Opožděně vše nejlepší, Ještěrčí králi!
Trochu se stydím, že jsem letos zazdila narozeniny Jima Morrisona. Nebýt jedné dobré duše na blogu, zajisté bych je přešla bez povšimnutí. Přitom Jim je muzikant, kterého mám hodně ráda a alba jeho skupiny u mě doma zaujímají čestné místo.
The Doors bývali oblíbenci mého syna, takže nebylo Vánoc, kdy by nedostal nějaké jejich album pod stromeček. Bylo mu v té době něco kolem deseti, když se v jejich hudbě zhlédl a nejen, že je poslouchal denně - i jeho ruce bývaly počmárány nápisy "Jim Morrison" a podobně.
Jednou se stalo, že musel být hospitalizován v nemocnici. Bylo mu kolem třinácti a jeho "doorsovské" období vrcholilo. Sestřička, která mu brala krev, byla překvapena "výzdobou" na předloktí a jelikož byla také znalá hudby The Doors, tak si popovídali. Závěrem se syna zeptala, jestlipak ví, že Jim bral drogy. Ten měl ovšem Jimův životopis v malíku, neboť součástí jeho zájmu o něj byla i četba všech dostupných knih, které u nás o The Doors vyšly.
Okázalý život rockové hvězdy šedesátých let je jednou stranou mince, na té druhé se skrývá geniální básník a snílek s křehkou duší, který chtěl, aby jeho písně oslovovaly posluchače víc, než excesy na koncertech. Možná ta první stránka jeho povahy není nejlepším vzorem pro pubertální dítě - ale není špatné se dozvědět, že za všechno se platí. Jim Morrison zaplatil životem.
Sedmadvacet let je věk, kdy se mnozí teprve začínají rozkoukávat. Jim za tu dobu stihl vytvořit rozsáhlé dílo, složené nejen z písňových textů, ale i básní, skic, kreseb a filmů. Drogy mu "pomáhaly" vyrovnat se se slávou a překonat povahu introverta, tak jako spoustě dalších v té bouřlivé době. Bohužel se díky nim už nedozvíme, co by Jim Morrison tvořil v pozdějších letech.
Zavzpomínejme tedy na to, co nám tu zanechal - na skvělé písně, podané s patřičnou dávkou psychedelie. A pokud si chcete přečíst článek, který jsem napsala k čtyřicátému výročí jeho úmrtí, najdete ho zde.
The Doors - When the Music's Over
Komentáře
Okomentovat