plant.blog.cz

Konec roku je tím nejvhodnějším obdobím k přehodnocování a souhrnu toho, co se stalo. Proto i já podléhám tomuto trendu, který určitě v těchto dnech postihl nejednoho blogera, a zavzpomínám na uplynulé události. Musím přiznat, že mám za sebou dobrý rok. I přes neutěšené prognózy, zdražování všeho, co se zdražit dá a přes kotrmelce našich politiků se mi povedlo přežít ho ve zdraví, což už samo o sobě považuji za velké plus. Tento rok byl rovněž ve znamení cestování - nejen mého, ale i Jirkova. Náš Jiřík si splnil jeden dávný sen a na jaře se podíval ze školou do Anglie, což tady na blogu vzácně zdokumentoval vlastními slovy. Když přijel, byl tak nadšen, že mi slíbil výlet do Cornwallu - samozřejmě až bude vydělávat. Vzhledem k tomu, že ho příští školní rok čeká maturita, to nebude tak brzy. Což vím nejen já, ale i on. Situace se zaměstnáváním absolventů škol v našem městě není nijak růžová. Co se týče mého blogového roku, musím říct, že byl velmi plodný. Napsala jsem dohromady 370 člán...

Letos se mi splnilo jedno z mých největších přání - díky mé dceři jsem se poprvé dostala za hranice všednosti a navštívila zemi, o níž jsem vždy jen snila - Maroko . Ještě, než jsme na začátku listopadu zvedly kotvu a vypluly vstříc dobrodružství, naskytla se na mém emailu nabídka vskutku lákavá. Byl to poukaz na fotoknihu za cenu příznivou, jak jsme posléze se synem zjistili důkladným prohlédnutím podobných služeb na internetu. Syn mě, váhavou, přemluvil k nákupu voucheru a přesně v den, kdy jsem opustila domov a sedíc ve vlaku směr Praha odjížděla na naši dovolenou, můj balíček s poukazem přistál na naší poště. Byl to ovšem trochu problém - já na druhý den byla v Maroku, syn v Ostravě a na poště neústupná úřednice, která mu odmítala zaplacený poukaz vydat. Naštěstí se nakonec podařilo prodloužit úložní dobu zásilky a když jsem se z Maroka po dvou týdnech vrátila, moje kroky směřovaly na poštu. Foťák plný krásných obrázků, mysl nabitá zážitky a vzpouzející se zařadit zpět do stereotyp...

"Tak co, jak probíhají přípravy na Vánoce," usmívá se na mě spíš očima drobná, šedovlasá paní, když se usadím naproti ní do křesílka. "Už máte napečeno?" "To víte, jsem v jednom kole. Přes týden toho moc nestihnu, ale o víkendu se chystám," odpovím. "A co vy, kde budete přes svátky?" "Abych řekla pravdu, jsem nejradši doma. Ale moji synovci už se na mě domluvili, a tak Vánoce strávím u nich. Vezmou mě i na hřbitov, jindy se tam nedostanu. Když jsem ještě chodila, jezdila jsem tam každou neděli, teď už to nejde." Paní posmutní a sklopí oči. "Ani nemám komu psát pohledy, všichni známí už jsou mrtví. Kdo by to byl řekl, že tu budu tak dlouho!" "Devadesátka je krásný věk a vy jste ještě šikovná", poznamenám, abych ji potěšila a zároveň cítím opravdu obdiv k té drobné paní - za to, jak jí to ještě myslí i za to, jak se donedávna dokázala postarat nejen sama o sebe, ale i o své méně šťastné vrstevnice. "Devadesát let,...

Blíží se konec roku, máme za sebou Štědrý den a mi došlo, že jsem vám nedala žádný dárek. A protože každý dárek si musíme něčím zasloužit, vymyslela jsem pro vás vánoční soutěž. Princip je jednoduchý. Budete tipovat u každé otázky ze tří možností tu správnou a ten, kdo jako první správně zodpoví všechny otázky, dostane ode mě fungl novou knížku Led Zeppelin - všechny koncerty od pánů Davea Lewise a Simona Palletta, kterou mu pošlu poštou. Soutěž bude probíhat až do chvíle, než najde svého výherce, takže doporučuji na nic nečekat a zkusit štěstí co nejdříve. A pokud snad už výše zmíněnou knihu vlastníte, můžete ji použít jako vhodný dárek třeba pro některého ze svých přátel. Výherci určitě ještě přibalím nějaké překvapení, aby to bylo napínavější. Tak snad můžeme začít. Abych upřesnila téma soutěže : bude se týkat samozřejmě Led Zeppelin. Výhodu tedy budou mít znalci této skupiny, ale vy ostatní nezoufejte. Odpovědi na mé otázky můžete najít snadno zde na blogu v sekci Led Zeppelin. 1....

K překvapivě se nekonajícímu konci světa jsme my, blogeři, dostali od našeho všemocného vládce Novy dárek. Nový vzhled hlavní stránky blog.cz. Možná tvůrci předpokládali, že konec světa nastane, a tak se s ním příliš nepárali. Pustili do světa stránku s mnoha nedostatky, chybějícími funkcemi a doslova pohřbili v zapomnění blogy neautorské, jako je třeba tento. Nepatřím mezi elitu, mezi mazánky, co mají na hlavní stránce obrovské ikonky, upoutávající na jejich články. Se zájmem jsem četla diskusi, která se rozjela pod oznámením o tomto vánočním dárku, a tak nějak nostalgicky si připomněla nedávnou kauzu přijetí Lotty do Autorského klubu, která též rozpoutala na blogu nesouhlas, rozjela řetězovou akci Kozy na titulku a nakonec vyšuměla do ztracena. Tak trochu mi, milí blogeři, připadá, že si tu s námi někdo hraje. On totiž protest je taky forma zájmu. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém, řekli si páni redaktoři (nechce se mi věřit, že si to řekl jeden pán) a vypustili do světa vzhl...

Já vám přeji, moji milí, ať máte šťastnou každou chvíli, ať vás vždy klid provází, a co nejmíň nesnází. Dál vám přeji úsměv v tváři, i když ne vždy vše se daří. Ať pokaždé naleznete sílu, třebaže někdy ztrácíte víru. Ještě přeji lásky hojnost, té na světě nikdy není dost. Naučte se ji dávat i přijímat, a těch, co ji nemají, si víc všímat. Taky mnoho krásných chvil, to je pro radost podstatný díl. Něco, co potěší vám duši, a co vám srdce víc rozbuší. A ještě přeji pevné zdraví, pokud ho nemáte, ať vše se spraví. Najděte si něco, co vás baví, a buďte jako děti - hraví a zvídaví. Všem tedy hezké Vánoce, mnoho štěstí v Novém roce! Málo smutku, spoustu radosti, nechť se vám v duši rozhostí. To vše vám ze srdce přeji a aby nám bylo veseleji, navrch posílám jednu píseň. To kdyby přece jen přemohla vás tíseň. Whole Lotta Love = moje láska

Právě se chystám péct a vytahuji mouku ze spíže. Říkáte si, jak to souvisí s tématem Zavři oči, otevři mysl? Čtěte tedy dál a nepochybujte o mém duševním zdraví. Dnes to bude specifický pohled na záškodníka, lebedícího si v hlavní surovině na vánočku, která snad už odpoledne bude zdobit náš sváteční stůl. Zavři svý oči, brouku, nenič mou hladkou mouku! Kdopak tě do pytle nasadil, na mou inteligenci příliš nevsadil. Ale to se chytrák spletl velice, vždyť tebe měly zobat slepice! Teď můžeš otevírat mysl svou, i když o její existenci se vědci přou. Hádám, že máš mozek plný lepku, já zas ze zničené mouky depku. Teď ovšem nastane okamžik ten, kdy půjdeš z pytlíku hezky ven. Nejprv tě na sítu zachytím, pak i tvé druhy z mouky vymýtím. Měj radši očka svá zavřená, ať neroztřesou se ti kolena. Nastane fáze tvá poslední, zhyneš ty i ti tví druzi nezbední. Naposled pomysli na tento svět, za chvíli budeš v broučím nebi pět. Jó, hochu, uvidíš všechny svaté, než předají tě kmotře Zubaté! Snad tedy t...

15. prosince doprovázela Patty Griffin v Continetal Clubu v texasském Austinu svého muže, Roberta Planta, který se představil divákům coby její řidič. Koncert odstartoval za všeobecného veselí novou Pattinou písní Ohio. Patty prozradila, že před třemi lety jí zavolal "kluk" s dlouhými vlasy a britským akcentem, že by potřeboval její pomoc při nahrávání nového alba. Na oplátku jí nabídl své služby řidiče. A asi jí ho dělá dodnes, jak je vidět na konci písně Black Dog. Patty a Robert - Ohio *** Robert a Patty - Black Dog Je vidět, že jsou zamilovaní a že jim to svědčí. Letos se tedy Robertovi vyplní přání, které pronesl skoro přesně před třemi lety - a to přivítat Nový rok v hřejivé ženské náruči. Zároveň si tehdy dal předsevzetí, že musí zlepšit své řízení - při parkování totiž prý vždy narazí zadním kolem na obrubník. Tak myslím, že už se to zlepšilo, jinak by si ho Patty snad nevybrala.:-)

Kdopak vymyslel, že když se zavřou oči, automaticky se otevře mysl? Zkoušela jsem to a jediné, co se mi začalo otevírat, byla pusa, a to proto, že se mi chtělo spát. Mysl zůstala zoufale zabedněná a ani náhodou se jí nechtělo otevírat. Taky nevím, jak se taková mysl otevírá. Má uzávěr z plastu s pojistkou? Nebo korkovou zátku jako víno? Nebo je to tlačítko, podobné, jako na televizoru? Pravděpodobná se mi jeví poslední možnost. Naše mysl se vypíná tlačítkem a signálem pro vypnutou mysl jsou zavřené obrazovky. Ovšem ona není tak docela vypnutá, protože lidské tělo je složitější, než stroj. Mysl je v pozici svobodného bloudění a vymýšlení pitomostí, na které bychom jí za bdělého stavu nikdy nedovolili ani pomyslet. Když tedy zavřu oči, duch se zaraduje a lítá si, kde chce. Většinou nedovolí té části mozku, která je zodpovědná za přenos myšlenek, aby si zapamatovala, kde zrovna pobýval a co dělal. Takže já vlastně ani nevím, co moje mysl provádí, když zavřu oči. Tudíž nemůžu ani nic vidět...

Vynikající bluesový zpěvák a hráč na harmoniku, který vystupuje s neuvěřitelným, strhujícím entuziasmem, byl letos jedním z hostů festivalu Taragalte, konajícího se poblíž marockého městečka M'Hamid el Ghizlane. A já měla to štěstí nejen ho vidět naživo na jeho skvělém koncertě v neděli, 11. listopadu, ale i setkat se s ním osobně hned následující den, kdy jsme z pouště cestovali společně. Nico Wayne se narodil ve Francii v roce 1973 v rodině umělců a hudebníků. Ve věku patnácti let se poprvé setkal s tvorbou Muddyho Waterse a Jamese Cottona: bylo to album Hard Again, nahrané ve stylu Chicagského elektrifikovaného blues. To navždy ovlivnilo jeho hudební vkus a cítění. Když bylo Nicovi sedmnáct, začal si s harmonikou, přičemž jeho učitelem se stal právě Cotton. V té době také nastoupil na univerzitu a zároveň založil kapelu, ve které zpíval a jeho otec ho doprovázel na piáno. Od roku 1992 Nico rozvinul silné vazby s USA, přes strýce, který žil v Minneapolis a jehož Nico každoročně n...

Vánoce jsou již přede dveřmi a já se stejně jako každý rok věnuji přípravě vánočních perníčků. Letos je to pravda o něco později, jiné roky touto dobou mám už všechno hotovo. Perníčky mnou vytvořené zdobí náš vánoční stromeček a kromě toho slouží jako malé dárky pro moji mámu a její známé. Jsem ráda, když se někomu mé výtvory líbí - dávám si s nimi velkou práci, ale musím zase přiznat, že se na tohle voňavé vánoční tvoření každý rok těším a baví mě. Tak se můžete podívat, co jsem poslední dny dělala po večerech místo psaní článků na blog a jak se mi to povedlo. Perníkové hvězdičky Perníková srdíčka a další kousky *** Perníková chaloupka... Letos opravdu malinká. *** Podobné sáně jsem dělala loni pro sebe, letos pro mámu. *** A to zdaleka ještě není všechno hotovo - mám co dělat až do Štědrého dne.

Slyš mě, dítě milé moje, já znám tvého strachu zdroje. Nedívej se na horory, radš dej pozor na potvory. Když se budeš v noci vracet z hospody a přitom zvracet, budou tobě ony v patách, ruka jim v tvé kapse hmatá. Možná nejen tam ji cítíš, pozor, ať je nerozlítíš! Pak taková potvora, zatáhne tě do dvora. Tam se děj pak vůle boží, potvora tě k zemi složí. Ať jsi chlapec, nebo děvče, neubráníš se jí lehce. Děvčeti snáz slzy kanou, nebude už dále pannou. A pokud jí snad už není, nečeká ji potěšení. Chlapci může přijít rána, že nepozná ho vlastní máma. Potvory si v krvi baží, a maj sílu ve svých pažích. Zkrátka, dobře, milé dítě, potvorám se vyhni hbitě! Nejsou totiž žádnou fámou, leč skutečností smutně známou.

Už po několik dní se opájím skvělým koncertem, který Robert Plant a kapela Sensational Space Shifters odehráli v Buenos Aires 2. listopadu 2012. A co mě na něm tak zaujalo, že vám o tom povídám? Jak možná někteří víte, jednou z mých nejoblíbenějších desek Roberta Planta je Mighty Rearranger, které nahrál v roce 2005 se skupinou podobného jména a složení - se Strange Sensational. Justin Adams, kytarista této skupiny, je pro mě prototypem všestranného, inovativního a intuitivního muzikanta. Navíc je to člověk, který se pohybuje jako doma v arabské hudbě a dokáže ji s citem naroubovat do písní - což Robertu Plantovi vyhovovalo, protože jeho zaujetí arabskou hudbou se táhne už od dob Led Zeppelin. Ale zatímco v Zeppelinech šlo spíš o ojedinělé pokusy jak začlenit tyto prvky do čistého hardrocku, se Strange Sensational už se pustil do experimentování na tomto poli naplno. Nová kapela, kterou letos Robert Plant dal dohromady a jež nese název Sensational Space Shifters, má kromě Justina Adams...

Trochu se stydím, že jsem letos zazdila narozeniny Jima Morrisona. Nebýt jedné dobré duše na blogu, zajisté bych je přešla bez povšimnutí. Přitom Jim je muzikant, kterého mám hodně ráda a alba jeho skupiny u mě doma zaujímají čestné místo. The Doors bývali oblíbenci mého syna, takže nebylo Vánoc, kdy by nedostal nějaké jejich album pod stromeček. Bylo mu v té době něco kolem deseti, když se v jejich hudbě zhlédl a nejen, že je poslouchal denně - i jeho ruce bývaly počmárány nápisy "Jim Morrison" a podobně. Jednou se stalo, že musel být hospitalizován v nemocnici. Bylo mu kolem třinácti a jeho "doorsovské" období vrcholilo. Sestřička, která mu brala krev, byla překvapena "výzdobou" na předloktí a jelikož byla také znalá hudby The Doors, tak si popovídali. Závěrem se syna zeptala, jestlipak ví, že Jim bral drogy. Ten měl ovšem Jimův životopis v malíku, neboť součástí jeho zájmu o něj byla i četba všech dostupných knih, které u nás o The Doors vyšly. Okázalý ...

Vánoce se blíží kvapem, lidi zase chytá rapl, po obchodech lítají, dárky shání potají. Ještě koupit nový mobil, aby se syn zas nezlobil, že mu starý šunt jen zbyl - to by zas pod stromkem vyl. Dceři nějakou parádu, jak vysvětlit jí, že nekradu! Nu což, půjčku vezmu si, musím a to bez diskusí! Marně si pak hlavu lámu, nad dárkem pro moji mámu. Musí to být eňo, něno, sic kouzlo Vánoc je zneuctěno. Lítám jak ďas Shopping Parkem, zpocená nad každým dárkem. Peníze z šrajtofle mizí, po Vánocích budu v krizi. To je mi teď jedno ale, těmto úvahám dám vale. Hlavně, ať mám všeho dost dárků, žrádla pro radost. Ať máme víc, nežli dřív, ať všichni čumí na ten div! Pod stromečkem dárků fůra, v peněžence mám jen bůra. Uhonění, s šklebem v tváři, pod stromkem, co v noci září, sedíme nad zbytečnostmi, co nás mají rozradostnit. Čím to, že se neradujem, že spíš z Vánoc máme průjem? Možná, že jsme zapomněli, jak jsme dříve rozechvělí, čekávali na Ježíška. Teď místo něj Santa čučí, to člověku fakt hne žluč...

Americký prezident Barack Obama pronesl úvodní řeč při předávání Kennedy Center Honours, které se udělují každý rok už po pětatřicet let. Mezi letošními oceněnými jsou kromě Led Zeppelin i kytarista Buddy Guy, jeden z posledních žijících pilířů amerického blues, ruská primabalerína Natalia Makarova, která v roce 1970 emigrovala z tehdejšího Sovětského svazu, americký herec Dustin Hofman a moderátor nočních talk-show David Letterman. Při svém projevu prezident vtipně narážel na různorodou skladbu oceněných umělců - prý pracoval s autory svých projevů na tom, jak plynule přejít od baletu k Led Zeppelin. Snažili se pracovat s metaforami Stairway To Heaven, ale nefungovalo to. Jasná souvislost byla ale mezi oceněnými hudebníky - Buddy Guy byl průkopníkem chicagského blues a zároveň žákem Muddyho Watterse a Howlin' Wolfa. Ti všichni pomohli dovést původní jednoduché blues k elektrifikované podobě a ovlivnili svým zvukem nastupující generace muzikantů z Británie. K dokonalosti pak tento ...

Lidi, já se tak těším do kina a na DVD! No a proto, že se nemůžu dočkat, už lovím na youtube a jak tak koukám, můžou mi vypadnout oči z důlků a uši mám jak na drátkách. Je skoro strašidelné, dívat se na Page, jak háže grimasy přesně jak z pětasedmdesátého, na Planta, který pyšně pohazuje hřívou a jeho hlas stoupá k nebesům. Nemluvě o vždy nenápadném Jonesym a mladém Bonhamovi, jenž svému otci ostudu rozhodně neudělal. Je to krása, slyšet jednu ze svých oblíbených písní a věřím tomu, že lidi v londýnské O2 Aréně si tento zážitek patřičně vychutnali. Vychutnejte si ji taky, i když jen ze záznamu. Hezký poslech!

Inspiraci na tento článek jsem našla zde a přiznávám, že většina odpovědí na mě sedí, jak zadek na nočník. Jak dopadl popis mě samotné v písních Led Zeppelin si můžete přečíst níže. 1. Are you a male or female: The girl love she got long black wavy hair 2. Describe yourself: Fool In The Rain 3. How do you feel about yourself: Dazed and Confused 4. Describe your ex boyfriend/girlfriend: Heartbreaker 5. Describe your current boy/girl situation: Communication Breakdown 6. Describe your current location: Bring in on Home 7. Describe where you want to be: Kashmir 8. Your best friend is: Poor Tom 9. Your favorite color is: Black (Dog) 10. You know that: Nobody's Fault But Mine 11. What's the weather like: White Summer 12. If your life was a television show what would it be called? : Tea for One 13. What is life to you: Good Times, Bad Times 14. What is the best advice you have to give: Your Time is Gonna Come 15. If you could change your name what would it be? Darlene

Jsi sám se smečkou vlků v zádech, po tváři stéká slza, v srdci žal. Jsi sám, co víš o jejich spádech... Že nemáš strach? Sám sobě bys jen lhal. Jsi sám a tmou se vracíš domů, to slovo pro tě význam prázdný má. Jsi sám a nevěříš nikomu, jen tma tě zlehka rukou objímá. Jsi sám a kolem světla svítí, pouliční lampy vrhaj temný stín. Jsi sám a dva tuláci zpití, smíchem svým jen rozjitří tvůj splín. Úsměv hřeje a samota dusí, stovky tváří kolem sebe nevnímáš. Kam se poděješ? O tom přemýšlet musíš. Tvůj žal dnes nikoho nedojímá.