Sam Lee - Ground Of Its Own
Když před dvěma lety Sam Lee vydal své debutové album, na němž s citem přezpíval baladické příběhy britských cikánů a písně irských a skotských travellers, nastal v hudebních kruzích pořádný poprask. Prestižní magazíny se předháněly v superlativech, v časopise fRoots vyhrál anketu o nejlepší světové album world music, následovala nominace na Mercury Prize, pozvání na veletrh Womex i několikanásobná nominace na BBC Folk Prize. Příčina tohoto úspěchu tkví v originálním pojetí tradičních skladeb, v nadčasovosti jejich provedení i v ojedinělém přístupu.
Sam Lee se k námětu dostal díky sběrateli lidových písní a vypravěči Stanley Robertsonovi, který ho seznámil se způsobem života britských cikánů a také s jejich hudebním odkazem. To však samo o sobě nestačilo - Sam se vydal po stopách kočovníků a několik let strávil shromažďováním materiálu na budoucí album. Výsledkem je jedinečná kompozice respektu k tradicím s neobvyklými hudebními aranžemi, zachovávajícími původním písním svěžest a vytvářejícími moderní zvuk.
Místo kytary uslyšíme v nástrojovém obsazení alba indické harmonium (shruti box), japonskou harfu koto, cello, housle, švýcarský hang i sibiřské brumle, což jsou nástroje pro staroanglický folk netypické. Hudebníci z doprovodné Samovy kapely také nejsou žádní folkaři, přicházejí z jazzové, klasické a experimentální rockové scény. Spolu s hladivým vokálem, jenž místy frázováním připomíná mladého Roye Harpera, vytváří převážně melacholické a romantické zvukové obrazy.Úvod na albu obstará The Ballad Of George Collins, nejprve doprovázená jednoduchým vybrnkáváním na violu, posléze ale přecházející v pestrou hudební smršť. Dále pokračujeme v poklidnějším tempu, jež nastolí melancholická On Yonder Hill. Zajímavá je následující Wild Wood Amber, která začíná i končí romantickým intermezzem Méditation z opery Thaïs francouzského skladatele Julese Masseneta. Skladba samotná se skládá z několika námětů - obsahuje mimo jiné motivy lidové balady Johnny Lovely Johnny. Další pozoruhodnou písní je The Jew's Garden, jejíž zvláštní, až východní rytmus udává Lee použitím brumlí, následuje The Tan Yard Slide s nervním doprovodem indického harmonia. Northlands, nejdelší skladba alba, začíná nejprve jako recitál bez hudby, po chvíli se ale rozechvěje pod náladovým doprovodem, evokujícím Leeovu lásku k severskému umění. Album uzavírá My Ausheen, v jejímž úvodu uslyšíme hlas skotské zpěvačky Jane Turriff a jež je poctou Stanley Robertsonovi, který se jeho vydání nedožil.
Sam Lee byl v loňském roce hostem na festivalu Colours of Ostrava, jeho vystoupení v hale Gong jsem ovšem z časových důvodů neviděla. Jsem ale ráda, že jsem si díky Colours mohla opět obohatit své hudební obzory a objevit tohle výjimečné album. Nechytlo mě na první poslech, ale čím víc jsem se mu dostávala "pod kůži", tím víc mě přitahovala jeho nevšední a kouzelná atmosféra. Přeji vám tedy příjemný poslech a ať se vám také líbí. A ještě malou poznámku - v letošním roce vyšlo Leeovi EP s názvem More For To Rise.
***
Komentáře
Okomentovat