plant.blog.cz

Zdravím všechny příznivce hudby devadesátých let i ty, kteří se s anketou a výběrem setkávají poprvé. Dnes se podíváme na výsledky hlasování, vyhlásíme vítěze a už nakoukneme do dalšího roku. Od 26. května jste měli možnost hlasovat pro svého favorita z roku 1994 - tedy pro favorita z mého výběru. Nic ovšem nebrání tomu, abyste sami ovlivnili složení ankety a napsali mi svůj tip na kapelu či interpreta - hodně by mi to ulehčilo práci. Ač se to na první pohled nezdá, výběr skladeb je poměrně časově náročná záležitost; trávím mnoho hodin poslechem i úvahami, kterou píseň zařadit a kterou naopak ne. Je to tedy čistě subjektivní záležitost, a pak se může stát, že se některé mnou vybrané skladby netrefí do vašeho vkusu, jako se kupříkladu stalo tentokrát. Ano, v tomto roce jsem zařadila dva kousky, které nezískaly vůbec žádný váš hlas. Byl to Glory Box od Portishead a Ukolébavka od Low. Pak tady máme ještě skladbu Drift and Die z repertoáru Puddle of Mudd, u níž se skromně krčí jediný hlas....

Druhý singl z alba Lullaby and... The Ceaseless Roar se jmenuje "Little Maggie " a jeho zařazení naznačuje, že se přece jen budeme vracet hodně hluboko do minulosti. Příběh Little Maggie je totiž starý a váže se k němu jedna tragická příhoda, která se stala v letech 1915-1916 v rodině houslisty Tommy Jarrella ze Severní Karolíny. Čtrnáctiletá Jarrellova sestřenice Jullie hlídala oheň v kuchyňských kamnech a myslela si, že vyhasl - nalila proto na dřevo petrolej, aby jej obnovila. Plameny ovšem prudce vyšlehly a zažehly v domě požár. Jullie utrpěla těžké popáleniny, na něž druhý den zemřela, ale ještě před smrtí požádala svého bratrance Tommyho, aby jí na banjo zahrál a zazpíval píseň Little Maggie. Tato skladba v té době kolovala v Round Peak ( v místě, kde se událost stala) a byla u mladých lidí velmi populární. Little Maggie patří do rodiny takzvaného "white blues" a je součástí folklóru amerického Jihu. Tradice bílých bluesových balad pochází z konce devatenácté...

Po téměř čtyřech letech od vydání alba Band of Joy vychází Robertu Plantovi novinka, kterou nahrál spolu se svou současnou kapelou Sensational Space Shifters. Deska se jmenuje Lullaby and... The Ceaseless Roar , na trh se dostane 9. září 2014 a podle zvuku pilotního singlu "Rainbow" by se mělo jednat o návrat k transovní africké melodice, plnokrevnému rocku a decentní elektronice. Projekty Roberta Planta v posledních deseti letech vykazovaly velkou různorodost. Ze všech tří v té době vydaných alb se novinka nejvíce přibližuje albu Mighty Rearranger z roku 2005. Je to přirozené - hudebníci, kteří s Plantem Mighty Rearranger nahrávali, s malými obměnami vytvořili jeho stávající doprovod. Skvělou kapelu stále tvoří kytaristé Justin Adams a Skin Tyson, basák Billy Fuller a elektronický mág a klávesák John Baggott. Původního bubeníka Clive Deamera nahradil Dave Smith a sestava se rozšířila o dalšího člena - gambijského virtuose na jednostrunné housle ritti Juldeha Camaru. Potěšuj...

Každého dne po ránu, dávám přednost sopránu. Pěju pěkně dramaticky, ostatně tak jako vždycky. Dopoledne přilnu k altu, jako slunce na asfaltu. Prožívám to hluboce, jo, to jsou ty emoce. Tenor když mě vilně svede, je už dávno po obědě. Ruku v ruce s barytonem zazpívá mi krásným tónem. Večer hladově pak pasu, po hlubokém, temném bassu. Ležíc v jeho náručí za sebe už neručím. *** Bohužel je smůla právě, je to jen sen v mojí hlavě.

Milí čtenáři! Dnes jsem se v souladu s tématem týdne pustila do úvahy, jaký vliv mají na kvalitu hlasu vlasy interpreta, zda přímo souvisí bohatost vlasového porostu s hlasovým rozsahem a jestli ztráta vlasu může pro zpěváka znamenat trvalou hlasovou indispozici. V článku samozřejmě nemůže chybět jméno mého oblíbeného zpěváka a dle mého i toho, na němž lze nejlépe demonstrovat souvislost vlasu a hlasu. Extrémně hustý až neprostupný vlas Roberta Planta můžeme pozorovat už na raných fotografiích, kdy byl téměř neznámým mladíčkem - ovšem s rostoucí hřívou narůstalo nejen mladíkovo sebevědomí, ale též rozsah jeho zpěvu. V dobách, kdy s Led Zeppelin dosáhl největšího úspěchu, dosahovala délka jeho vlasů až někam hluboko pod ramena a k tomu si jako bonus nechal narůst bujný vous, jenž kromě zvýraznění barvy hlasu měl demonstrovat jeho mužnost. V té době vynikal neuvěřitelnou hlasovou akrobacií, když dokázal plynule přecházet z tichých, baladických pasáží ke kvílivému nářku, před nímž by i si...

V poslední době se u nás začalo hodně mluvit o možnosti střídavé péče o děti po rozvodu. Názory odborníků se různí, jedni poukazují na právo dětí na oba rodiče, druzí mluví o potřebě jistoty a domova, který je právě "střídavkou" narušen. Kde je pravda a lze vůbec všeobecně určit, co je pro děti nejlepší? V současnosti se u nás rozvádí víc než polovina manželství. Ve většině z nich figurují děti, kterých se tato situace dotkne nejvíce. Běžná praxe během rozvodového řízení v našich podmínkách je ta, že dítě je nejprve předběžně svěřeno do výhradní péče jednoho z rodičů (bývá to většinou matka) a druhému rodiči je stanoveno výživné a určen rozsah styku s dítětem. Nejčastěji se jedná o dva víkendy v měsíci a určitou část prázdnin a Vánoc, samozřejmě se vše odvíjí od věku dítěte či dětí a také zájmu druhého rodiče. Je také téměř pravidlem, že úprava výživného a styku s dítětem probíhá před soudem, protože rodiče jsou jen v minimu případů schopni se dohodnout společně na nějakých p...

Marocká soulová hvězda Oum El Ghaith Benessahraoui (*1978) - známá lépe pouze jako Oum - loni v únoru vydala své třetí album Soul of Morocco. Nahrávka s devíti skladbami vyšla u labelu Lof Music a zaznamenána byla v prestižním pařížském studiu Davout. Zpěvačka se narodila v hlavním městě Maroka Casablance, dětství a mládí však strávila v Marrakéši, kde také rozvíjela své hudební i výtvarné vlohy. Vystudovala architekturu v Rabatu a od roku 2003 se věnuje hudební dráze. Na ní se projevují nejen západní vlivy a okouzlení hudbou soulových zpěvaček jako byly kupříkladu Aretha Franklin a Diana Ross, ale také inspirace léčivou hudbou marockých hudebníků Gnawa a Hassani, což je hudební styl typický pro oblast marocké Sahary a Mauretánie. S touto půvabnou mladou ženou jsem měla možnost setkat se osobně před dvěma lety, kdy byla patronkou marockého festivalu Taragalte. Tam také zazněl stejnojmenný song, jenž se stal festivalovou hymnou a poctou městu M'hamid El Ghizlane, které představuje p...

Píši pro vás, čtenáři, snad se mi to podaří. Píši pro vás už let pár, nejsem žádná superstár. Brzy bude to šest let, co tento web spatřil svět. Najdete tu čtení dosti, pokud je to vaší ctností. Když vydala jsem první článek napjatě čekala u svých stránek. Ale pak přišla ta chvilička - já třásla se vzteky celičká. "Máš hezký blog, jukni ke mně," při čtení tvářím se nepříjemně. Nevěřím žádné náhodě, že zvou mě na blog o módě. "Nepoznáš v záhlaví muzikanta? Octla ses na stránkách Roberta Planta a ne žádné módní ikony!" To už se mi plaší hormony. Jindy zas jistá Kaczeneeeczka, mlela furt něco dokolečka, že mám jí hlásnout do soutěže. Já říkám: "Kaczenko, jistěže, pro tvého soupeře ráda hlásnu, snad to pro tentokrát nepropásnu." Jo, v těch dobách byla jsem naivní, dnes už mě tohle neovlivní. Píšu dál, pro radost sobě i vám, snad brzy nezavřu tenhleten krám.

Led Zeppelin sice fakticky už 33 let neexistují, přesto je o nich v posledních letech slyšet víc než dost. A to nejen kvůli jejich jednorázovém reunionu z roku 2007 a následné vlně zájmu o další koncerty. Když už se stále rostoucí počet příznivců na celém světě nedočkal (a zřejmě ani nedočká) pokračování legendy, mohlo by jim jako náhrada postačit vydání remastrovaných devíti studiových alb skupiny, doplněných o živé záznamy vystoupení, studiové improvizace a dokonce i nikdy neslyšené písně. Největším fanouškům je určen komplet s CD disky a LP, doplněný sedmdesátistránkovou publikací s dosud neuveřejněnými fotografiemi skupiny a dalšími vzpomínkovými předměty. Prvních třicet tisíc kompletů bude číslovaných. Momentálně jsou na jejich oficiálních stránkách k dispozici reedice prvních tří alb - Led Zeppelin I a Led Zeppelin II z roku 1969 a Led Zeppelin III z roku 1970. Diskografie Zeppelínů se dočkala reedice už v roce 1993 a v roce 2008 měla podobu fešáckého boxu se všemi vydanými a...

Je to už téměř rok, co jsem zde psala životní příběh paní Jarušky, kterou jsem si soukromě překřtila na babičku-holčičku. Chodím k ní moc ráda - vždycky jednou týdně jí pomůžu s koupáním, aby měla dobrý pocit. Přece jen, když je někomu osmdesát devět let a nevidí, je dost těžké sám zvládnout i ty úplně běžné věci, které my mladší a zdraví považujeme za samozřejmé. Babička-holčička ale i přes svůj handicap má hlavu plnou nápadů a taky skvělou paměť, takže mě při každé návštěvě bavila básničkami, které vymýšlela během ležení v posteli. Ráda jsem poslouchala ty staré, které pocházely ještě z dob, kdy babička-holčička maturovala a smála jsem se její výstižné charakteristice profesorského sboru i spolužáků. A ty nové, které se jí líhly v hlavě, jsem nemohla než tiše obdivovat. Babička-holčička totiž dovede perfektně vystihnout podstatu věci a ještě je vtipná. Shodou okolností se před pár týdny stalo, že babička-holčička se rozhodla podstoupit operaci očí. Sousedka ji doprovázela na všemožn...

Letos v březnu uplynulo osm let od smrti Aliho Farky Touré (*1939), fenomenálního malijského kytaristy, hudebníka a člověka, který pro svou zemi udělal velmi mnoho - a to nejen na poli hudby, ale také coby neúnavný bojovník s postupující pouští. Byl farmářem bez klasického vzdělání, zato však mistrem improvizace s obrovským charismatem a přirozenou inteligencí, která ho vynesla na post významného muzikanta. O spolupráci s ním stálo mnoho daleko slavnějších hudebníků, ne každého si však připustil k tělu. Nestál o publicitu, popularitu a dlouhá turné, jeho srdce patřilo rodnému Mali, kde obhospodařoval vlastnoručně svou 350 hektarovou farmu a staral se, jak uživit svých jedenáct dětí. V roce 2004 se stal starostou Niafunké, okresu s padesáti třemi vesnicemi. Vydělané peníze věnoval do budování komunikací, kanalizačních systémů, a také poskytl zbídačenému Niafunké generátor na výrobu elektřiny. Ali Farka byl hudebníkem intuitivním, byl samorostem, který kytaru vzal do ruky poprvé v sedmná...

Pokračování rozboru pocitů ve verších, tentokrát ovšem z prostředí Ostravy - tudíž opepřené zdejším nářečím. Proto jsou některé rýmovačky opatřeny vysvětlivkami, které mají objasnit výrazy v nich použité. Za výběr "pocitových témat" děkuji blogerce Sugr. Strach Haviř dolu fara, doma jeho stara, už se třese strachy, ať donese prachy. Pocity okradeného V parku Jaburkove Jožky, ukradli mi aj ponožky. Na lavce jsem usnul v horku, nechal synky zrobit čorku. Teď se bojim moji roby, bo zas pujdu na ni mdloby, až přijdu dom bez botu. Má to se mnu robotu. Vysvětlivky : Park Jožky Jabůrkové se rozkládá na území Ostravy-Vítkovic. Je to významný krajinný prvek, zároveň však místo, kde můžete lehce přijít k újmě. Zvlášť po takovém poledním odpočinku na lavičce. Fotografie je pořízena právě zde. Roba - zde myšleno jako manželka čorka - krádež Euforie zahrádkáře Když zahradu zryju, mam tu euforyju. Jedneho to však ma hačka - zahrada je u Enhačka. Vysvětlivky: "Enhačko", takzvaná...

Jsem toho názoru, že pocity přicházejí až po citech. Nakonec to je slyšet už z toho slova - po city. Jak to dopadá, když člověkem zmítají city a jaké reakce pak následují, se dočtete v mých krátkých říkankách. Láska V našem rodném city potkaly mě city, byl to chlapík švarný s vášní pro vinárny. City ovládly mě zcela, byla jsem tak zpitomělá, že dalo mi velkou práci najít to, co každá ztrácí. Místo citu pocit hlodá, že je lásky pro něj škoda. Vztek Kocoure, kocoure, moc na mě nemžourej! Sežral jsi mi večeři a já tu teď láteřím, nadávám a spílám ti - kocouři jsou parchanti. Radost Je to fajn a je to super, až se musím držet futer. Tohle člověk zažije, když dostane prémie. Závist Závist vlastnost zlá je, pošli ji do háje. Když tě soused prudí, že už není chudý, a má zbrusu novou káru - udělej mu na ní čáru. Chuť Honila mě mlsná, byla pěkně drsná. Zahnala mě ke spíži, žaludek mě teď tíží. Pláč Padl na mě smutek, skutek zase utek. Slzy hojně roním, za skutkem se honím. Smích Chvěje se mi br...

Bílá ovce, černá vrána je tak samozřejmě brána. Co však s hříčkou Přírody? Snad jen hodit do vody... V životě to už tak chodí, že odlišnost zlobu rodí. Zlobu, strach a nenávist, tím si můžeš býti jist. Mezi černou bílá tečka ve zdraví to sotva přečká. V bílé ploše kaňka temná toť věc vskutku nepříjemná. Přitom jim to spolu sluší, bělobě a černé tuši. Kdybys je však smíchal teď, zbyde z nich jen nudná šeď.