Nějaké ty pocity

Jsem toho názoru, že pocity přicházejí až po citech. Nakonec to je slyšet už z toho slova - po city. Jak to dopadá, když člověkem zmítají city a jaké reakce pak následují, se dočtete v mých krátkých říkankách.

---

Láska

V našem rodném city

potkaly mě city,

byl to chlapík švarný

s vášní pro vinárny.

City ovládly mě zcela,

byla jsem tak zpitomělá,

že dalo mi velkou práci

najít to, co každá ztrácí.

Místo citu pocit hlodá,

že je lásky pro něj škoda.

Vztek

Kocoure, kocoure,

moc na mě nemžourej!

Sežral jsi mi večeři

a já tu teď láteřím,

nadávám a spílám ti -

kocouři jsou parchanti.

Radost

Je to fajn a je to super,

až se musím držet futer.

Tohle člověk zažije,

když dostane prémie.

Závist

Závist vlastnost zlá je,

pošli ji do háje.

Když tě soused prudí,

že už není chudý,

a má zbrusu novou káru -

udělej mu na ní čáru.

Chuť

Honila mě mlsná,

byla pěkně drsná.

Zahnala mě ke spíži,

žaludek mě teď tíží.

Pláč

Padl na mě smutek,

skutek zase utek.

Slzy hojně roním,

za skutkem se honím.

Smích

Chvěje se mi bránice,

úplně a nejvíce.

Směju se a řehtám,

když mě někdo lechtá.

Věrnost

Za mzdu minimální,

já jsem loajální.

Taky flexibilní -

co když jsem debilní?

A závěrem...

Bez citu, bez citu,

nebylo by pocitu.

A všechny ty city,

nemají limity.

Když to na vás skočí,

koukají vám z očí.