v Bruselu a Bristolu za účasti pestré palety hudebníků. Jak v jednom z rozhovorů k albu prohlásila, nechtěla mít kapelu složenou pouze z malijských hudebníků - naopak zdůrazňuje potřebu mít kolem sebe mix kultur. Na novince se tak objevují jak západoafričtí hudebníci, tak i kupříkladu americký kytarista a zpěvák Devendra Banhart , italský kytarista Stefano Pilia , britský producent a kytarista J...

Davida Gilmoura mám moc ráda - ať už jako člena legendárních Pink Floyd či jako sólistu. Od vydání jeho poslední desky On An Island uplynulo letos devět let, což je pořádně dlouhá doba; takže je jasné, že po novince jsem sáhla všemi deseti. Gilmoura poznáte od prvních tónů a také hlasově je dobře identifikovatelný - byť jako zpěvák nedosahuje závratných výkonů, jeho civilní projev se příjemně poslouchá. Asi jako každý umělec, který pochází z tak kultovní formace, se ani on neubrání srovnávání s předešlou tvorbou a to u kytaristy a zpěváka poznáte dvojnásob. Ratttle That Lock Pink Floyd ve většině skladeb připomene, i když se snaží o větší žánrovou rozmanitost. Obsahuje deset písní, z nichž tři jsou instrumentální a ze zbylých sedmi pět otextovala hudebníkova manželka, spisovatelka Polly Samson, která psala texty i na Division Bell. Společným námětem skladeb je zobrazení všedního života, pomíjivost času a vědomí smrtelnosti, texty jsou inspirovány knihou Johna Miltona Ztracený ráj. Otev...

Americká písničkářka a skladatelka Patricie Jean Griffin přináší na svém devátém sólovém albu láskyplnou poetiku se srdcem na dlani a činí tak s odzbrojující upřímností, která se dnes vidí málokdy. Servant of Love je také albem, na němž si poprvé dovolila naprostou nezávislost - vyšlo totiž pod její vlastní značkou PGM a jedním z producentů se opět stal Pattin dlouholetý spolupracovník Craig Ross , jenž se na něm také hudebně podílel. Nahrávalo se v Church House studiu v Austinu a ansámbl hudebníků se skládá téměř výlučně z místních hráčů. Na kytaru hraje David Pulkingham a Scrappy Jud Newcomb, Conrad Choucroun na bicí, v několika skladbách Patty hlasově doprovází zpěvačka Shawn Colvin . Z "dovozu" pochází pouze nashvillský klávesista John Deaderick . Základním rysem alba je jednoduché až minimalistické pojetí hudebního doprovodu - převážná část skladeb se obejde bez použití rytmické sekce a zní v nich většinou akustické kytary. Písně však mají dostatečnou hloubku a potenc...

Hudební a jazykový polygot (zpívá v šesti afrických jazycích), písničkář s duší a schopností předávat pozitivní energii po hrstech, i člověk, jehož tvorba by se dala přirovnat ke skládačce, jejíž jednotlivé dílky do sebe zapadají - to je Daby Touré. Před sedmi lety vystupoval na Colours of Ostrava a v té době jsem se také poprvé setkala s jeho (tehdy) poslední sólovým albem Stereo Spirit. Byla to láska na první poslech a mě hodně mrzelo, že jsem tenkrát vystoupení tohoto sympatického muzikanta propásla. Daby Touré pochází ze západní Afriky (narodil se roku 1975 v pouštním městečku Djeole na pomezí hranic Senegalu a Mauretánie) a od svých osmnácti let žije v Paříži. Nějaký čas strávil v slavné kapele Touré Kunda, tvořené jeho strýci - doma ale raději poslouchal Dire Straits a Stevie Wondera . V Paříži také začal s hraním na ulicích a v barech. To ho podnítilo k tomu, že založil s bratrancem duo Touré Touré, získávající si díky albu Ladde úspěch po celé Francii a Kanadě. "Všichni p...

Britský folkrockový génius, nesmírně plodný kytarista Richard Thompson, vydal letos v červnu své čtyřicáté album Still. Šestašedesátiletý umělec stál u zrodu legendárních Fairport Convention, později nahrával s Joni Mitchell, Davidem Thomasem (bývalým zpěvákem Pere Ubu), Robertem Plantem (Thompsonovu kytaru uslyšíte na Fate of Nations z roku 1993) a několik let spolupracoval se svou manželkou Lindou Peters. Jeho zásluhy a hudební přínos ocenila v roce 2011 i královna Elizabeth II řádem Britského impéria, v roce 2006 mu udělilo rádio BBC cenu za celoživotní dílo, je také jedním z držitelů ceny Ivora Novella. Jeho písně inspirovaly řadu dalších umělců, mezi nimiž nechyběl Robert Plant (nahrál House of Cards z alba First Light (1978) na své album Band of Joy) a kupříkladu také David Gilmour, Alison Krauss, Bonnie Raitt, R.E.M., Bob Mould a další. Na albu Still Thompsonovi vypomáhá Jeff Tweedy, frontman kapely Wilco, v roli producenta a kytaristy - a nahrávalo se v Tweedyho studiu v Chicag...

Po pěti letech od debutu Handmade vydala zpěvačka s francouzsko-marockými kořeny letos v dubnu další album. Jmenuje se Homeland a jeho název prozrazuje, že by se mělo jednat o poctu rodné zemi. Rodnou zemí pro Hindi Zahra je Maroko, narodila se před šestatřiceti lety v městě Khouribga a v Maroku bylo také album zčásti nahráváno. Přesto nejde o dílo typicky "marocké". Obsahuje jedenáct písní zpívaných převážně v angličtině a francouzštině a na posluchače z nich určitě dýchne přirozenost zpěvaččina projevu i nenásilné snoubení hudebních vlivů z různých koutů světa. Otevírákem alba je skladba To the Forces , bezbochyby jedna z nejpůsobivějších. Pouštní blues v popředí s kytarou tuaréžského virtuoze Bombina přesvědčivě vykresluje obrázky drsné krajiny, zatímco zpěvačka vzdává hold lidem, kteří žijí v souznění s přírodou. Další perličkou je Can We Dance , jež překvapí latinskoamerickými rytmy a zvukem španělské kytary. Na podobné vlně se nese i náledující potemnělá, charismatická ...

Kiran Ahluwalia se narodila v severní Indii, v dětství se odstěhovala s rodiči do Kanady a v současnosti žije v New Yorku. Vyrůstala v Torontu, přesto ji její touha poznat své kulturní kořeny přinutila se do Indie pravidelně vracet. Jejím hudebním guru se stal Vithal Rao, poslední žijící muzikant z královského dvora v Hyderabadu. Zabývala se jednou z typických východních forem hudby - zhudebněnou poezií ghazal, jež vznikla před tisícem let v Persii a o 400 let později dorazila do Indie. Tradice ghazal je pokladnicí obrovské spousty klasických textů a melodií a věnuje se tématům lásky a vztahům mezi mužem a ženou. Kiran je jedinou autorkou ghazal na západní polokouli - díky tomu, že čerpá jak z východní, tak ze západní kultury, dokáže oslovit svou tvorbou nové posluchače. Její první album Kashish Attraction vyšlo v roce 2001 a vyneslo jí nominaci na Juno Awards v kategorii nejlepší globální album. Druhé album Beyond Boundaries v roce 2004 už získalo cenu Juno za nejlepší world album toh...

Terakaft z Mali patří do rodiny kapel hrajících pouštní blues - jako jsou kupříkladu Tinariwen a Tamikrest. Tento hudební styl je zdánlivě novodobou odnoží, ve skutečnosti je však historicky doloženo, že blues z Nigeru a Mali je předchůdcem toho, jenž se zrodilo u břehů Mississippi. Členové kapely patří k berberskému národu Tuaregů, jejichž původ je obestřen tajemstvím. Jejich společným jazykem je tamašek a domovem centrální Sahara, v níž žijí odnepaměti nomádským způsobem života. Nikdy se nepodřizovali žádné vládě a státnímu zřízení - svá území bedlivě střežili a ovládali sami. Prosluli i jako lapkové a výběrčí mýtného ode všech, kteří putovali přes jejich poušť, zároveň jim také nabízeli své průvodcovské služby. Protože nikdo nezná Saharu lépe než Tuareg. Šťastné období skončilo po rozpadu koloniální říše a po rozdělení Sahary byl s tímto způsobem obživy konec. Tuarégové dál žili ve svých těžko přístupných pohyblivých komunitách a z pouště je vyhnalo v roce 1973 dlouhotrvající strašl...

Seasick Steve je muzikantem, na jehož příkladu se nejlépe demonstruje přísloví "Nikdy není pozdě". Tento svérázný sympaťák totiž vydal první album v době, kdy většina chlapů pomýšlí na důchod a bačkory, a do svých čtyřiasedmdesáti let jich stihl celkem sedm. To poslední, které je předmětem mého dnešního článku, vyšlo letos 23. března a jmenuje se Sonic Soul Surfer. O životě tohoto amerického bluesmana by se dala napsat kniha - ve třinácti letech utekl kvůli otčímovi z domu a od té doby se musel starat sám o sebe. Cestoval načerno na nákladních vlacích, vypomáhal jako námezdní zemědělský dělník, honák i dřevorubec, často žil jako tulák. Jeho neklidná povaha mu nedovolovala nikdy dlouho zůstávat na jednom místě. V šedesátých letech začal pracovat ve studiích jako zvukový technik a producent, ale i příležitostný muzikant. Znal a přátelil se s Joni Mitchell i Janis Joplin, nahrával s Johnnym Lee Hookerem a Lightnin' Hopkinsem a v pozdních osmdesátých letech pracoval pro mnoho...

V posledním desetiletí se Bassekou Kouyaté etabloval na světové scéně jako jeden z předních malijských umělců a jeho tři dříve vydaná alba (Segu Blue, Speak Fula a Jama Ko) slavila úspěchy v prestižních žebříčcích, sbírala kladné recenze i nominace na Grammy. Virtuozní hráč na ngoni rozechvívá struny jednoduchého nástroje bez hmatníku s obdivuhodnou intenzitou a okouzluje ostrými riffy, za něž by se nemuseli stydět ani ti nejlepší světoví kytaristé. Pochází z dlouhé řady griotů, jeho matka byla slavnou zpěvačkou a otec oslavovaným hráčem na ngoni na svatebních hostinách. Historie tohoto tradičního západoafrického nástroje sahá hluboko do minulosti a od 13. století byl považován za doprovodný. Bassekou ho povýšil na sólový, když si jeho sedmi až devítistrunnou variantu zavěsil na krk a zvuk prohnal přes wah-wah pedál. Od počátku své kariéry dokazuje, že úcta k minulosti není podmíněna ustrnutím ve stereotypu - a jeho nejnovější album Ba Power je toho důkazem. Bassekou Kouyaté & Ngon...

Není možno naslouchat hudbě nejnovějšího alba malijského hudebníka Samby Touré bez uvědomění si kontextu, do něhož je zasazena. Předchozí album Albala (Nebezpečí) vznikalo koncem roku 2012 v hlavním městě Bamaku v době krize, během níž islámští radikálové obsadili sever Mali, rozpoutali peklo a válka postupně zachvátila celou zemi. Tourého protiválečné poselství na Albale symbolizovalo odpor vůči extremistům a zároveň zdůrazňovalo potřebu sjednocení národnostně roztříštěné země. Samba Touré na festivalu Taragalte (Maroko) v roce 2012 Problémy své vlasti se Touré zabývá i dnes - a čtvrté album Gandadiko (Vyprahlá země) je příběhem o hledání dialogu a obnovy. Tento pocit převažuje ve všech deseti skladbách, nejvíc je však patrný v poslední Woyé Katé (Come Back Home) , v níž Touré zpívá v duetu s Ahmedem Ag Kaedi z tuaréžské kapely Amanar. Vedle blues, jehož kolébkou je právě Západní Afrika, se nevyhýbá Touré inspiraci funky a psychedelií - i když je jasné, že všechny tyto vlivy přetavuje...

Jako jeden ze zakládajících členů Orchestre National de Barbès (vznikli v roce 1995) marocký hudebník Aziz Sahmaoui vždy usiloval o modernizaci a podporu tradičních severoafrických hudebních stylů, nazývaných též hudba Maghrebu. Dnešní hudba Maghrebu (Maroko, Tunis, Alžírsko) je všeobecně považována za navazující na andalúzskou tradici, která byla do Maghrebu přenesena mezi 13. a 17. stoletím a jako v kotlíku se mísí spolu s arabskými hudebními tradicemi a berberskými i západogótskými vlivy. Aziz Sahmaoui s kapelou na Colours of Ostrava 2013 (foto vlastní archiv) Aziz Sahmaoui se narodil v Marrakéši a vyrůstal od útlého věku ovlivněn především tradiční marockou paralelou blues, hudebním stylem tajného bratrstva Gnawa. U jeho zrodu stáli potomci černošských otroků zavlečených arabskými otrokáři do Maroka a nástroje, jež hrají v této transovní a léčivé hudbě prim, jsou především basová loutna guimbri a kovové kastaněty karkabus. Kromě toho slýchal od mala marocké chaabi, což je tamější o...

Před necelým rokem jsem byla svědkem skvělého koncertu Eric Gales Tria v ostravském Parníku a teprve nedávno jsem se dozvěděla, že mezitím pan kytarista vydal nové album. Hbitě jsem po něm sáhla, vyposlechla ho a teď se chystám doporučit ho dál. Eric Gales je původem z Memphisu (Tennessee), kde se v roce 1974 narodil. Spolu se svými dvěma bratry Eugenem a Manuelem vyrostli na bluesové hudbě, ovlivněni byli i B.B. Kingem a především Jimi Hendrixem. Přes účast v různých bluesových soutěžích se bratři vypracovali v sehrané trio, které počátkem devadesátých let vydalo ceněné album The Eric Gales Band. Bratři Galesové pokračovali v roce 1993 albem Picture of a Thousand Faces , o tři roky později vyšlo Left Hand Brand - to už měl Eric ale za sebou spolupráci s mistrem Santanou, s nímž si zahrál v roce 1994 na Woodstocku. V roce 2001 se vrací s albem That's What I Am a následuje spolupráce na albu k poctě Jimiho Hendrixe Power of Soul: A Tribute to Jimi Hendrix (2004). V roce 2008 ab...

Izraelský zpěvák a klavírista Idan Raichel se v roce 2008 setkal s malijským kytaristou a zpěvákem Vieuxem Farkou Tourém na letišti v Německu a z náhody vznikla silná spolupráce dvou hudebníků, pocházejících z kulturně a nábožensky naprosto odlišných prostředí. V roce 2012 nahráli první album The Tel Aviv Session , které bylo nadšeně přijato jak kritikou, tak i laickou veřejností. Intenzivně koncertovali po Spojených státech a Kanadě, poté oba nahráli v roce 2013 svá sólová alba - spolupráci ale ani v té době nepřerušili. Na Vieuxově Mon Pays hraje Idan v poslední skladbě Al Bakoy, epickém žalozpěvu s akustickou kytarou doprovázenou tesknou klavírní melodií. Na třikrát platinovém Quarter To Six Idana Raichela hostují hudebníci z různých koutů světa i různých žánrů - například zde uslyšíte portugalskou zpěvačku fada Anu Moura , další, tentokrát palestinsko-izraelská zpěvačka Mira Awad zazpívala skladbu Ana Ana wa Enta Enta , což znamená v překladu z arabštiny Jsem, kdo jsem. Na albu ...

Irský písničkář Damien Rice vydal počátkem letošního listopadu své třetí studiové album po osmi letech - naposledy jsme ho mohli slyšet v duetu s Lisou Hannigan, která byla jeho partnerkou jak v hudebním, tak i osobním životě. Časy se však změnily a po vydání druhého alba s prostým názvem 9 se cesty obou muzikantů rozdělily. Odmlka je v tomto případě pochopitelná - introvertní a svérázný Ir je už z dřívějška znám svou nechutí nechat si něco diktovat, což platí jak pro koncertování, tak i pro vydávání alb. Svou prezentaci si vždy pečlivě promýšlel a tento přístup se mu vyplácel - obě jeho předešlá alba patří ke špičce současného písničkářství, i když nikdy nezískala žádné ocenění. Citlivé a melancholické balady tohoto vynikajícího muzikanta mají tu moc zasáhnout posluchačovu duši a na chvíli se dotknout i jeho srdce. Nyní si k nahrávání nového materiálu pozval početný ansámbl doprovodných muzikantů a zpěvaček, mezi nimiž najdeme i Markétu Irglovou, která zpívá doprovodné vokály v posled...

Když před dvěma lety Sam Lee vydal své debutové album, na němž s citem přezpíval baladické příběhy britských cikánů a písně irských a skotských travellers, nastal v hudebních kruzích pořádný poprask. Prestižní magazíny se předháněly v superlativech, v časopise fRoots vyhrál anketu o nejlepší světové album world music, následovala nominace na Mercury Prize, pozvání na veletrh Womex i několikanásobná nominace na BBC Folk Prize. Příčina tohoto úspěchu tkví v originálním pojetí tradičních skladeb, v nadčasovosti jejich provedení i v ojedinělém přístupu. Sam Lee se k námětu dostal díky sběrateli lidových písní a vypravěči Stanley Robertsonovi, který ho seznámil se způsobem života britských cikánů a také s jejich hudebním odkazem. To však samo o sobě nestačilo - Sam se vydal po stopách kočovníků a několik let strávil shromažďováním materiálu na budoucí album. Výsledkem je jedinečná kompozice respektu k tradicím s neobvyklými hudebními aranžemi, zachovávajícími původním písním svěžest a vytvá...

Neil Young je známý propagací kvalitního zvuku; vždy se zajímal o nové technologie nahrávání i způsoby šíření hudby. Ostře kritizoval kvalitu digitálních formátů, z nichž podle něj zmíněné Mp3, spotifi i lossless reprodukují maximálně deset procent zvuku původní nahrávky. Lépe na tom nejsou ani cédé, jejichž poslech člověka už dnes neoslovuje tak, jako tomu bylo u dřívějších vinylových nahrávek. Proto už před dvěma lety představil nový přehrávač, který nabídne posluchači studiový zvuk nahrávek v digitálním formátu nejvyšší možné kvality. Přehrávač se jmenuje Pono a jeho jedinečnost tkví právě v zpřístupnění zvukových vrstev, které současné přehrávače nepřečtou. A proč se právě o tomto zmiňuji? Je to proto, že na A Letter Home Young vsadil opět na analogový záznam - v nashvilleském studiu Jacka Whitea nahrávka vznikla na starém záznamovém přístroji z roku 1947. Jde o jakousi skříň, která se nejvíc ze všeho podobá staré telefonní budce (jak můžete vidět na obalu alba) a záznam je doslova...