plant.blog.cz

Dnešním dnem končí soutěž Za barem a je na nás, účastnících, abychom zhodnotili její průběh i své pocity z plnění úkolů. V prvé řadě bych chtěla organizátorům moc poděkovat za originální zadání, která nás mnohdy zahnala až k "hranicím možností", či naopak donutila k přemýšlení, jak se jich zhostit co nejlépe. Aby ne, výhry byly velmi lákavé a samotná soutěž zábavná a pro rodinu zcela určitě přínosná našimi výtvory, které jim teď možná budou chybět. Už delší dobu mám v hlavě článek, který by měl rekapitulovat mou účast v soutěži a nyní tedy nastala chvíle, kdy ho mohu legálně vydat. Tak si držte klobouky, začínáme. Soutěž pro mě byla velkou výzvou, bohužel jsem se zapojila později a nestihla plnit všechny úkoly. Vybírala jsem si samozřejmě ty, které se mi líbily. Ale občas jsem neodolala vyzkoušet něco nového - jako třeba v případě domácích muffinů , jež jsem dělala poprvé. Ovšem, občas to byl kámen úrazu. Moje vrozená šikovnost mi připravila během soutěže nejedno překvapení. ...

...aneb kde všude hledat Justina Adamse. Letos na festivalu Colours of Ostrava jsem navštívila koncert malijského hudebníka a hráče na ngoni, Bassekoua Kouyaté. Pod dojmem vydařeného koncertního zážitku jsem si koupila jeho album I Speak Fula, které je doslova nabito propracovanými melodickými písněmi, dokazujícími, že africká loutna dokáže být přinejmenším stejně zvukomalebná, jako kytara. Jak už mívám ve zvyku, hledala jsem nějaká další videa tohoto hudebníka - a narazila jsem na živé vystoupení z Royal Albert Hall z Londýna. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když coby host se skupinou vystoupil Justin Adams! Kytarista Plantovy skupiny Strange Sensation v letech 2001 - 2007 a nynější člen Sensational Space Shifters, hráč známý ze spolupráce s Juldehem Camarou, producent, co pomáhal nahrávat album Kiran Ahluwalia a Tinariwen. To je jen malý výčet aktivit, které Justin v posledních letech dělal a dělá. Je to opravdu všestranný člověk a vynikající hudebník, kterého velmi obdivuji a zárove...

Boříme pravidla a posouváme hranice, zkoušíme přelstít i přírodní zákony. Lidstvo jde kupředu, do poslední stanice, která je rozumu vzdálena na hony. Pro vlastní pohodlí vzdáme se života, pro cinkot peněz i přátelství, lásky. Pro slávu jsme schopni dělat idiota, klauna, co na příkaz mění si masky. Nehledět napravo, ba ani nalevo, nevidět si dál než na špičku nosu Dávat všem okolo důkladně najevo, že jejich problémy jsou nám u šosu. Tak jdeme dál, šplháme stále výš, běda, když nám někdo cestičku zkříží. Zamést a odkopnout, copak to nevidíš, že teď jsem tu JÁ a můj cíl se blíží?

Dalo by se říct, že hned ze startu mého samostatného života hudba sehrála svou významnou roli a ovlivnila celý můj život. Pocházím z rodiny nehudební, v životě jsem nehrála na žádný nástroj a zpěvu jsem se věnovala tak ve věku tří let, kdy jsem zpívávala s babičkou "Ach, ach, ach, spálila jsem hrách" a "Prší, prší, jen se leje". Tehdy jsem údajně mívala hezký, čistý hlásek - jenže věřte milující babičce. To, co z mého hrdla vychází dnes, se zpěvu podobá jen vzdáleně. Dcera se vždy při mé produkci nejprve rozesmála, a pak mě se slzami v očích prosila, abych přestala. Syn můj zpěv nekomentoval, ale ani nevyhledával. Takže jsem odsouzena k tichému pobrukování oblíbených melodií v naprosté samotě. Abych tedy ujasnila, kterak došlo k onomu ohromnému průlomu v mém životě a jak se stalo, že do něj vstoupila hudba. Samozřejmě se tak stalo v pubertě, neboť to jest věk velkých změn a skoků (i šoků). Šokováni byli rodiče, když jejich do té doby hodná a poslušná (i když poněkud...

Do konce srpna zbývá opravdu jen pár dní a už se pomalu blíží čas uzávěrky naší "soutěže". Soutěže v uvozovkách, protože každý z vás, kdo mi poslal odkaz na svůj článek o hudbě, co mu zasáhla do života, si zaslouží poděkování za to, že se podělil s ostatními. Vy, kteří ještě váháte, jestli se máte zúčastnit, inspirujte se touto malou rekapitulací všech článků, které byly do soutěže napsány. Do konce měsíce mi můžete dál posílat své odkazy a já z nich prvního září vyberu tři nejlepší, pro které pak budete moci hlasovat v anketě. Autor nejlepšího článku ode mě dostane malý dárek, tak, jak jsem slíbila. 1. Yves - 5 alb, která změnila můj dosavadní život 2. Matthias - Hudební alba, co mně změnila život 3. Cornelia - Pět alb, která mě poznamenala 4. Ann-ihilation - Pět alb, která mi změnila život 5. Miloš - Alba, která mně změnila život 6. Satine - Alba, která mi změnila život 7. Edith - Hudba, která mění můj život 8. Gabriel Dantes Decay - Pět alb, který mi změnily živo...

V jednom království hádali se muži učení, které povolání vyžaduje nejvíc umění. Přeli se divoce, každý svou pravdu měl, jen jeden z nich na chvíli se odmlčel. "Pohleďte, bratři, naše hádky smyslu nemají, nejlépe, když lidi budeme sledovat potají. Každý z nás ať vydá se na jinou stranu světa, sejdeme se opět zde, na samém sklonku léta." Jak moudrý muž pravil, tak učenci provedli, na čtyři strany světové je jejich cesty zavedly. První pustil se na sever, kde moře do skal naráží, tam zajisté potká námořníky, co oplývají kuráží. Když tak bloumal a pozoroval v moři lodní stěžně, uslyšel volání, co z vln se ozývalo bezútěšně. To malý chlapec, co u břehu si hrál před chvílí, spadl do vody - jeho hlas šumot vln teď přebíjí. Několik silných mužů do vody se vrhlo pro dítě, jsou to chlapi zkušení, ti zachrání ho určitě. Tu však ozval se ze skalisek slabý ženský sten, to matka chlapce skočila do rozbouřených vln. Proti mateřskému citu co zmůže chrabrá síla, vždyť matka pro dítě by se kli...

"Člověk potřebuje obejmout čtyřikrát denně, aby přežil, osmkrát denně, aby měl sílu pokračovat a dvanáctkrát denně, aby mohl růst." Bruno Ferrero Zamysleli jste se někdy nad tím, jak málo si projevujeme lásku? Když jsme byli malí, tak pro nás bylo přirozené rozběhnout se při sebemenším problému k mámě a skrýt tvářičku v jejím náručí. Vzpomeňte si, jak často jste říkali : Mami, já tě mám rád(a)!, vaše ručky se přitom omotaly mamince kolem krku a na tvář jste ji vlepili velkou pusu. Proč tyhle krásné dětské rituály jednou odvane čas? Zjistila jsem, že právě v rodině je někdy hodně těžké dávat najevo své city. Bereme jako samozřejmost, že druzí ví, že je milujeme a už jim to tak často neříkáme. Odvykneme si na dětské projevy lásky a objetí a polibky zůstávají v našich očích spjaty jen s mileneckým vztahem. Proč tomu tak je? Každý z nás přitom touží po tom, aby mu druhý dal najevo, že ho má rád. A to ne jen vypraným a vyžehleným prádlem a uvařenou večeří. Každý z nás touží, aby s...

V dobách, kdy byly moje děti ještě malé, jsem se vždycky těšila na tu chvíli, kdy sladce usnuly. Říká se, že tehdy začíná mateřská láska. Při pohledu do postýlky na spící dítě matce jihne srdce a nejraději by ho celé zulíbala - kdyby ovšem neměla strach, že ho probudí. Tak po špičkách tiše opustí pokojík a co nejopatrněji za sebou zavře dveře. Jenže najednou se ozve zakňourání a je po klidu. Tok lásky je přerušen řvaním sladkého andílka, který je za a :počuraný (či snad něco horšího), za b: má hlad, nebo za c: je mu smutno. Matky v mých časech byly už v porodnici poučovány o tom, že dítě mají vždy zkontrolovat, je-li je suché a nasycené - pokud ano, můžou ho nechat řvát. Jen ať si křičí, však si nesmí zvykat, že ho hned vezmete na ruce. Pak se stanete otrokem, indiánskou babičkou s dítětem, uvázaným v šátku na břiše při vaření polívky. Já si nehrála na indiánskou babičku, ale nechat dítě řvát jsem nikdy dlouho nevydržela. Škála jeho řevu se vždy stupňovala - od nesmělého eee? až po hur...

Osmý díl naší oblíbené ankety je tady a já se probírám vybranými skladbami a přemýšlím, co o nich říct. Alespoň tedy pár slov ke každé. 1. Pink Floyd - Dogs - Animals Animals je mým oblíbeným albem od Pink Floyd, náladovým a tajemným, jakoby zahaleným pláštíkem tmy. Dlouho jsem váhala, kterou ze skladeb mám dát do ankety, protože tohle album je příběhem. Skoro bych řekla, že se ani nehodí jednu z písní vytrhnout z kontextu, ale nakonec jsem se rozhodla pro Dogs. Pro to drsné přirovnání se světem, kde se lidé vzájemně požírají. 2. David Bowie - Heroes - "Heroes" Autorem slavné skladby je kromě Bowieho i Brian Eno a pojednává o milencích, kteří jsou rozděleni Zdí hanby. Možná jste ji slyšeli v německé verzi Helden ve filmu o berlínské narkomance Christianě F. Ona sama uváděla Bowieho v knize jako svůj hudební idol a ve filmu je i scéna z koncertu. 3. Peter Gabriel - Solsbury Hill - Peter Gabriel 1977 Sólový debut bývalého zpěváka skupiny Genesis. Píseň Solsbury Hill napsal G...

Trochu netradičně začínám svůj článek otázkou, na kterou by měli znát odpověď všichni, kdo hlasovali v anketě o píseň roku 1976. Takže kdopak to asi je? Za A - může to být Led Zeppelin s Achilles Last Stand. Nebo za B Eagles a Hotel California. A do třetice Ramones a Blitzkrieg Bop. Kdo tvrdí, že bé je správně, má pravdu. Výhercem ankety roku 1976 se stali Eagles s písní Hotel California a 26 hlasy! Mě osobně trochu mrzí, že to nejsou Zeppelini, ale pravda, ti už mají do konečného souboje jistá dvě místa, takže by byla škoda nedat prostor i dalším skvělým písním. A tou bezesporu Hotel California je. No a když už jsme u těch Zeppelinů, patří jim hned druhá příčka. Získali od vás dvaadvacet hlasů a to je slušný počet. Další místa už se obešla bez fanfár. Třetí jsou Queen a Somebody to Love s deseti hlasy. Ještě ve chvíli, kdy jsem začala psát tento článek, měli hlasů devět. Fajn, je to hezká skladba a to poslední kliknutí jí alespoň zajistilo, že se o třetí příčku nemusí dělit s Davidem ...

Stojím před oprýskanou vilkou na konci zapadlé uličky a dívám se přes plot do zahrady. Tohle by tedy měl být ten dům, který hledám. Dnes mi zavolala paní Maruška, vedoucí střediska pro matky s dětmi, že se jim uvolnil jeden pokoj a mohu se přijít podívat. Mám strach, ale zároveň jsem hrozně šťastná, že se blíží naše záchrana. Před čím mě má tento azyl zachránit? Před mým manželem a otcem mého dítěte. Už pár měsíců bydlím s dětmi v jedné místnosti našeho třípokojového bytu a všude kolem stěn mám naskládány modré plastikové pytle s našim oblečením. Do ostatních pokojů nemám přístup, manžel je totiž zamkl. Zamkl mi i telefon, takže v případě, že by se něco stalo, nemůžu ani volat. V ledničce, která je rozdělena na dvě části, je mléko a máslo pro děti, kousek salámu. Manžel se pohrdavě směje, když jim k večeři dělám brambory s osmaženou cibulkou a on si zatím na pánvi opéká steaky. Před pár dny mi naházel do pokojíčku i moje stará ramínka na šaty ze skříně a málem trefil do hlavy dceru, kt...

Možná zní název mého článku trochu pateticky, ale je to tak už od věků. Ženě dala příroda do vínku kromě biologické výbavy i velkou dávku emocí, citů, obětavosti a potřeby se o někoho starat. Muž se na otázku rodičovství většinou dívá buď pragmaticky - to jsou ti zodpovědní, kteří přemýšlí nejdřív o budování rodinného hnízda a finančním zabezpečení a nebo flegmaticky - je mu to jedno. Takový flegmatik pak ze vztahu většinou rychle vycouvá a nechá starost o dítě na bedrech matky. Říká se, že žena se už rodí se schopností být matkou, kdežto muž se své otcovské roli musí pozvolna učit. Muž si musí teprve zvykat na to, že je zde nějaký človíček, co nese část jeho genů (navíc otec není nikdy jistý, zvlášť v dnešní době). Matka má k dobru devět měsíců, po které se s dítětem sbližuje a v tom jí pomáhá hormonální bouře, odehrávající se v jejím těle. Pomalu si zvyká na malého tvorečka, jehož nosí pod srdcem, cítí jeho pohyby, mluví k němu. Ona je mu v tu dobu vším a poskytuje mu ochranu - dává ...

Milé kuchařinky a kuchaříci! Jsem zde, abych vám poradila v nesnázích, jež vás snad mohou přepadnout v kuchyni. Doufám, že si z mého článku odnesete spoustu postřehů, které posléze využijete v praxi. Abych řekla pravdu, kuchyně je jedním z nejnebezpečnějších míst na zeměkouli. Vůbec nejvíc nebezpečná je ta vaše vlastní. Proto vám doporučuji nevstupovat do ní osaměle. Nehrozí sice riziko, že vás přepadne ve vašem bytě nějaký úchylák (snad jedině nějaký strýček, co přišel na návštěvu, ale ten většinou nesedí v kuchyni), ovšem hrozí vám něco daleko horšího. Jistě jste už někdy slyšeli, že nejvíc úrazů se stává doma. V domácím prostředí je každý hrdina a machr, tak není divu, že to někdy končí spáleninou, řeznou nebo bodnou ránou či otřesem mozku. Proto se zvláště ve své vlastní kuchyni pohybujte tiše a pomalu, asi tak, jako byste to dělali někde v džungli plné divokých zvířat. První rada, kterou vám dám, zní: nikdy nevytírejte kuchyni před tím, než začnete vařit. Byla by to zbytečná práce...

Dávno jsou pryč časy, kdy s panenkou sis hrála, a máma vázala ti mašle do vlasů. Dávno jsou pryč chvíle, kdys bezstarostně spala, a dívala se na svět v němém úžasu. Nevzpomínáš ani, jaký strach o tebe měla, když uprostřed noci vzbudil ji tvůj vzlyk. Hned spěchala k tobě, celá rozechvělá, únava ji zmohla jen na okamžik. Ve tvých dětských očích byla máma víla, chtěla ses jí vždycky podobat. A když se na tebe někdy rozzlobila, přece jsi z ní nikdy nemohla mít strach. Dětské šatky rychle začnou malé býti, vyrůstáš jak z vody, až se tají dech. Zlá slova se někdy zamění za kvítí, cos kdysi nosila mámě po hrstech. Najednou už není vílou tou tvá máti, najednou je mezi vámi stín. Tak to na světě chodí, dětství už se krátí, vyrovnat se musí obě dvě teď s tím. Nyní sama jsi mámou, s uzlíčkem v náruči, bezradností nevíš, kudy kam. Tvá máma ti řekne, co ve škole neučí, zas bude pro tebe nejlepší ze všech mám. Jako kolovrátek, co svoji nit přede, tak i život běží stále dokola. Ten z nás, co vyrovnat...

Dvacátý srpen 1948, to je datum, které má v rodném listě zpěvák, hudebník a člověk, jež byl za své významné zásluhy v oblasti hudby oceněn v roce 2009 titulem "Commander of the Order of the British Empire", Mistr Robert Plant. V roce 1966 započal svou sólovou dráhu jako nadějný vokalista se silným, výrazným, ale neškoleným hlasem a spoustou ideálů a lásky k bluesové muzice. Pár let trvalo, než mladičký zpěvák našel své uplatnění v kapele, jež se později stala jednou z nejvýznamějších v historii rockové hudby - Led Zeppelin. Souhra šťastných náhod a také potřebná dávka štěstí a talentu ho vynesla na post výrazného frontmana této skupiny a k její oblibě do dnešních dnů zajisté přispěl i jeho charismatický, nezaměnitelný a emocionální hlas. V roce 1980 po rozpadu Led Zeppelin z důvodu úmrtí bubeníka Johna Henryho Bonhama (udušení zvratky, +25. 9. 1980) stanul Robert Plant na počátku své sólové kariéry. Bylo to pro něj zpočátku těžké, protože byl zvyklý dvanáct let fungovat ve sk...

"Polévka je grunt, ostatní je špunt!" říkávaly naše babičky i maminky. Bez polévky byl oběd nedokonalý a neúplný. Správně zvolená polévka příjemně navnadila k hlavnímu jídlu, zahřála žaludek a dodala tělu potřebné tekutiny a vitamíny. Jenže - která mladá hospodyňka dneska vaří každý víkend polévku? Spíš je trendem udělat nějaké lehké hlavní jídlo, hlavně aby nebylo moc složité na přípravu a je to. Svou roli hraje samozřejmě také cena surovin - a v dnešní době krize už asi většina z nás hlídá výdaje za jídlo. No a právě to, že dnes musíme začít víc přemýšlet, co a jak budeme vařit, aby to bylo nejen zdravé a dobré, ale i cenově dostupné, nás nutí obracet se k starým receptům. Budeme se zkrátka vracet víc k domácí přípravě pokrmů, abychom alespoň trochu ušetřili. Přece jen navařit hrnec zeleninové polévky vyjde levněji, než koupit k večeři hotovou pizzu. Pro mě znamená navařit hrnec polévky z brokolice nebo květáku minimální investici s maximálním efektem. Jirka se po ní může u...

Americká hudebnice a písničkářka z Texasu, Amy Cook, vydává 28. srpna album Summer Skin, které je jakýmsi pokračovatelem jejího před dvěma lety vyšlého alba Let The Light In. Na něm hostovala zpěvačka Patty Griffin - a samozřejmě ji Amy pozvala k opětovné spolupráci. No a když šla Patty do studia, tak se s ní svezl i Robert Plant. Jak tak seděl v kontrolní místnosti, zeptal se najednou Amy: "Nebude ti vadit, když budu zpívat?" Nevadilo a Robert si tedy vystřihl pár verzí "It's Gonna Rain" a bylo to perfektní. Na Summer Skin bude znít Robertův hlas právě v této skladbě - náhoda se šťastným koncem. Počkejme si tedy ještě pár dnů a můžeme se přesvědčit o tom, jak to bylo ve skutečnosti. Doporučuji ještě navštívit stránky Amy Cook a poslechnout si pár jejích písní - třeba taková Moonrise je naprosto dokonalá záležitost.

Už si připadám jako ti amatérští kuchaři v Prostřeno, co vaří italskou kuchyni s českými prvky a kombinují to s českou čínou. Člověk někdy žasne, co dokážou spatlat a ještě to dát na někomu na talíř; pak sami sebe hodnotí devíti body a ještě brečí na kameru, když někdo řekne, že je to blaf. Tedy, ne že bych sledovala tuhle "soutěž" nějak pravidelně, ale občas jsem se koukla. Ale opravdu jen málokdy, protože mě rozčilovaly trapné komentáře a to, jak všichni soutěžící předpokládali, že hostitel "asi bude mít moderně zařízený, nově rekonstruovaný byt, nebo domeček". A pak buď závistivě kritizovali, nebo pomlouvali hostitele, že má starý nábytek a nemá vymalováno. Je to přímo útok na naše nejnižší pudy, nahlížet druhým do soukromí a vyžívat se v tom, když se jim něco nevede. O vaření jde až v druhé řadě. V té první jde o reklamu jistému supermarketu - a to se vám zažere pod kůži, když jeho jméno slyšíte během jednoho dílu několikrát - a o přehlídku neupřímnosti, bezchar...

Lady Katie Brickwellová byla šlechetná a krásná žena. Žila v malém, rodinném sídle, obklopeném hustými hvozdy, jen se svým věrným služebnictvem: starou služkou Mary, která u ní byla zaměstnána už od dob, kdy Katie byla ještě malou dívenkou, kuchařkou Dorothy a sluhou Jackem. Všichni tři jí byli nesmírně oddáni a nemohli si vynachválit laskavou povahu své paní. Do zámečku jen zřídkakdy přijížděli hosté. Během léta se ovšem nějací našli - byli to přátelé Lady Brickwellové ještě z dob jejích studií v Bedfordshire. Ti přijížděli pravidelně trávit prázdniny v laskavé pohostinnosti své přítelkyně - proháněli se po lesích na bujných koních, hráli v altánku kuželky a za deštivých odpolední sedávali v parádním pokoji u krbu s partií šachů, či bridže. Lady Brickwellová byla ještě mladá - měla černé, dlouhé vlasy, které jí v bohatých prstencích splývaly až na lopatky, jemně modelovaný obličej s plnými rty a švestkově modré oči, které se na svět dívaly s dobrotou, ale také trochu posmutněle. Bylo ...

Robert Plant v Clarksdale ukázal, že je mistrem blues. Během svého vystoupení, které začalo zhruba o čtvrt na jedenáct v noci, povídal divákům o svém vztahu k Delta Blues a prakticky jim to předvedl i ve svém koncertním setlistu. Ten zahrnoval i dvě písně Howlin' Wolfa a to "44" a "Spoonful" a starý Mayallův song "I'm Your Witchdoctor". I když je Robert Plant nespornou legendou a hlavním tahákem celé skupiny Sensational Space Shifters, nebál se během představení ustoupit ze záře reflektorů svým kolegům. Několik písní zazpívala Patty Griffin a Juldeh Camara, virtuos na jednostrunné housle ritti, hrál nějaké zajímavé melodie k davu, zatímco Robert si vyzkoušel roli diváka. Samozřejmě, že Robert Plant chtěl uspokojit své fanoušky také písněmi Led Zeppelin. Zazněly kousky z třetího alba : "Friends", "Bron-Yr-Aur-Stomp a vrcholem byl přídavek "Gallows Pole". Favoritem fanoušků byla pomalejší verze klasické skladby "Black Do...

Michalka se dnes těšila, až pro ni maminka přijde do školky, víc než kdy jindy. Zítra totiž přijede babička s dědečkem a půjdou společně do Zoo! Zvířátka má Michalka moc ráda, hlavně medvědy. Však už má doma tři plyšové - mámu medvědici, tátu medvěda a malého Míšu, co s ní spí v postýlce. Ale živí medvědi, to je něco docela jiného! Michalce se nejvíc líbilo, když "tančili" svůj medvědí tanec, nebo seděli a tlapami si třeli čenich. Vždycky jim chtěla hodit svou svačinu, ale babička, nebo maminka jí říkaly, že v Zoo se zvířata krmit nesmí. Konečně, maminka je z práce tady! "Dobrý den, paní učitelko! Ahoj, Michalko!" volá máma udýchaně od dveří. "Dobrý den, paní Tichá. Michalka byla dnes celá nesvá, už se nemohla dočkat, až pro ni přijdete. Ani svačinku nechtěla sníst," žalovala napůl žertem paní učitelka. "Je to pravda, Michalko?" ptala se maminka přísně. "Ano, mami, ale já už fakt nemohla. Babička mi přiveze buchty a já bych na ně neměla v bř...

Včera v pozdních večerních hodinách se naskytl chodcům, procházejícím poblíž restaurace U Hňupa, neveselý obrázek. Na chodníku před hospodou sedělo asi roční opičí mládě a hořce plakalo. Při pátrání po matce dítěte se podařilo zjistit, že to poněkud přehnala s pitím alkoholických nápojů. Přivolaná policie měla plné ruce práce se zadržením nehodné matky - nejprve jim totiž nevybíravě nadávala a nakonec se uchýlila i k několika kousancům. Pro značnou agresivitu musela být okamžitě převezena na záchytnou stanici. Pro vystrašené mládě si přiletěla jeho prababička. Celý případ bude nadále sledovat sociální odbor příslušného obvodu. *** Dítě *** Matka... Ovšem dá se jí tak ještě vůbec říkat? *** Záchranná akce prababičky (Fotografie: Archiv Policie České republiky) *** Tak to dopadá, když spustíte své plyšáky na delší čas z očí. Hned něco vyvedou. A to jsem pro mámu opici měla připravenu tak výbornou svačinu! No ale budu muset počkat, až madam vystřízliví, a pak místo svačiny dostane pořádno...